Úřednické zkoušky v Číně
 |
Tento článek obsahuje čínský text. Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly. |
Úřednické zkoušky (čínsky znaky tradiční 科舉, zjednodušené 科举, pinyin kējǔ, český přepis kche-ťü) v Číně byly po dlouhé období od počátku 7. století do začátku 20. století základní podmínkou vstupu mezi úředníky státní správy.
Obsah |
[editovat] Historie
Zárodky zkouškového systému se objevily v Číně za vlády dynastie Chan. Tehdy byly stavy úředníků doplňovány kandidáty doporučovanými stávajícími funkcionáři. Ti vybírali mezi členy aristokratických rodin, vlastními příbuznými, ale i nespřízněnými schopnými kandidáty. Od roku 124 př. n. l. byli kandidáti pravidelně zkoušeni ze znalostí konfuciánských klasiků,[1] roku 85 př. n. l. císař stanovil roční kvótu takto vybíraných uchazečů.[2]
Po zániku chanské říše byl ve státě Wej (220–265) zaveden systém devíti hodností, ve kterém místní úředníci hodnotili přijatelnost možných kandidátů především z hlediska jejich původu. Systém devíti hodností byl používán dynastií Ťin (265-420) a jižními (čínskými) dynastiemi. Na severu nečínské administrativy nemohly spoléhat na soupisy a rodokmeny elit a orientovaly se více na doporučování kandidátů a jejich schopnosti.[2]
Po sjednocení Číny dynastií Suej tato roku 605 zavedla vedle doplňování stavů úřednictva na základě doporučení také vyhledávání talentovaných kandidátů prostřednictvím zkoušek. Zkouškový systém se dále rozvíjel za dynastie Tchang a za Sungů se stal jediným způsobem náboru úředníků.
Nečínské dynastie Ťin a Jüan systém omezovaly, rušily a zase znovu záváděly, nicméně důležité pozice obsazovaly kandidáty z řad nečínských národů, kteří zkouškami a nutným dlouholetým studiem konfucianismu neprocházeli.[2]
V mingské Číně byl zkouškový systém přes přechodné zrušení v letech 1373–1384 opět hlavním zdrojem doplňování řad úředníků. Čchingská vláda zkouškový systém převzala, zrušen byl až roku 1905.[2]
[editovat] Průběh zkoušek
V klasické podobě v mingské a čchingské éře začalo studium budoucího úředníka už v raném věku. Než se přihlásil k prvním zkouškám na okresní úrovni – teoreticky do patnácti let věku, v praxi obvykle později – znal prakticky zpaměti předepsanou literaturu, jejímž základem byly čtyři knihy konfuciánských klasiků.
Zkoušky byly tříkolové, témata otázek byla vybírána ze čtyř knih a pěti klasických knih, kandidáti komponovali báseň a psali politické eseje.
Přístup ke zkouškám měl teoreticky každý muž, kromě příslušníků nízkých povolání (herci, řezníci, apod.). Reálně nebyly prostředky a čas ke studiu dosažitelné pro každého. Zpravidla se ke zkouškám hlásili kandidáti z rodin džentry – vzdělaných pozemkových vlastníků.[3]
Absolvoval-li okresní, prefekturní a kvalifikační zkoušky (縣試, sien-š’; 府試, fu-š’; 院試, jüan-š’), souhrnně označované za učňovské zkoušky (童試, tchung-š’), mohl kandidát začít studium na státní škole.[2] Obdržel titul šeng-jüan (生員, státní student), těšil se společenskému postavení úředníka, byl osvobozen od placení daní a ještě dostával od státu stipendium, ale nemohl vykonávat nepřiměřeně nízká povolání, jako řemeslník. Škola sloužila především jako registrační místo studentů, výuka byla jen formální a uchazeč byl odkázán na samostudium a domácí učitele. Studenti byli každoročně přezkušováni, neúspěšní ztratili stipendium, či byli vyloučeni.[1]
