Ústřední sekretariát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čínský znak Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly.

Ústřední sekretariát (čínsky: znaky 中書省, pinyin zhòng​shū​ shěng, český přepis čung-šu šeng) byl počínaje obdobím po pádu dynastie Chan koncem 3. století jedním ze tří nejvyšších civilních úřadů ve staré Číně v systému organizace vládní administrativy známém jako tři kanceláře a šest ministerstev. V říši Jüan byl nejvyšším orgánem civilní státní správy. Následující mingská správa jej převzala, ale už roku 1380 byl zrušen. Jeho místo postupně zaujal Velký sekretariát (內閣, nej-ke).

Název[editovat | editovat zdroj]

Šeng () je část nebo oddělení zabývající se dohledem nad svěřeným oborem nebo oblastí s cílem zlepšení jeho fungování, postupně získalo mimo jiné význam provincie.[1] Čung-šu (中書) znamenalo „ústřední/centrální dokumentace“, to jest ty nejvýznamnější písemnosti, sestavované v bezprostředním okolí císaře;[2] případně „palácoví písař(i)“.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se úřad nazvaný čung-šu objevil za vlády chanského císaře Wu-tiho (vládl 141–87 př. n. l.). Vládní úředníci totiž neměli přístup do vnitřních prostor císařského paláce (Zakázaného města), neformálně se proto vyřizování císařské korespondence věnovali i někteří eunuši. Císař Wu-ti jejich postavení formalizoval zřízením úřadu eunušských tajemníků.[4] Tito byli označováni čung-šu, nebo čung šang-šu. Patrně prvním z nich byl S’-ma Čchien po jeho kastraci.[5] V jejich čele stál ředitel čung šang-šu ling (中尚書令), krátce čung-šu ling (中書令).[6] Roku 29 př. n. l. císař Čcheng-ti v rámci širší reorganizace sekretářských úřadů eunušské tajemníky čung-šu zrušil.[4]

období tří říší v počátcích dynastie Wej vznikla kancelář čung-šu složená z úřednických tajemníků jako protiváha kanceláře šang-šu, která se pak omezila na rutinní řízení administrativy. Základem čung-šu šengu byl sekretariát Cchao Chaje, otce prvního wejského císaře. Za dynastie jižní Ťin vznikla ještě kancelář men-sia (門下省, men-sia šeng); v čele administrativy pak byly tři kanceláře.[6] Od vzniku do sungské doby byl ústřední sekretariát zodpovědný za navrhování a vyhlašování císařských výnosů a rozhodnutí, obvykle měl rozhodující podíl i na rozhodování o směru vládní politiky.[7] Spolupracoval s kanceláří men-sia, která připomínkovala a hodnotila všechny výnosy. Ke schválení rozhodnutí nemohlo dojít bez souhlasu obou institucí. Realizaci přijatých opatření měla na starosti kancelář šang-šu, které podléhala ministerstva.[8]

suejské Číně s pozměněným názvem nej-š’ šeng byl jedním z pětice vrcholných úřadů.[7] Po většinu doby vlády tchangského režimu se vrátil ke starému názvu, i za Sungů byl součástí dominantní trojice úřadů. Změnu přinesla dynastie Jüan, kdy se ústřední sekretariát stal vrcholným orgánem civilní správy a kancléř (čung-šu-ling) stojící v jeho čele zaujal postavení odpovídající dnešnímu předsedovi vlády.[7] Úřad kancléře v jüanské říši zastával obvykle následník trůnu, který se věnoval jiným povinnostem, nebo byl nezletilý. Proto fakticky v čele úřadu stáli jeho dva hlavní rádci (丞相, čcheng-siang).[9]

Nová mingská vláda nastoupivší roku 1368 zprvu převzala jüanskou strukturu administrativy s ústředním sekretariátem v čele státní správy a dvěma hlavními rádci v jeho čele. Roku 1380 byl Chu Wej-jung, který stál v čele ústředního sekretariátu a celé vlády, obviněn ze spiknutí a popraven. Téhož roku v rámci celkové reorganizace vlády císař Chung-wu v obavách z přílišné koncentrace moci na jednom místě celý úřad bez náhrady zrušil.[10]

Seznam mingských hlavních rádců[editovat | editovat zdroj]

Mingští hlavní rádci
Období Hlavní rádce zleva Hlavní rádce zprava
1368–1371 Li Šan-čchang (李善長) Sü Ta (徐達)
1371 Sü Ta Wang Kuang-jang (汪廣洋)
1371–1373 Wang Kuang-jang
1373–1377 Chu Wej-jung (胡惟庸)
1377–1380 Chu Wej-jung Wang Kuang-jang

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 明朝中书省 na čínské Wikipedii.

  1. РЫБАКОВ, Вячеслав. Танская бюрократия. Часть 1: Генезис и структура. 1. vyd. Санкт-Петербург : Петербургское Востоковедение, 2009. 512 s. (Orientalia) [Dále jen Rybakov]. ISBN 978-5-85803-405-6. S. 205. (rusky) 
  2. Rybakov, s. 208.
  3. BIELENSTEIN, Hans. The Bureaucracy of Han Times. Cambridge : Cambridge University Press, 1980. (Cambridge studies in Chinese history, literature, and institutions) [Dále jen Bielenstein]. ISBN 978-0-521-22510-6. S. 212. (anglicky) 
  4. a b Bielenstein, s. 49.
  5. HUCKER, Charles O.. A Dictionary of Official Titles in Imperial China. Stanford : Stanford University Press, 1985. [Dále jen Hucker (1985)]. ISBN 0-8047-1193-3. S. 193. (anglicky) 
  6. a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. [cit. 2014-03-06]. Kapitola Chinese History - shangshusheng 尚書省 "Department of State Affairs". [Dále jen Theobald]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c Hucker (1985), s. 194.
  8. Theobald. [cit. 2014-03-06]. Kapitola Chinese History - Three Kingdoms, Jin, Southern and Northern Dynasties government and administration.  
  9. XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. Praha : Karolinum, 2000. 110 s. [dále jen Xu, Olivová]. ISBN 80-246-0093-5. S. 63.  
  10. HUCKER, Charles O. Governmental Organization of The Ming Dynasty. Harvard Journal of Asiatic Studies. prosinec 1958, roč. 21, s. 28. ISSN 0073-0548. (anglicky)