Svatba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Svatební obřad)
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny na stránce Svatba (rozcestník).
Snubní prsteny
Svatební pár
Svatební obřad
Novomanželé v roce 1935 z Barcelony ve Španělsku.

Svatba neboli sňatek je obvykle slavnostní vznik manželství. V posledních desetiletích v některých zemích lze uzavřít sňatek i mezi dvěma muži anebo mezi dvěma ženami. Z pohledu ženy se nazývá vdavky, pro muže ženitba. Slovo ze základu svatý (z praslov. *svętъ mocný, silný) naznačuje, že jde o obřad vzájemného potvrzení a zveřejnění silného vztahu, svazku.

Svatba je světově rozšířený společenský obřad, který spojuje dvě osoby. V minulosti se jednalo zpravidla o osoby opačného pohlaví, vzhledem k liberalizaci společnosti a společenských zásad, je dnes v některých státech možné uzavřít sňatek i s osobou stejného pohlaví. Historicky se tento obřad vyskytuje v různých formách v naprosté většině světových kultur. Jejich forma se liší na základě sociálních, náboženských a dalších odlišnostech. Tento jev můžeme sledovat na různých úrovních již od pravěku. Charakter obřadu a jeho důsledků se měnil v průběhu historie na základě obecných společenských poměrů. Důležitými faktory pro historický vývoj svateb byl například (kult rodiny, vliv církve) v pozdější době především subjektivnější důvody (láska, peníze). Na svatby se může nahlížet jak ze sociologického hlediska, tak např. I z teologického, psychologického nebo politického hlediska.

Před svatbou[editovat | editovat zdroj]

Před samotným sňatkem většinou předchází řada příprav, některé jsou závazné, jiné spíše tradiční, například:

  • zásnuby, zasnoubení, zaslíbení čili dohoda zájemců o sňatek o záměru uzavření manželství, tzn. o svatbě
  • ženichova žádost o ruku rodičů nevěsty, tj. o souhlas nevěstiných rodičů se svatbou
  • objednání obřadu; u církevního sňatku podle pravidel církve případně i další úkony
  • uzavření předmanželské smlouvy, zejména o stavu majetku snoubenců před svatbou, ale i majetku získaného po ní a případného majekového vypořádání v případě rozvodu manželství
  • někdy v zájmu shody v manželství jeden ze snoubenců přestoupí do církve snoubence/snoubenky
  • zasílání svatební oznámení příbuzným a blízkým osobám
  • opatření snubních prstenů a svatební kytice – objednání a koupě, zvykově to bývá věc ženichovy péče
  • dojednání svatebních svědků, družiček a družbů

Většina párů začíná s přípravami svatby přibližně půl roku před jejím uskutečněním. Na začátku každého roku se proto na řadě míst po celé České republice koná bezpočet svatebních veletrhů, kde mohou páry načerpat inspiraci pro svůj svatební den. Plánování a organizace svatby je časově i organizačně značně náročné, proto jsou často najímány agentury, které se zabývají celkovou organizací, od naplánování po závěr.

Termíny svateb konaných v ČR[editovat | editovat zdroj]

Valná většina svateb konaných v České republice se odehrává v letních měsících (červen - září)[1]. Budoucí novomanželé volí letní měsíce zejména s ohledem na vyšší pravděpodobnost hezkého počasí. Tomuto faktu nahrává i rostoucí popularita svateb v plenéru. Další výhodou letních svateb je vyšší pravděpodobnost účasti všech svatebních hostů na svatbě, jelikož v  letních měsících mnoho z nich čerpá zaměstnaneckou dovolenou.

Svatba[editovat | editovat zdroj]

Svatba samotná má zpravidla dvě hlavní části:

  • sňatek, oddavky, svatební obřad, vstup do manželství, zpravidla se slibem věrnosti a oddanosti, částečně předepsaný zákonem, pod vedením autorizované osoby, pověřené státem nebo církví, případně jinou institucí, státem k tomu oprávněnou. Toto oprávnění může mít i omezenou či podmíněnou platnost, jak tomu bylo v minulosti, kdy církevní sňatky nebyly státem uznávány jako plnohodnotné a pro právní závaznost musely být provedeny i na úřadě.
  • oslava, svatební hostina, veselka, jejíž zajištění bývá věcí nevěsty, případně jejích rodičů, a případně další svatební zvyky.

Po svatbě[editovat | editovat zdroj]

Bezprostředně po svatebním dni následuje svatební noc. Ta hrála významnou roli zejména v historii. Po svatbě nejenže nastávají novomanželům líbánky, zpravidla radostné období, ale také řeší společné bydlení, pokud dosud bydleli odděleně, a často také jedou na svatební cestu. A během let manželství mohou každoročně slavit výročí svatby, zejména pak „kovové“, tj. bronzovou, stříbrnou a zlatou svatbu, a konečně i diamantovou.

