Legismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Legismus (čínsky: český přepis fa-ťia, pchin-jin fǎjiā, znaky 法家), občas pod vlivem angličtiny legalismus, je čínský filozofický směr vzniklý v období válčících států.

Legismus je založen na přesvědčení, že většina lidí myslí především na své zájmy i na úkor ostatních a proto musí být omezena zákazy a hrozbou trestu. Zákazy, tresty a odměny má stanovit zákon ( fa, základní pojem legismu), před kterým jsou si všichni lidé, kromě panovníka, rovni. Legisté, k nejvýznamnějším patřili Šang Jang a Chan Fej, požadovali důsledné plnění povinností poddaných vůči státu, povyšování a odměňování podle zásluh a schopností.[1]

Od 4. století př. n. l. legistické principy našly praktické použití především ve státech Chan (TZ: ; ZZ: , hán) a Čchin (, qín). Ty se staly centralizovanými státy se silnou panovnickou mocí, legističtí filozofové se pak věnovali novému problému kontroly úřednictva.[2]

Hlavním legistickým reformátorem byl svého času Šang Jang (390–338 př. n. l.), který se zasazoval o administrativní a sociopolitické inovace. Jeho četné reformy učinily z původně nevýznamného státu Čchin vojensky silné a silně centralizované království. Legalismus z velké části „v podstatě rozvíjel určité myšlenky“, které stály za Šangovými reformami a které napomohly Čchinu v jeho konečném vítězství nad ostatními čínskými státy v roce 221 př. n. l.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MALINA, Jaroslav. První císař. Tvůrce Číny a osmého divu světa. 1. vyd. Brno, Boskovice, Brno, Praha: Nadace Universitas Masarykiana, Albert, Jota, Svoboda, 1994. ISBN 80-85834-12-X. S. 63–64. [dále jen Malina]. 
  2. Malina, s. 64–65.
  3. PINES, Yuri. Legalism in Chinese Philosophy. plato.stanford.edu. 2014-12-10. Dostupné online [cit. 2018-12-10].