Nurhači

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nurhači

Nurhači (mandžusky Nurhaci1.png, čínsky 努爾哈赤 pchin-jin Nǔ'ěrhāchì, v českém přepisu Nu-er-cha-čch, nebo 努爾哈齊 pchin-jin Nǔ'ěrhāqí, v českém přepisu Nu-er-cha-čchi) (* 1559[1] - † 30. září 1626) byl zakladatel státu ťien-čouských Džürčenů a otec Chung Tchaj-ťiho, prvního císaře mandžuské dynastie Čching. Je pokládán za zakladatele pozdějšího mandžuského státu, Čchingské říše.

Pocházel z rodu Aisin Gioro („Aisin“ znamená v mandžuštině „zlatý“).[2] Za pomoc v boji proti japonské invazi mu byl roku 1589 udělen Mingy titul „generalissima tygra a draka“.[2] Roku 1607 mu Chalchští Mongolové udělili titul chána a uznali ho za sobě rovného („Lišíme se jazykem, ale šaty, které nosíme a život, který žijeme, jsou stejné.“ – Nurhačiho odpověď na udělení titulu).[2]

Nurhači položil základy vojensko-správního systému Osmi korouhví. Je mu připisováno i nařízení vytvoření písma pro mandžuštinu.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Nurhači vládl od roku 1616 do své smrti. Svou kariéru začal jako nižší kmenový náčelník na východním okraji zemědělské nížiny jižního Mandžuska.[1] Sjednotil různé kmeny obývající tuto oblast a roku 1616 založil vlastní dynastii, kterou nazval Ťin[3] a která byla později nazývána „Pozdní Ťin“. Hlavním městem ustanovil Mukden, kde nechal roku 1625 vybudovat palác a který zůstal hlavním městem až do roku 1644.

V únoru 1626 došlo k bitvě u Ning-jüanu (宁远 Nīngyuǎn, dnešní Sing-čcheng 兴城 Xīngchéng), když Nurhači se svojí 100 000 armádou (někdy uváděno až 130 000) oblehl toto Mingy kontrolované město. Hlavní mingský správce Liao-ningu Jüan Čchung-chuan (袁崇煥 Yuán Chónghuàn) nasadil při obraně upravená portugalská děla a s pouhými 9000 (podle jiných zdrojů 10 000) obránci dokázal město udržet. Nurhači byl během bitvy zraněn a pravděpodobně na následky zranění zemřel 30. září 1626 ve věku 68 let.[4]

Nurhačiho osmý syn Chung Tchaj-ťi v roce 1636 přejmenoval dynastii Pozdní Ťin na dynastii Čching.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Fairbank (1998), str. 169.
  2. a b c Mote, str. 786
  3. Mote, str. 788
  4. Mote, str. 790

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha : NLN, s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-249-9.  
  • MOTE, F.W.. Imperial China 900-1800. [s.l.] : Harvard University Press, 2000. ISBN 0-674-44515-5.  
Čínský znak Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly.