Houslová sonáta č. 9 (Beethoven)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Titulní strana původního vydání Kreutzerovy sonáty

Houslová sonáta č. 9, Op. 47, známá také jako Kreutzerova sonáta, je virtuózní skladba Ludwiga van Beethovena pro housle a klavír. Má tři věty, provedení trvá přibližně 40 minut.

Okolnosti vzniku a dedikace[editovat | editovat zdroj]

Beethoven napsal třetí větu této sonáty již v roce 1802, původně jako závěrečnou větu své šesté houslové sonáty (Op. 30/1). Těsně před jejím dokončením se však rozhodl závěrečnou větu nahradit jinou, která se k ostatním částem šesté sonáty hodila lépe.

K odložené větě se vrátil o rok později, když do Vídně na jaře přijel houslový virtuos George Bridgetower. Beethoven dopsal první dvě věty a 24. května 1803 sonátu s Bridgetowerem poprvé uvedl na ranním koncertu v paláci Augarten.[1] Druhou větu přitom dokončil až poslední den před premiérou a Bridgetower ji musel hrát z listu bez jakékoliv předchozí zkoušky.

Premiéra se vydařila a Beethoven sonátu následně věnoval právě Bridgetowerovi, jehož výkon na něj udělal velký dojem. Krátce poté se však hudebníci pohádali a rozladěný Beethoven přepsal dedikaci sonáty. Novým adresátem byl Rodolphe Kreutzer, francouzský houslista, který se s Beethovenem krátce setkal, ale neměl o jeho hudbu zvláštní zájem a tuto sonátu údajně nikdy veřejně nehrál.

Struktura sonáty[editovat | editovat zdroj]

Sonáta má tři věty:

  1. Adagio sostenuto – Presto
  2. Andante con variazioni
  3. Presto

V literatuře[editovat | editovat zdroj]

K popularizaci Kreutzerovy sonáty značně přispěla stejnojmenná novela, kterou napsal v roce 1889 Lev Nikolajevič Tolstoj.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. COOPER, Barry. Beethoven. [s.l.]: Oxford University Press, 2000. Dostupné online. S. 137–138. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]