Wikipedista:MONUDET/Pískoviště

Zdeněk Novák (památkář)

Ing. Zdeněk Novák
Narození	6.5.1958
Národnost	česká
Povolání	zahradní inženýr, krajinný architekt, památkář
Chybí svobodný obrázek.

Ing. Zdeněk Novák (nar. 6. května 1958), je památkář, zahradní inženýr a krajinný architekt. Působil v památkových organizacích, v Národním zemědělském muzeu a na Ministerstvu kultury ČR, kde zastává od roku 2014 funkci státního tajemníka.

Studium

Na vysoké škole (Vysoká škola zemědělská v Brně, dnes Mendelova univerzita), kde studoval obor sadovnictví – krajinářství, předložil a obhájil studentskou vědeckou odbornou práci Historický vývoj zahrad ve světle působení ekonomické základny na umělecké směry (1980) a diplomovou práci Studium kompozice krajinných typů (Promoce 1982). Při studiu pracoval jako průvodce na zámku v Lednici (1980-1982).

Na Fakultě architektury ČVUT v Praze absolvoval postgraduální kurz Památková péče (dokončeno 1993).

Profesní činnost

V roce 1982 působil jako noční hlídač na Státním zámku Lednice.

Po ukončení vysokoškolského studia byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích (dnes Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, veřejná výzkumná instituce) při výzkumu potenciálu historických zahrad na modelovém území tehdejšího Jihomoravského kraje (14 okresů).

V roce 1990 nastoupil do Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně (dnes územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu). Nejdříve se uplatnil jako zámecký zahradník v Lednici.

Posléze se jako odborný referent věnoval památkové péči o kulturní krajinu. Navrhoval vymezení území Slavkovského bojiště a Lednicko-valtického areálu při jejich prohlášení za památkovou zónu (vyhlášky Ministerstva kultury č. 475/1992 Sb. a 484/1992 Sb., kterými začal proces ochrany částí kulturní krajiny podle § 6 č. 20/1987 Sb., zákona o státní památkové péči).

V roce 1993 převzal funkci ředitele Památkového ústavu v Brně, který pod jeho vedením prošel reorganizací. Na základě zadání od Ministerstva kultury ČR zpracovával nominační dokumentaci Lednicko-valtického areálu na zápis na Seznam světového dědictví UNESCO. Areál byl jako Lednice-Valtice Cultural Landscape zapsán v roce 1996. V roce 1993 inicioval přípravu zápisu kroměřížských zahrad – Květné a Podzámecké – na Seznam UNESCO (Zahrady a zámek v Kroměříži byly na Seznam světového dědictví zapsány v roce 1998).

V roce 1995 jej ministr kultury Pavel Tigrid jmenoval svým náměstkem pro kulturní dědictví. V roce 1996 zajišťoval přípravu programu Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví, v roce 1997 zabezpečil založení Programu restaurování kulturních památek.

Od roku 1996 připravoval Koncepci účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005, jež byla Vládou ČR schválena v roce 1998. Od roku 1996 pracoval též na návrhu státní kulturní politiky, která byla nakonec vládou schválena 28. dubna 1999. Na jejím základě se přikročilo k centralizaci odborné organizace státní památkové péče.

V roce 2001 byla na jeho podnět na Seznam světového dědictví zapsána Vila Tugendhat v Brně.

V roce 2005 se mu podařilo do cílů státní památkové péče začlenit i movité kulturní dědictví a historické knihovny. Díky tomu byly v dalších letech obnoveny Vila Tugendhat, Hospitál v Kuksu a další památky a založena Národní digitální knihovna. V roce 2010 podnítil zápis Průhonického parku na Seznam UNESCO jako součásti sériové památky Historické centrum Prahy.

V letech 2005-2006 byl pověřen řízením Národního památkového ústavu a ve dnech 1.-2.12.2005 byl i jeho generálním ředitelem.

Soustavně se zasazuje o péči o historické zahrady a kulturní krajinu, zejména o Lednicko-valtický areál a přispívá k propagaci jejich hodnot publikacemi a přednáškami.

V letech 2010-2012 zastával funkci ředitele Národního zemědělského muzea.

Od února 2014 zastává funkci státního tajemníka Ministerstva kultury ČR, kde je zodpovědný za přípravu státní kulturní politiky, koordinaci následných koncepcí, výzkum a vývoj v kultuře a za evropské fondy. Je členem Rady vlády pro konkurenceschopnost atd. Vede pracovní tým pro zajištění úkolů spojených s digitalizací kulturního obsahu a oblastí eCulture.

Pedagogická činnost

V letech 1991-1995 vyučoval na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně předmět zahradní architektura a krajinářství, památková péče o historické zahrady a kulturní krajinu, ekologie krajiny.

Přednáší na Vysoké škole ekonomické, na Katedře arts managementu.

Četné přednášky pro veřejnost.

Členství v odborných radách a výborech

• Česká komise UNESCO
• Český národní komitét ICOMOS
• Vědecká rada Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity
• Památková rada Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Praze

Ocenění

Za přínos k mezinárodnímu uznání hodnot jihomoravských památek (zejména zápis památek a areálů na Seznam UNESCO) obdržel v roce 2017 Cenu Jihomoravského kraje.

Publikační činnost

• Jan II. z Liechtensteinu a vytvoření podmínek pro vznik zahradnického školství v Lednici na Moravě, in Zahradnictví do III. tisíciletí, Lednice na Moravě, 1987.
• Slohová období a sortiment rostlin, in: Acta Průhoniciana, Průhonice 1988.
• Funkcionalismus – sloh dnešní zahradní architektury?, in: Záhradníctvo, 1989, 1, s. 37–38.
• Quo vadis, památková péče v zahradách?, Informační a odborně metodický bulletin, Brno 1991.
• Minaret v Lednici na Moravě. Brno 1992.
• Lednicko-valtický areál jako významný doklad krajinářské tvorby ve střední Evropě, in: Zprávy památkové péče LIII/1993.
• Eisgrub-Feldsberg in Mähren. Ein bedeutendes Dokument der Landschaftgestaltung in Mitteleuropa, in: Die Gartenkunst, Jg.: 6, Nr. 1, 1994, s. 89-104.
• Lednice-Valtice, Cultural Landscape, Cultural Property of the Czech republic proposed for Inclusion in the World Heritage List, UNESCO 1995.
• Projevy romantismu v zahradách Evropy a českých zemí na příkladu okolí zámku v Lednici na Moravě, in Kamenná kniha, sborník k romantickému historismu-novogotice, Sychrov 1997.
• Lednicko-valtický areál, Z mapy UNESCO, Praha 1997
• Zdeněk Novák, Bohumil Samek: Zimní zahrada zámku v Lednici. Brno 1997
• Zdeněk Novák: Dřeviny na veřejných městských prostranstvích, Státní ústav památkové péče, Odborné a metodické publikace, svazek 22, Praha 2001
• Jak byl Lednicko-valtický areál zapsán do Seznamu světového dědictví, in: Emil Kordiovský (ed.). Město Valtice. Pro město Valtice vydalo nakladatelství Moraviapress, Břeclav 2001, s. 127-132.
• Zámecká zahrada, in: Emil Kordiovský (ed.). Město Valtice. Pro město Valtice vydalo nakladatelství Moraviapress, Břeclav 2001, s. 104-113.
• Zahrada Valdštejnského paláce, in: Valdštejnský palác v Praze, Praha 2002
• Zámecká zahrada, in: Emil Kordiovský (ed.): Městečko Lednice. Brno 2004, s. 432–441.
• Od rozmarýnu k orchidejím – zimní zahrada zámku, in: Emil Kordiovský (ed.): Městečko Lednice. Brno 2004.
• Jak byl Lednicko-valtický areál zapsán do Seznamu světového dědictví, in: Emil Kordiovský (ed.): Městečko Lednice. Brno 2004.
• Rozhovor na téma památkové péče, in: Nová legislativa, AK Císař, Česka, Smutný a spol., září 2008
• Zdeněk Novák, Jan Dvořák, Eva Dvořáková: Kamélie. Brno 2004.
• Národní památkový ústav, jeho poslání a (dosud nevyužitý) odborný potenciál, in: Zprávy památkové péče, 73, 2013, č. 1, s. 36–41. Rubrika: In Medias Res. http://zpp.npu.cz/clanek-6808
• Karel Eusebius, kníže z Lichtenštejna, a tvorba zahrad a krajiny na Moravě/Fürst Karl Eusebius von Liechtenstein: Garten- und Landschaftskunst in Mähren, in: Chov koní knížat z Lichtenštejna na jižní Moravě a Dolním Rakousku/Pferdepolitik der Fürsten von Liechtenstein in Südmähren und Niederösterreich, sborník z konference konané 16. dubna 2013 na zámku v Lednici a 13. června 2014 na zámku Wilfersdorf, ISBN 978-80-905683-2-7, s. 71-92 a 183-213.
• Dědictví staletých vlivů knížat z Lichtenštejna na zahradní kulturu a krajinu v českých zemích, in: Časopis Matice moravské, 132, Suppl. 4 (2013), s. 105-140.
• Moravská implementace principů francouzské zahrady knížetem Karlem Eusebiem z Liechtenštejna, in: Prameny a studie, 54, 2014, s. 66–85.
• Proměny krajiny v kontextu zahradního umění ve vztahu ke krajině pro chov kočárových koní v Kladrubech nad Labem, in: Sborník z mezinárodní konference Ochrana kulturní krajiny. Organizace kulturní krajiny se zvláštním zřetelem k chovu koní. Kladruby nad Labem 2017, s. 26–44.
• Zahrada Evropy, Národní zemědělské muzeum, Praha 2017.
• Metodika péče o umělecky ztvárněnou kulturní krajinu, 2018. Národní zemědělské muzeum. ISBN 978-80-88270-06-5. NUŠL PDF/NUŠL.

Odkazy

Externí odkazy

Rozhovory

20061030 | Výslech Zdeňka Nováka (odpovědi na dotazy veřejnosti v souvislosti s prohlášením obchodního domu Máj v Praze za kulturní památku). https://www.lidovky.cz/odpovedi/vyslech-zdenka-novaka.O_NOVAK5

20100318 | Josef Vomáčka: Zdeněk Novák, vrchní ředitel sekce kulturního dědictví Ministerstva kultury https://vltava.rozhlas.cz/zdenek-novak-vrchni-reditel-sekce-kulturniho-dedictvi-ministerstva-kultury-5165703

K řešení

Reference

Ratibořice, Veselý Kopec, Hořovice, Mnichovo Hradiště, (Mníšek pod Brdy), (Žleby)

Sokolovna (Rakovník)

Sokolovna v Rakovníku
Základní informace
Sloh	moderna
Architekt	Otakar Novotný
Výstavba	1913–1914
Současný majitel	Česká obec sokolská
Poloha
Adresa	Tyršova 733, Rakovník, Česko Česko
Souřadnice	50°6′7,67″ s. š., 13°43′59,1″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	25916/2-2902 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	http://www.sokolrakovnik.cz/
galerie na Commons

Stavba ve stylu geometrické moderny od architekta Otakara Novotného z let 1913-1914 je charakteristická výrazně členěnými neomítanými průčelími z režných světle šedých šamotových cihel (objekt byl přezdíván jako „Bílý dům“).

Historie a popis

V roce 1886 věnovala městská rada v Rakovníku Sokolu pozemek určený pro výstavbu sokolovny. V roce 1897 byla stanovena velikost objektu a projektováním byl pověřen stavitel Donda.

Výstavba sokolovny byla ovšem zahájena až 30. 3. 1913 podle projektu architekta Otakara Novotného. Již 13. 6. 1914 byla hotová stavba slavnostně otevřena. Pozoruhodná budova byla pak vždy využívána ke sportovním a tělovýchovným účelům, i když v souvislosti s politickými zvraty byla od rocku 1941 předávána různým uživatelům či správcům. Až roku 2005 bylo právo užívání převedeno zpět na Sokol.

