Lung-čching
| Lung-čching | ||
|---|---|---|
| císař Číny | ||
 |
||
| Doba vlády | 4. únor 1567 – 5. červenec 1572 | |
| Éra vlády | Lung-čching (隆慶, 9. únor 1567 – 1. únor 1572) | |
| Úplné jméno | Ču Caj-chou (朱載垕) | |
| Chrámové jméno | Mu-cung (穆宗) | |
| Posmrtné jméno | Čchi-tchien lung-tao jüan-i kchuan-žen sien-wen kuang-wu čchun-te chung-siao čuang chuang-ti (契天隆道淵懿寬仁顯文光武純德弘孝莊皇帝) | |
| Narození | 4. březen 1537 | |
| Zakázané město, Peking | ||
| Úmrtí | 5. červenec 1572 | |
| Pochován | Císařské hrobky dynastie Ming, Peking | |
| Předchůdce | Ťia-ťing | |
| Nástupce | Wan-li | |
| Manželky | císařovna Siao-i-čuang | |
| císařovna Siao-an | ||
| císařovna Siao-ting | ||
| Potomci | Ču I-ťün (císař Wan-li) další 3 synové a 7 dcer |
|
| Rod | Ču | |
| Dynastie | Ming | |
| Otec | Ťia-ťing | |
| Matka | císařovna Siao-kche | |
Císař Lung-čching (čínsky pchin-jinem Lóngqìng, znaky 隆慶; 4. března 1537 – 5. července 1572) vlastním jménem Ču Caj-chou (čínsky pchin-jinem Zhu Zaihou, znaky 朱載垕) z dynastie Ming vládl v letech 1567-1572 mingské Číně. Nastoupil po svém otci, císaři Ťia-ťing. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Velkolepé slávy“, Lung-čching. Název éry je používán i jako jméno císaře.
Obsah |
Život [editovat]
Raná léta [editovat]
Ču Caj-chou se narodil roku 1537 tehdejšímu císaři Ťia-ťingovi. O dva roky později se stal knížetem z Jü.
Vláda [editovat]
Po smrti Ťia-ťinga, nový císař Lung-čching zdědil zemi v nepořádku po letech špatného hospodaření a korupce. Když si uvědomil hloubku chaosu způsobeného během otcovy dlouhé vlády, císař obnovil řádný chod státní správy, znovu povolal do služby dříve vyhnané talentované úředníky a odvolal zkorumpované činovníky i taoistické kněží, kteří obklopovali Ťia-ťinga. Dále, podpořil ekonomiku říše zrušením zákazu zahraničního obchodu a rovněž posílil bezpečnost na hranicích ve vnitrozemí i na pobřeží reorganizací pohraničních vojsk. Byly opevněny námořní přístavy Če-ťiangu a Fu-ťienu proti pobřežím pirátům, neustále obtěžujících během minulé vlády. Císař také odrazil mongolské vojsko Altan-chána, které proniklo Velkou zdí až k Pekingu. Krátce poté byla podepsána mírová smlouva obnovující výměnu koní za hedvábí.
Vláda Lung-čchinga se od předešlých lišila nižším vlivem palácových eunuchů. Nicméně později první ministr Kao Kung podpořil eunucha Meng Cchunga, který koncem vlády císaře začal dominovat vnitřnímu dvoru. Meng získal císařovu podporu uvedením Nu Er Chua-chua, tanečnice tureckého původu, k císaři, jejíž krása si prý získala plnou pozornost císaře. Přes počáteční nadějné začátky, císař rychle opustil své vládní povinnosti a začal se věnovat osobní potěšením. Navíc vrátil ke dvoru taoistické kněží, čímž zvrátil své rozhodnutí z počátku vlády.
Úmrtí a význam [editovat]
Císař zemřel roku 1572 v pětatřiceti letech. Bohužel, země se ještě nevzpamatovala z korupce ve vládnoucí třídě. Než zemřel, dal pokyn ministrovi Čang Ťü-čengovi chopit se státních záležitostí a stát se oddaným poradcem císařova syna Wan-liho, který byl pouze desetiletý.
