Urianchajci
| Země s významnou populací | |||
|---|---|---|---|
|
|||
| Jazyk(y) | |||
| Náboženství | |||
| Příbuzné národy | |||
Urianchajci (mongolsky Урианхай) je jméno několika příbuzných mongolských etnických skupin připomínaných od 13. století.
Ve 13. století popsal Rašíd ad-Dín lesní Uriangchajce jako vzdálený sibiřský lid, žijící v chatrčích z březové kůry a živící se lovem. Není jasné, zda patřili k mongolským, tunguzským či turkickým kmenům. Od lesních Uriangchajců Rašíd ad-Dín bezpečně odlišuje mongolský rod Urianchajců.[2]
V 17. století se význam termínu Urianchajci v mongolštině rozšířil na všeobecné označení kmenů tunguzského, mongolského i turkického původu žijícících na severozápad od Mongolska, na Altaji.[2] Podléhali Mongolům, od roku 1757 říši Čching. Dnes tito altajští Urianchajci žijí v západním Mongolsku (v Chovdském, Bajanölgijském a Chövsgölském ajmagu; roku 1989 jich bylo 21 300) a Sin-ťiangu v počtu přes 5 000 (1999).[2]
Jiní Urianchajci ve východním Mongolsku odvozují svůj původ od jednoho ze „šesti tümenů“ Dajan-chána. Obojí se považují za potomky mongolských Urianchajců, ze kterých pocházeli Čingischánovi generálové Dželme a Sübetej.
Reference [editovat]
- ↑ Sčítání lidu 2010
- ↑ a b c ATWOOD, Christopher P. Encyclopedia of Mongolia and the Mongol Empire. New York : Facts on File, 2004. x + 678 s. ISBN 0816046719. s. 9. (anglicky)
