Ludwig van Beethoven: Porovnání verzí
m Editace uživatele 109.224.89.38 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Ben Skála |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 70: | Řádek 70: | ||
=== Napoleon === |
=== Napoleon === |
||
V průběhu let zaujímal Beethoven k [[Francie|francouzskému]] [[císař]]i [[Napoleon Bonaparte|Napoleonu Bonapartovi]] protichůdné postoje.<ref>{{Citace monografie || příjmení = Lockwood|| jméno = Lewis || titul = Beethoven: Hudba a život || vydavatel = BBart || místo = Praha || rok = 2003 || strany = 199-200}}</ref> Kolem roku [[1803]] uvažoval o věnování své [[Symfonie č. 3 (Beethoven)|Symfonie č. 3]] (''Eroica'') právě Napoleonovi. Existují názory, že to měla být záminka k možnému osobnímu |
V průběhu let zaujímal Beethoven k [[Francie|francouzskému]] [[císař]]i [[Napoleon Bonaparte|Napoleonu Bonapartovi]] protichůdné postoje.<ref>{{Citace monografie || příjmení = Lockwood|| jméno = Lewis || titul = Beethoven: Hudba a život || vydavatel = BBart || místo = Praha || rok = 2003 || strany = 199-200}}</ref> Kolem roku [[1803]] uvažoval o věnování své [[Symfonie č. 3 (Beethoven)|Symfonie č. 3]] (''Eroica'') právě Napoleonovi. Existují názory, že to měla být záminka k možnému osobnímu ah oj mami |
||
í.<ref>{{Citace monografie || příjmení = Lockwood|| jméno = Lewis || titul = Beethoven: Hudba a život || vydavatel = BBart || místo = Praha || rok = 2003 || strany = 200}}</ref> Nakonec tuto symfonii věnoval svému nejdůležitějšímu [[mecenáš]]ovi, [[kníže]]ti [[Josef František Maxmilián z Lobkovic|Josefu Františku Maxmiliánovi z Lobkovic]]. V roce [[1809]] mu Napoleonův bratr, [[Vestfálsko|vestfálský]] král [[Jérôme Bonaparte]], nabídl místo v [[Kassel]]u, které však Beethoven odmítl. |
|||
=== Příčina smrti === |
=== Příčina smrti === |
Verze z 14. 2. 2017, 12:39
Ludwig van Beethoven | |
---|---|
Beethoven, když skládal Missu solemnis – obraz namaloval Joseph Karl Stieler | |
Narození | 16. prosince 1770 Bonn, Kolínské arcibiskupství Svatá říše římská |
Úmrtí | 26. března 1827 (ve věku 56 let) Vídeň Rakouské císařství |
Příčina úmrtí | jaterní cirhóza |
Místo pohřbení | hřbitov ve Währingu (1827–1888) Vídeňský ústřední hřbitov (od 1888) |
Povolání | hudební skladatel, pianista a dirigent |
Rodiče | Johann van Beethoven a Maria Magdalena van Beethoven |
Příbuzní | Johann van Beethoven a Maria Magdalena van Beethoven |
Hnutí | klasicismus, romantismus |
Významná díla |
|
Mecenáši | Josef František Maxmilián z Lobkovic, Ferdinand Jan Kinský |
Ovlivněný | Christian Gottlob Neefe, Joseph Haydn, Antonio Salieri |
Vliv na | Carl Czerny, Ferdinand Ries, romantismus |
Podpis | [[Soubor:|128px|alt=Podpis|Podpis]] |
Citát Durch Leiden Freude (utrpením k radosti) | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ludwig van Beethoven (17. prosince 1770, Bonn – 26. března 1827, Vídeň – Alservorstadt[1]) byl významný německý hudební skladatel, dovršitel první vídeňské školy klasicistní hudby. V průběhu svého života rozvinul klasicistní slohové a formové prostředky do svého individuálního hudebního stylu a otevřel tak dveře nové hudební epoše – romantismu.
K jeho nejslavnějším dílům patří 3., 5., 6., 7. a 9. symfonie, monumentální mše Missa solemnis, opera Fidelio, houslový koncert D dur op. 61, řada klavírních skladeb (Císařský koncert, sonáty Měsíční svit, Appassionata, Patetická, skladba Pro Elišku) a další skladby.
Život
Mládí
Ludwig van Beethoven se narodil pravděpodobně 16. prosince 1770 v Bonnu. Přesné datum jeho narození není známo, pouze datum pokřtění dne 17. prosince. Byl druhorozeným synem Johanna van Beethovena a ovdovělé Marie Magdaleny Leym roz. Keverich. Z jejich sedmi dětí se dožili dospělosti pouze Ludwig a jeho dva mladší bratři Kaspar Karl a Johann.[2][3] Ludwigova rodina byla hudebně založená; jeho děd, rovněž Ludwig, byl kapelníkem v rodném městě Mechelen ve Vlámsku,[4] odkud později odešel do Bonnu. Rodina splynula s německým životem ve službách kurfiřta arcibiskupa kolínského.[2] Beethoven prožil dětství v neradostném ovzduší: jeho otec, který byl dvorním tenoristou, propadl alkoholu.[4] Beethovenovo vzdělání bylo zanedbáváno, přičemž otec využíval jeho hudebního talentu jako zdroje příjmů.[2]
Prvním učitelem mladého Ludwiga byl jeho otec, po několika letech despotické výchovy a hraní na klavír dostal Ludwig větší volnost. Pro rozvoj jeho talentu bylo klíčové, že i přes zkušenosti s otcovou krutostí získal k hudbě i ke hře na klavír velmi pozitivní vztah. Teprve v devíti letech dostal řádného a zodpovědného učitele, byl jím Christian Gottlob Neefe,[2] tehdy dvorní varhaník v Bonnu, který se později stal jeho přítelem a rádcem. Uvedl ho zejména do umění Johanna Sebastiana Bacha a umožnil vydání jeho prvních skladeb. Tento svobodomyslný protestant v něm také silně podporoval touhu po umělecké a tvůrčí svobodě, která se neslučovala se slepou poslušností vůči mecenášům.
V období dospívání nalezl Beethoven azyl u vdovy po bonnském archiváři a dvorním radovi Emanuelu Josefu Breuningovi, která k němu byla velmi laskavá a chápavá. V jejím domě nacházel přátele, vyučoval hře na klavír její děti a později se i scházel s uměnímilovnou mladou bonnskou společností. Zde také objevoval a napravoval své nedostatky ve vzdělání a společenském chování.
V sedmnácti letech v roce 1787 se Ludwig van Beethoven odebral do Vídně, a to poté, co Neefe vymohl tuto cestu u kurfiřta Maxmiliána Františka Habsbursko-Lotrinského. Zde se Beethoven snad setkal s Wolfgangem Amadeem Mozartem (o jejich setkání však neexistují písemné dokumenty), někteří autoři uvádějí, že se nakrátko stal jeho žákem.[5] Mladý nadějný Beethoven se ovšem brzy musel vrátit zpět do Bonnu, neboť jeho matka umírala na tuberkulózu. Po její smrti připadla starost o výživu rodiny včetně výchovy dvou mladších bratrů sedmnáctiletému Ludwigovi.[2]
Dospělost
Ludwig van Beethoven žil od roku 1792 trvale ve Vídni a studoval zde u významných hudebních skladatelů: Josepha Haydna, Antonia Salieriho, Johanna G. Albrechtsbergera a Johanna Schenka.[6] Díky své oblibě u aristokracie ze zemí Habsburského mocnářství (v neposlední řadě u českých aristokratů) a díky jejich finanční podpoře se mohl živit jako svobodný umělec,[6] což bylo ještě značně neobvyklé. V té době byli hudebníci většinou zaměstnaní na dvoře určitého šlechtického rodu či u církevních hodnostářů (např. Joseph Haydn byl dlouhou dobu kapelníkem u šlechtické rodiny Esterházyů, Wolfgang Amadeus Mozart část svého mládí strávil ve službách arcibiskupa salcburského). Beethovenovými nejvýznamnějšími patrony se stali Lichnovští, Kinští, Esterházyové a především Lobkovicové. Měl také příjmy z honorářů za koncerty a z výuky žáků.
Přibližně od roku 1795 se začínaly projevovat jeho problémy se sluchem:[6] trpěl závažnou formou tinnitu (ušního šelestu), kdy mu v uších neustále zněly nepříjemné zvuky. Používal řadu pomůcek, od různých druhů naslouchátek po speciální tyč připevněnou k ozvučné desce klavíru, kterou skousl a mohl tak lépe vnímat zvukové vibrace. Sluch se mu však neustále zhoršoval, podle výpovědi jeho žáka Carla Czerného mohl bez větších obtíží slyšet hudbu a konverzaci pouze do roku 1812,[7] podle jiných zdrojů ale již v roce 1816 úplně ohluchl.[6] Jeho mimořádný hudební génius mu však umožnil vytvořit největší díla v době, kdy už byl zcela hluchý.
Od roku 1815, po smrti bratra Carla, vedl dlouhodobé soudní spory se svou švagrovou Johannou o poručnictví nad synovcem Karlem. Ten se nakonec stal jeho jediným dědicem.
Goethe
Johann Wolfgang von Goethe patřil mezi Beethovenovy oblíbené básníky i přes jejich rozdílné názory na vztahy s aristokracií.[8] V jeho básních cítil sílu a vůli po svobodě a vzpouře. Mimo jiné napsal roku 1810 hudbu k jeho tragédii Egmont a věnoval mu zhudebnění básně Klidné moře a šťastná plavba.[9] Od roku 1808 pomýšlel na zhudebnění Fausta; bezúspěšně hledal někoho, kdo by mu dílo upravil pro divadlo.[10]
Oba umělci se setkali pouze jednou, v lázních Teplicích roku 1812.
Napoleon
V průběhu let zaujímal Beethoven k francouzskému císaři Napoleonu Bonapartovi protichůdné postoje.[11] Kolem roku 1803 uvažoval o věnování své Symfonie č. 3 (Eroica) právě Napoleonovi. Existují názory, že to měla být záminka k možnému osobnímu ah oj mami
í.[12] Nakonec tuto symfonii věnoval svému nejdůležitějšímu mecenášovi, knížeti Josefu Františku Maxmiliánovi z Lobkovic. V roce 1809 mu Napoleonův bratr, vestfálský král Jérôme Bonaparte, nabídl místo v Kasselu, které však Beethoven odmítl.
Příčina smrti
Existuje mnoho domněnek o Beethovenových chorobách. Odborníci uvažují o syfilidě, cirhóze jater nebo chronickém zánětu tračníku. Po laboratorní analýze vzorku vlasů, který patrně odstřihl mrtvému skladateli Ferdinand Hiller, se jeví jako reálná otrava olovem.[13]
Po dlouhodobých potížích podstoupil Beethoven v prosinci 1826 operaci břicha a o čtyři měsíce později zemřel (ve věku 56 let). Na pohřeb přišlo 10–20 000 lidí, nosítka s jeho rakví nesli významní hudebníci: Eybler, Gänsbacher, Hummel, Jírovec, Kreutzer, Seyfried, Weigl a Würfel.[14] Jeho ostatky uložili na hřbitově ve vídeňském předměstí Währing. O rok později byl v blízkosti jeho hrobu pohřben i skladatel Franz Schubert. Roku 1888 byly ostatky obou skladatelů exhumovány a přemístěny na nově zřízený Vídeňský ústřední hřbitov Wiener Zentralfriedhof. Nicméně i na původním místě zůstaly zachovány symbolické hroby.
Dílo
Beethovenovo dílo je možné rozdělit do tří hlavních období.[15] V prvním z nich, trvajícím přibližně do roku 1800, navázal Beethoven na tradici Haydna a Mozarta, v jeho dílech převládalo klasické schéma, vyvážená melodika a často divertimentový charakter skladeb.[5] Do této doby spadají mj. jeho rané klavírní koncerty a symfonie č. 1 a 2.
Ve středním období, které končí okolo roku 1815, se Beethovenův sloh vyhranil k naprosté individualitě. Dospěl k novým strukturám a formám, záměrně rušil zavedené hudební konvence a pracoval s ostrými kontrasty melodiky, rytmiky i dynamiky, přesto jeho skladby vytváří vyvážený celek.[5] Nejvýznačnější díla tohoto období jsou mj. symfonie Eroica, Osudová a Pastorální, 3.–5. klavírní koncert, opera Fidelio a houslový koncert D dur op. 61.
Populární klavírní skladbu Pro Elišku (Für Elise) napsal Beethoven v roce 1810 v tónině a moll. Je to tzv. dílo bez očíslování (Werke ohne Opuszahl), a jako takové je 59. v pořadí (WoO 59). Podle muzikologa Ludwiga Nohla byl na (ztraceném) originále nadpis: „Für Elise am 27 April zur Erinnerung von L. v. Bthvn“ (Pro Elišku 27. dubna v upomínku na L. v. Bthvn).
