Wan-li
| Wan-li | ||
|---|---|---|
| císař Číny | ||
 |
||
| Doba vlády | 19. červenec 1572 – 18. srpen 1620 | |
| Éra vlády | Wan-li (萬曆, 2. únor 1572 – 27. srpen 1620) | |
| Úplné jméno | Ču I-ťün (朱翊鈞) | |
| Chrámové jméno | Šen-cung (神宗) | |
| Posmrtné jméno | Fan-tchien che-tao če-su tun-ťien kuang-wen čang-wu an-žen č'-siao sien chuang-ti (範天合道哲肅敦簡光文章武安仁止孝顯皇帝) | |
| Narození | 4. září 1563 | |
| Zakázané město, Peking | ||
| Úmrtí | 18. srpen 1620 | |
| Zakázané město, Peking | ||
| Pochován | Císařské hrobky dynastie Ming, Peking | |
| Předchůdce | Lung-čching | |
| Nástupce | Tchaj-čchang | |
| Manželky | císařovna Siao-tuan-sien | |
| císařovna Siao-ťing | ||
| Potomci | Ču Čchang-luo (císař Tchaj-čchang) dalších 7 synů a 10 dcer |
|
| Rod | Ču | |
| Dynastie | Ming | |
| Otec | Lung-čching | |
| Matka | císařovna Siao Ting | |
Císař Wan-li (čínsky pchin-jinem Wànlì, znaky 萬曆; 4. září 1563 – 18. srpna 1620) vlastním jménem Ču I-ťün (čínsky pchin-jinem Zhū Yìjūn, znaky 朱翊鈞) z dynastie Ming vládl v letech 1572-1620 mingské Číně. Nastoupil po svém otci, císaři Lung-čchingovi. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Nesčíslných let“, Wan-li. Název éry je používán i jako jméno císaře.
Osmačtyřicetiletá vláda císaře byla nejdelší v mingské době. Pokles moci a stability dynastie koncem Wan-liho panování byl zřetelný už současníkům.
Obsah |
Život[editovat]
Počáteční období (1572-1582)[editovat]
Wan-li nastoupil na trůn v devíti letech. Během prvních deseti let, mladému císaři pomáhal a vládu fakticky vedl pozoruhodný státník a schopný administrátor Čang Ťü-čeng (张居正). Císař svého ministra hluboce respektoval a oceňoval. Nicméně jak čas běžel, různé frakce uvnitř vlády začaly Čangovi otevřeně oponovat a jeho silnou pozici ve vládě a u dvora začal císař považovat za tíživou. Celkově v průběhu těchto deseti let země prosperovala v ekonomické i vojenské oblasti a zesílila na úroveň nevídanou od první čtvrtiny 15. století. Roku 1582 Čang zemřel, po jeho smrti císař získal volnost v rozhodování a změnil řadu jeho administrativních opatření. Roku 1584 císař zkonfiskoval veškeré jmění Čangovy rodiny.
Střední období (1582-1600)[editovat]
Od roku 1582 císař převzal úplnou kontrolu nad vládou. Byl schopným a pracovitým státníkem. Hospodářství i nadále prosperovalo a země zůstala silná. Na rozdíl od posledních dvaceti let vlády, se císař v této době se účastnil každé ráno vládních zasedání kde řešil státní záležitosti. Prvním osmnácti letům Wan-liho panování dominovaly tři války, všechny vítězné.
První z nich byla válka s Mongoly. Ti měli podporu vzbouřenců v příhraničních oblastech. Generál Li Čcheng-liang zvrátil situaci což vedlo k celkovému úspěchu.
Druhá byla válka v Koreji. Faktický vládce Japonska Hidejoši Tojotomi podnikl roku 1592 s 200 000 vojáky invazi do Koreje. Císař reagoval neprodleným vysláním 3000 mužů, postaral se o Korejce ustoupivší do Číny a nařídil jednotkám na hranici s Koreou připravit se k boji. Po porážkách slabého čínského oddílu vedeného generálem Li Žu-sungem byla čínská vojska v Koreji posílena na 80 000 mužů. Poté získala korejsko-čínská vojska převahu a roku 1593 Japonce z Koreje vytlačili. O čtyři roky později, roku 1597, podnikli Japonci druhou invazi, ale po řadě porážek a Hidejošiho smrti následujícího roku se stáhli.
Třetím významným konfliktem bylo potlačení Jang Jin-lungova povstání v jihozápadní Číně v letech 1587–1600. Vzhledem k válce s japonskem byl proti povstalcům poslán jen několikatisícový oddíl, zničený i se svým velitelem. Po skončení války v Koreji bylo povstání zlikvidováno armádou vedenou Kuo Č'-čangem a Li Chuo-lungem.
Po úspěšném vyřešení těchto tří konfliktů se přestal císař účastnit ranních jednání vlády.
Pozdní období (1600-1620)[editovat]
Císaře stále více a více rozčarovávaly stálé moralizující útoky a protiútoky úředníků a se stále více se jim odcizoval. Během osmdesátých a devadesátých let 16. století prosazoval svého třetího syna Ču Čchang-süna (syna oblíbené konkubíny paní Čeng) na místo korunního prince, avšak ve vládě trval rozhodný nesouhlas s touto myšlenkou. Následné střety mezi panovníkem a ministry trvaly přes patnáct let. Císař nakonec ustoupil a v říjnu 1601 jmenoval korunním princem Ču Čchang-lua - pozdějšího císaře Tchaj-čchanga. I když se zdálo, že ministři přemohli císaře, on se uchýlil k ignoranci jejich dalších požadavků a odmítal se účastnit výkonu moci, odmítal přijímat ministry, číst jejich zprávy, a jmenovat nové úředníky,[1] takže vyšší patra administrativy dosti prořídla.
