Jaroslava Lukešová
| Jaroslava Lukešová | |
|---|---|
.1962.jpg) Jaroslava Lukešová, foto z roku 1962 | |
| Narození | 3. března 1920 Opava,  Československo |
| Úmrtí | 15. prosince 2007 (ve věku 87 let) Praha, Česko |
| Vzdělání | AVU |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | akademická sochařka |
| Rodiče | Josef Lukeš otec Klára Staňková[1] matka |
| Manžel(ka) | Vladimír Kýn |
| Děti | Zdeněk Lukeš syn |
| Příbuzní | prof. JUDr. Zdeněk Lukeš[1] bratr Jana Lukešová (roz. Frömlová) snacha prof. Igor Lukeš[1] synovec Jan (* 1981) vnuk Veronika (* 1984) vnučka Petr (* 1989) vnuk |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslava Lukešová (3. března 1920 Opava – 15. prosince 2007 Praha) byla akademická sochařka, členka Českého fondu výtvarných umění (ČFVU) [2], manželka akademického sochaře Vladimíra Kýna (1923–2004), matka českého architekta, historika architektury, odborného publicisty a vysokoškolského pedagoga Zdeňka Lukeše.
Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v rodině soudce a senátora Josefa Lukeše, měla šest sourozenců. Po válce (v letech 1945 až 1949)[2] studovala v Praze na AVU u profesorů Jana Laudy, Otakara Španiela a Karla Pokorného. Na AVU se seznámila se svým mužem - akademickým sochařem Vladimírem Kýnem. Po roce 1968 (spolu s manželem) vystoupila na protest proti ruské okupaci z KSČ.[3]
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Ještě jako studentka (ve 40. létech) vytvořila didakticky působivou studii "Vývoj člověka". Při tvorbě spolupracovala s českým paleontologem Prof. RNDr. Josefem Augustou. Vycházeli z tehdy známých aktuálních vědeckých poznatků. Odlitky s hlavami biologických předků člověka se dodnes nachází v různých zoologických zahradách světa.[3]
Jako mladá sochařka (kolem roku 1952) vyhrála soutěž na bronzový pomník (sochu) Jana Želivského. Ten stával v Praze na Karlově náměstí vedle portálu Novoměstské radnice. Pomník zde byl umístěn v roce 1960, po opravě radnice již nebyl osazen. Nyní je umístěn v Želivi, domnělém rodišti Jana Želivského.
Spolu se svým manželem vyhrála soutěž na pomník Petra Bezruče, který byl určen do Opavy. Sedící postavu Petra Bezruče pak realizovala v roce 1967. Byla také autorkou několika pamětních desek, plastiku má např. v pantheonu Národního muzea. Počátkem 70. let spolupracovala se svým manželem a arch. Jindřichem Kvasničkou na bronzovém díle nazvaném "Fontána" (umístění: Weilova 2, Praha 10) [4]
Tvorba portrétní[editovat | editovat zdroj]
Jaroslava Lukešová byla přední portrétní sochařkou. Ve svých dílech se snažila vystihnout zobrazovanou osobnost, často i ve výtvarné zkratce. Celkem vytvořila asi 50 hlav, plaket (portrétních medailonů) nebo figur. V 70. létech vytvořila např. i reléf na kostelním zvonu. Podílela se také na grafice katalogu "VI. Bezručova Opava 1963". Tvořila v malém ateliéru umístěném v nejvyšším patře paláce U Stýblů na Václavském náměstí.[3]
Osobností, jejichž hlavy, (busty), plakety a figury vytvořila[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
.JPG)
- Dirigent Osvobozeného a Národního divadla prof. Robert Brock
- Lékař prof. Josef Koutecký
- Hudební skladatel Ludwig van Beethoven
- Hudební skladatel Johann Sebastian Bach
- Hudební skladatel Frédéric Chopin
- Hudební skladatel Pavel Křižkovský
- Generál Heliodor Píka (radnice v Opavě)
- Básník Vilém Závada
- Architekt Lubomír Šlapeta
- Překladatel Jaroslav Simonides (1965)
- Český fyziolog Jan Evangelista Purkyně
- Středoškolský profesor Antonín Vašek (otec Petra Bezruče)[3]
- Busta básníka Petra Bezruče stávala v Bezručových sadech v Praze na Vinohradech, nachází se i v pantheonu Národního muzea.
