Čínské kraje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kraje čou (čínsky pchin-jinem zhōu, znaky ) byly historické správní celky v Číně. Vznikly v říši Chan a v různých formách přetrvaly až do zániku říše Čching začátkem 20. století.

Analogické správní jednotky existovaly v Koreji (주, ču), Vietnamu (châu) a Japonsku (州, šú).

Historie[editovat | editovat zdroj]

V čínských mýtech bylo čou () označení devíti oblastí na které rozdělil Čínu Jü Velký. V čouské éře byl čou termín pro lokální správní útvar sestávající z 2500 rodin, pět čou tvořilo okres sien ().[1]

Říše Chan se skládala z komandérií (, ťün) rozdělených na okresy.[2] Roku 106 př. n. l. vláda říši rozdělila na 13 kontrolních oblastí pu (), v nichž oblastní inspektoři (či oblastní zástupci)[2] cch’-š’ (刺史) vysílaní z kontrolního úřadu v metropoli dozírali a koordinovali několik komandérií.[3] Roku 10 př. n. l. byly oblasti pu přejmenovány na čou.[1] Ke konci chanského státu dostali oblastní zástupci vojsko a rozhodovali i o financích, čou se tím z kontrolní oblasti přeměnila ve správní jednotku.[2] V následujícím období byla oblast čou, v čele s oblastním velitelem cch’-š’, nejvyšší regonální správní jednotkou nadřazenou komandériím.[4]

V říši Suej nadále existovaly kraje čou, v čele s krajským zástupcem cch’-š’. Zprvu byly nadřízené komandériím, ty však byly za prvního suejského císaře Wen-tiho (v 90. letech 6. století)[1] zrušeny.[5] Okresy potom přímo podléhaly krajům. Stejná struktura regionální správy (kraje čou skládající se z okresů sien) přetrvala i v říši Tchang dokud za vlády císaře Süan-cunga nebyly kraje přejmenovány na komandérie v čele s guvernérem tchaj-šou. Za Tchangů krajský úřad sestával z pěti odborů s’ (司): právního (司法, s’-fa), zásobovacího (司倉, s’-cchang), stavebního (司功, s’-kung), vojenského (司兵, s’-ping) a zemědělského (司田, s’-tchien).[6] Kraje byly podle významu a počtu obyvatel rozděleny do tří kategorií, krajští zástupci v závislosti na kategorii kraje měli nižší hlavní čtvrtou (4a2) až vyšší vedlejší třetí hodnost (3b1).[1]

V administrativě říše Sung byly kraje čou nejobvyklejší správní jednotkou střední úrovně, vedle speciálních krajů ťün (), prefektur fu () a výrobních prefektur ťien ().[7] Krajů bylo zhruba 250[8] z tří set jednotek střední úrovně.[9] Sungskému kraji podléhalo 5 až 20 okresů,[8] řízeny byly pověřenými správci obvykle titulovanými č’-š’ (知事, titul zněl č’ [název kraje]-čou š’, „pověřen záležitostmi kraje [název kraje]“).

Kraje čou jako správní jednotka složená z několika okresů přetrvaly i v říších Liao, Ťin a Jüan.

V mingské administrativě byly kraje čou jednotky podřízené prefektuře (proto někdy zvané podprefektura)[10][11] a nadřízené okresům. Někdy nepodléhaly prefektuře, ale přímo provincii, pak byly označovány za „přímo řízené“ (直隸, č’-li). Koncem mingské doby existovalo 240 krajů (vedle 159 prefektur a 1144 okresů).[12] Správce kraje (č’-čou) míval vedejší pátou hodnost.[1]

V říši Čching byly kraje čou zřizovány ve zvláštních oblastech – s nečínským osídlením, nebo s důležitou výrobou. V éře Čchien-lung jich bylo 154 (ve srovnání s 1282 okresy).[13] Obvykle sestávaly z několika okresů, někdy však byly nejnižší jednotkou státní správy. Zpravidla podléhaly prefekturám, někdy podprefekturám tching (), jindy přímo provincii.[1]

Ve správním rozdělení Čínské lidové republiky pojem čou přežil pouze v názvu autonomních prefektur (自治州, c’-č’-čou).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Hucker (1985), s. 178.
  2. a b c XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2000. 110 s. ISBN 80-246-0093-5. S. 32.  
  3. HUCKER, Charles O. A Dictionary of Official Titles in Imperial China. Stanford : Stanford University Press, 1985. [Dále jen Hucker (1985)]. ISBN 0-8047-1193-3. S. 390. (anglicky) 
  4. Xu, Olivová, s. 41.
  5. Xu, Olivová, s. 46.
  6. Xu, Olivová, s. 51.
  7. Xu, Olivová, s. 57–59.
  8. a b PALÁT, Augustin; PRŮŠEK, Jaroslav. Středověká Čína : Společnost a zvyky v době dynastií Sung a Jüan. 1. vyd. Praha : DharmaGaia, 2001. 376 s. ISBN 80-85905-39-6. S. 297.  
  9. HARTWELL, Robert M.. Demographic, Political, and Social Transformations of China, 750-1550. Harvard Journal of Asiatic Studies. 1982, roč. 42, čís. 2, s. 365–442, na s. 396. [Dále jen Hartwell]. DOI:10.2307/2718941.  
  10. HUCKER, Charles O. Governmental Organization of The Ming Dynasty. Harvard Journal of Asiatic Studies. prosinec 1958, roč. 21, s. 1-66, na s. 5. [Dále jen Hucker (1958)]. (anglicky) 
  11. THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2010-01-11]. Kapitola Chinese History - Ming Dynasty 明朝 (1368-1644) government and administration. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Hucker (1958), s. 7.
  13. Xu, Olivová, s. 74.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. Praha : Karolinum, 2000. 110 s. ISBN 80-246-0093-5.