V posledních letech Wan-liho vlády na severovýchodních hranicích zesílili Džürčeni a stali se nebezpečnou hrozbou.
Císařovny, potomci[editovat]
Císař Lung-čching měl celou řadu manželek, jeho císařovna mu dala pouze jednu dceru, matka jeho nástupce byla po císařově smrti povýšena na císařovnu-vdovu:
- Siao-tuan-sien (孝端顯皇后, Siao-tuan-sien chuang-chou; 1564–1620), vlastním jménem Wang Si-ťie (王喜姐), manželka Wan-liho od roku 1578, matka princezny Žung-čchang.
- Císařovna-vdova Siao-ťing (孝靖太后, Siao-ťing tchaj-chou; 1565–1611), vlastním jménem Wang Pu-siang. Od roku 1582 jedna z manželek Wan-liho, matka jeho nejstaršího syna Ču Čchang-luoa – pozdějšího císaře Tchaj-čchanga a princezny Jün-meng. Tchaj-čchang po jednoměsíční vládě zemřel, za vlády jeho syna Tchien-čchiho jmenována císařovnou-vdovou.
| Příjmení (titul) matky | # | Jméno | Narození – úmrtí | Posmrtné jméno | Titul | Udělení titulu |
|---|---|---|---|---|---|---|
| ∞ Wang (Kung-fej), později císařovna vdova Siao-ťing |
1. | Ču Čchang-luo (朱常洛) | 1582–1620 | Čen-ti | korunní princ | 1601 |
| Po smrti císaře Wan-li roku 1620 vládl jako císař Tchaj-čchang. | ||||||
| ∞ Čchang (Šun-fej) | 2. | Ču čchang-sü (朱常漵) | 1585–1585 | Aj (哀) | kníže z Pin (邠王) | |
| ∞ Čeng (Kuej-fej) | 3. | Ču Čchang-sün (朱常洵) | 1586–1641 | Čung (忠) | kníže z Fu (福王) | 1601 |
| 4. | Ču Čchang-č' (朱常治) | 1587–1588 | Chuaj (怀) | kníže z Jüan (沅王) | ||
| ∞ Čou (Tuan-fej) | 5. | Ču Čchang-chao' (朱常浩) | 1590–1644 | kníže z Žuej (瑞王) | 1601 | |
| ∞ Li (Ťing-fej) | 6. | Ču Čchang-žun' (朱常潤) | 1594–1647 | kníže z Chuej (惠王) | 1601 (do 1646) | |
| 7. | Ču Čchang-jing' (朱常瀛) | 1594–1645 | Tuan (端) | kníže z Kuej (桂王) | 1601 | |
| ∞ Li (Šun-fej) | 8. | Ču Čchang-pchu' (朱常溥) | zemřel v dětství | S' (思) | kníže z Jung (永王) | |
Knížata byla po smrti připomínána posmrtným jménem a titulem, například „kníže Tuan z Kuej“ (桂端王, Kuej-tuan-wang).
| Příjmení (titul) matky | # | Titul | Jméno | Narození – úmrtí | Sňatek | Manžel |
|---|---|---|---|---|---|---|
| ∞ císařovna Siao-tuan-sien | 1. | princezna Žung-čchang (榮昌公主) | Ču Süan-jing (朱軒媖) | 1582–1647 | 1596 | Jang Čchun-jüan (楊春元) |
| ∞ Čeng (Kuej-fej) | 2. | princezna Šou-ning (壽寧公主) | Ču Süan-wej (朱軒媁) | 1584–1643 | 1599 | Žan Sing-žang (冉興讓) |
| 4. | princezna Jün-che (云和公主) | Ču Süan-šu (朱軒姝) | 1584–1590 | |||
| ∞ Wang (Žung-fej) | 3. | princezna Ťing-le (静樂公主) | Ču Süan-kuej (朱軒媯) | 1584–1585 | ||
| ∞ Li (Te-pchin) | 5. | princezna Sien-ťü (仙居公主) | Ču Süan-ťi (朱軒姞) | 1584–1585 | ||
| 6. | princezna Ling-čchiou (灵丘公主) | Ču Süan-jao (朱軒姚) | 1588–1589 | |||
| 8. | princezna Tchaj-šun (泰顺公主) | Ču Süan-ťi (朱軒姬) | ?–1593 | |||
| 9. | princezna Siang-šan (香山公主) | Ču Süan-teng (朱轩嬁) | 1598–1599 | |||
| ∞ Wang (Kung-fej), později císařovna vdova Siao-ťing |
7. | princezna Jün-meng (云梦公主) | Ču Süan-jüan (朱軒嫄) | 1584–1587 | ||
| ∞ Li (Šun-fej) | 10. | princezna Tchien-tchaj (天台公主) | Ču Süan-mej (朱轩媺) | 1605–1606 |
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 明神宗 na čínské Wikipedii.
- ↑ Goodrich, Carrington L., a Fang Chaoying, red. Dictionary of Biography Ming.New York: Columbia University Press, 1976.
Literatura[editovat]
- HUANG, Ray. The Lung-ch'ing and Wan-li reigns, 1567—1620. In MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. 1. vyd. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. s. 511–584. (anglicky)
- HUANG, Ray. 1587, a Year of No Significance: The Ming Dynasty in Decline. New Haven : Yale University Press, 1981.
- MILLER, Harry. State versus Gentry in Late Ming Dynasty China, 1572-1644. New York : Palgrave Macmillan, 2009. 236 s. ISBN 978–0–230–61134–4, 0–230–61134–6. (anglicky)
