Jan Zika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Zika
Jan ZIKA
Jan ZIKA
Narození 21. listopadu 1902
Chodouň u Hořovic
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. června 1942 (ve věku 39 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí následky zranění při zatýkání gestapem
Povolání dělník, komunistický funkcionář, novinář, politik
Politická strana KSČ
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Zika (21. listopadu 1902 Chodouň[1] u Hořovic – 15. června 1942 Praha) byl československý komunistický funkcionář, novinář, politik a protinacistický bojovník. Zemřel na následky zranění při zatýkání gestapem.

20. a 30. léta (do zřízení protektorátu)[editovat | editovat zdroj]

Původním povoláním byl dělník, obuvník. Již od 20. let 20. století [p 1] byl politicky činný, působil aktivně nejprve v dělnickém tělovýchovném hnutí, pracoval také v tehdejším Komunistickém svazu mládeže a byl angažován i v levicových Rudých odborech. V roce 1930 absolvoval jednoroční dělnickou školu v Moskvě. [2] Ve 30. letech zorganizoval hnutí nezaměstnaných, [p 2] [p 3] stal se tajemníkem v průmyslovém svazu kožedělníků. Kromě toho byl také zvolen organizačním tajemníkem KSČ v Pražském kraji.

V I. ilegálním ústředím výboru KSČ[editovat | editovat zdroj]

Během nacistické okupace českých zemí, v době existence Protektorátu Čechy a Morava, se stal členem I. ilegálního ústředního výboru KSČ. Všichni členové tohoto I. ilegálního výboru (a to včetně obou bratrů Otty a Viktora Synkových) byli ve dnech 12. a 13. února 1941 gestapem pozatýkáni. Zatčení unikl pouze Zika.

Ve II. ilegálním ústředí KSČ[editovat | editovat zdroj]

Poté se stal organizátorem a hlavním vedoucím ve II. ilegálním ústředí KSČ, které reálně existovalo od jara 1941 až do léta 1942. Toto vedení teprve po napadení SSSR Hitlerovským Německem navázalo spojení se složkami tehdejšího nekomunistického občanského protinacistického odboje. Nacistům se však na jaře a v létě roku 1942, především po atentátu na Hyedricha a po něm bezprostředně následující druhé heydrichiádě, podařilo II. ilegální ústřední vedení KSČ zcela rozprášit.

Okolnosti zatčení[editovat | editovat zdroj]

Zika byl zatčen právě při policejních raziích, které gestapo hromadně provádělo během heydrichiády. V noci z 27. na 28. května 1942 se pokusil před gestapem utéci oknem ven z bytu manželů Preisslerových, kde tehdy ilegálně bydlel. Vzhledem k tomu, že za ilegální přechovávání osob tehdy hrozil okamžitý trest smrti, nechtěl rodinu svého hostitele prozradit. Při útěku se však těžce poranil a na následky svých zranění jakož i na následky gestapáckého mučení krátce na to v Pankrácké věznici zemřel. [p 4]

Pamětní deska[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska s bustou Jana Ziky
V Praze 6 - Střešovicích

Jeho pamětní deska (evidovaná v Centrální evidenci válečných hrobů pod signaturou CZE-0006-18900) se nachází v ulici Na Malovance 724/6 v Praze 6 - Střešovicích (GPS souřadnice: 50°05′09,9″ s. š., 14°22′55,801″ v. d.). Bustu, která je součást pamětní desky vytvořila akademická sochařka Jaroslava Lukešová (1920–2007) [4]. Na pamětní desce je nápis:

V TOMTO DOMĚ BYL
28.V.1942 GESTAPEM
ZADRŽEN TĚŽCE
RANĚNÝ JAN ZIKA

ZA JEHO UKRÝVÁNÍ
BYLI DNE 8.VI.1942
ZASTŘELENI BLAŽENA
A JOSEF PREISLEROVI

—text na pamětní desce[4]

Po Janu Zikovi je pojmenována Zikova ulice v Praze-Dejvicích.