Zánik manželství[editovat | editovat zdroj]

A pokud se rozhodnou ukončit manželství, prochází rozvodem. Jinak manželství končí sice úmrtím jednoho z nich, ale společenský statut zachovává, respektuje jakési jeho pokračování ve vdovství zbylé osobě vdovy či vdovce.

Svatebčané[editovat | editovat zdroj]

Snoubenci - ženich a nevěsta
  • Svobodná žena (slečna), či již rozvedená žena (paní) vstupující do manželství (snoubenka, lidově též „nastávající“) je označována jako nevěsta, bezprostředně po svatbě novomanželka, vdaná žena, manželka, manželova žena s titulem a oslovením (mladá) paní.
  • Muž před svatbou a během ní je snoubenec, ženich, po svatbě ženatý muž, lidově „ženáč“, manžel, manželčin muž a krátce i novomanžel.

Oba společně se nazývají snoubenci a po svatbě manželé a novomanželé, „jsou svoji“.

Právní náležitosti[editovat | editovat zdroj]

Pro zápis do matriky je potřeba podpis na zápisu novomanželů a oddávajícího, ale i svatebních svědků. Zpravidla jde o čestnou funkci a určí si je snoubenci, obvykle jeden od nevěsty a jeden od ženicha. Kromě příbuzných obou stran a hostů se svatby mohou účastnit osoby se zvláštním pověřením od snoubenců. To jsou jednak družičky, které pomáhají nevěstě, a jednak družbové čili pomocníci ženicha, kteří kromě jiného mají bránit nevěstu před únosci. Oddávající jsou pověření úředníci nebo církevní hodnostáři, kteří svatbu vedou.

Možnost uzavřít sňatek mají v Česku zletilí a svobodní čeští občané i cizinci, pokud nebyla soudem omezena jejich práva. K uzavření manželství jsou v Česku potřebné doklady:

  • doklad totožnosti a státní příslušnosti snoubenců
    • občanské průkazy, u cizinců cestovní pasy
    • rodné listy, u cizinců rovnocenný doklad o narození – zejména o místu a datu narození, jménu a příjmení osoby – a stejné údaje o jeho rodičích
  • oprávnění uzavřít sňatek (pro zabránění bigamie)
    • výpis z evidence obyvatel o osobním stavu, pokud není k dispozici občanský průkaz; u cizinců: potvrzení o osobním stavu a pobytu
    • u rozvedených pravomocný rozsudek o rozvodu předchozího manželství nebo o zrušení partnerství
    • u ovdovělých úmrtní list manžela nebo partnera
    • u cizinců doklad o právní způsobilosti k uzavření manželství nebo povolení domovského státu uzavřít manželství v ČR
  • o dětech vstupujících sňatkem do rodiny jako vlastní
    • rodné listy společných dětí a dětí nevěsty, jejichž otec dětí není znám

Druhy sňatku[editovat | editovat zdroj]

Sňatek podle způsobu uzavření:

  • církevní sňatek, zpravidla vedený oddávajícím duchovním,
  • občanský sňatek, nebo též civilní sňatek, vedený obecním nebo státním úředníkem, případně jinou oprávněnou osobou.

Jejich platnosti nebývají vždy zcela rovnocenné – z pohledu státních úřadů může být církevní sňatek považován za neúplný a naopak v očích některých církví občanský sňatek není . To se liší v různých zemích a také podle církví a podobně. Svatba také může být něčím neobvyklá, např. exotická nebo hromadná.

Svazky stejného pohlaví[editovat | editovat zdroj]

Napříč společností se vyskytují i sňatky stejného pohlaví. Pohledy na tuto problematiku se liší napříč kulturami. Obecně ve vyspělejších zemích je společenský pohled na svazky stejného pohlaví pozitivní, v některých jsou i tyto svazky již legalizované. Naopak, v zemích se silným vlivem náboženství a v méně vyspělých zemích je na tyto svazky nahlíženo s opovržením a společnost se proti nim jasně vymezuje[2] Více v Registrované partnerství.

Svatby podle náboženství[editovat | editovat zdroj]

Křesťanství
  • Římskokatolická církev - svatební průvod vchází do kostela za doprovodu hudby, jako poslední přicházejí ženich s nevěstou k oltáři. Kněz odříkává pasáže z Písma svatého a předčítá svatební slib. Snoubenci si vymění prsteny, následuje závěrečná modlitba, zpěvy a blahopřání.
  • Pravoslavná církev -
Podrobnější informace naleznete v článku Pravoslavná svatba.
  • Evangelická církev - farář čeká před vchodem do kostela (portálem) na ženicha s nevěstou, aby je mohl zavést spolu se svatebčany ke svatebnímu oltáři. V čele průvodu stojí kněz.
  • Unitářství - svatební obřad může být velmi variabilní a mít různou podobu, lišit se rovněž může podoba svatebního slibu. Rozhodující je přítomnost unitářského duchovního.
Judaismus
Podrobnější informace naleznete v článku Židovská svatba.
Islám
Hinduismus

Svatební zvyky[editovat | editovat zdroj]