Promyšlené uspořádání dispozice i monumentalita stavby umožnila využívání i pro reprezentační a potřeby města. V roce 1926 se zde např. uskutečnilo slavnostní uvítání prezidenta T. G. Masaryka při jeho návštěvě města.

Po výtvarné stránce architekt Novotný rozvinul na budově své poznatky o stavbách s líci z režných cihel, které poznal při studijní cestě do Nizozemí a Belgie v roce 1908. Střešní štít nad vstupem je ozdoben mozaikou s emblémem sokola. Interiéry jsou zachovány téměř v intaktní nenarušené podobě a výtvarné hodnotě. To vedlo v roce 2017 k vyhlášení sokolovny jako Národní kulturní památky.

Odkazy

• Dějiny T. J. Sokol Rakovník a sokolovny v datech http://www.sokolrakovnik.cz/index.php?p=/historie
• Sokolovna Rakovník (autoritní záznam Státní vědecké knihovny Kladno). http://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-k0200311-Sokolovna-Rakovnik-cesko/

Literatura

KOUKALOVÁ, Šárka. Sokolovna v Rakovníku. In HAVLOVÁ, Ester a kol. 100 staveb: moderní architektura Středočeského kraje. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Titanic, 2006, s. 94-95.

Vladislav Razím

PhDr. Vladislav Razím
Narození	8.1.1957 Rakovník
Národnost	česká
Povolání	historik, památkář

PhDr. Vladislav Razím (*8.1.1957, Rakovník) je výraznou osobností oborů stavební památková péče, dějiny architektury a stavitelství, metody zkoumání a dokumentace historických staveb. Inicioval nebo se podílel na založení oborových institucí i spolků, významných publikací a oborových periodik. Je specialistou v oblasti průzkumů a dokumentace historických stavebních konstrukcí, zejména torzálních (zříceniny hradů a městských opevnění). Jeho výzkumy hradebních systémů středověkých měst na území České republiky mají zakladatelský význam.

Vzdělání

Vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obory historie, archivnictví a pomocné vědy historické. V rámci postgraduálního studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se zaměřil na studium památkové péče a dějin umění.

Odborná pracovní činnost

Od roku 1981 působí na středočeském pracovišti odborné organizace státní památkové péče, nyní se po přejmenováních a reorganizaci jedná o Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje krátce vedl v roce 1991, kdy probíhala delimitace sekce ochrany přírody v důsledku jejího převedení do kompetence nově zřízeného Ministerstva životního prostředí. Výjimkou bylo období od dubna 1991 do září 1992, kdy vedl odbor památkové péče na Ministerstvu kultury ČR. V současné době je vedoucím odboru evidence a dokumentace středočeského územního odborného pracoviště NPÚ.

Obsáhlé znalosti historické architektury i metod památkové péče uplatňuje též v obsáhlé publikační, kurátorské i přednáškové činnosti. Je členem řady poradních orgánů či odborných komisí a výborů. Ve značné míře se účastní vědeckých konferencí. Významně se podílí se na vědeckovýzkumné činnosti v oblasti památkové péče a výzkumů historické architektury, jejíž výsledky publikuje i v zahraničí.

Členství v odborných a poradních orgánech, komisích, redakčních radách

• Zprávy památkové péče, hlavní redaktor
• Průzkumy památek, hlavní redaktor
• Památky středních Čech, člen redakční rady
• Svorník
• Castellologica Bohemica

Pedagogická činnost

Externí přednášková činnost na téma: středověká města a jejich fortifikace, hrady, péče o torzálně dochovanou architekturu (NPÚ, UJEP Ústí nad Labem, UK aj.)

Ústav pro dějiny umění, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Hradní architektura v českých zemích.

Publikační činnost

Bibliografie dějin Českých zemí, Historický ústav AV ČR

WorldCat

• K významu a stavební podobě románského hradu Přimda, in: Průzkumy památek XV, 2008, č. 1, s. 39-56.
• Městské opevnění a jeho vztah k vývoji středověké Telče, in: Průzkumy památek XV, 2008, č. 2, s. 69-98 (s P. Zahradníkem).
• Hradební věž za domem čp. 361 ve Znojmě. K problematice palných zbraní v pozdně gotických fortifikacích, in: Průzkumy památek XVII, 2010, č. 1, 43-66.
• Opevnění vnitřního města Českého Krumlova, in: M. Gaži – P. Pavelec red., Český Krumlov. Od rezidenčního města k památce světového kulturního dědictví. České Budějovice 2010, s. 131-182.
• Zříceniny hradů a městské hradby v současné praxi památkové péče, in: Památky středních Čech 24, 2010, č. 2, s. 10-60.
• Přemyslovské Křivoklátsko, 900 let hradu Křivoklátu, V. Razím ed., Praha 2010
• Zkoumání historických staveb, V. Razím – P. Macek edd., Praha 2011
• K počátkům hradu Landštejna, in: Průzkumy památek XVIII, 2011, č. 1, s. 31-70.
• Města a městečka jako opěrné body panství Rožmberků, in: J. Pánek – M. Gaži edd., Rožmberkové. Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami, České Budějovice 2011, s. 222-233.
• Vizmburk. Raně gotický hrad a jeho proměny. Příloha časopisu Průzkumy památek XIX, Praha 2012.
• Opevnění města, in: J. Lhoták – J. Pachner – V. Razím, Památky města Sušice, Sušice 2012, s. 153-175.
• K opevnění Havelského Města v Praze, in: M. Musílek a kol., Havelské Město pražské ve středověku. Historie – archeologie – stavební historie. Praha 2012, s. 324-337.
• Věž hradu Gutštejna, in: Průzkumy památek XX, 2013, č. 1, s. 213-229.

Přednášky

• Nové Hrady jako opevněné středověké město, Nové Hrady (CK), 17.04.2014.
• Středověká městská opevnění v Moravskoslezském kraji, Krnov, 29.09.2016.

Kurátorská činnost

Kurátor expozice Přemyslovské Křivoklátsko, Křivoklát, 2010.

Rozhovory pro tisk, rozhlas

Pořad Vstupte! PhDr. Vladislav Razím (rozhlas.cz). Rozhovor, 29.07.2010

Publikace o Vladislavu Razímovi

DRAGOUN, Zdeněk: Vladislav Razím padesátiletý, in: Památky středních Čech, 2007, 21, č. 2, 61-63.

Franz Damasus Deworezky

Franz Damasus Deworezky (narozen 25.11.1816 v Třeboni, zemřel 1.6.1891 v Českém Krumlově) byl významný jihočeský stavitel a architekt, působící především na stavbách Schwarzenbergů. Byl synem městského stavitele v Třeboni Johanna Deworezkého.

Po studiu stavitelství (na pražské polytechnice u Karla Wiesenfelda byl přijat do schwarzenberské stavební kanceláře, kde postupně dosáhl pozice ředitele.

Dílo

Podle projektu vídeňského architekta Franze Beera postavil novogotický zámek v Hluboké nad Vltavou (1861-1871). S vlastními úpravami pro místní základové poměry postavil podle projektu Friedricha Schmidta (autora regotizace hradu Karlštejna) rovněž novogotickou osmibokou schwarzenberskou hrobku v Domaníně u Třeboně (1874-1877). Pro Hlubokou i další objekty navrhoval nábytek v různých historizujících slozích a architektonické prvky. Projektoval i kovové součásti staveb, např. jižní terasu zámku v Hluboké.

Podle vlastního projektu postavil úřednický dům Štekl u zámku Hluboká a např. kostel v Zadní Zvonkové (1878-1880). Dále realizoval řadu reprezentačních, obytných a hospodářských staveb na schwarzenberských panstvích v jižních Čechách.

Odkazy

• Jindřich VYBÍRAL: Damasus Deworezky, předběžný portrét, in: Kamenná kniha. Sborník k romantickému historismu – novogotice (ed. Marie Mžyková). Sychrov, Praha 1997, s. 102-106.
• Jindřich VYBÍRAL: Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu, Argo, Praha 1999, 216 s., ISBN 80-7203-205-4, zejm. s. 84-88.
• Jindřich VYBÍRAL: Die Toten im Dienst an den Lebenden: Die Schwarzenberg-Gruft bei Wittingau. Mitteilungen der Gesellschaft für vergleichende Kunstforschung in Wien 51:3-3, 1999, pp. 8-16. http://www.academia.edu/201276/
• Pavel VLČEK a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 132.
• Jana KADLECOVÁ: Schwarzenberský knížecí architekt Damasus Deworezky, in: Obnovená tradice 16/32 (2005), s. 8-11.
• http://www.arch-pavouk.cz/index.php/architekti/697-deworetzky-damascus-franz (verif. 20161119)

Mezinárodní den archeologie

Mezinárodní den archeologie (anglicky: International Archaeology Day) je svátek slavený každoročně vždy třetí sobotu v říjnu, při jehož příležitosti archeologové připravují společenské a kulturní akce pro širokou veřejnost. Seznamují s výzkumnými metodami a prezentují cenné objevy. V České republice se poprvé konal v roce 2014.

Pořadateli jsou dobrovolníci z řad profesionálních archeologů, muzejníci, památkáři. Spolu s archeology řady zemí světa připravují program seznamující velmi neformálně s širokou škálou archeologických specializací, metod výzkumu i dokumentačních či prezentačních metod.

Návštěvníci si mohou práci archeologa „osahat“ v cvičných sondách, prohlédnout si lokality vybraných aktuálně probíhajících výzkumů, vyslechnout zasvěcené přednášky, zhlédnout výstavy včetně cenných nálezů.

K cílům akce patří seznámit veřejnost s potenciálem skrytých hodnot, které mohou být ohroženy neuváženými terénními zásahy a získat ji pro myšlenky zachování historického dědictví a ukázat význam pečlivé výzkumné práce.

Historie

Den archeologie byl poprvé pořádán v roce 2011 ve Spojených státech amerických, ale během dvou let se stal celosvětovou akcí, ke které se čeští archeologové spontánně připojili poprvé v roce 2014.

Odkazy

• Web Mezinárodního dne archeologie v ČR http://denarcheologie.cz/
• Facebook https://www.facebook.com/denarcheologie/

Kategorie:Mezinárodní svátky Kategorie:Kulturní události Kategorie:Říjen

Rejstřík

Rejstřík z knihy Česká architektura doby lucemburské. Snad se zvládne udělat seznam - tabulku k postupnému doplňování.

