Čcheng-chua
| Čcheng-chua | ||
|---|---|---|
| císař Číny | ||
 |
||
| Doba vlády | 28. únor 1464 – 9. září 1487 | |
| Éra vlády | Čcheng-chua (成化, 27. leden 1465 – 13. únor 1488) | |
| Úplné jméno | Ču Ťien-ťün (朱見濬), od 1457 Ču Ťien-šen (朱見深) |
|
| Chrámové jméno | Sien-cung (憲宗) | |
| Posmrtné jméno | Ťi-tchien ning-tao čcheng-ming žen-ťing čchung-wen su-wu chung-te šeng-siao čchun chuang-ti (繼天凝道誠明仁敬崇文肅武宏德聖孝純皇帝) zkráceně Čchun-ti (純帝) |
|
| Narození | 9. prosinec 1447 | |
| Úmrtí | 9. září 1487 | |
| Pochován | Císařské hrobky dynastie Ming, Peking | |
| Předchůdce | Jing-cung | |
| Nástupce | Chung-č' | |
| Manželky | císařovna Wu | |
| císařovna Siao-čen-čchun | ||
| 17 dalších manželek | ||
| Potomci | Ču Jou-ťi Ču Jou-tchang (císař Chung-č') Ču Jou-jüan Ču Jou-lun Ču Jou-ping Ču Jou-chuej Ču Jou-jün Ču Jou-č' Ču Jou-pcheng Ču Jou-šun Ču Jou-šu Ču Jou-kchaj a šest dcer |
|
| Rod | Ču | |
| Dynastie | Ming | |
| Otec | Jing-cung | |
| Matka | císařovna Siao-su | |
Císař Čcheng-chua (čínsky pchin-jinem Chénghuà, znaky 成化; 9. prosinec 1447 – 9. září 1487) vlastním jménem Ču Ťien-šen (čínsky pchin-jinem Zhū Jiànshēn, znaky 朱見深), do roku 1457 Ču Ťien-ťün (čínsky pchin-jinem Zhū Jiànjùn, znaky 朱見濬) z dynastie Ming vládl v letech 1464–1487 mingské Číně. Nastoupil po svém otci, císaři Jing-cungovi. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Úplné změny“, Čcheng-chua. Název éry je používán i jako jméno císaře.
Obsah |
Život [editovat]
Narodil se jako Ču Ťien-ťün císaři Jing-cungovi roku 1447. O dva roky později byl jeho otec zajat Mongoly, sesazen a po návratu ze zajetí novým císařem Ťing-tchajem, mladším bratrem Jing-cunga, odsunut do ústraní v domácím vězení i se synem, který ztratil postavení korunního prince. Až po Ťing-tchajově svržení a smrti roku 1457 se Jing-cung vrátil na trůn a Ču Ťien-ťün, nyní přejmenovaný na Ču Ťien-šena se stal korunním princem.
Na trůn nastoupil po otci v únoru 1464 v šestnácti letech. V prvních letech vlády zavedl novou politiku zahrnující snížení daní a posílení moci státu. Vzkvétala kultura, tehdejší akademické scéně dominovali Chu Ťü-žen a Čchen Paj-ša.
Nicméně po čase se kladný účinek změn vyčerpal a v posledních letech vlády císaře začali opět v Zakázaném městě dominovat eunuchové, zejména Wang Č'. Pozitivní prvky císařovy vlády byly postupně negovány jeho tendencí ke zvýhodňování oblíbenců spíše než povyšování schopných. To vedlo k rozšíření korupce a obohacování protekcionářů na úkor státní pokladny. Po celé zemi vypukly rolnické revolty, ale byly rázně potlačeny. Císař vládl více autokraticky než jeho předchůdci, když posílil tajnou policii sledující nálady v zemi.
Na císaře měla velký vliv paní Wan, palácová dáma starší než on. Stala se jeho oblíbenou ženou zejména po porodu dítěte roku 1464, dítě brzy zemřelo, ale paní Wan si udržela moc nad císařem i nad jeho harémem – s věrnými eunuchy nutila ostatní ženy k potratům, otěhotněly-li s císařem, nevyhýbala se ani otrávení matek i dětí, pokud porodily.[1] Až roku 1475 se císař mohl dozvědět o existenci svého pětiletého syna Ču Jou-tchanga, budoucího císaře Chung-č', do té doby přežívajícího v utajení.
Čcheng-chua zemřel roku 1487 po třiadvaceti letech vlády.
Císařovny, potomci [editovat]
Císař Jing-cung měl celou řadu manželek, titul císařovny nosily dvě z nich z nich, po císařově smrti ho obdržely další dvě:
- Císařovna Wu (吴皇后, † 1468), příjmením Wu (吴), roku 1464 zbavena hodnosti císařovny.