Císař panoval pouze šest let, poté byl následován svým synem. Říkalo se, že trpěl vadou řeči, totiž koktáním při promluvách na veřejnosti,[1] nicméně je obecně považován za jednoho z liberálních císařů dynastie Ming s myslí otevřenou radám. Chyběl mu však talent potřebný pro vládu a i on se nakonec začal více zajímat o osobní potěšení než o úřadování.
Císařovny, potomci [editovat]
Císař Lung-čching měl celou řadu manželek, hodnosti císařovny se dostalo třem z nich, pouze jedné však za jeho vlády:
- Císařovna Siao-i-čuang (孝懿莊皇后, Siao-i-čuang chuang-chou; † 1558), matka Ču I-iho a princezny Pcheng-laj. Od roku 1553 první manželka Lung-čchinga, zemřela ještě před jeho nástupem na trůn, císařovnou jmenována posmrtně.
- Císařovna Siao-an (孝安皇后, Siao-an chuang-chou; † 1596), příjmením Čchen. První manželka Lung-čchinga po smrti císařovny Siao-i-čuang.
- Císařovna Siao-ting (孝定太后, Siao-ting tchaj-chou; † 1614), příjmením Li. Jedna z manželek Lung-čchinga, s titulem Kuej-fej (貴妃), matka Ču I-ťüna, Ču I-lioua a tří dcer. Po nástupu Ču I-ťüna na trůn povýšena na císařovnu-vdovu.
| Příjmení (titul) matky | # | Jméno | Narození – úmrtí | Posmrtné jméno | Titul | Udělení titulu |
|---|---|---|---|---|---|---|
| ∞ císařovna Siao-i-čuang | 1. | Ču I-i (朱翊釴) | 1555–1559 | Sien-chuaj (宪怀) | korunní princ | 1567 |
| 2. | Ču I-ling (朱翊铃) | 1562–1562 | Tao (悼) | kníže z Ťing (靖王) | 1567 | |
| ∞ Li (Kuej-fej), později císařovna Siao-ting |
3. | Ču I-ťün (朱載垕) | 1563–1620 | Sien-ti | korunní princ | 1568 |
| Po smrti císaře Lung-čchinga roku 1572 vládl jako císař Wan-li. | ||||||
| 4. | Ču I-liou (朱翊鏐) | 1568–1614 | Ťien (简) | kníže z Lu (潞王) | 1571 | |
Po smrti byli připomínáni posmrtným jménem a titulem, například „kníže Ťien z Lu“ (潞简王, Lu-ťien-wang).
| Příjmení (titul) matky | # | Titul | Jméno | Narození – úmrtí | Sňatek | Manžel |
|---|---|---|---|---|---|---|
| ∞ císařovna Siao-i-čuang | 1. | princezna Pcheng-laj (蓬萊公主) | 1557–1557 | |||
| 2. | princezna Tchaj-che (太和公主) | –1560 | ||||
| ∞ Li (Kuej-fej), později císařovna Siao-ting |
3. | princezna Šou-jang (壽陽公主) | Ču Jao-e (朱堯娥) | 1565–1590 | 1581 | Kung Čchen (拱辰) |
| 4. | princezna Jung-ning (永宁公主) | Ču Jao-jing (朱堯媖) | 1567–1594 | 1583 | Liang Pang-žuej (梁邦瑞) | |
| 5. | princezna Žuej-an (瑞安公主) | Ču Jao-jüan (朱堯媛) | –1629 | 1585 | Mo Wej (万煒) | |
| 6. | princezna Jen-čching (延慶公主) | Ču Jao-ťi (朱堯姬) | 1587 | Wang Ping (王昺) | ||
| ∞ Čchin (Šu-fej) | 7. | princezna Si-sia (棲霞公主) | Ču Jao-?? (朱尧㜢) | 1571–1572 |
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 明穆宗 na čínské Wikipedii.
- ↑ MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts : Harvard University Press, 2003. 1136 s. [dále jen Mote]. ISBN 0-674-01212-7. s. 725. (anglicky)
Literatura [editovat]
- HUANG, Ray. The Lung-ch'ing and Wan-li reigns, 1567—1620. In MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. 1. vyd. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. s. 511–584. (anglicky)
- LI, Kangying. The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568. Wiesbaden : Otto Harrassowitz, 2010. 217 s. ISBN 978-3-447-06172-8. (anglicky)