Cítil-li student připraven, přihlásil se ke k vlastním zkouškám pro výběr úředníků. Ty byly třístupňové. První stupeň – provinční zkoušky (鄉試, siang-š’) – se konal každé tři roky. Úspěšní dostali titul ťü-žen (舉人, doporučený muž) a právo účasti v metropolitních zkouškách další rok.[2] Metropolitní zkoušky (會試, chuej-š’) probíhaly v hlavním městě vždy následující rok po provinčních zkouškách, předsedal jim ministr rituálů. Úspěšný kandidát získal titul kung-š’ (貢士, představený učenec) a právo postoupit k palácovým zkouškám (殿試, tien-š’ nebo 廷試, tching-š’). Úspěšné složení palácových zkoušek přineslo kandidátům titul ťin-š' (進士, skutečný učenec). Za 276 let mingské vlády proběhlo 90 palácových zkoušek, kterými úspěšně prošlo 24 874 kandidátů.[4] Nejlepší byli přijati do akademie Chan-lin, ostatní mohli počítat s úředním místem.[2]
[editovat] Důsledky zkoušek
Systém zkoušek jako metoda náboru úředníků, z toho vyplývajícího přístupu k moci, prestiži a následně i bohatství, byl důležitým mechanismem, kterými ústřední vláda udržovala loajalitu místních elit. Tak byla podpořena soudržnost čínského státu a oslabeny tendence k regionálnímu separatismu. Kvóty stanovené pro provincie a prefektury zajišťovaly šanci na úspěch i pro reprezentanty elit okrajových regionů, znevýhodněných nižší úrovní vzdělanosti.[5]
Zkouškový systém rovněž sloužil k udržení kulturní jednoty a konsensu o základních hodnotách. Jednotnost obsahu zkoušek znamenala, že příslušníci místních elit v celé Číně byly indoktrinovány stejnou konfuciánskou ideologií. I když jen malá část (asi 5 procent) z těch, kdo započali studium, uspěl a získal titul, naděje na úspěch vedla mnohé ke studiu konfuciánských klasiků. I ti, kteří neprošli všemi stupni zkoušek, získali vážnost úměrnou jejich úspěchu a tvořili místní džentry.[3]
[editovat] Reference
V tomto článku je použit překlad textu z článku Imperial examination na anglické Wikipedii.
- ↑ a b KOUKOLÍK, Tomáš. Úřednické zkoušky v císařské Číně [online]. Baraka, [cit. 2010-04-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2010-04-01]. Kapitola Chinese History examination system and recruitment of state officials. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FAIRBANK, John King; GOLDMAN, Merle. China: A New History. 2., rozšířené vyd. Cambridge (Massachusetts) : Belknap Press, 2006. 640 s. [dále jen Fairbank, Goldman]. ISBN 0-674-01828-1. S. 105.
- ↑ HUCKER, Charles O. Governmental Organization of The Ming Dynasty. Harvard Journal of Asiatic Studies, prosinec 1958, roč. 21, s. 14. (anglicky)
- ↑ EBREY, Patricia Buckley. The Cambridge Illustrated History of China. Cambridge : Cambridge University Press, 1999. 352 s. (Cambridge Illustrated Histories.) [dále jen Ebrey (1999)]. ISBN 0-521-66991-X. S. 198–199.
[editovat] Literatura
- MIYAZAKI, Ichisada. China's Examination Hell. Překlad Conrad Schirokauer. New Haven : Yale University Press, 1976. ISBN 0300026390.
- ELMAN, Benjamin. A Cultural History of Civil Examinations in Late Imperial China. London : Univ. of California Pr., 2002. ISBN 0-520-21509-5.
- CHAFEE, John. The Thorny Gates of Learning in Sung [Song] China. Albany : State University of New York Press, 1995.
- LEE, Thomas H.C.. Government Education and Examinations in Sung [Song] China. Hong Kong; New York : Chinese University Press; St. Martin's Press, 1985.
- MAYERS, William Frederick; PLAYFAIR, G.M.H.. The Chinese Government: A Manual of Chinese Titles, Categorically Arranged and Explained, with an Appendix. 3. vyd. Šanghaj : Kelly & Walsh Limited, 1897.
- MAN-CHEONG, Iona. The Class of 1761: Examinations, the State and Elites in Eighteenth-Century China. Stanford : Stanford University Press, 2004.
[editovat] Externí odkazy