- Císařovna Siao-čen-čchun (孝貞純皇后, Siao-čen-čchun chuang-chou; † 1518), příjmením Wang (王), stala se císařovnou roku 1464.
- Císařovna Siao-mu (孝穆皇后, Siao-mu chuang-chou; † 1476), příjmením Ťi (紀). Matka císaře Chung-č', titul císařovny obdržela posmrtně po nástupu Chung-č'a na trůn.
- Císařovna Siao-chuej (孝惠皇后, Siao-chuej chuang-chou; † 1522), příjmením Šao (邵). Matka Ču Jou-jüana, otce císaře Ťia-ťinga. Povýšena na císařovnu Ťia-ťingem.
| Příjmení (titul) matky | # | Jméno | Narození – úmrtí | Posmrtné jméno | Titul | Udělení titulu |
|---|---|---|---|---|---|---|
| ∞ Wan (Mo kuej-fej) | 1. | bezejmenný syn | ||||
| ∞ Paj (Sien-fej) | 2. | Ču Jou-ťi (朱祐极) | 1469–1472 | Tao-kung (悼恭) | korunní princ | 1471 |
| ∞ Ťi (císařovna Siao-mu) | 3. | Ču Jou-tchang (朱祐樘) | 1470–1505 | Ťing-ti | korunní princ | 1475 |
| Po smrti Čcheng-chuy roku 1487 vládl jako císař Chung-č'. | ||||||
| ∞ Šao (císařovna Siao-chuej) | 4. | Ču Jou-jüan (朱祐杬) | 1476–1519 | Sien-ťi (獻帝; zkrácené)[pozn. 1] | kníže ze Sing (興王) | 1487 |
| Otec císaře Ťia-ťinga, vládnoucího v letech 1521–1567. | ||||||
| 5. | Ču Jou-lun (朱祐棆) | 1478–1501 | Chuej (惠) | kníže z Čchi (岐王) | 1487 | |
| 8. | Ču Jou-jün (朱祐枟) | 1481–1507 | Ťing (靖) | kníže z Jung (雍王) | 1487 | |
| ∞ Čang (Te-fej) | 6. | Ču Jou-ping (朱祐槟) | 1479–1539 | Tuan (端) | kníže z I (益王) | 1487 |
| 7. | Ču Jou-chuej (朱祐楎) | 1479–1538 | Kung (恭) | kníže z Cheng (衡王) | 1487 | |
| 11. | Ču Jou-pcheng (朱祐梈) | 1484–1541 | An (安) | kníže ze Žu (汝王) | 1491 | |
| ∞ Jao (An-fej) | 9. | Ču Jou-č' (朱祐榰) | 1481–1545 | Ting (定) | kníže ze Šou (壽王) | 1491 |
| ∞ Wang (Ťing-fej) | 10. | bezejmenný syn | 1483–1383 | |||
| ∞ Jang (Kung-fej) | 12. | Ču Jou-šun (朱祐橓) | 1485–1537 | Ťien (簡) | kníže z Ťing (涇王) | 1491 |
| 14. | Ču Jou-kchaj (朱祐楷) | 1487–1503 | I (懿) | kníže z Šen (申王) | 1491 | |
| ∞ Pchan (Tuan-fej) | 13. | Ču Jou-šu (朱祐樞) | 1486–1539 | Čuang (莊) | kníže z Žung (榮王) | 1491 |
| Příjmení (titul) matky | # | Titul | Narození – úmrtí | Sňatek | Manžel |
|---|---|---|---|---|---|
| ∞ Wang (Šun-fej) | 1. | princezna Žen-che (仁和公主) | 1476–1534 | 1489 | Čchi Š'-mej (齊世美) |
| 2. | princezna Jung-kchang (永康公主) | 1493 | Cchuej Jüan (崔元) | ||
| 3. | princezna Te-čching (德清公主) | ?–1548 | 1496 | Lin Jüe (林岳) | |
| 4. | Zemřela v dětství | ||||
| 5. | princezna Čchang-tchaj (長泰公主) | ?–1487 | |||
| ∞ Jüe (Ťing-fej) | 6. | princezna Sien-jou (仙遊公主) | ?–1492 | Zemřela v dětství | |
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
- ↑ Plné posmrtné jméno, od roku 1538: Č'-tchien šou-tao chung-te jüan-žen kchuan-mu čchun-šeng kung-ťien ťing-wen sien chuang-ti (知天守道洪德淵仁寬穆純聖恭簡敬文 獻皇帝).
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 明宪宗 na čínské Wikipedii.
- ↑ MOTE, Frederick W. Imperial China - 900-1800. Harvard : Harvard University Press, 2003. ISBN 978-0674012127. s. 630.
