Wang Jang-ming

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wang Jang-min
Wang Jang-ming je čínské jméno, v němž Wang je příjmení a Jang-ming přezdívka.

Wang Jang-ming (čínsky pchin-jinem Wáng Yángmíng, znaky 王陽明; 31. října 1472, okres Jü-jao, provincie Če-ťiang9. ledna 1529, Nan-an, provincie Ťiang-si) byl státník a filozof mingské Číny, jeden ze zakladatelů neokonfuciánské školy sin-süe (心學, „škola mysli“, nebo „učení o srdci“). Jang-ming byla přezdívka, jeho vlastní jméno bylo Šou-žen (čínsky pchin-jinem Shǒurén, znaky 守仁), zdvořilostní jméno pak Po-an (čínsky pchin-jinem Bó​ān, znaky 伯安).​

Život a filozofie[editovat | editovat zdroj]

Wang Jang-ming pocházel ze staré rodiny, vlastním jménem se jmenoval Wang Šou-žen, Jang-ming je uctivá přezdívka daná mu jeho žáky. Studoval konfuciánské, taoistické a buddhistické klasiky a vojenství. Roku 1499 složil na třetí pokus palácové zkoušky a získal titul ťin-š’.[1] Poté pracoval na ministerstvu veřejných prací, ministerstvu spravedlnosti, vedl provinční zkoušky v provincii Šan-tung. Roku 1505 vystoupil na podporu úředníků potrestaných za protesty proti dominanci kliky eunuchů,[1] byl uvězněn a po propuštění vyslán do provincie Kuej-čou jako inspektor poštovních stanic. Po roce 1509 opět postupoval, jeho kariéra vyvrcholila místem ministra války v Nankingu, koncem života byl guvernérem provincie Ťiang-si.

Svou filozofií, kterou postavil kolem pojmu sin (, srdce/mysl).[1] Roku 1503 zažil osvícení a uviděl jednotu mysli a principu li, přičemž mysl považoval za z podstaty dobrou,[2] a schránku principu.[1] Navázal na učení o mysli sungského neokonfuciánce Lu Siang-šana (1139–1192); vymezoval se proti tehdejší ortodoxii následující učení Ču Siho. Zájem o pojem srdce/mysl sice projevovali konfuciánští filozofové už od počátku mingské doby, ale u Wang Jang-minga tento trend vyvrcholil.[3]

Zatímco Ču Si učil, že svatost lze dosáhnout „rozšířením poznání“ prostřednictvím „zkoumáním věcí“ (ke-wu), studiem; Wang Jang-ming se zaměřil na vnitřní učení a sebezdokonalování, věřil, že člověku stačí uvědomit si dobro svého srdce/mysli,[1] a očistit ji od nánosů sobectví a touhy. Namísto „zkoumání věcí“ požadoval „učinit úmysly správnými“, rozšířit poznání dobra na všechny věci.[4] V debatě o prvotnosti poznání před jednáním zastával stanovisko o jejich jednotě.[1]

Věhlas získal potlačením několika povstání (mezi jinými povstání knížete z Ning roku 1519) za použití jak vojenských, tak především politických a sociálních opatření. Po smrti byl kritizován a jeho učení zakázáno. Roku 1567 byl rehabilitován.

K jeho předním žákům patřili Čchien Te-chung, Wang Ťi, Wang Ken, Cou Šou-i a Luo Chung-sien.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ван Янмин na ruské Wikipedii.

  1. a b c d e f LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha : Academia, 2013. 468 s. [Dále jen Liščák]. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 408.  
  2. CHENG, Anne. Dějiny čínského myšlení. Praha : DharmaGaia, 2006. [Dále jen Cheng]. ISBN 80-86685-52-7. S. 503.  
  3. Cheng, s. 502.
  4. Cheng, s. 504.
  5. Liščák, s. 409.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHENG, Anne. Dějiny čínského myšlení. Praha : DharmaGaia, 2006. ISBN 80-86685-52-7.  
  • CUA, Antonio S. The Unity of Knowledge and Action: A Study in Wang Yang-ming's Moral Psychology. [s.l.] : University of Hawaii Press, 1982. ISBN 0-8248-0786-3. (anglicky) 
  • CHAN, Wing-tsit. A Source Book in Chinese Philosophy. Princeton, NJ : Princeton University Press, 1963. (anglicky) 
  • CHING, Julia; WANG, Yangming. To Acquire Wisdom: The Way of Wang Yang-ming. 1. vyd. New York : Columbia University Press, 1976. 373 s. ISBN 0231039387. (anglicky) 
  • KOBZEV, Arťom Igorevič. Учение Ван Янмина и классическая китайская философия. Moskva : Nauka, 1983. 354 s. (rusky) 
  • KOBZEV, Arťom Igorevič. Ван Янмин и даосизм. In VASILJEV, L. S.; PORŠNĚVOVÁ, J. B.. Дао и даосизм в Китае. Moskva : Nauka, 1982. S. 80–106. (rusky)
  • KOBZEV, Arťom Igorevič. Ван Янмин и чань-буддизм. In Философские вопросы буддизма. Novosibirsk : Nauka, 1984. S. 89–101. (rusky)
  • NEEDHAM, Joseph. Science and Civilization in China: Volume 5, Part 7. Tchaj-pej : Caves Books, 1986. (anglicky) 
  • Китайская философия. Энциклопедический словарь. Moskva : Mysl (Мысль), 1994. ISBN 5-244-00757-2. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]