- Busta československého komunistického funkcionáře, novináře, politika a protinacistického bojovníka Jana Ziky pochází z 50. let. Je umístěna na bronzové pamětní desce na rohovém domě v ulici Na Malovance 724/6 v Praze 6 - Střešovicích. [p 1] [p 2]
- Portrétní medailon Růženy Pelantové (první náměstkyně primátora hl. m. Prahy) je umístěn v budově Nové radnice [p 3] na schodišti vedoucím z přízemí do prvního patra.[7] [p 4] [p 5] a byl (z iniciativy magistrátu hlavního města Prahy) slavnostně odhalen v roce 1997.[6]
- V budově Nové radnice na pražském Mariánském náměstí je umístěn také portrétní medailon poslankyně Milady Horákové. Její busta je pak umístěna na jejím symbolickém hrobě na Vyšehradském hřbitově. Další její reliéf je i v Právnické fakultě
- Ukázky z tvorby Jaroslavy Lukešové
-
Busta Jana Ziky z 50. let -
Pamětní deska s bustou Jana Ziky
V Praze 6 - Střešovicích -
Portrétní medialon R. Pelantové
v budově Nové radnice -
Portrétní medialon M. Horákové
v budově Nové radnice -
Busta Milady Horákové -
Symbolický hrob Milady Horákové na vyšehradském hřbitově
.od.Jaroslava.Lukesova.jpg)
.jpg)
Společné výstavy[editovat | editovat zdroj]
- 1948 – Do nového života, Dům umělců, Opava (Opava)
- 1949 – 1950 Výtvarní umělci k II. všeodborovému sjezdu, Dům výtvarného umění, Praha
- 1950 – 1951 Výtvarná úroda 1950, Dům výtvarného umění, Praha
- 1952 – 1953 Výtvarní umělci na stavbách socialismu, Mánes, Praha
- 1955 – III. přehlídka československého výtvarného umění, Jízdárna Pražského hradu, Praha
- 1955 – 1956 Deset let československé lidově demokratické republiky ve výtvarném umění: Sochařství, monumentální umění a kresba, Slovanský ostrov, Praha
- 1965 – Výtvarní umělci k výročí 20 let ČSSR, Jízdárna Pražského hradu, Praha
- 1975 – Výtvarní umělci k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha, Praha
- 1978 – Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha, Praha
- 1984 – Karel Pokorný a jeho škola, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
- 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha, Praha
- 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava (Bratislava)
- 1988 – Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha[2]
Kolektivní katalogy[editovat | editovat zdroj]
- 1948 – Do nového života (členská výstava),
- 1949 – Výtvarní umělci k II. všeodborovému sjezdu (Obrazy - plastiky - užité umění),
- 1950 – Výtvarná úroda 1950,
- 1952 – Výtvarní umělci na stavbách socialismu,
- 1955 – Deset let Československé lidově demokratické republiky ve výtvarném umění,
- 1965 – Výtvarní umělci k výročí 20 let ČSSR,
- 1975 – Výtvarní umělci k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou,
- 1978 – Umění vítězného lidu (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února),
- 1983 – Karel Pokorný a jeho škola,
- 1985 – Vyznání životu a míru (Přehlídka Československého výtvarného umění k 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou),
- 1988 – Salón pražských výtvarných umělců '88,
- ???? - Sbírka českého sochařství[2]
Jaroslava Lukešová v seznamech výtvarných umělců[editovat | editovat zdroj]
- 1984 – Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění
- 1991 – Seznam členů Sdružení Čech, Moravy a Slezska (stav k 30. 11. 1991)[2]
Jaroslava Lukešová v encyklopedických slovnících[editovat | editovat zdroj]
- 1993 – Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž), (dodatek
- 2002 – Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2001 (VII. L - Mal)[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Pamětní deska Jana Ziky je evidovaná v "Centrální evidenci válečných hrobů" pod signaturou CZE-0006-18900[5]
- ↑ Pamětní deska Jana Ziky - GPS souřadnice: 50°05′10″ s. š., 14°22′56″ v. d.
- ↑ Praha 1, Staré Město, Mariánské náměstí 2/2, GPS souřadnice: 50°05′14″ s. š., 14°25′04″ v. d. [6][7]
- ↑ Kovový štítek pod medailonem nese nápis: " RUŽENA PELANTOVÁ / SE ZASLOUŽILA / O HLAVNÍ MĚSTO PRAHU / 1997 ".[7]
- ↑ Na protější stěně téhož schodiště je umístěn podobně řešený portrétní medailon Dr. Milady Horákové.[6][7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Informace získané na základě e-mailové konzultace s manželem Jany Lukešové Ing. Arch. Zdeňkem Lukešem z ledna roku 2019
- ↑ a b c d e f Lukešová Kýnová Jaroslava [online]. Informační systém abART [cit. 2015-02-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d LUKEŠ, Zdeněk. Sochařka Jaroslava Lukešová [online]. 2014-01-01 [cit. 2015-02-02]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁK, Pavel. Fontána [online]. www.vetrelciavolavky.cz [cit. 2015-02-06]. Dostupné online.
- ↑ STRÁNÍK, Vojtěch. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2014-08-26 [cit. 2015-01-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c Pamětní deska Růženě Pelantové a Miladě Horákové [online]. [cit. 2014-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d PELANTOVÁ Růžena - Praha 1, Staré Město, Mariánské nám. 2/2, budova Nové radnice, na zdi schodiště z přízemí do 1. patra [online]. 2013-05-23 [cit. 2014-12-22]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslava Lukešová na Wikimedia Commons - LUKEŠ, Zdeněk. Sochy Jaroslavy Lukešové [online]. 2014-01-01 [cit. 2015-02-02]. Dostupné online.
- Jaroslava Lukešová v informačním systému abART