V pozdním období vyvrcholilo Beethovenovo tvůrčí úsilí, chtěl dát svým myšlenkám co největší intenzitu, jeho díla se stávala stále komplikovanější jak ze skladatelského, tak z interpretačního pohledu.[15] Nejvýznamnější díla pozdního období jsou Missa solemnis, 9. symfonie, Variace na Diabelliho valčík, poslední klavírní sonáty či pozdní smyčcové kvartety.
Operní tvorba
Komponování oper bylo pro Beethovena problematické.[16] Dokončil pouze velmi ceněnou operu Fidelio s věčným tématem lidské touhy po svobodě, kterou několikrát revidoval. Celkem projevil zájem o dalších 54 témat.[17] Jednalo se mimo jiné o tato témata: Macbeth (1809, libreto Heinrich Joseph von Collin), Jana z Arku (1823, libreto Friedrich Kind a Carl Joseph Bernard), Brutus (1816, libreto Eduard von Bauernfeld) a Klaudina z Villy Bella (1826, libreto Johann Wolfgang von Goethe).
Přehled nejvýznamnějších skladeb
Orchestrální díla
- devět dokončených symfonií, desátá zůstala v náčrtu:
- symfonie č. 1 C dur op. 21
- symfonie č. 2 D dur op. 36
- symfonie č. 3 Es dur op. 55 „Eroika“
- symfonie č. 4 B dur op. 60
- symfonie č. 5 c moll op. 67 „Osudová“
- symfonie č. 6 F dur op. 68 „Pastorální“
- symfonie č. 7 A dur op. 92 „Patetická"
- symfonie č. 8 F dur op. 93
- symfonie č. 9 d moll op. 125 se závěrečným sborem "Óda na radost"
- symfonie č. 10 Es dur Bia. 838 (náčrt)
- pět klavírních koncertů:
- Klavírní koncert č. 1 C dur op. 15
- Klavírní koncert č. 2 B dur op. 19
- Klavírní koncert č. 3 c moll op. 37
- Klavírní koncert č. 4 G dur op. 58
- Klavírní koncert č. 5 Es dur op. 73 „Císařský“
- další významná koncertní díla:
- trojkoncert pro klavír, housle a violoncello C dur op. 56
- houslový koncert D dur op. 61
- chorální fantazie C moll op. 80
- předehra k Egmontovi f moll op. 84
- předehry Leonora (označení pro některé ze čtyř verzí předehry k opeře Fidelio, uvádějí se zejména Leonora č. 2 a č. 3)
Vokální díla
- mše:
- mše C dur op. 86
- Missa solemnis D dur op. 123
- árie Ah, perfido op. 65
- opera Fidelio op. 72
- oratorium Kristus na hoře Olivetské op. 85
- předehra Egmont a scénická hudba op. 84
- kantáta Meeresstille und glückliche Fahrt (Klid moře a šťastná plavba) op. 112
- slavnostní hra Die Ruinen von Athen (Ruiny Athénské) op. 113
- kantáta Der glorreiche Augenblick (Slavný okamžik) op. 136
Sólové a komorní skladby
- smyčcové kvartety:
- smyčcové kvartety op. 18, č. 1–6
- smyčcový kvartet č. 12 Es dur op. 127
- smyčcový kvartet č. 13 B dur op. 130
- smyčcový kvartet č. 14 cis moll op. 131
- smyčcový kvartet č. 15 a moll op. 132
- Velká fuga B dur op. 133 (původně součást op. 130)
- smyčcový kvartet č. 16 F dur op. 135
- klavírní sonáty – celkem 32
- č. 8 c moll „Patetická“ op. 13
- č. 14 cis moll „Měsíční svit“ op. 27
- č. 15 D dur „Pastorální“ op. 28
- č. 17 d moll „Bouře“ op. 31
- č. 21 C dur „Valdštejnská“ op. 53
- č. 23 f moll „Appasionáta“ op. 57
- č. 26 Es dur „Les Adieux“ op. 81
- poslední sonáty (op. 101., op. 106 "Für das Hammerklavier" , 109, 110 a 111)
- klavírní tria:
- dvě tria (D dur, Es dur) op. 70
- trio B dur op. 97
- houslové sonáty:
- č. 5 F dur „Jarní“ op. 24
- č. 9 A dur „Kreutzerova“ op. 47
- č. 10 G dur op. 96
Odkazy
Reference
- ↑ Záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Vídeň – Alservorstadt; s. 02-Tod_0175, profese zapsána jako „lediger Tonsetzer“
- ↑ a b c d e ČERNUŠÁK, Gracian. Dějiny evropské hudby. Praha: Panton, 1972. S. 196.