Film Klíč[editovat | editovat zdroj]

Příběh Jana Ziky byl ztvárněn i v jednom z prvních českých tzv. normalizačních filmů Klíč[5] z roku 1971. [p 5] Film se měl původně jmenovat „Jan Zika“, ale nakonec byl zvolen název „Klíč“ (The Key, Der Schlössel). Scénář filmu byl inspirován dobrodružným a ze socialistického hlediska vzorovým životním příběhem komunistického politika a funkcionáře Jana Ziky [p 6] zapojeného do odbojové činnosti v období protektorátu. Režisér Vladimír Čech se pokusil vytvořit stranicky vyhovující, jednoduchou historku o čestném komunistovi, u kterého je na prvním místě strana a lid. Ve filmu nešlo ani tak o dokumentární přesnost a věrohodnost, jako spíše o tendenčně zkreslenou interpretaci složitého období heydrichiády. [p 7] Film se vyznačuje (na svou dobu) neobvykle naturalistickým zobrazením poprav gilotinou v pankrácké věznici. [p 8] [p 9]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1941 Jana Ziku ukrýval i známý český herec Jindřich Plachta. [p 10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Konkrétně již od roku 1924[2]
  2. Byl jedním z vedoucích stávky v Baťových správkárnách v Praze.[2]
  3. Organizoval boje pražských nezaměstnaných v Janečkově zbrojovce a ve Waltrovce.[2]
  4. Z bytu manželů Josefa a Blaženy Preisslerových se při náhodné razii gestapa spouštěl ze třetího patra na prádelní šňůře Jan Zika. Provaz se přetrhl a Jan Zika spadl a způsobil si vážná poranění. Těžce zraněného ho Němci 28. května 1942 našli s doklady na jméno Veselý. [3]
  5. Film Klíč měl v ČR premiéru v 14. května 1971.[6]
  6. Postavu Jana Ziky ve filmu ztvárnil herec František Vicena[6]
  7. Činnost odbojového hnutí v protektorátu je ve filmu prezentována tak, že jedinou skutečnou a smysluplnou protinacistickou skupinou je odbojová buňka KSČ (vedená stoicky klidným Janem Zikou). Film ukazuje i pokřivenou úlohu londýnského odboje (zobrazen jako skupina nespolehlivých intrikánů a bezcharakterních kariéristů). Atentát na Heydricha je ve filmu považován za unáhlenou akci, která je porušením dohody jednotného usnesení revolučního výboru, který sloučil veškeré odbojové skupiny dohromady.[6]
  8. Autorům scénáře např. nevadilo, že podle historických pramenů byla gilotina v Pečkárně nainstalována až v roce 1943.[6]
  9. Údaje v této kapitole ("Film Klíč") jsou převzaty ze zdroje: [6]
  10. V bytě architekta Františka Xavera Hurty (Na bitevní pláni 1131/50, 140 00 Praha 4 – Nusle) se od léta 1939 do konce roku 1940 ukrýval Jan Zika. Hurtova manželka Vilma Hurtová byla sestrou Jindřicha Plachty. Zde se Jan Zika s hercem seznámil. V roce 1941 pak ve vile Jindřicha Plachty (Perucká 2247/18, Praha 2 - Vinohrady) Jan Zika několikrát přespal (to už byl v ilegalitě). Tato vila sloužila často jako úkryt odbojových pracovníků nebo jako místo pátečních schůzek studentů medicíny.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Zdice
  2. a b c d KREČHLER, Vladimír. Příruční slovník k dějinám KSČ, Svazek II (P - Z). Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. 1050 (oba svazky) s. Kapitola heslo: Zika Jan, s. 1023. 
  3. a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 87, 150, 210, 376, 446, 459, 466, 489, 499, 531, 583, 638. 
  4. a b STRÁNÍK, Vojtěch. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2014-08-26 [cit. 2015-01-28]. Dostupné online. 
  5. Klíč v Česko-Slovenské filmové databázi
  6. a b c d e ŠULC, Jan. Klíč (1971) [online]. Letní filmová škola 2012: Filmová databáze s.r.o. (FDb.cz), 2012-07-01 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc. 3 díly (1939–1941; 1941–1943; 1943–1945), Laguna, Praha 1997 (1. vyd.), Laguna, Praha 2003–2008 (2. vyd.), Laguna, Praha 2008 (3. vyd.), 351 s.; 253 s., 415 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Zika ve Wikimedia Commons
  • Galerie hrdinů: Jan Zika [online]. Spolek pro vojenská pietní místa - archivní verze (www.vets.estranky.cz), 2007-04-02 [cit. 2015-01-30]. Dostupné online. 
  • NK. ZIKA Jan (* 21. 11. 1902 Chodouň u Hořovic, + 15. 6. 1942 Praha) - československý komunistický politik [online]. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [cit. 2015-01-30]. Dostupné online. 
  • The Key (1971 film) na anglické Wikipedii [online]. en.wikipedia.org [cit. 2015-01-30]. Dostupné online.