Svatební zvyky jsou zvyky, které se dodržují o svatebním dni nebo jsou se svatbou jinak spjaté. jiné nejen zemi od země, ale i kraj od kraje.[3][4]

Nejběžnější svatební zvyky v Česku:

  • před svatbou
    • Zdobení svatebních vozidel, zpravidla automobilů stuhami a květinami a zdobení svatebního sálu - dekorace stolů, židlí
    • Svatební koláčky, kterými se zvou svatební hosté. Většinou jde o malé koláčky s průměrem do asi 5 centimetrů, koláčové jednohubky, s různými náplněmi. Svatební koláčky nesmí péct sama nevěsta. Žena, která sní koláček, který byl upečen v rohu plechu, se do roka a do dne vdá.
    • Oblečení nevěsty by mělo obsahovat něco nového, starého, půjčeného a modrého.
    • Voničky nebo vývazek dostane každý svatební host dostane do klopy nebo na šaty.
    • Falešná nevěsta – někdo se převlékne za nevěstu a snaží se přebrat pravé nevěstě ženicha před svatbou.
  • po obřadu
    • Házení kyticí – nevěsta si po skončení obřadu stoupne zády k neprovdaným dívkám, které se svatby účastní, a hodí kytici za sebe. Dívka, která kytici chytí, se do roka jistě bude vdávat. Tradice oblíbená zejména v anglosaských zemích.
    • Zasypávání rýží – při odchodu z obřadní síně zasypávají svatebčané novomanželský pár rýží – přivolávají tak bohatství a plodnost. Také konfetami a flitry.
    • Chomout dostane novomanžel na krk, jako symbol svázání manželstvím.
  • při oslavě – zpravidla svatební hostině
    • Střepy – při příchodu na svatební hostinu rozbije obsluhující personál talíř, nevěsta s ženichem pak musí střepy zamést. Podle toho, jak se k úkolu postaví, je jasné, jak jim bude klapat společná domácnost.
    • Polévka z jednoho talíře novomanželé jsou svázáni bílým ubrusem a navzájem se krmí jednou lžící.
    • Krájení svatebního dortu – novomanželé opět dostávají jediný nůž a společně nakrojí dort. Nikdo ze svatebčanů nesmí dort odmítnout.
    • První manželský tanec by měl být sólo tanec, věnovaný pouze novomanželům. Obvykle svatebčané vytvoří kolem tančících novomanželů kruh.
    • Únos nevěsty – Tradice oblíbená zejména u mladých přátel obou novomanželů. V průběhu oslavy unesou novomanželku do některé z okolních hospůdek, kde rozpustile a nekontrolovatelně zapíjejí štěstí novomanželů. Novomanžel by měl svou ženu najít co nejdříve, protože celou útratu těchto přátel platí on.
    • Přinesení novomanželky – Ženich má přenést přes práh bytu v náručí.
    • Svatební cesta – Posvatební rekreační cesta novomanželů. Má usnadnit přechod ke každodennímu soužití novomanželů.

Mezi tradiční zvyky patří některé části oděvu či předměty, které by měla mít nevěsta na sobě v den svatby:

  • nová věc symbolizující nový začátek
  • stará věc značící zachování rodinné tradice
  • zapůjčená věc je symbolem toho, že budeme dbát na rady druhých
  • modrá jakožto barva věrnosti (některé tradice ovšem říkají, že modré barvě je naopak lépe se vyhnout, neboť symbolizuje „modřiny“

Stále častěji je též možné se setkat se svatebními zvyky z jiných oblastí (např. z USA) a některé se stávají novodobými svatebními tradicemi.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. ESKRIDGE, William N.. A History of Same-Sex Marriage. Virginia Law Review. 1993, roč. 79, čís. 7, s. 1419–1513. Dostupné online [cit. 2017-11-30]. DOI:10.2307/1073379.  
  3. FILOVÁ, Kristina. Svatební zvyky a pověry v městském prostředí. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Ústav evropské etnologie. Vedoucí práce Jana Malecká. Dostupné online.
  4. SVOBODOVÁ, Petra. Zajišťování společenských akcí - svatby. Praha, 2014. Bakalářská práce. Vysoká škola hotelová. Vedoucí práce Blanka Zimáková. Dostupné online.
  • KOPECKÝ, Josef. Slovácká svatba na Podluží. V Praze: [s.n.], 1898. dostupné online
  • LAHEY, Kathleen A. a Kevin ALDERSON. Same-sex marriage: the personal and the political. Kathleen A. Lahey and Kevin Alderson[online]. 2004 [cit. 2017-11-30].

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Andrea Sluková: Svatba, průvodce pro začátečníky i pokročilé, vydalo nakladatelství Grada v roce 2001, ISBN 80-247-9064-5
  • Sarah Ivens: Svatba, na kterou nikdo nezapomene, rady pro nevěsty, vydalo nakladatelství Pragma v roce 2008, ISBN 978-80-7349-116-1
  • Patricia Janečková: Svatba, vydalo nakladatelství Grada v roce 2008, ISBN 978-80-247-2583-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]