- ↑ Beethoven-Haus [online]. Bonn: [cit. 2008-08-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HOLZKNECHT, Václav, a kol. Kniha o hudbě. Praha: Orbis, 1962. S. 287.
- ↑ a b c MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. S. 399.
- ↑ a b c d Malá encyklopedie hudby. Praha: Supraphon, 1983. S. 59.
- ↑ EALY, George Thomas. Of Ear Trumpets and a Resonance Plate: Early Hearing Aids and Beethoven's Hearing Perception. 19th-Century Music. 1994, roč. 17, čís. 3, s. 262-273. Dostupné online.
- ↑ LOCKWOOD, Lewis. Beethoven: Hudba a život. Praha: BBart, 2003. S. 284-285.
- ↑ LOCKWOOD, Lewis. Beethoven: Hudba a život. Praha: BBart, 2003. S. 286.
- ↑ ROLLAND, Romain. Goethe a Beethoven / Beethoven a ženy. [s.l.]: Knihovna Klasiků, 1956. 316 s.
- ↑ LOCKWOOD, Lewis. Beethoven: Hudba a život. Praha: BBart, 2003. S. 199-200.
- ↑ LOCKWOOD, Lewis. Beethoven: Hudba a život. Praha: BBart, 2003. S. 200.
- ↑ LOCKWOOD, Lewis. Beethoven: Hudba a život. Praha: BBart, 2003. S. 516.
- ↑ LOCKWOOD, Lewis. Beethoven: Hudba a život. Praha: BBart, 2003. S. 568.
- ↑ a b ČERNUŠÁK, Gracian. Dějiny evropské hudby. Praha: Panton, 1972. S. 197.
- ↑ WARRACK, WEST, John, Ewan. Oxfordský slovník opery. Praha: IRIS, 1998. S. 37.
- ↑ PECMAN, Rudolf. Jevištní dílo Ludwiga van Beethovena. Brno: Masarykova univerzita, 1999. S. 271–273.
Literatura
- ŠOUREK, Otakar; HÝSEK, Miloslav; SUK, Josef; JIRÁK, Karel Boleslav; RACEK, Jan. Ludwig van Beethoven. Praha: Českomoravské akciové tiskařské a vydavatelské podniky, 1942. 68 s.
- ROLLAND, Romain. Život Beethovenův. Praha: SNKLHU, 1956. ISBN (Váz.).
- HOLZKNECHT, Václav. Beethovenovy klavírní sonáty. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1964. ISBN (Brož.).
- PECMAN, Rudolf. Jevištní dílo Ludwiga van Beethovena. Brno: Masarykova univerzita, 1999. ISBN 80-210-2223-X.
- PULKERT, Oldřich; KÜTHEN, Hans-Werner. Ludwig van Beethoven im Herzen Europas .... In: Nové Strašecí, Praha: České lupkové závody A.G., Edition Resonus, 2000. ISBN 80-901907-9-0.
- LOCKWOOD, Lewis. Beethoven: Hudba a život. Praha: BBart, 2003. ISBN 80-7341-409-0.
- HRONEK, Miloslav; PULKERT, Oldřich; NEJEZCHLEB, Zdeněk. Beethoven: osobnost génia v korespondenci. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-736-7.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwig van Beethoven na Wikimedia Commons
- Autor Ludwig van Beethoven ve Wikizdrojích (německy)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludwig van Beethoven
- Osoba Ludwig van Beethoven ve Wikicitátech
- Ludwig van Beethoven na projektu Musopen
- Ludwig van Beethoven v Internet Movie Database (anglicky)
- Volně přístupné partitury děl od L. van Beethovena v projektu IMSLP
- Setkání Beethovena s Goethem v Teplicích
- Stránky Beethovenova muzea v Bonnu
- Beethoven na opera.stanford.edu
- Ludwig van Beethoven – skladby pro violoncello
- Ludwig van Beethoven
- Narození 1770
- Úmrtí 1827
- Němečtí hudební skladatelé
- Skladatelé klasické hudby
- Skladatelé chrámové hudby
- Operní skladatelé
- Klasicistní skladatelé
- Neslyšící hudebníci
- Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově
- Narození v Bonnu
- Úmrtí ve Vídni
- Narození 16. prosince
- Úmrtí 26. března
- Narození 17. prosince