Borovany: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Copyvio část; pozoruhodná směs porušení autorských práv a turistického průvodce
- šablona copyvio část
Řádek 93: Řádek 93:
| datum přístupu = 2020-11-10
| datum přístupu = 2020-11-10
}}</ref>
}}</ref>

{{Copyvio část | zdroj = https://www.borovansko.cz/turistika/cyklotrasy, http://tjborovany.cz/?odd=fotbal&pg=history, https://www.borovansko.cz/sport/aktivity}}


== Průmysl ==
== Průmysl ==

Verze z 14. 12. 2020, 20:05

Tento článek je o městě poblíž Českých Budějovic. Další významy jsou uvedeny na stránce Borovany (rozcestník).
Borovany
Borovany z dálky
Borovany z dálky
Znak města BorovanyVlajka města Borovany
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecTrhové Sviny
Obec s rozšířenou působnostíTrhové Sviny
(správní obvod)
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel4 162 (2023)[1]
Rozloha42.33 km²
Nadmořská výška522 m n. m.
PSČ373 12
Počet domů1 175 (2021)[2]
Počet částí obce7
Počet k. ú.7
Počet ZSJ8
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Borovany
Žižkovo nám. 107
373 12 Borovany
sekretariat@borovany-cb.cz
StarostaIng. Petr Jenkner
Oficiální web: www.borovany-cb.cz
Borovany na mapě
Borovany
Borovany
Další údaje
Kód obce544281
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovany (německy Forbes) jsou město ležící sedmnáct kilometrů jihovýchodně od Českých Budějovic, asi osm kilometrů severně od města Trhové Sviny. Mají přibližně 4 200[1] obyvatel a jejich katastrální území měří 4 233 hektarů.

Historie

První zmínky o Borovanech pochází již z roku 1186. Koncem 13. století vlastnil Borovany rod Vítkovců. Roku 1327 získal vesnici Vilém z Landštejna, jehož syn Vítek ji roku 1359 prodal Rožmberkům, čímž se stala součástí novohradského panství. Ke konci 14. století se v Borovanech vystřídalo několik majitelů, až se ve třicátých letech 15. století Borovany dostaly do majetku Petra z Lindy. Pocházel z Holandska a v Čechách sídlil v Českých Budějovicích. Část borovanského panství si koupil ve snaze dostat se mezi místní drobnou šlechtu. Po smrti jediného syna daroval Petr z Lindy svůj majetek borovanskému klášteru. Tento klášter řádu augustiniánů kanovníků založili Petr z Lindy s manželkou Annou dne 16. října roku 1455 na místě farního kostela ze 14. století pro jednoho převora a šest kanovníků, kteří přišli z Třeboně. Později se jejich počet rozrostl.[3] Jejich kostel byl zasvěcen Navštívení Panny Marie.

Po smrti zakladatelů ve čtyřicátých letech 15. století převzal augustiniánský klášter pod svoji ochranu Jan z Rožmberka. V první polovině 16. století klášter začal upadat do dluhů a do sporů se sílící komunitou luteránů. Roku 1557 byl zasažen morovou epidemií, při které zemřel poslední probošt Šimon a v následujícím roce i administrátor Jeroným. Budoucnost řeholníků tak měl zcela ve své moci Vilém z Rožmberka, který dosadil do funkce „svého“ probošta Matěje Kozku z Rynárce a vyjádřil se, že žádné dluhy za klášter již nezaplatí. Nový probošt přestal přijímat nové řeholníky, roku 1564 svou funkci složil a klášter byl zrušen. Roku 1578 byly Borovany, kterých se ujali Rožmberkové, povýšeny na město.

Po vymření Rožmberků v roce 1611 zdědili jejich panství včetně Borovan Švamberkové. Avšak ti o svůj majetek přišli za účast na stavovském povstání a borovanské panství připadlo císaři a později zdejšímu klášteru, který byl císařem Ferdinandem II. roku 1630 obnoven. Řád augustiniánů ještě po zavedení církevních reforem Josefa II. věřil v pokračování činnosti, a proto 21. května 1784 zvolil nového probošta, Arnošta Steina. Ten se šesti kanovníky a sedmi laiky musel klášter 14. listopadu roku 1785 opustit.[4] Zrušený klášter koupili Schwarzenbergové, jeho prelaturu přestavěli na zámek, který byl jejich letním sídlem. Roku 1850 se Borovany staly samostatnou obcí a roku 1973 obdržely status města.