Náhled	Památka	Vročení	Poznámka	Lokace
	Bavorov, kostel	1380	Monumentální dvoulodí s příčnou lodí a polygonálním závěrem.	49.122228, 14.076724
	Bělá p. Bezdězem, kostel	1370	Jednolodní s polygonálním závěrem.	50.500494, 14.804419 Kostel Povýšení sv. Kříže v Bělé pod Bezdězem Poloha kostela na mapě České republiky
	Bělčice, kostel	1370	Jihočeské dvoulodí.	49.502243, 13.877137
	Blatná, kostel Nanebevzetí Panny Marie		Síťová klenba svatovítského typu v presbyteriu.	49.424722, 13.881111

• Bavorov, kostel 113, 130, [83, 102, 103, 106]
• Bělá p. Bezdězem, kostel 52
• Bělčice, kostel [184]
• Blatná, kostel 167, [182]
• Bošilec, kostel 130
• Brno, kartouza v Králově Poli 102, 106
• Cizkrajov, kostel 168
• Čéčovice kostel 148 n., [146, 147]
• České Budějovice, domin. kostel 76n., 81, 87, 115, [86]
• Český Rudolec, kostel 168
• Deštná, kostel 130
• Dolní Kounice, klášter 151, [149, 150]
• Dvůr Králové, kostel 159, 160 [176, 178, 179]
• Hostěradice, kostel 168
• Charvatce, kostel 101
• Cheb, sv. Bartoloměj 138
• Chrudim, kostel 158n., [175, 177]
• Jaroměř, klášter. kostel, 160n., [64, 74]
• Jindřichův Hradec, minor. klášter, 105n., 109, 110, 111, 117 , 116n., [72, 73, 75, 87]

— farní kostel 113n., 114, 117, [78, 85]

• Kardašova Rečice, kostel 130
• Karlštejn, kaple sv. Kateřiny 86, 91, [37, 38]
• Klatovy, far. kostel 143, 145, [142, 143]
• Kočí, kostel 158
• Kolín, kostel sv. Bartoloměje 85, [331]
• Kondrac, kostel 117, 119 , [91]
• Kostelní Radouň, kostel 114
• Kouřim, děk. kostel [2]
• Krakov, Wawel, dóm 97
• Krakovec, hrad 151 , 153n., [153, 154, 159]
• Krumlov, hrad 147 , [128, 129]

— kostel sv. Víta 143n., 146, [130, 133, 134, 135, 136 , 137, 138, 139, 141]

• Kunžak, kostel 114
• Kunratice, hrad 158
• Kutná Hora, kostel sv. Jakuba 47, 48, 49, 76n., 85n., 92, [5, 6, 7, 8, 9 , 16, 25, 34]

— kostel Nejsv. Trojice 139n ., 142, [117, 118, 119]

— kostel P. Marie na Náměti 76n., 82, [23, 36]

— Vlašský dvůr 155 , 156n., [168, 169, 170, 171, 172, 173]

• Libiš, kostel 125n., [95, 97, 98]
• Lidéřovice, kostel 168
• Lipnice hrad 99, [49, 57]
• Litice, kostel 150, [145]
• Litomyšl, august. kostel 76, 80, 87, 93, [42, 44]
• Loučim, kostel 137 , 138 , [121]
• Miličín, kostel 126, 128, [105, 107]
• Milevsko, farní kostel 142n., 144, [124, 125, 126, 127]
• Mochov, kostel 99
• Nepomuk, děkan. kostel 78, 83, 87, [20]

— Zelená Hora, kaple na hradě 168

• Nezamyslice, kostel 130, 132, [110, 111]
• Němčice, kostel 129, 131n ., [108, 113, 114]
• Norimberk, P. Marie 70, 74
• Nové Město n. Váhem, P. Marie 73
• Nymburk, sv. Mikuláš 67, 68, 99, [21, 35, 52, 53, 60]
• Olbramovice, kostel 168
• Panenský Týnec, kostel klarisek 150, 151n., [151, 152]
• Plzeň, kostel sv. Bartoloměje 150, [1, 144, 183]

— klášter františkánský 55, 56, 100, 101, 102, 103, [17, 22, 58]

— kostel sv. Mikuláše 138

— kostel Všech Svatých 97, 98, 99, [51, 59]

• Praha, sv. Anna 49, 50, [11]

— sv. Apolinář 85, 86, 88, 89, 92, [26, 29, 31, 39, 101]

— kaple Božího Těla 123 , 126n

— sv. Duch 83n., 85, [24]

— sv. Haštal 103, 107, 108, [63, 66, 67]

— hrad 152, 154, 155n., [162, 163, 164, 165, 166, 167]

— sv . Jakub 50, 51, 52, 103, [13, 68]

— sv. Jindřich 70, 71 , 72

— Karolinum 123n ., [93, 94]

— P. Marie Johanitů (pod řetězem) 96, 97, [56]

— P. Marie v Emauzích 70n., 74n., 77, 78, 79, 87

— P. Marie na Karlově 72, 73, 75, 76

— P. Marie Sněžná [4]

— P. Marie na Trávníčku 76, 83, 86, 87, 90, [27, 28, 30, 32]

— P. Marie v Týně 123n., [92]

— sv. Martin ve zdi 101, 104, [43, 50]

— sv. Michal 101

— Mostecká věž staroměstská 121, 122, 125, [100]

— sv. Petr a Pavel na Vyšehradě 79, 84, 87

— Staronová synagoga [3]

— sv. Štěpán 67, 69, [18]

— sv. Tomáš 87

— sv . Vít 85, 91, 94n., 142 143, [41, 45, 46, 54, 132]

• Prachatice, farní kostel 150
• Prostějov, augustin. kostel 138
• Sázava, bened. klášter 52, 53, 54, 55, [ 10, 12, 14, 15]
• Sadská, august. kostel 100, [48]
• Sedlčany, kostel 117, 118, [82, 90]
• Sedlec, kostnice 139, 140, 141, [120, 122, 123]
• Sezemice, cisterc. kostel 124, 125, 127, [96, 99]
• Slaný, děkan. kostel 78, 86
• Slavětín, kostel 101, 105, [65]
• Slavonice, sv. Duch 168
• Skuteč, kostel 10 1, [62]
• Soběslav, sv, Petr 127, 128n., [104, 112, 116, 185, 186]

— sv. Vít 115, 116, [80, 81, 88, 89]

• Střezimíř, kostel 117
• Suchdol, kostel 146, 148, [ 131, 140]
• Tábor, farní kostel 168
• Telč, sv. Jakub 167, 168, [180, 181]
• Točník, hrad 155n., [155, 156, 157, 158, 160, 161]
• Třeboň, august. klášter 108n., 112, [74, 76, 77, 79, 84]
• Ústí n. Labem, kostel 102
• Velká Bíteš, kostel 168
• Velká Blánice, kostel 128, 130n., [109]
• Velké Meziříčí, kostel 168
• Vetlá, kostel 103n., 109, [69, 70, 71]
• Vodňany, kostel 168
• Vratislav, sv. Alžběta 132, 134,

— sv. Dorota 136, 137

— sv. Kříž 134, 136

— dóm P. Marie 95, 96, 168

— P. Marie na Písku 133, 136

— sv. Maří Magdalena 135, 136, 168

— kostel Těla Kristova 168

— sv. Vojtěch 134

• Vysoké Mýto, děkanský kostel 86, 93, 96, 97, [40, 47, 55]
• Vyšší Brod, cisterc. klášter 55, 131, 133, [115]
• Zlatá Koruna, cisterc. klášter 133

— kaple sv. Markéty 147n., 149

• Žitava, sv. Kříž 138
• Živohošť, kostel 117, 119

Haasův obchodní dům

Haasův obchodní dům (Praha)
Haasův obchodní dům, Na Příkopě 4, Praha 1, Nové Město čp. 847
Účel stavby
obchodní dům
Základní informace
Sloh	novorenesance
Architekti	Alfréd Kirpal, Aleš Linsbauer
Výstavba	1869-1871
Stavitel	firma Haas a synové, Vídeň
Poloha
Adresa	Praha, Česko Česko
Souřadnice	50°5′4,15″ s. š., 14°25′27,53″ v. d.
Haasův obchodní dům (Praha) Haasův obchodní dům (Praha), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky	39981/1-1145 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)

Haasův obchodní dům v Praze byl vystavěn v letech 1869-1871 jako první moderní obchodní dům v Praze podle projektu Alfréda Kirpala a Aleše Linsbauera. Honosná historizující fasáda ve stylu pozdní severoitalské renesance skrývá technicky pokročilé konstrukce pater a schodišť s litinovými sloupy a ocelovými nosníky. Budova je chráněná jako kulturní památka České republiky.

Historie

Schodiště z přízemí do patra

Původně středověký dům odkoupila v roce 1869 vídeňská firma Haas a synové (prodej koberců a potahových látek) a zřídila honosnou novostavbu, jež se zachovala bez větších změn až dodnes. V roce 1929 byl vestavěn výtah.

Dům na nevelké čtvercové parcele byl posléze obklopen novostavbou Paláce Koruna (1912-1914).

V roce 2016 se uskutečnila rekonstrukce.

Odkazy

Literatura

Růžena BAŤKOVÁ a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1), Academia, Praha 1998, s. 471-472. ISBN 80-200-0627-3

Dějiny institucí státní památkové péče

Tento odst. je převzat z historického úvodu článku o Národním památkovém ústavu. Snahou je pokus o vypracování souvislého článku o vývoji institucí památkové péče v ČR a na jejím území od počátků kolem poloviny 19. století (jistě i se zmínkami o dřívějších kontextech), což je zatím rozprostřeno v obecných článcích o památkové péči apod. O názory jsem požádal též zde v diskusi, protože sám v tom trochu tápu a nechci, aby to vypadalo jako útok na předešlé uspořádání.

Počátky státem zajišťované ochrany památek spadají do poloviny 19. století, kdy byla zřízena C. a k. Centrální komise pro průzkum a uchování stavebních a uměleckých památek ve Vídni (1850). Postupně se vytvořily zemské památkové úřady se sídly v Praze a Brně. Po roce 1918 se k nim připojil komisariát v Bratislavě. Po roce 1945 na jejich činnost navázala Státní památková správa.

Předchůdci Národního památkového ústavu byly od roku 1958 Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, vzniklý ze zákona 22/1958 Sb., a krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody. V roce 1991 byl obor ochrany přírody převeden na nově vzniklé ministerstvo životního prostředí a ústav podřízený ministerstvu kultury byl přejmenován na Státní ústav památkové péče. Po zániku krajských národních výborů přešla krajská střediska památkové péče pod ministerstvo kultury (pražské středisko až v roce 2001), a to pod názvy památkový ústav, od roku 2001 státní památkový ústav. Splynutím Státního ústavu památkové péče a krajských státních památkových ústavů vznikl k 1. lednu 2003 Národní památkový ústav. Dřívější krajská střediska se stala územními pracovišti. V roce 2013 byly v rámci NPÚ organizačně vyčleněny čtyři územní památkové správy, zejména zajišťující návštěvnický provoz zpřístupněných památek ve správě NPÚ.

Do poloviny 19. století

V návaznosti na předchozí úpravy a vložení pasáží z jiných článků Wikipedie (více v historii editací této stránky) přidávám ještě historický přehled z hesla Památková péče v Česku. Na této bázi hodlám text o historii institucí památkové péče upravovat, i když samozřejmě nemůže jít o suplování takových komplexních zdrojů, jako jsou Vintrova skripta apod. Před nějakým finálním řešením bych to předkládal různými cestami k diskusi.

První snahy týkající se péče o kulturní dědictví v moderním slova smyslu se objevují již v 18. století za vlády Marie Terezie. Dne 24. února 1776 byl vydán dvorský dekret (doplněný později dekretem z 5. března 1812) o povinnosti nálezců starožitností (tj. mincí, soch, pohanských model, zbraní, nádob a náhrobních kamenů) zaslat nalezené předměty Kabinetu mincí a starožitností k odkoupení. Dvorský dekret z 28. prosince 1818 upravoval vývoz a obchod s uměleckými díly a zakazoval vyvážet vzácná umělecká díla jako obrazy, sochy, mince a mědirytiny, rukopisy a prvotisky apod.

Historismus a nové přístupy

Dne 31. prosince 1850 byla při Ministerstvu obchodu, průmyslu a veřejných prací založena Centrální komise pro výzkum a zachování stavitelských památek. V rámci této komise byli pro Čechy a Moravu jmenováni odborní konzervátoři. V roce 1859 byla komise převedena k Ministerstvu kultu a vyučování. Komise se zpočátku věnovala výhradně stavební památkám, takže mezi členy převažovali architekti. V roce 1872 byla přejmenována na Centrální komisi pro péči o památky a její působnost se rozšířila také na umělecké předměty. Vzhledem k tomu, že nebyl přijat památkový zákon, neměla komise téměř žádné pravomoci. V roce 1911 vznikl ve Vídni při komisi Památkový úřad a v roce 1918 ještě před zánikem Rakouska-Uherska byl zřízen odborný Zemský památkový úřad pro České království. Morava a Slezsko zůstaly pod právou vídeňského úřadu.

