Chu Wej-jung

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Chu Wej-jung (čínsky pchin-jinem Hú​ Wéi​yōng, znaky 胡惟庸; † 1380)​ byl státník rané mingské Číny, blízký rádce císaře Chung-wua. V druhé polovině 70. let 14. století stál v čele civilní správy země, ale roku 1380 byl obviněn ze zrady a popraven. Následná čistka stála život desetitisíců lidí.

Vzestup a pád[editovat | editovat zdroj]

Chu Wej-jung byl jeden z prvních podporovatelů Chung-wua. S podporou Li Šan-čchanga, jehož byl příbuzným,[1] postupoval v úřadech, až byl jmenován hlavním rádcem (丞相, čcheng-siang).[2] V této funkci stál v čele ústředního sekretariátu (中書省, čung-šu šeng) a řídil veškerou civilní správu říše Ming; v dnešní terminologii byl předseda vlády.

Koncem roku 1379 byl odvolán z úřadu a počátkem následujícího roku náměstkem cenzora obviněn z pokusu o svržení císaře.[2] Vyšetřovatelé záhy zkonstruovali obraz spiknutí v čele s Chuem, které mělo s podporou části armády, ale také mongolské a japonské vlády, za cíl státní převrat včetně zavraždění císaře.[3] Popraven byl 12. února 1380 společně s nejvyšším cenzorem Čchen Ningem.[3] Čistka však pokračovala dále, zahynuli i vzdálení příbuzní obviněných, jejich pomocníci a chráněnci, příbuzní těchto chráněnců atd., celkem 30 000[3] nebo 40 000[4] lidí.

Pád Chu Wej-junga doprovázela i reorganizace nejvyšších orgánů státní správy. Ústřední sekretariát byl zrušen a šestice ministerstev přímo podřízena císaři, Hlavní vojenská komise stojící v čele ozbrojených sil byla rozdělena na pět vzájemně nezávislých komisí, Cenzorát (kontrolní úřad) byl reorganizován.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ANDREW, Anita N; RAPP, John A. Autocracy and China’s Rebel Founding Emperors: Comparing Chairman Mao and Ming Taizu. Lanham : Rowman & Littlefield Publishers Inc., 2000. ISBN 0-8476-9580-8. S. 160. (anglicky) 
  2. a b FARMER, Edward L. Zhu Yuanzhang and Early Ming Legislation: The Reordering of Chinese Society Following the Era of Mongol Rule. Leiden : Brill Academic Publishers, 1995. 259 s. ISBN 90-04-10391-0. S. 48. (anglicky) 
  3. a b c DREYER, Edward L.. Early Ming China: a political history, 1355-1435. Stanford : Stanford University Press, 1982. 315 s. ISBN 0-8047-1105-4. S. 135. (anglicky) 
  4. FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-249-9. S. 220.  
  5. HUCKER, Charles O. Governmental Organization of The Ming Dynasty. Harvard Journal of Asiatic Studies. prosinec 1958, roč. 21, s. 28, 49 a 57–58. (anglicky)