Ústřední sekretariát
 |
Tento článek obsahuje čínský text. Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly. |
Ústřední sekretariát (čínsky: znaky 中書省, pinyin zhòngshū shěng, český přepis čung-šu šeng) byl počínaje obdobím po pádu dynastie Chan koncem 3. století jedním ze tří nejvyšších civilních úřadů ve staré Číně v systému organizace vládní administrativy známém jako tři kanceláře a šest ministerstev. V říši Jüan byl nejvyšším orgánem civilní státní správy. Následující mingská správa jej převzala, ale už roku 1380 byl zrušen. Jeho místo postupně zaujal Velký sekretariát (內閣, nej-ke).
Historie [editovat]
Skupina palácových tajemníků (čung-šu) fungující za vlády dynastie východní Chan v následujícím období (období tří říší, dynastie Ťin a severních a jižních dynastií) získala na důležitosti a jako ústřední sekretariát (čung-šu šeng) se spolu s kanceláří men-sia (門下省, men-sia šeng) a kanceláří šang-šu (尚書省, šang-šu šeng) zaujala postavení na vrcholu pyramidy civilních úřadů.[1]
Od vzniku do sungské doby byl ústřední sekretariát zodpovědný za navrhování a vyhlašování císařských výnosů a rozhodnutí, obvykle měl rozhodující podíl i na rozhodování o směru vládní politiky.[2] Spolupracoval s kanceláří men-sia, která připomínkovala a hodnotila všechny výnosy. Ke schválení rozhodnutí nemohlo dojít bez souhlasu obou institucí.[1] Realizaci přijatých opatření měla na starosti kancelář šang-šu, které podléhala ministerstva.[1]
V suejské Číně s pozměněným názvem nej-š’ šeng byl jedním z pětice vrcholných úřadů.[2] Po většinu doby vlády tchangského režimu se vrátil ke starému názvu, i za Sungů byl součástí dominantní trojice úřadů. Změnu přinesla dynastie Jüan, kdy se ústřední sekretariát stal vrcholným orgánem civilní správy a kancléř (čung-šu-ling) stojící v jeho čele zaujal postavení odpovídající dnešnímu předsedovi vlády.[2] Úřad kancléře v jüanské říši zastával obvykle následník trůnu, který se věnoval jiným povinnostem, nebo byl nezletilý. Proto fakticky v čele úřadu stáli jeho dva hlavní rádci (丞相, čcheng-siang).[3]
Nová mingská vláda nastoupivší roku 1368 zprvu převzala jüanskou strukturu administrativy s ústředním sekretariátem v čele státní správy a dvěma hlavními rádci v jeho čele. Roku 1380 byl Chu Wej-jung, který stál v čele ústředního sekretariátu a celé vlády, obviněn ze spiknutí a popraven. Téhož roku v rámci celkové reorganizace vlády císař Chung-wu v obavách z přílišné koncentrace moci na jednom místě celý úřad bez náhrady zrušil.[4]
Seznam mingských hlavních rádců [editovat]
| Období | Hlavní rádce zleva | Hlavní rádce zprava |
|---|---|---|
| 1368–1371 | Li Šan-čchang (李善長) | Sü Ta (徐達) |
| 1371 | Sü Ta | Wang Kuang-jang (汪廣洋) |
| 1371–1373 | – | Wang Kuang-jang |
| 1373–1377 | – | Chu Wej-jung (胡惟庸) |
| 1377–1380 | Chu Wej-jung | Wang Kuang-jang |
Reference [editovat]
- ↑ a b c THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2010-03-31]. Kapitola Chinese History - Three Kingdoms 三國, Jin 晉, Southern and Northern Dynasties 南北朝 (220~580) government and administration. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c HUCKER, Charles O.. A Dictionary of Official Titles in Imperial China. Stanford : Stanford University Press, 1985. ISBN 0-8047-1193-3. s. 194. (anglicky)
- ↑ XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. Praha : Karolinum, 2000. 110 s. [dále jen Xu, Olivová]. ISBN 80-246-0093-5. s. 63.
- ↑ HUCKER, Charles O. Governmental Organization of The Ming Dynasty. Harvard Journal of Asiatic Studies. prosinec 1958, roč. 21, s. 28. ISSN 0073-0548. (anglicky)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 明朝中书省 na čínské Wikipedii.