Významnou osobností byl Josef Mocker (1835–1899), architekt a restaurátor, představitel novogotiky a puristického přístupu v restaurování. Zakladatel moderně pojaté památkové péče byl Alois Riegl (1858–1905). Na počátku 20. století definoval jako hlavní hodnotu památky stáří, jehož známky jsou každému patrné, a proto musí být cílem památkové péče je uchovat. Tento názor se postupně rozšířil i do ostatních zemí. Po smrti Aloise Riegla převzal místo profesora na vídeňské univerzitě historik umění Max Dvořák (1874–1921), autor důležitých děl jako Katechismus památkové péče (1924) a Dějiny umění jako projev ducha (1936).

Meziválečné období

Po vzniku samostatného Československa byl Zemský památkový úřad pro České království přeměněn na Státní památkový úřad a dále vznikly Státní fotoměřický ústav pro dokumentaci památek a Státní archeologický ústav pro výzkum archeologických památek. Ani v meziválečném období nebyl přijat zákon o památkové péči.

V období Protektorátu (1939-1945) spadala památková péče pod úřad německého státního sekretáře. Bylo přijato vládní nařízení č. 274/1941 Sb., o archeologických památkách.

Po druhé světové válce

Po druhé světové válce vznikla Národní kulturní komise pro správu státního kulturního majetku (zákon č. 137/1946 Sb.). Tato komise dohlížela mj. na památky, které podle Benešových dekretů přešly do vlastnictví státu, např. zámky a hrady.

V roce 1947 vznikl ateliér, který se specializoval na obnovu jednotlivých památek, i celých památkových rezervací. Z tohoto ateliéru vznikl v roce 1956 Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO). Péče o církevní památky měl na starost podle vládního nařízení ze dne 25. října 1949 Státní úřad pro věci církevní. Dne 11. července 1950 vyhlásila vláda 30 měst za památkové rezervace, z toho bylo 22 na území dnešní České republiky.

V roce 1952 byl Státní památkový úřad přetvořen na Státní památkový ústav a vznikla též Státní památková správa pod Ministerstvem školství a osvěty. Ta měla na starosti evidenci památek, jejich průzkum a údržbu a rovněž dohlížela také na ochranu přírody.

V roce 1958 byl přijat zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, který jako první zákon řešil památkovou péči.

Zákon stanovoval povinnosti spojené s údržbou kulturních památek, zásady ochrany a evidenci kulturních památek, zavedl památkové zóny, kde je mírnější stupeň ochrany, než v památkových rezervacích. Vrcholným orgánem památkové péče bylo Ministerstvo školství a kultury, které zřizovalo Státní ústav památkové péče a ochrany přírody. Výkonnými orgány památkové péče byly krajské národní výbory, při kterých vznikla Krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody.

K další úpravě v oblasti památkové péče došlo v roce 1988, kdy byl přijat nový, dodnes platný zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči. Zřídil mj. Ústřední seznam kulturních památek nebo památkovou inspekci pro dohled nad dodržování zákona a stanovil sankce za jeho porušení.

K významným osobnostem české památkové péče po druhé světové válce patřili Zdeněk Wirth, v Českém národním komitétu ICOMOS vzniklém v roce 1965 působí Jakub Pavel (spoluautor Benátské charty) a Vladimír Novotný, později Emanuel Hruška, Karel Kibic a Aleš Vošahlík. Po roce 1989 se stal přední osobností Dobroslav Líbal.

Po roce 1989

V roce 1991 byla z památkové péče vyčleněna ochrana přírody, která přešla pod Ministerstvo životního prostředí a název odborné organizace se změnil na Státní ústav památkové péče. Krajská střediska byla přeměněna na Památkový ústav, později Státní památkový ústav. V roce 2003 byly obě instituce sloučeny a vznikl Národní památkový ústav.

Spory o koncepci

Toto je přeneseno ze stránky Národní památkový ústav pro ověření možnosti začlenění do zamýšleného samostatného "článku" o dějinách institucionalizované památkové péče. Toto téma je zatím roztroušeno – vcelku logicky – v článcích o institucích, které předcházely NPÚ (Státní památkový ústav). Z toho ale plyne otázka, jestli nevytvořit jeden článek o dějinách institucionalizované památkové péče, nezávislý na změnách názvů, organizačních struktur apod. Tyto DIPP by pak mohly být odkazy provázány s jednotlivými dílčími stránkami, ale více se zabývat i proměnami teorie, vývojem globalizované památkové péče, působením občanských iniciativ (Klub Za starou Prahu), ale i různých osobností apod. Díky předem za jakýkoliv názor k tomu, třeba v diskusi zde. JS, 20160503

Ministr kultury Pavel Dostál jmenoval generálním ředitelem NPÚ Zdeňka Nováka k 1. lednu 2006.

Ministr kultury Vítězslav Jandák nejprve rozhodnutí uspíšil a jmenoval jej dopisem z 11. listopadu do funkce již od 1. prosince 2005, avšak dopisem z 1. prosince ho ke 2. prosinci odvolal a s ním zároveň též 10 ředitelů odborných územních pracovišť, čímž podle svých slov zahájil reformu památkové péče. Ministr Jandák zdůvodnil odvolání generálního ředitele zjištěním, že se na Strahově bourá část Hladové zdi, Jandákův náměstek to však vysvětloval širšími systémovými změnami.

V lednu 2006 ministr kultury Vítězslav Jandák jmenoval generálním ředitelem NPÚ Tomáše Hájka, dosavadního poradce ministra životního prostředí, na základě jednomyslného doporučení komise ministerstva kultury pod vedením ředitele personálního odboru ministerstva kultury Petra Millera. Hájek se stal terčem kritiky odborné veřejnosti (včetně některých, kteří ho předtím do funkce doporučili) a vzniklo několik petic za jeho odvolání. Hájkovi údajně památkáři, historici umění a další odborníci vyčitali, že prosazoval oddělení správy státních památkových objektů od výkonu expertní činnosti (k tomu nakonec došlo v mírnější podobě, tedy pouhým vyčleněním v rámci NPÚ, od ledna 2013) a že chtěl prosadit nový památkový zákon, který by sjednotil správní řízení s vypracováváním odborných posudků (od toho NPÚ poté zatím upustil). Bylo mu vyčítáno, že je především teoretikem. Předmětem odporu bylo jeho tvrzení, že zachování památky je třeba poměřovat její životaschopností, úvahy o redukci počtu památek a malý důraz na zachování autenticity památky. Ministr kultury Martin Štěpánek v září 2006 Tomáše Hájka z funkce odvolal. Oficiálně byla důvodem odvolání „dlouhodobá a neřešená manažerská a odborná pochybení“.

26. září 2006 ministr kultury Martin Štěpánek jmenoval generálním ředitelem NPÚ Pavla Jerieho, dosavadního náměstka ředitele. Některá média o tom psala jako o dočasném pověření řízením do doby řádného výběrového řízení. Koncem listopadu 2008 oznámil, že hodlá rezignovat na funkci, protože prý byl od března pod silným tlakem, aby čtyři vybrané státní zámky vložil do nově založeného zájmového sdružení právnických osob, které by pro rozvoj těchto památek samo žádalo o evropské dotace a hospodařilo s nimi. Jerie byl názoru, že zcizením těchto památek státu by se dopustil trestného činu, a na základě nezávislých analýz od ministerstva financí a ministerstva pro místní rozvoj takový postup vyloučil. Poté byl prý tlačen k prohlášení těchto památek za nepotřebný majetek či k jejich zapůjčení. Jerie tento způsob tunelování nazval „modelem a la Mlynář“. Projekty prosazovala zejména Jana Vohralíková, vrchní ředitelka sekce D na ministerstvu kultury, která Jerieho argumentaci o porušení zákona označila za nesmysl založený na polopravdách. Jerie podle ní není ochoten památky vrátit do života a celý život hájil jednu koncepci, a když najednou vidí, že to jde i jinak, tak si vymýšlí různé důvody, aby to zkomplikoval.

2. prosince 2008 ministr kultury Václav Jehlička na základě doporučení výběrové komise jmenoval generální ředitelkou NPÚ Naděždu Goryczkovou, dosavadní ředitelku ostravského pracoviště. Když připravovala oddělení správy státních památek od odborné památkové péče, odborníky byla podezírána ze snahy o privatizaci nejzachovalejších hradů a zámků, tajení plánů a odmítání veřejné diskuse. Parlamentní podvýbor pro kulturu prý na jednání dospěl k závěru, že reorganizace nepřinesla vyšší standard služeb a servisu pro regiony a ani ke zlepšení financování nedochází, konstatoval, že probíhající restrukturalizaci provázejí zásadní nedostatky a vyzval ministerstvo k vyvození důsledků. Výhrady byly i například k tomu, že územní správa pro Moravu není umístěna v Brně. Pro výměnu ředitelky se vyjadřoval zejména poslanec a stínový ministr kultury Vítězslav Jandák. V únoru 2013 skupina čtyř akademiků (děkan FF UK Michal Stehlík, ředitel Ústavu pro dějiny umění FF UK Jan Royt, ředitel Ústavu dějin umění AV ČR Vojtěch Lahoda, rektor Akademie výtvarných umění v Praze Jiří T. Kotalík) protestovala u ministryně kultury Aleny Hanákové otevřeným dopisem proti údajně připravovanému odvolání Naděždy Goryczkové a vyjádřila jí podporu.

Literatura

• KAIGL, Jan a kol. Příručka vlastníka kulturní památky. Praha: Jalna, 2004. 
• KRÁTKÝ, Jiří. Vybrané kapitoly z péče o kulturní památky. Hradec Králové: Pedagogická fakulta, 1986. 
• NESVADBÍKOVÁ, Jiřina. K vývoji památkové péče na území Československa. Přehled právních dokumentů a nástin vývoje 1749-1958. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 
• NESVADBÍKOVÁ, Jiřina. K vývoji památkové péče na území Československa. Výběr autentických dokumentů 1749-1918. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 
• NESVADBÍKOVÁ, Jiřina. K vývoji památkové péče na území Československa. Výběr autentických dokumentů 1918-1958. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 
• RICHTER, Václav. Památka a péče. Praha: Státní ústav památkové péče, 1993. 
• VINTER, Vlastimil. Úvod do dějin a teorie památkové péče I. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 
• VINTER, Vlastimil. Úvod do dějin a teorie památkové péče II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 
• VINTER, Vlastimil. Stručný slovník památkové péče. Ústí nad Labem: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1983. 
• VODĚRA, Svatopluk. Přehled teorie a technických metod obnovy památek. Praha: České vysoké učení technické, 1978. 
• ŠTULC, Josef. 30. výročí Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, hrdá bilance i vážné stíny. Zprávy památkové péče. 2002, čís. 10. 
• VARHANÍK, Jiří. Benátská charta a právní úprava památkové péče u nás. Zprávy památkové péče. 1995, čís. 1, s. 20-22. 
• VOŠAHLÍK, Aleš. Kulturní dědictví. Mezinárodní organizace a dokumenty. Památkové listy. 1997, čís. 12. 
• VOŠAHLÍK, Aleš. Památky ČR a UNESCO. Architekt. 1998, čís. 1-2. 

Památky středních Čech (časopis)

Šablona:Infobox - časopis Památky středních Čech je název specializovaného časopisu, který prezentuje výsledky výzkumné činnosti z oborů dějin umění a archeologie a seznamuje se stavem památkové péče ve Středočeském kraji a v Praze.

Vydavatelem časopisu je středočeské územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu.

