Čeng-te
| Čeng-te | ||
|---|---|---|
| císař Číny | ||
 |
||
| Doba vlády | 19. červen 1505 – 20. duben 1521 | |
| Éra vlády | Čeng-te (正德, 24. leden 1506 – 27. leden 1522) | |
| Úplné jméno | Ču Chou-čao (朱厚照) | |
| Chrámové jméno | Wu-cung (武宗) | |
| Posmrtné jméno | Čcheng-tchien ta-tao jing-su žuej-če čao-te sien-kung chung-wen s'-siao i chuang-ti (承天達道英肅睿哲昭德顯功弘文思孝毅皇帝) | |
| Narození | 26. říjen 1491 | |
| Úmrtí | 20. duben 1521 | |
| Pochován | Císařské hrobky dynastie Ming, Peking | |
| Předchůdce | Chung-č' | |
| Nástupce | Ťia-ťing | |
| Rod | Ču | |
| Dynastie | Ming | |
| Otec | Chung-č' | |
| Matka | císařovna Siao Kchang Ťing | |
Císař Čeng-te' (čínsky 正德, pinyin Zhèngdé; 26. října 1491 – 20. dubna 1521) vlastním jménem Ču Chou-čao (čínsky 朱厚照, pinyin Zhū Hòuzhào) z dynastie Ming vládl v letech 1505-1521 mingské Číně. Nastoupil po svém otci, císaři Chung-č'. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Pravé ctnosti“, Čeng-te. Název éry je používán i jako jméno císaře.
Obsah |
Raná léta [editovat]
Budoucí císař Čeng-te byl jmenován korunním princem ve velmi raném věku, a protože jeho otec neměl kromě císařovny žádné další ženy, nemusel se mladý následník potýkat s jinými adepty na trůn. (Jeho mladší bratr zemřel v dětství). Byl důkladně vzděláván v konfuciánském učení a při studiích vynikal. Mnoho ministrů jeho otce očekávalo, že bude stejně shovívavý a brilantní císař jako jeho otec, ale zklamali se.
Vláda [editovat]
Na trůn nastoupil roku 1505 ve čtrnácti letech. Na rozdíl od svého otce se nezajímal o vládnutí nemá zájem v otázce a ignoroval státní záležitosti. Jeho činy byly považovány za nezodpovědné, pošetilé a zbytečné.[1] V mnoha případech, projevil nedostatek odpovědnosti.
Zavedl v paláci luxusní a marnotratný životní styl a oddával se ženám. Říkalo se, že s oblibou navštěvuje nevěstince a dokonce i pro své pobavení budoval paláce Pao-fang (豹 房) mimo Zakázané město v Pekingu, zprvu pro exotická zvířata, jako tygry a leopardy; a později i pro krásné ženy. Při jedné příležitosti byl zle potlučen na lovu tygrů, a nemohl pak dávat audience celý měsíc.[1] Jindy mu vyhořel palác poté co byl na nádvoří uložen střelný prach potřebný pro oslavu.[1]
Po celé měsíce cestoval po říši, což přineslo vysoké výdaje státní pokladně. I když úředníci urgovali jeho návrat do paláce a převzetí vládních záležitostí, odmítal přijímat ministry a ignoroval všechny jejich petice. Také schválil posílení moci euchuchů. Zvláště Liou Ťin (刘瑾) byl proslulý využíváním přízně mladého císaře a promarnil obrovské množství stříbra a cennosti. Ze státních fondů získal přibližně 36 milionů liangů zlata a stříbra.[2] Objevily se dokonce pověsti o spiknutí Liou Ťina proti císaři, s cílem dosazení císařova prasynovce na trůn. Liou byl proto roku 1510 popraven, ale korupce eunuchů se nezměnila.
Časem se stal známým dětinským chováním znežíváním moci. Například přikázal postavit tržiště v paláci a nařídil všem ministrům, dvořanům, vojákům a palácovým služebníkům obléknout se a jednat jako obchodníci nebo pouliční prodavači, zatímco se procházel na scéně jako řadový občan. Jakákoli neochota účastníků, zejména ministrů (kteří toto považovali za ponižující a urážlivé), byla potrestána, i odvoláním z funkce.
Roku 1518 se prohlásil generálem a osobně vedl tažení na sever, přičemž vyhlásil záměr pacifikovat mongolské kmeny, ale nakonec mnoho nedokázal. Opět roku 1519 vedl další výpravu do jižní provincie Ťiang-si s cílem, potlačit místní knížecí povstání, jen aby zjistil, že povstání bylo již zlikvidováno. Frustrovaný tím, že nemohl vést své vojáky k vítězství, nařídil propuštění knížete, jen aby jej mohl osobně chytit. V lednu 1521 byl kníže z Ning v Tchung-čou popraven.[3]
Smrt [editovat]
Císař zemřel roku 1521 ve věku třiceti let. Jednoho dne na podzim roku 1520 během plavby na jezeře v opilosti přepadl do vody a téměř se utopil.[4] Ve vodách Velkého kanálu se nakazil, onemocněl a zemřel.[2] Neměl přímého dědice, proto byl následován bratrancem Ču Chou-cchungem, (císařem Ťia-ťingem).
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zhengde Emperor na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c CHASE, Kenneth Warren. Firearms: A Global History to 1700. Cambridge : Cambridge University Press, 2003. ISBN 0521822742. s. 159.
- ↑ a b WINTLE, Justin; GUIDES, Rough. China. [s.l.] : [s.n.], 2002. ISBN 1858287642. s. 244–245.
- ↑ 刑部 问 宁王 案
- ↑ MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts : Harvard University Press, 2003. 1136 s. ISBN 0-674-01212-7. s. 658. (anglicky)
