Čchiou Jing

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čchiou Jing
Pseudonym Š’-čou
Jiná jména Čchiou Š’-fu
Narození asi 1494
Tchaj-cchang, Ťiang-su
Úmrtí 1552
Umělecká činnost
Znám jako malíř
Škola škola Wu
Ovlivněn Čou Čchen, Tchang Jin

Národnost chanská
Země říše Ming
Čchiou Jing je čínské jméno, v němž Čchiou je příjmení.
Úřednické zkoušky, Čchiou Jing, 1540
Putování císaře Ming-chuanga do S’-čchuanu, pozdně mingská kopie díla Čchiou Jinga
Rudé útesy, Čchiou Jing

Čchiou Jing (čínsky pchin-jinem Qiú Yīng, znaky 仇英; 1494?1552) byl čínský malíř mingské doby, patřící k nejvýznamnějším reprezentantům mingského umění, jeden ze čtyř mingských mistrů.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Čchiou Jing používal zdvořilostní jméno Š’-fu (čínsky pchin-jinem Shífù, znaky zjednodušené 实父, tradiční 實父) a pseudonym Š’-čou (čínsky pchin-jinem Shízhōu, znaky 十洲).[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v řemeslnické rodině[pozn. 1] v Tchaj-cchangu (nyní v provincii Ťiang-su) a vyučil se výrobě lakových výrobků. Přesídlil do Su-čou, hospodářského a uměleckého centra tehdejší Číny, aby se mohl stát malířem.[1] Zprvu zdobil dveře a stěny domů, později se stal učedníkem Čou Čchena a Tchang Jina. Stal se profesionálním malířem závislým na podpoře bohatých mecenášů.[2] Známo je kolem 120 jeho obrazů, nejstarší je z roku 1530.[1]

Smíšením návyků z výzdoby lakových výrobků a výuky u sučouských mistrů založené na kopírování starých mistrů (v němž byl tak úspěšný, že jeho práce byly od děl tchangských a sungských mistrů k nerozeznání)[2] si vytvořil originální styl, mezi současníky mimořádně populární a obdivovaný. Zákazníci si cenili zvláště vnější efektnosti jeho obrazů, připomínající nazdobené lakové předměty.[1] Populární byl až tak, že obchodníci jeho jménem podepisovali množství obrazů, často vzdálených jeho stylu.[3]

Ačkoli pro sučouskou školu Wu je typická malba tuší, Čchiou Jing maloval i krajiny v zeleno-modrém stylu a kompozice na pomezí krajinářského žánru šan-šuej a figurální malby (žen-wu), často s tématem přátel (Letní posezení pod banánovníky, 蕉陰結夏).[1]

Vynikl i v žánru „malby krasavic“ (š’-nü), jak v jeho romantické variantě (např. Báseň o opuštěné ženě), tak klasické (Jitro v chanském paláci, 漢宮春曉圖). Vrcholem jeho tvorby v této oblasti je cyklus šedesáti portrétů Nešťastné krásky tisíce podzimů (千秋絕豔圖).[1]

Jeho všestranný talent mu zajistil místo mezi „Čtyřmi velkými mistry dynastie Ming“ (Čchiou Jing, Šen Čou, Wen Čeng-ming a Tchang Jin). Důraz na dekorativnost a eleganci obrazů i čerpání z odkazu minulých generací byly ve shodě s uměleckými pravidly mingské malířské akademie. Je proto tradičně řazen ke konzervativnímu křídlu jižních škol, případně k jižnímu směru akademické tradice, byť zaujímal relativně samostatné postavení.[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Uváděn je i rolnický původ.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g КРАВЦОВА, М.Е.. Цю Ин [online]. Синология.Ру, 2009–2015, [cit. 2015-04-29]. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / гл. ред. М.Л. Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. — М.: Вост. лит., 2006–. Т. 6 (дополнительный). Искусство / ред. М.Л. Титаренко и др. — 2010. — 1031 с. С. 794-795.. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c China Online Museum. Qiu Ying [online]. China Online Museum, [cit. 2015-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MUNSTERBERG, Hugo. The Arts of China. Rutland, Vermont : Charles E. Tuttle, 1989. ISBN 978-1-4629-0295-8. S. 174. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]