Časopis vznikl roku 1985 a do roku 1992 vycházel jako sborník jednou ročně, od roku 1993 vycházejí 2 čísla ročně. Články sledují témata ze středočeské oblasti, příležitostně též z Prahy. Seznamují s výsledky průzkumů a dokumentace památek z celé šíře jejich druhového spektra. Zařazovány jsou i příspěvky sledující aktuální praktické, metodické i teoretické otázky památkové péče. Prezentovány jsou též archivní dokumenty, recenze literatury či osobní zprávy. Od roku 1998 je vydávána též samostatná příloha časopisu – Ročenka, která s velkou podrobností seznamuje s aktivitami ze všech oblastí činnosti středočeského územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu.

Časopis patří mezi recenzovaná neimpaktovaná periodika. Vedoucím redaktorem je Vladislav Razím, výkonnou redaktorkou Olga Klapetková.

Odkazy

Externí odkazy

• ISSN 0862-1586
• Web časopisu.

Na Perštýně (ulice v Praze)

Na Perštýně
Umístění
Městská část	Praha 1
Čtvrť	Staré Město
Poloha	50°5′0,46″ s. š., 14°25′6,71″ v. d.
Začíná na	Národní
Končí na	Betlémské náměstí, Husova a Jilská
Historie
Datum vzniku	raný středověk
Další údaje
PSČ	110 00

Ulice Na Perštýně je situována v jižní části Starého Města pražského a probíhá přibližně severojižním směrem jako spojnice Husovy a Spálené. Název ulice je odvozen od původně Perštejnského dmu či domu Na Perštejně (Na Perštýně 344/5), který od roku 1524 vlastnil Jiřík Kasík z Pernštejna.

Ulice je vyústěním komunikací od bývalých vltavských brodů a později mostu směřujících k Vyšehradu a dalším osadám v prostoru později založeného Nového Města. Při křižovatce s Národní probíhala od 13. století hradba Starého Města pražského, ve které byla vložena důležitá Mratinská brána (pojmenovaná po nedalekém kostele sv. Martina ve zdi, kolem kterého se před založením Starého Města rozkládala důležitá osada Újezd svatého Martina), zvaná též Zderazská (podle osady někdejší Zderaz).

Západní, levá strana

Národní

• 1 (Národní 29), čp. 342. 1965-1969, původně Dům dětské knihy, později Nakladatelství Albatros. Arch. Stanislav Franc, Luděk Hanf a Jan Nováček.
• 3, čp. 342.
• 5, čp. 344, Pernštejnský dům, dům U Herzogů, též U brány zderazské. Starší dům přestavěný 1833-1836 podle návrhu Jana Kristiána Vítka. V první polovině 16. století byl majitelem Jiří Kasík, zvaný z Pernštejna – po něm má ulice své dosavadní jméno.
• 7, čp. 345. U Medvídků. Gotický dům byl přestavěn kolem roku 1614 a v 19. století.
• 9, čp. 346. Policie České republiky.
• 11 (Bartolomějská 14), čp. 347. Kancelářská budova ve stylu kubismu z let 1920-1922. Arch. Alois Dryák.

Bartolomějská

• 13 (Bartolomějská 13, Průchodní 2), čp. 309. Dům U Starých Šedivých, U Kasírů. Středověký dům přestavěný barokně a částečně klasicistně.
• 15, čp. 349. Dům U Zlatého hroznu. Eklektická novostavba z let 1901-1902. Arch. Vratislav Pasovský.
• 17 (Betlémské nám. 7), čp. 350. Dům U Šedivých, U Mladších Šedivých. Románského původu, přestavěný goticky, renesančně a barokně, v 19. století upraven klasicistně.

Betlémské náměstí

Husova

Východní, pravá strana

Národní

• 2 (Národní 31), čp. 362.
• 4 (Martinská 2), čp. 360. Novobarokní nájemní bytový dům. 1905-1906. Arch. Otakar Bureš.

Martinská

• 6 (Martinská 1), čp. 359. Dům U Modrého kola, U Zázvorků. Středověký dům upravil v roce 1794 Ignác Jan Nepomuk Palliardi.
• 8, čp. 358. Dům U Sedmi stříbrných hvězd. Raně barokní dům v klasicistní úpravě z roku 1868. Arch. Antonín Vondráček.
• 10, čp. 357. Dům U Zlatého anděla, U Zatočila, Nesybovský dům. Poslední přestavba 1848, arch. Antonín Hellmich.
• 12, čp. 356. Purkrabský pivovar.
• 14 (Skořepka 2), čp. 355. 1928-1930. Arch. Oldřich Tyl.

Skořepka

• 16 (Skořepka 1, Jilská 2), čp. 527. Dům U Mladých Goliášů, Bechyňovský. Novorenesanční novostavba, 1889. Arch. Antonín Wiehl a Karel Gemperle.

Jilská

• 18 (Jilská 1, Husova 2), čp. 352. Dům U Sladkých, U Krtkovců. Původem středověká stavba přestavěna zejména v baroku a v 19. století.

Husova

Odkazy

Literatura

• František RUTH: Kronika královské Prahy a obcí sousedních, Pavel Körber, Praha 1914, s. 832-835.
• Pavel VLČEK a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Academia, Praha 1996. ISBN 80-200-0563-3.

Purkrabský pivovar

Purkrabský pivovar (Praha)
Bývalý Purkrabský pivovar, Na Perštýně 12, Praha 1
Účel stavby
sídlo odborné organizace státu
Základní informace
Sloh	klasicimus, secese
Výstavba	17. a 19. stol.
Současný majitel	Národní památkový ústav
Poloha
Adresa	Praha, Česko Česko
Souřadnice	50°5′0,57″ s. š., 14°25′7,59″ v. d.
Purkrabský pivovar (Praha) Purkrabský pivovar (Praha), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky	38440/1-178 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)

Bývalý Purkrabský pivovar čp. 356 v ulici Na Perštýně 12 na Starém Městě v Praze je rozsáhlý obytný dům vzniklý postupnými úpravami a spojením několika původně středověkých objektů, v průběhu staletí opakovaně přestavovaných. Je chráněná jako kulturní památka České republiky. Nyní slouží jako administrativní budova pro pražské územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu. Kromě jiných služeb veřejnosti sem Národní památkový ústav umístil své informační centrum a prodejnu publikací.

Historie

Význam domů v nynější ulici Na Perštýně byl podtrhován polohou u jedné z nejdůležitějších komunikací ve středověké Praze – spojnici Pražského hradu i staroměstských tržišť a Vyšehradu. Tomu odpovídalo i umístění brány Sv. Martina ve staroměstských hradbách budovaných ve 13. století právě do míst dnešní křižovatky Národní třídy se Spálenou ulicí. Také v místě nynějšího domu odborníci předpokládají románskou zástavbu, ale archeologickým výzkumem se to dosud nepodařilo ověřit. Zachovaná sklepení domu jsou částečně gotického původu. V té době se na nynější široké parcele nacházely dva měšťanské domy, nejspíše oddělené průjezdem do dvorů.

V 15. a 16. století byl dům upravován pro pivovarský provoz. V roce 1641 jej Jaroslav Bořita z Martinic koupil pro purkrabství Pražského hradu, které objekt vlastnilo až do 19. století – proto také název Purkrabský pivovar. Při barokních úpravách bylo kolem roku 1730 doplněno křídlo při jižní hranici parcely.

Roku 1848 dostal dům spolu se zvýšením o dvě patra v zásadě svou nynější pozdně klasicistní podobu.

V roce 1893 byla oddělena severovýchodní část pozemku, kde vznikly tři nové činžovní domy při ulici Skořepka. Po roce 1900 bylo nadstavěno patro, a okna a interiéry domu byly doplněny zajímavými secesními prvky (dochovány jsou např. prosklené interiérové dveře).

Popis

Půdorysně se zalamující uliční průčelí domu svědčí o složitém stavebním vývoji budovy za jednotně pojatou fasádou. Přízemí je zvýrazněno novými výkladci obnovenými podle původních vzorů. Střízlivě členěné klasicistní průčelí je zpestřeno okny s drobnými tabulkami ve stylu druhého rokoka (novodobé repliky).

Dvorní křídla v jižní části budovy jsou dostupná otevřenými pavlačemi.

Místnosti přízemí jsou většinou klenuté, v patrech plochostropé.

Odkazy

Literatura

• František RUTH: Kronika královské Prahy a obcí sousedních… s. 834. Kramerius
• Pavel VLČEK a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov. Praha : Academia, 1996, s. 267-268.

Josef Štulc

Josef Štulc
Josef Štulc
Narození	1944
Národnost	česká
Povolání	historik umění, památkář

Doc. PhDr. Josef Štulc (* 1944) je významným představitelem české památkové péče posledních desetiletí. Zabývá se teoretickými otázkami ochrany památek, metodami praktické péče a zastává též významné pozice organizačního a administrativního charakteru. Je též významným představitelem památkové péče České republiky v mezinárodním měřítku.

Vzdělání

Studium architektury na Fakultě stavební ČVUT v Praze a dějin umění a klasické archeologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Nedokončená aspirantura v Ústavu dějin umění ČSAV (aspirantské minimum v roce 1978).

Studijní stáž ve Francii v roce 1983

Profesní dráha

V letech 1990-2002 byl ředitelem Státního ústavu památkové péče. Do roku 2009 hlavním, pak vedoucím konzervátorem Národního památkového ústavu. V současné době vede v NPÚ odbor metodiky, vědy a vzdělávání. V současné době je pedagogickým pracovníkem v odboru metodiky, vědy a vzdělávání v NPÚ.

Mezinárodní působení

Je prezidentem Poradního komitétu ICOMOS a tří mezinárodních vědeckých komitétů ICOMOS (pro historická města, pro kulturní cesty a pro teorii a metodologii památkové péče). Pravidelně se zúčastňuje mezinárodních konferencí, kde přednáší k aktuálním tématům ochrany památek. Zajišťoval hodnotící a monitorovací mise ICOMOS pro UNESCO k posouzení návrhů členských států na zápis vybraných památek na Seznam světového dědictví (celkem 7 misí na 10 lokalitách).

Pedagogická činnost

Od roku 1987 přednáší na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde se v roce 2010 habilitoval a stal se členem Ústavu památkové péče. Od roku 2006 externě přednáší na Fakultě stavební ČVUT v Praze a na Fakultě architektury a umění Technické univerzity v Liberci.

Přednáší v pomaturitním a postgraduálním adaptačním studiu památkové péče při Národním památkovém ústavu.

Členství ve výborech, komisích, odborných radách

• Vědecká rada pro státní památkovou péči Ministerstva kultury
• Komise pro hodnocení nominací nositelů titulu European Heritage Label
• Dozorčí rada Ústavu dějin umění AV ČR.
• Byl prezidentem Českého národního komitétu ICOMOS. V současné době je jeho čestným prezidentem a viceprezidentem.
• Redakční rada časopisu Zprávy památkové péče.
• Pedagogická rada Národního památkového ústavu.
• Vědecká rada Národního památkového ústavu.
• Redakční rada časopisu Castellologia bohemica.
• Územní památková rada Olomouckého kraje.
• Územní památková rada Plzeňského kraje.
• Oborová rada Dějiny křesťanského umění, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy.
• Steering committee památky světového dědictví Regensburg und Stadtamhof.

Ocenění

V roce 2005 mu byla udělena Cena Uměleckohistorické společnosti v českých zemích.