Poutavý a zajímavý vhled do historie Borovan nabízí kniha Četnické humoresky z Borovan od autora Václava Šrola, vrchnícho strážmistra, který sepsal své vzpomínky o službě v Borovanech. Dvě z jeho povídek se staly součástí scénáře známých televizních Četnických humoresek.[5]

Členění města

Město se skládá ze sedmi částí, které jsou shodné s katastrálními územími

Katastrální členění Borovan

Starostové

V letech 1990–2014 byl starostou PhDr. Stanislav Malík. Od roku 2014 je jím Ing. Petr Jenkner.[6]

Kultura

Tradiční akcí města je Borůvkobraní. Slavnosti borůvek probíhají tradičně v areálu kláštera. Na nádvoří je obvykle možné shlédnout řemeslné jarmarky, ukázky výroby rukodělných výrobků a další kulturní program. Součástí bývá také vystoupení písničkářů, kejklířů a folklórních souborů. Především jde ale o svátek borůvek. Na místě se lze dozvědět informace o pěstování borůvek, džemování a podobně. První ročník borůvkobraní proběhl v roce 2006.

Spolky

Loutkářský soubor Jiskra byl založen v roce 1955 místní organizací Československé požární ochrany (ČSPO), proto zprvu nesl název Hasičský loutkářský soubor. Název Jiskra používá od roku 1976. První pohádka byla uvedena 25. prosince 1955 na zámku v Malovaném sále. Později se hrála představení v přízemí, až soubor nastálo usídlil v nové budově vystavěné pro tyto účely mezi lety 1968 až 1970 s u místní hasičárny, kde funguje dodnes.[7][8]

Průmysl

Na severním okraji katastru na hranicích s Ledenicemi se nachází ložisko křemeliny a keramických jílů,[9] největší v Čechách.[10] Od roku 1909 zde prováděl těžbu a zpracování podnik Calofrig,[10] od roku 2003 dceřiná společnost firmy Lasselsberger.[11] Rozvoj těžby proběhl zejména po první a poté i druhé světové válce a v sedmdesátých letech 20. století.[12]

Doprava

Městem prochází dvě silnice druhé třídy. Jsou to od Českých Budějovic na Trhové Sviny silnice II/157 a od Třeboně na Římov silnice II/155. V jižní části města ze nachází železniční nádraží Borovany na trati č.199, založená již v roce 1869, spojující České Budějovice s rakouským městem Gmünd. Trať byla v roce 2009 elektrifikována.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Borovanech.

Rodáci

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha: Český statistický úřad. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  3. Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Příprava vydání Floridus Röhrig. Klosterneuburg-Wien: Verlag Mayer & Comp., 1994. ISBN 3-901025-34-0. S. 49–61. (německy) Dále jen Röhrig (1994). 
  4. Röhrig (1994), s. 56.
  5. DATABAZEKNIH.CZ. Četnické humoresky z Borovan - Václav Šrol | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-10-13]. Dostupné online. 
  6. Ustavující zastupitelstvo v Borovanech zvolilo nového starostu
  7. SOLDÁNOVÁ, Helena. Loutkáři slaví 65 let činnosti. Borovanský zpravodaj. Listopad, roč. 2020, s. 11. 
  8. Borovany: Jiskra, loutkové divadlo ČSPO / SDH Borovany (od 1955). www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. 
  9. Exkurzní lokalita Borovany. pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz [online]. [cit. 2018-04-09]. Dostupné online. 
  10. a b Borovany - Jiří Guth Jarkovský. guth.cz [online]. [cit. 2018-04-09]. Dostupné online. 
  11. POKORNÝ, Ondřej. Calofrig Borovany se stane dceřinou společností Lasselsbergeru. Hospodářské noviny. 2003-06-23. Dostupné online [cit. 2018-04-09]. 
  12. BOROVANSKO. Historie Borovan a osad. www.borovansko.cz [online]. [cit. 2018-04-09]. Dostupné online. 
  13. a b c KOVÁŘ, Daniel; KOBLASA, Pavel. Kraj trojí tváře. [s.l.]: Sdružení obcí a OkÚ České Budějovice 54 s. S. 6. 

Literatura

  • Borovany 1186–1986. Vlastivědný sborník k 800. výročí prvé zprávy o obci Borovany. Borovany: Městský národní výbor Borovany, 1986. 
  • ČERNÝ, Jiří. K ikonografii Škapulířové kaple v Borovanech. Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 2004, roč. 41, čís. 2, s. 89–101. ISSN 1212-0596. 
  • Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Příprava vydání Floridus Röhrig. Klosterneuburg-Wien: Verlag Mayer & Comp., 1994. ISBN 3-901025-34-0. S. 119–127. (německy) 

Externí odkazy