Vojtěch Jírovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vojtěch Matyáš Jírovec
Adalbert Gyrowetz.jpg
Narození20. února 1763
České Budějovice
České královstvíČeské království České království
Úmrtí19. března 1850 (ve věku 87 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Národnostčeská
Povoláníhudební skladatel a pedagog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Matyáš Jírovec, působící zejména v zahraničí, kde je znám pod jménem Adalbert Gyrowetz, také Gyrowez či Gürovetz (20. února 1763, České Budějovice[1]19. března 1850, Vídeň[2]) byl český skladatel působící převážně v zahraničí[3]. Bývá často uváděn jako rakouský skladatel českého původu.

Hrob Vojtěcha Jírovce ve Währingu

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem ředitele kůru katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. První hudební vzdělání získal u svého otce a poté u varhaníka budějovické katedrály, skladatele Štefanovského. Zároveň studoval na zdejším piaristickém gymnáziu a komponoval své první skladby, převážně chrámovou hudbu a serenády.

Poté studoval filosofii a práva na pražské univerzitě, ale pro nedostatek prostředků se vrátil domů a stal se sekretářem hraběte Františka z Fünfkirchenu. V té době hrál také v zámecké kapele a také pro ni komponoval. Velký úspěch měly zejména jeho symfonie.

Na doporučení a s finanční podporou hraběte Troyera odcestovl do Vídně, kde se stal členem kruhu nejlepších vídeňských skladatelů Dittersdorfa, Haydna a Mozarta. Mozart dokonce v roce 1785 ve Vídni provedl jednu z jeho symfonií. Získal místo jako tajemník a učitel hudby u římského knížete Ruspoliho s nímž procestoval Itálii a měl možnost uplatnit své umění v Benátkách, Bologni a v Římě. Stal se i čestným členem Filharmonické společnosti v Bologni. Finančně se osamostatnil, vystoupil ze služeb hraběte a dva roky žil v Neapoli, kde studoval kontrapunkt u Nicoly Saly.

Odtud odcestoval do Paříže, ale záhy uprchl před revolucí roku 1789 do Londýna. V Londýně žil tři roky a vzhledem ke svým známostem ve šlechtických kruzích pomáhal stárnoucímu Haydnovi uchytit se v londýnské společnosti. Po krátké návštěvě Čech se vrátil do Vídně, kde se v roce 1804 stal ředitelem dvorních divadel. Mezi jeho povinnosti patřilo i to, že musel každý rok zkomponovat operu a balet.

Roku 1827 odešel do výslužby a komponoval již pouze výjimečně, neboť posluchači pomalu ztráceli o jeho dílo zájem. V této době sepsal také svůj vlastní životopis, který vyšel ve Vídni roku 1848. Vyšel i česky v roce 1940 v Topičově nakladatelství.

Zemřel v 87 letech 19. března 1850 ve Vídni a je pochován na hřbitově ve Währingu nedaleko hrobu L. van Beethovena a Franze Schuberta.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho hudba je svým charakterem podobná hudbě Josepha Haydna a W. A. Mozarta, na rozdíl od nich však brzy upadla v zapomnění. Ještě za jeho života si pro své konzervativní názory (a to nejen na hudbu) vysloužil přezdívku „Božský šosák“.

Zkomponoval na 60 symfonií, 40 klavírních sonát, 20 mší a mnoho dalších chrámových skladeb. Psal písně i na české texty a jeho chrámové skladby jsou v českých kostelích dodnes uváděny pro svou melodickou i technickou přístupnost.

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Semiramis (1791 - ztraceno)
  • Selico (1804 Vídeň )
  • Mirana, die Königin der Amazonen (1806 Vídeň)
  • Agnes Sorel (1806 Vídeň )
  • Ida, die büssende (1807)
  • Die Junggesellen-Wirtschaft (1807 Vídeň )
  • Emericke (1807 Vídeň )
  • Die Pagen des Herzogs von Vendôme (1808 Vídeň )
  • Der Sammtrock (1809 Vídeň )
  • Der betrogene Betrüger (1810 Vídeň)
  • Das zugemauerte Fenster (1810 Vídeň)
  • Der Augenarzt (1811 Vídeň)
  • Federica ed Adolfo (1812 Vídeň)
  • Das Winterquartier in America (1812 Vídeň)
  • Robert, oder Die Prüfung (1815 Vídeň)
  • Helene (1816 Vídeň )
  • Die beiden Eremiten (1816)
  • Der Gemahl von ungefähr (1816 Vídeň)
  • Die beiden Savoyarden (1817)
  • Il finto Stanislao (1818 Milán), libreto Felice Romaniho zhudebnil roku 1840 Giuseppe Verdi (Un giorno di regno)
  • Aladin (1819 Vídeň)
  • Das Ständchen (1823 Vídeň)
  • Des Kaisers Genesung (1826 Vídeň)
  • Der blinde Harfner (1827 Vídeň)
  • Der Geburtstag (1828 Vídeň)
  • Der dreizehnte Mantel (1829 Vídeň H)
  • Felix und Adele (1831 Vídeň)
  • Hans Sachs im vorgerückten Alter (1834 Drážďany)

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]