Publikační činnost

• ABC kulturních památek ČSR, 1985 (spoluautorství)
• Národní kulturní památka Přemyslovský palác v Olomouci, Olomouc 1988
• Péče o kamenné sochařské a stavební památky , Odborné a metodické publikace, sv. 16, Státní ústav památkové péče, Praha 1998 (spoluautorství)
• Ochrana, údržba a stavební úpravy zřícenin hradů, Odborné a metodické publikace, sv. 17, Státní ústav památkové péče, Praha 1998 (spoluautorství)
• Toskánský palác v Praze, Praha 1999 (spoluautorství). ISBN 80-900706-8-X
• Martin KUBELÍK, Milan PAVLÍK, Josef ŠTULC: Historická inspirace. Sborník k poctě Dobroslava Líbala, 2001
• Czech Republic, in: Robert PICARD (ed.): Policy and Law in Heritage Conservation, London and New York, 2001
• Czech Castles and Country Houses Past and Present, The Country House in Europe in the 21^st Century, The Attingham Trust, London 2003 (spoluautorství)
• Péče o střechy historických budov, Odborné a metodické publikace, sv. 26, Národní památkový ústav, Praha 2003 (spoluautorství)
• Obnova okenních výplní a výkladců, Odborné a metodické publikace, sv. 38, Národní památkový ústav, Praha 2010 (spoluautorství)
• Metodika tvorby interiérových a reinstalací, Odborné a metodické publikace, sv. 40, Národní památkový ústav, Praha 2011 (spoluautorství)
• Metodika průzkumu, dokumentace a péče o orientální koberce, Odborné a metodické publikace, sv. 45, Národní památkový ústav, Praha 2014 (spoluautorství)
• Mies v Brně. Vila Tugendhat, Brno 2012 (spoluautorství). ISBN 978-80-86549-22-4
• Koberce Orientu na hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu, NPÚ, Praha 2014. ISBN 978-80-7480-014-6 (spoluautorství)
• (cca 180 odborných článků v českých i zahraničních odborných časopisech a sbornících)

Odkazy

Externí odkazy

Mediální vystoupení

• Kulturní dědictví, jeho hodnota a ochrana (rozhlas.cz; Leonardo, pořad Vstupte!, 10.8.2009) http://www.rozhlas.cz/leonardo/anonce/_zprava/607550
• Doc. Josef Štulc o kulturním dědictví, jeho hodnotě a ochraně (rozhlas.cz, Studio Leonardo, 13.5.2015) „Středeční Studio Leonardo patřilo kulturním památkám. Kdo a jak rozhoduje o zařazení našich kulturních památek do nominační listiny mezinárodního seznamu světového kulturního dědictví UNESCO?“ http://www.rozhlas.cz/leonardo/dnes/_zprava/doc-josef-stulc-o-kulturnim-dedictvi-jeho-hodnote-a-ochrane--1488944

Dům U Ferusů (České Budějovice)

Dům U Ferusů
Dům U Ferusů na Senovážném náměstí v Českých Budějovicích
Účel stavby
administrativa
Základní informace
Sloh	klasicismus
Výstavba	18. stol., 19. stol.
Další majitelé	Ferus
Současný majitel	Česká republika, ve správě Národního památkového ústavu
Poloha
Adresa	České Budějovice, České Budějovice, Česko Česko
Souřadnice	48°58′23,59″ s. š., 14°28′45,76″ v. d.
České Budějovice České Budějovice, Česko 48°58'23.6"N 14°28'45.8"E
Další informace
Rejstříkové číslo památky	14858/3-842 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	www.npu.cz/cs/uop-ceske-budejovice

Dům U Ferusů je příkladem příměstského hospodářského dvora, upraveného v 19. století pro rozsáhlou povoznickou živnost. V současnosti je sídlem českobudějovického územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Historie

Původně se zde předpokládá existence dvou menších hospodářství, patřících českobudějovickým měšťanům, která byla sloučena pod společným vlastníkem v 60. letech 18. století. Na počátku 19. století došlo ke stavebnímu sloučení a průčelní objekt sloužící převážně k bydlení získal klasicistní podobu, převážně zachovanou dodnes. Dvorní křídla plnila hospodářské funkce. Od roku 1874 zde sídlila zasilatelská firma Ferus. V letech 1890-1891 Antonín Ferus rozšířil budovy o druhé zadní nádvoří se skladovými objekty, konírnami a kolnami, ale byly doplněny i byty. Roku 1929 byla do náměstí přistavěna obchodní místnost. Po roce 1951 zde sídlilo podnikové ředitelství ČSAD a následně po roce 1980 Výzkumný ústav pro zúrodňování zemědělských půd. Od roku 1995 objekt užívá Národní památkový ústav, který sem v roce 2013 umístil sídlo územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích.

NPÚ objekt využívá pro administrativu a služby veřejnosti (knihovna, archiv), ale pořádá zde též příležitostné akce pro veřejnost (koncerty, přednášky, dílny, výstavy).

Popis

Patrové i přízemní budovy obklopují dva uzavřené dvory.

Sídlo NPÚ v Telči

Lannerův dům v Telči
Účel stavby
administrativa, příležitostné akce pro veřejnost, vzdělávání
Základní informace
Sloh	baroko, klasicismus
Výstavba	17. stol., 19. stol.
Stavitel	řád jezuitů, Jakub Lang
Současný majitel	Česká republika, spravuje Národní památkový ústav
Poloha
Adresa	Telč, Staré Město, čp. 6 a 7, Telč, Česko Česko
Souřadnice	49°10′55,87″ s. š., 15°27′1,72″ v. d.
Lannerův dům (Telč) Lannerův dům (Telč), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky	25373/7-5268 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	www.npu.cz/cs/uop-telc

Lannerův dům v Telči vznikl na místě staršího dvora v 17. století jako dispenzář zdejší koleje jezuitů. Během 19. století zde byla zřízena textilní manufaktura a objekt získal nynější trojkřídlou dispozici. V současné době zde sídlí územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu pro Kraj Vysočina. Objekt je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Historie

Nejstarší zmínky o místě, kde se dnes nachází Lannerův dům, datujeme k 17. století. Roku 1651 je zde zmiňován hospodářský dvůr s velkou zahradou, který koupila hraběnka Františka Slavatová z Chlumu a Košumberka. O tři roky později jej věnovala jezuitskému řádu, který do Telče přivedla a který zde zřídil svůj dispenzář, tedy objekt pro důstojné dožití řádových bratří. V pozdně barokním období zde vznikly dvě samostatné budovy, severní a západní křídla dnešního objektu. Od zrušení jezuitského řádku v roce 1773 ležel tento tzv. jezuitský neboli Slavatovský dvůr ladem a podléhal zkáze.

Na počátku 19. století koupil dvůr v dražbě židovský obchodník Jakub Lang, aby zde založil továrnu na jemná sukna. Spojil obě budovy a nechal k nim přistavět propojovací východní křídlo, čímž vznikl také prostor tzv. čestného dvora. Klasicistní přestavbou došlo ke sjednocení vzhledu objektu, který souběžně sloužil výrobním i obytným účelům.

Ve 2. polovině 19. století, za držení rodiny Lannerů, bylo okolí domu krajinářsky upraveno. Po rychlém střídání několika majitelů se v roce 1929 stává dům i s pozemkem majetkem města, které jej nechalo později upravit pro sociální bydlení. V roce 2004 získalo Lannerův dům ministerstvo kultury a po celkové obnově se v něm usídlilo územní odborné pracoviště NPÚ pro Kraj Vysočina. V současné době jsou v Lannerově domě pořádány také kulturní akce pro veřejnost (komorní koncerty, přednášky výstavy aj.), konají se zde rovněž odborné semináře či vědecké konference.

Od 1. ledna 2015 působí v Lannerově domě při územním odborném pracovišti NPÚ v Telči Metodické centrum pro vzdělávání, které se zaměřuje na tvorbu edukačních programů a vzdělávání v památkové péči. Jeho cílem je zpřístupňovat a zprostředkovávat památkové hodnoty širokému spektru veřejnosti, ať jde o školy, univerzity, rodiny s dětmi, seniory, dobrovolníky nebo osoby se specifickými potřebami.

Popis

Rozlehlý patrový objekt sestává ze tří křídel, vymezujících prostorné nádvoří připomínající čestný dvůr zámku či šlechtického paláce. Přestože budova vypadá jako kompaktní organismus, vznikala mnoha postupnými úpravami souvisejícími s několikanásobnou změnou jejího využití.

Odkazy

Externí odkazy

• Oficiální stránka NPÚ, ÚOP v Telči
• Metodické centrum pro vzdělávání
• hrady.cz

Sídlo NPÚ v Ostravě

Kovový nábytek http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&id=19221&type=9

Fasáda http://stavba.tzb-info.cz/fasadni-systemy/14071-rekonstrukce-fasady-narodniho-pamatkoveho-ustavu-v-ostrave

Lucemburský rok

Busta Karla IV. v dolním triforiu katedrály sv. Víta v Praze

Lucemburský rok je název projektu a kulturních akcí, které se konají v roce 2016 v Česku. Jde o součást projektu Po stopách šlechtických rodů, jehož hlavním organizátorem je Národní památkový ústav.

Lucemburkové

Lucemburkové byli druhou českou královskou dynastií po Přemyslovcích. Zemím Koruny české vládli v letech 1310–1437. Karel IV. Lucemburský, český král a císař říše římsko-německé se narodil právě před 700 let, 13. května 2016 v Praze.

Kronika lucemburského roku

Stručný výběr událostí.

Společenské souvislosti

Záštitu nad Lucemburským rokem převzali...

Kalendář akcí

Výstava Karlštejnský poklad a kultura dvorského prostředí Karla IV. konaná na Karlštejně prezentuje luxusní předměty denní potřeby, které byly nalezeny v 19. století v průběhu regotizace hradu.

Výstava Lev a orlice na hradě Veveří připomene význam moravské větve Lucemburků.

Výstava Následovníci svatého Jiří na zámku v Jindřichově Hradci seznámí s působením vlivu lucemburského dvorského prostředí do kultury nejvyšších vrstev české šlechty.

Související památky

• Hrad Karlštejn
• Hrad Křivoklát
• Hrad Veveří

Literatura

autor název

Odkazy

Ohlasy v médiích

2015-11-19 | Hrad představí unikátní výstavu, přípravy na Rok Karla IV. trvaly tři roky (aktualne.cz).

2015-12-01 | Výročí narození Karla IV. oficiálním výročím UNESCO (mzv.cz).

Externí odkazy

• Spolek Otec vlasti Karel IV., z. s. – aktualizovaná stránka pořadatelů oslav
• Informace na webu NPÚ

Dějiny památkové péče

• http://previous.npu.cz/pro-odborniky/pracoviste-npu/generalni-reditelstvi/souhrnne-informace-a-historie/
• http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/odbor-pamatkove-pece/pamatkova-pece-v-cr-18035/

Krásné Březno (zámek)

Zámek Krásné Březno
Účel stavby
administrativa, příležitostné akce pro veřejnost
Základní informace
Sloh	renesance, baroko
Výstavba	16. stol., 18. stol.
Stavitel	páni z Bünau
Současný majitel	Národní památkový ústav
Poloha
Adresa	Krásné Březno, Krásné Březno, Česko Česko
Souřadnice	50°39′58,82″ s. š., 14°4′57,14″ v. d.
Krásné Březno (Ústí nad Labem) Krásné Březno (Ústí nad Labem), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky	42818/5-272 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
galerie na Commons

Čtyřkřídlá barokní budova s nárožními věžicemi přiléhá ke staršímu křídlu směřujícímu ke goticko-renesančnímu zámeckému kostelu sv. Floriána. Sídlo Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ústí nad Labem. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Historie

Zámek vystavěl pro pány z Bünau na počátku 17. století stavitele Hans Bog z Pirny. Páni z Bünau se však po bitvě na Bílé hoře vracejí do Saska. Zámek pak drželi Thun-Hohensteinové (do roku 1647) a hrabata z Althanu (do roku 1680), následovaní hrabaty Cavriani (od roku 1714). Nový zámek připojený v 17. století (zachována starší sklepení) byl do nynější podoby upraven kolem roku 1730 Ludwigem Richardem Cavrianim. Roku 1754 panství koupil hrabě Jan Hartig.

V letech 1795–1803 byl starý zámek upraven na byty panských úředníků. Okolní barokní zahrada s ozdobnými stavbami z podstatné části zanikla roku 1849 v souvislosti s budováním železnice do Drážďan. Zbylá část byla pak po demolici hospodářského dvora změněna v anglický park, ze kterého je zachováno torzo, redukované ještě za druhé světové války při výstavbě silnice.

Zámecká kaple se roku 1897 stala farním kostelem. Zámek byl po roce 1945 zestátněn (posledním soukromým majitelem byl Leo Skrbensky, syn Malvíny Kolowrat-Krakowsky-Novohradsky).

Po polovině 20. století bylo v zámku umístěno výpočetní středisko Československých státních drah.

V 90. letech 20. století byl opuštěný a nevyužívaný zámek ve velmi devastovaném stavu. Rozsáhlá obnova starého a nového zámku se uskutečnila v letech 2009–2011; po té zde bylo zřízeno sídlo ústeckého územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu.

Popis

Jádro dispozice tvoří pravidelná čtyřkřídlá budova tzv. nového zámku se čtvercovým nádvořím a válcovými nárožními věžicemi, pocházející z 18. století. Nejstarší částí stavebního komplexu je západní křídlo mezi novým zámkem a kostelem sv. Floriána (sluneční hodiny nesou vročení 1603).

Nádvoří nového zámku slouží po zastřešení jako komunikační a výstavní prostor.

Odkazy

Externí odkazy

• hrady.cz
• Facebook

Vila Franze Bognera

Vila Jablonecká 642/23 (Liberec)
Vila Franze Bognera
Účel stavby
administrativa
Základní informace
Sloh	novorenesance
Architekt	Adolf Bürger
Výstavba	1896-1897
Stavitel	Franz Bogner
Současný majitel	Česká republika; správce: Národní památkový ústav
Poloha
Adresa	Liberec, Česko Česko
Souřadnice	50°46′6,07″ s. š., 15°3′53,76″ v. d.
Liberec Liberec, Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky	52013/5-5934 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)

Historizující honosná vila se zahradou vznikla v letech 1896-1897 podle návrhu architekta Adolfa Bürgera (1839-1901) pro Franze Bognera. V současné době zde sídlí liberecké pracoviště Národního památkového ústavu. Vila je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Historie

V roce 1910 byla v severním nároží objektu přistavěna garáž, nad kterou byly v roce 1923 rozšířeny obytné prostory (provedeno firmou Adolf Bürger). Ve druhé polovině 20. století byla vila začleněna do areálu liberecké nemocnice (byl zde ubytován personál).

Po roce 2000 byla devastovaná vila rekonstruována pro potřeby územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu, které zde sídlí od roku 2006.

Popis

Vila zaujímá pravoúhlý půdorys a její hlavní část má valbové zastřešení. Schodišťové těleso na severozápadní straně přesahuje nad střechy v podobě věžice vrcholící strmou stanovou střechou s vikýři. Hlavní vstup na jihozápadní straně po předloženém schodišti ústí v tříosé sloupové lodžii. Fasády jsou nad předstupujícím soklem členěné plochými omítkovými pásy, edikulami okenních rámů se štukovými suprafenestrami a zakončené jsou římsou se zubořezem. Na jihozápadní a jihovýchodní straně nad římsu vystupují zděné štítové nástavce.

Z původní ozdobné zahrady zůstaly zachovány jen vzrostlé stromy.

Odkazy

Literatura

• ŠTERNOVÁ, Petra (ed.); FREIWILLIG, Petr a kol: Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji, 2. Město Liberec, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, Liberec 2013, ISBN 978-80-87810-00-2. s. 27-28.

Externí odkazy

• Architekt Adolf Bürger

Monumenta vivent

Monumenta vivent je název edice sborníků, které seznamují čtenáře s tématy, kterými se aktuálně i systematicky zabývají jak odborníci z josefovského pracoviště Národního památkového ústavu, jež je vydavatelem, tak i další badatelé. Zařazované články se věnují kulturní historii královéhradeckého regionu s důrazem na otázky historie, významu i ochrany památkového fondu. Některé stati jsou však odborným přínosem i mimo hranice regionu.

Edičně svazky připravuje Eva Macková.

Betlém (Hlinsko)

Domky na Budovcově nábřeží v Hlinsku

Betlém je částí města Hlinsko. Jedná se o památkovou rezervaci lidové architektury, situovanou v sousedství jádra města, na pravém břehu řeky Chrudimky. Objekty jsou v majetku České republiky a jejich správu a zpřístupnění veřejnosti zajišťuje Národní památkový ústav.

Historie

Roubené domky začali stavět drobní řemeslníci od poloviny 18. století. Obyvatelstvo se zabývalo především hrnčířskou výrobou, koncem 19. století pak převládlo tkalcovství. Od první třetiny 20. století zde získávali obydlí především tovární dělníci. Díky souhře historických souvislostí si tato část města udržela původní výstavbu a urbanistickou strukturu až do 80. let 20. století.

Úsilím pracovníků státní památkové péče a pomoci několika dalších nadšenců se v roce 1987 podařilo prosadit záchranu aspoň části staveb. Od roku 1989 byl Betlém spravován v rámci Souboru lidových staveb Vysočina. V roce 1993 mohly být veřejnosti zpřístupněny první objekty. Roku 1995 získala část Betléma status památkové rezervace. Oprava celého komplexu byla završena v roce 2012.

Popis

Domky se sedlovou střechou jsou převážně roubené. Vyzdívaly se jen části u pece. Interiér má běžné členění. V průčelní části je prostorná světnice, za kterou následuje síň s černou kuchyní a komora. Připojen mohl být i chlívek nebo malá stodola.

Zpřístupněné roubené domky návštěvníkům nabízejí prohlídku obydlí a dílny tkalce, hračkáře, ševce, pilníkáře i dělníka z továrny.

Část expozice je věnována tradičním masopustním obchůzkám s maskami z Hlinecka, které jsou zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu MONUDET/Pískoviště na Wikimedia Commons
• Oficiální webová prezentace

[[Kategorie: Památky ve správě Národního památkového ústavu]] [[Kategorie: Skanzeny v Česku]] [[Kategorie: Památkové rezervace v Česku]]

Ratibořice

Historie

Panské sídlo je v Ratibořicích listinně doloženo ve 14. století. Tvrz však již ke konci 15. století nebyla obývána a v 16. století postupně zpustla. Spolu s Rýzmburkem statek roku 1582 zakoupili Smiřičtí ze Smiřic a připojili jej k náchodskému panství. Po Bílé hoře panství získali Trčkové z Lípy, ovšem Adam Erdman Trčka z Lípy byl již roku 1634 zavražděn v Chebu spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna.

Císař Ferdinand II. téhož roku náchodské panství postoupil Ottaviu knížeti Piccolomini. Lorenzo Piccolomini si pak vystavěl roku 1702-1708 v Ratibořicích po vzoru italských letohrádků barokní zámeček jako letní lovecké sídlo.

Roku 1792 koupil náchodské panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Po jeho smrti zdědila Náchod s Ratibořicemi roku 1800 nejstarší dcera Kateřina Frederika Vilemína Benigna, vévodkyně Zaháňská a princezna Kuronská (1781-1839). Ratibořice si zvolila za stálé letní sídlo, které v letech 1825-1826 přebudovala ve stylu klasicismu a empíru. V okolí zámku založila přírodně krajinářský park, postupně rozšiřovaný do dalších částí údolí Úpy. Ve veřejnosti získala proslulost především jako „paní kněžna“ z románu Babička od Boženy Němcové. Po smrti kněžny panství odkoupil roku 1840 hrabě Octavian Lippe-Biesterfeld a již roku 1842 kníže Jiří Vilém, kníže ze Schaumburg-Lippe. Tomuto rodu panství patřilo až do zestátnění v roce 1945.

Příkazy (skanzen)

link https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor_staveb_lidov%C3%A9_architektury_P%C5%99%C3%ADkazy_(Han%C3%A1ck%C3%A9_skanzen)&action=edit&redlink=1

Vstupní průčelí Hanáckého skanzenu

Soubor staveb lidové architektury v Příkazích je cenným dokladem hliněného stavitelství Hané. Je v majetku České republiky (jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti. Je situován ve vesnické památkové rezervaci s dalšími pozoruhodnými lidovými objekty. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Úvod

Areál statku je velmi dobře zachován bez nadměrných modernizačních zásahů nové doby. Zřetelný je kontext hospodářských budov se špaletovými stodolami a ovocným sadem obehnaným hliněnými zídkami.

Historie

Budovy Kameníčkova gruntu vznikly v roce 1875. Poslední majitel si přál statek uchovat pro poučení budoucích generací beze změn a předal jej proto Národnímu památkovému ústavu.

Skanzen vznikl v závěru 20. století a veřejnosti byl zpřístupněn v roce 1994 (k prvnímu otevření došlo v roce 1990).

Současnost

Správa skanzenu v současné době pořádá během roku pro návštěvníky řadu akcí představujících tradiční zvyky hanáckého venkova.

Popis

Skanzen v Kameníčkově gruntu se stodolou je rozšířen o zahrady sousedních usedlostí a jejich stodoly. Obytné domy hanáckých statků byly často situovány na šířku parcely při ulici. Hospodářské křídlo s chlévy bylo kolmé k průčelí a přiléhalo k jedné straně dlážděného dvora. Na zadní straně parcelu uzavíraly stodoly, kterými se projíždělo na pole za humny.

Expozice

V obytné části statku je zpřístupněná expozice bydlení, v níž je věnována pozornost především praní a žehlení. Rozsáhlá je také sbírka lidových hraček.

Rozsáhlá sbírka venkovského hospodářského náčiní umístěná ve stodolách zastupuje období let 1799‒1950. Dominují sbírky z přelomu 19. a 20. století (mlátičky s pohonnými stroji, řemeslnické dílny).

Odkazy

Související stránky

• Příkazy

Externí odkazy

• Oficiální webová prezentace https://www.hanackeskanzen.cz/cs
• Web Lidová architektura http://www.lidova-architektura.cz/ochrana-pamatky/muzea-skanzeny/prikazy-muzeum-skanzen.htm
• Památkový katalog http://pamatkovykatalog.cz?element=536902&action=element&presenter=ElementsResults

[[Kategorie: Skanzeny v Česku]] [[Kategorie: Památky ve správě Národního památkového ústavu]]

Dům U Voříkovských
Nároží domu v roce 2012
Účel stavby
původně skupina středověkých měšťanských domů, později sloučených; nyní sídlo NPÚ
Základní informace
Sloh	gotika, renesance, baroko, novorenesance
Současný majitel	Národní památkový ústav
Poloha
Adresa	Praha, Staré Město, Praha, Staré Město, Česko Česko
Souřadnice	50°5′5,38″ s. š., 14°24′58,98″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	38330/1-112 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	www.npu.cz
galerie na Commons

Dům U Voříkovských je dům čp. 219 na Starém Městě v Praze na rohu Liliové (č. 5) a Zlaté ulice (č. 6). Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Historie

Rozsáhlý dům velmi členitého půdorysu je výsledkem spojení několika středověkých objektů a jejich pestrého stavebního vývoje. Dosavadní znalosti o historii a stavebním vývoji jsou aktuálně (2015) upřesňovány v souvislosti s probíhajícími úpravami pro umístění části odborné a administrativní kapacity Národního památkového ústavu.

Nejstarší zprávy ze 14. století svědčí o tom, že pozemek s domem náležel klášteru dominikánek, který jej pronajímal. Patrně po husitských válkách se vlastníky domu stávali šlechtici i měšťané.

V 16. a 17. století byl velký dům v majetku šlechtické rodiny Špetlů. Roku 1663 dům patřil Františku Cortesimu z Peregrinu a roku 1666 Martinu Aronovi z Rosenštejnu. Pojmenování domu pochází od rytíře Jana Bohuslava Voříkovského z Kundratic, který byl pražským primátorem (1700-1723). Od roku 1793 patřil rodině Urbanů. Přechodně tu bydlel Josef Jungmann.

Díky výzkumům jsou upřesňovány poznatky o dvou velkých renesančních přestavbách zejména v severním křídle nynějšího domu. Z té doby se zachovaly malované záklopové stropy i rozsáhlé části krovů, datovaných metodou dendrochronologie.

Nad západní částí severního křídla a střední částí křídla uličního jsou zachovány barokní krovy z 18. století. V interiérech jsou zachovány štukatury a fresky na klenbách i stropech. V několika místnostech prvního patra při severovýchodním nároží byly objeveny a restaurovány pozoruhodné pozdně barokní nástěnné malby.

V letech 1873–1875 došlo k rozsáhlejším úpravám domu podle projektu Václava Džbánka; z této doby pochází novorenesanční omítková úprava nárožní dvoupatrové části domu.

V letech 2015 a 2016 dochází k rozsáhlé rekonstrukci s respektem k památkového hodnotě objektu pro účely umístění odborných organizačních útvarů Národního památkového ústavu (knihovna, archeologie, evidence památek).

Popis

Členitá podoba vstupního průčelí domu do Liliové ulice vypovídá o složitém stavebním vývoji domu (foto leden 2016)

Dům je situován na poměrně rozlehlé parcele v západní frontě domů při severojižní komunikaci, která v raném středověku patřila ke spojnicím vltavského brodu mezi nynější Malou Stranou a Starým Městem, směřujícím k Vyšehradu. Vznikl na počátku 18. století spojením tří původně samostatných gotických domů, ze kterých se zachovaly později upravované sklepy (částečně ve dvou úrovních), ale také části nadzemních konstrukcí (odhalované až v roce 2016 v průběhu operativního průzkumu a dokumentace při rozsáhlé památkové úpravě pro potřeby administrativního provozu), a to až do výše krovů.

Poloha domu je zajímavá mj. i sousedstvím s kostelem sv. Anny (s klášterem dominikánek), který patřil ve 14. století k významným staroměstským chrámům; na jeho místě ovšem již ve 12. století stála rotunda sv. Vavřince, u které byla ve 30. letech 13. století založena komenda templářů.

Složitý stavební vývoj domu se projevuje na neobyčejně členitém průčelí do Liliové ulice, rozděleném do několika architektonicky nesouvisejících částí. Levá, jižní část o dvou okenních osách je jen přízemní a je završená volutovým štítem barokního původu, upravovaným v 19. století (zde bude od roku 2017 umístěna odborná knihovna NPÚ).

Patrová střední část o pěti osách také není zcela jednotná, neboť levá osa má větší šířku. Přízemí je zde opatřeno nepravidelnými hřebínkovými klenbami renesančního původu.

Pravá část průčelí při nároží je dvoupatrová

Nad bosovaným pozdně renesančním portálem vjezdu (později upravovaným) s reliéfem ruky s ořechem ve vrcholovém klenáku na fasádě freskový obraz Útěk do Egypta, s pozoruhodným vyobrazením pyramidy. Vrata rokoková.

V prvním patře východního křídla jsou seřazeny nejhonosněji vyzdobené reprezentační místnosti s nově restaurovanou štukovou a freskovou výzdobou. V přízemí a částečně i v patře severního křídla podél Zlaté ulice jsou prostory zaklenuté renesančními hřebínkovými klenbami.

V zadní (západní) části dvora zachovaný kuželník s litinovými sloupky v původně otevřené severní stěně.

Literatura

• František RUTH: Kronika královské Prahy a obcí sousedních, sv. 3, Pavel Körber, Praha 1903, s. 657-658.
• VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 219-220. ISBN 80-200-0563-3

Externí odkazy

• Obrázky Commons:Dům U Voříkovských

Portály: [[Portál:

Praha| Praha]]

[[Kategorie: Domy v Praze]] [[Kategorie: Kulturní památky na Starém Městě (Praha)]] [[Kategorie: Staré Město (Praha)]]

Liliová (ulice v Praze)

Ulice je situována v západní části Starého Města v Praze. Směřuje od jihu (křižovatka s Náprstkovou a severozápadním cípem Betlémského náměstí) téměř přesně severním směrem, i když její trasování není přímočaré. Na severu končí křižovatkou s Karlovou ulicí.

Historie

Původně se jednalo nejspíše o jednu ze spojnic směřujících v raném středověku k Vyšehradu od vltavského brodu (situovaného přibližně mezi nynějším Klárovem a linií Kaprovy ulice). Po vybudování Juditina mostu (postaven na místě staršího dřevěného mostu v letech 1158-1172) se situace postupně konsolidovaného městského urbanismu mění, když do již částečně ustálené uliční sítě pronikají jednak nové trasy od mostu k tržišti (Staroměstské náměstí), i když se již nepodařilo docílit plynule trasované hlavní ulice. Karlova ulice se tak mezi Křižovnickým náměstím a Malým náměstím několikrát zalamuje (přestože jako tzv. Královská cesta byla součástí trasy korunovačních průvodů).

Severní ukončení Liliové vytvořil nejprve areál dominikánského kláštera, později v baroku nahrazený spolu s další zástavbou obrovitým blokem Klementina.

Na jihu za nynějším Betlémským náměstím se trasování ulic měnilo po výstavbě staroměstských hradeb (30. léta 13. století), neboť nové brány nemohly být zřízeny ve směru všech dosavadních cest (východně to byla důležitá brána sv. Martina ve směru nynější Spálené ulice na Novém Městě, západně pak brána sv. Štěpána ve směru nynější ulice Karolíny Světlé).

Domy

Západní strana

Náprstkova

• 1 (Náprstkova 11), čp. 216, Dům U Zlatého šípu. Historizující novostavba činžovního domu, 1895, arch. J. Knauer.
• 3, č. 218. Novorenesanční novostavba na místě nevelkého gotického domu vznikla roku 1875 (arch. A. Turba)
• 5 (Zlatá 6), čp. 219, dům U Voříkovských.

Zlatá

• 7, čp. 951.
• 9, čp. 211, Anenský klášter.

Anenská

• 11 (Anenská 13), čp. 220. Gotický dům, několikrát přestavěný.
• 13 (Anenská 11), čp. 221, Čejkovský palác. Původně nejméně dva středověké domy, podstatně upravené v renesanci a částečně přeměněné na barokní palác (1713-1726).

Karlova

Východní strana

• 4, čp. 250. Dům U zlaté židle (U červené sesle). Původně součást městiště domu roudnického kláštera.
• 6 (Zlatá 8), čp. 249. Dům U Švandů (U Krnáčů, U Weissů). Původně gotický dům, upravený roku 1844 a novorenesančně roku 1874 (arch. Josef Dobr).

Zlatá

• 8 (Zlatá 3, Řetězová 6), čp. 248. Dům U bílého kohouta (U kapouna, U Sukničků, U kouhouta, U Deboysů). V dnešní podobě převážně novorenesanční novostavba z let 1855-1863 (arch. František Wolf).
• 10 (Řetězová 4), čp. 247. Dům U Jezulátka (Housarovský). Gotický dům, renesančně a barokně přestavěny, novorenesančně upravený.
• 12 (Řetězová 2), čp. 246. Dům U zlatého zajíce (U bílého zajíce).

Řetězová

• 14 (Řetězová 3), čp. 946. Trojkřídlý nájemní dům podle plánů z let 1846-1847. Původně součást parcely domu pánů z Kunštátu a Poděbrad.

Karlova

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky Commons:Liliová (Prague)

Patrimonium pro futuro 2022 – za rok 2021

Nominace	Kraj	Kategorie	Detail	Odkazy	Ocenění
Obnova kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi	Středočeský	I. Obnova památky	i	PK wpd
Obnova špýcharu venkovské usedlosti v obci Zbudov	Jihočeský	I. Obnova památky	i	PK wpd
Obnova glorietu v Růžové zahradě děčínského zámku	Ústecký	I. Obnova památky	i	PK wpd
Obnova Jurkovičových zásahů na hradě Kunětická hora	Pardubický	I. Obnova památky	i	PK wpd
Rekonstrukce vchodového objektu tvrze Bouda	Pardubický	I. Obnova památky	i	PK wpd
Obnova zámecké kaple v Budišově	Vysočina	I. Obnova památky	i	PK wpd
Obnova střešního pláště zámku Lešná u Zlína	Zlínský	I. Obnova památky	i	PK wpd
Obnova kostela s klášterním rajským dvorem ve Fulneku	Moravskoslezský	I. Obnova památky	i	PK wpd
Celková obnova zahradního schodiště zámku Troja	hl. m. Praha	II. Restaurování památky	i	PK wpd
Restaurování epitafu Jana Hodějovského z Hodějova	Jihočeský	II. Restaurování památky	i	PK wpd

Verze seznam

■ I. Obnova památky

• Obnova kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi (Středočeský kraj)
• Obnova špýcharu venkovské usedlosti v obci Zbudov (Jihočeský kraj)
• Obnova glorietu v Růžové zahradě děčínského zámku (Ústecký kraj)
• Obnova Jurkovičových zásahů na hradě Kunětická hora (Pardubický kraj)
• Rekonstrukce vchodového objektu tvrze Bouda (Pardubický kraj)
• Obnova zámecké kaple v Budišově (Kraj Vysočina)
• Obnova střešního pláště zámku Lešná u Zlína (Zlínský kraj)
• Obnova kostela s klášterním rajským dvorem ve Fulneku (Moravskoslezský kraj)

■ II. Restaurování památky

• Celková obnova zahradního schodiště zámku Troja (hl. m. Praha)
• Restaurování epitafu Jana Hodějovského z Hodějova (Jihočeský kraj)
• Restaurování morového sloupu se sochou Plzeňské madony (Plzeňský kraj)
• Restaurování sochařské výzdoby kostela v Milešově (Ústecký kraj)
• Restaurování barokní kazatelny v Bozkově (Liberecký kraj)
• Restaurování oltáře Panny Marie z kostela v Chrudimi (Pardubický kraj)
• Restaurování souboru čtyř bočních oltářů v kostele sv. Jakuba Staršího v Kostelci na Hané (Olomoucký kraj)
• Restaurování sloupu Nejsvětější Trojice v Kroměříži (Zlínský kraj)

■ III. Památková konverze

• Centrum obnovy společného kulturního dědictví (Jihomoravský kraj)

■ IV. Objev, nález roku

• Archeologický odkryv gotické Horské brány a opevnění (hl.m. Praha)
• Nález renesančních maleb v kostele v Úlicích (Plzeňský kraj)
• Nález gotických maleb v kostele v Kozlově (Karlovarský kraj)
• Objev maleb v litoměřickém kostele Všech Svatých (Ústecký kraj)
• Objev rudního mlýna ze 13. století (Kraj Vysočina)
• Objev pozdně gotické sochy Ukřižování v Moutnicích (Jihomoravský kraj)

■ V. Prezentace a popularizace

• Televizní magazín Z metropole a jeho osvětový význam (hl. m. Praha)
• Prezentace barokních soch v obecním lapidáriu v Čimelicích (Jihočeský kraj)
• Soustavný výzkum a prezentace ohrožených továrních komínů (Královéhradecký kraj)
• Udržování tradice a popularizace zvonického řemesla v Čisté (Pardubický kraj)
• Expozice Skrytý středověk na zámku v Bílovci (Moravskoslezský kraj)

■ VI. Záchrana památky

• Záchrana kostela a venkovské usedlosti v Dubci (Plzeňský kraj)
• Záchrana Městské dvorany v Lokti (Karlovarský kraj)
• Záchrana hradu Vízmburk (Královéhradecký kraj)
• Transfer a obnova stodoly ze Skaličky (Olomoucký kraj)
• Záchranné práce na paláci hradu Starý Světlov (Zlínský kraj)
• Záchrana motorového železničního vozu Slovenská strela (Moravskoslezský kraj)