Josef Beran: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
m Editace uživatele 37.188.135.164 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Romanzazvorka
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 4: Řádek 4:
| čestný prefix = Jeho Eminence
| čestný prefix = Jeho Eminence
| jméno = {{nowrap|{{malé|[[profesor|Prof.]] [[Doktor teologie|ThDr.]]}} Josef kardinál Beran, {{malé|[[Čestný doktorát|dr. h. c. mult.]]}}}}
| jméno = {{nowrap|{{malé|[[profesor|Prof.]] [[Doktor teologie|ThDr.]]}} Josef kardinál Beran, {{malé|[[Čestný doktorát|dr. h. c. mult.]]}}}}
| čestný sufix = Křesťanský debýlek
| čestný sufix = Služebník Boží
| titul = [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|33. pražský arcibiskup]]<br />[[Seznam českých primasů|21. primas český]]
| titul = [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|33. pražský arcibiskup]]<br />[[Seznam českých primasů|21. primas český]]
| obrázek = Praha socha kardinála Berana 5.jpg
| obrázek = Praha socha kardinála Berana 5.jpg

Verze z 21. 5. 2018, 11:49

Tento článek je o českém kardinálovi. Další významy jsou uvedeny na stránce Josef Beran (rozcestník).
Jeho Eminence
Prof. ThDr. Josef kardinál Beran, dr. h. c. mult.
Služebník Boží
33. pražský arcibiskup
21. primas český
Socha kardinála Berana před arcibiskupským seminářem
Socha kardinála Berana před arcibiskupským seminářem
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Arcidiecézepražská
Jmenování4. listopadu 1946
PředchůdceKarel Kašpar
NástupceFrantišek Tomášek
Titulární kostelSanta Croce in via Flaminia
Heslo„Eucharistia et labor“
„Eucharistie a práce“
Svěcení
Kněžské svěcení10. června 1911
Biskupské svěcení8. prosince 1946
Kardinálská kreace22. února 1965
kreoval Pavel VI.
TitulKardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil se
Osobní údaje
Datum narození29. prosince 1888
Místo narozeníPlzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí17. května 1969 (ve věku 80 let)
Místo úmrtíŘím
ItálieItálie Itálie
Příčina úmrtírakovina plic
Místo pohřbeníkatedrála svatého Víta
Národnostčeská
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Alma materPapežská univerzita Urbaniana
Řády a oceněníVálečný kříž, Medaile za zásluhy I. stupně, Řád Tomáše Garrigue Masaryka I. třídy in memoriam
Svatořečení
Začátek procesu2. dubna 1998
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Jaroslav Beran (29. prosince 1888 Plzeň[1] – 17. května 1969 Řím) byl katolický duchovní a teolog, 33. arcibiskup pražský a primas český v letech 1946–1969 a od roku 1965 kardinál.

Byl politickým vězněm nacismu i komunismu, komunistický režim mu navíc po většinu času znemožnil spravovat diecézi. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako vyhnanec ve Vatikánu.

Po úmrtí jej kardinál Šeper označil za druhého svatého Vojtěcha.[2] Jako jedinému Čechovi se mu dostalo pocty být pohřben po boku 91 papežů v kryptě svatopetrské baziliky ve Vatikánu s více než sto hroby.[3] Paradoxně se tak stalo v důsledku komunistického režimu v Československu, který zakázal převoz jeho ostatků do vlasti. Transport se uskutečnil až v demokratickém zřízení během dubna 2018, kdy byly ostatky uloženy v kapli sv. Anežky České ve svatovítské katedrále. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení.

Život

Narodil se v Plzni v rodině učitele Josefa Berana a jeho ženy Marie, roz. Lindauerové (neteře významného malíře Bohumíra (Gottfrieda) Lindauera), při křtu dostal jména Josef Jaroslav, za kmotry mu byli školník Josef Beneš a Rozálie Benešová.

Vzdělání a činnost do 2. světové války

Vystudoval plzeňské gymnázium, poté se stal alumnem České koleje v Římě (Bohemicum, dnešní Nepomucenum, 1907–1912). Po vysvěcení na kněze (1911) pokračoval ve studiu teologie (doktorát 1912). V letech 1912–1917 působil jako kaplan (Chyše, Prosek u Prahy, Praha), dále působil nejprve jako učitel a posléze ředitel na ženském učitelském ústavu sv. Anny (1917–1928). Od roku 1928 vyučoval jako docent pastorální teologii na Teologické fakultě UK, v roce 1932 se stal profesorem teologie. V této době byl též rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře (od roku 1932).

V roce 1942 byl po atentátu na Heydricha zatčen a vězněn v koncentračních táborech Terezín a Dachau. Zde byl vězněn mimo jiné společně s P. Richardem Henkesem, který je kandidátem na blahořečení.

Pronásledování režimem

Arcibiskupský seminář a pomník kardinála Berana

Dne 4. listopadu 1946 jej papež Pius XII. jmenoval arcibiskupem pražským (vysvěcen 8. prosince téhož roku). Po komunistickém převratu v roce 1948 odmítl podřídit církev komunistické moci, vystoupil proti komunisty zřízené podvratné „Katolické akci“ a exkomunikoval a suspendoval kněze Josefa Plojhara (a s ním i několik dalších), který přes jeho přísný zákaz přijal místo v komunistické vládě. Přes enormní nátlak státu exkomunikaci nikdy neodvolal. V roce 1951 ji z Plojhara na nátlak komunistické vlády sňal pražský kapitulní vikář, na což ovšem neměl patřičné pravomoci (navíc Plojhar mezi tím pilně sbíral další exkomunikace). Plojhar Beranovi zákrok proti své osobě nikdy nezapomněl a systematicky využíval svého vlivu na komunistickou proticírkevní politiku k prosazení maximálních restrikcí vůči arcibiskupovi. Například když vláda v roce 1956 jednala o Beranově propuštění z internace, Plojhar byl striktně proti.[4]

V letech 1949–1963 byl protiprávně internován StB na různých místech Československa, nejprve v Arcibiskupském paláci v Praze (1949–1951) a posléze jinde (Roželov, Růžodol, Paběnice, Mukařov, Radvanov). Během internace byl neustále sledován a StB se na něj pokoušela sehnat či vyrobit kompromitující materiály. Mimo jiné jednu dobu tajně přimíchávala do nápojů a jídla pro arcibiskupa a řeholnici, která se o něj starala, afrodiziaka v naději, že bude mít příležitost natočit nějaké kompromitující scény. Ovšem akce skončila debaklem, neboť nejenže nedosáhla úspěchu, ale arcibiskup nakonec příslušníka StB, který ho tajně natáčel, přistihl.[5]

Odjezd do Říma

Pomník kardinálu Beranovi v Praze-Dejvicích před budovou Arcibiskupského semináře

V roce 1963 byl propuštěn z internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. 25. února 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem titulu Santa Croce in via Flaminia. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma na slavnostní předání kardinálského klobouku s úmyslem, že už mu nedovolí vrátit se do země. Komunističtí představitelé státu však arcibiskupa buďto uvedli v omyl nebo nemluvili dost jasně. Beran byl přesvědčen, že se bude moci vrátit. Že tomu tak není se dověděl až po jednání s nimi od Agostina Casaroliho. Ten mu sdělil, že Svatý otec ponechává rozhodnutí na něm. Dodal také, že pokud odjede, bude snad možné nahradit kolaborujícího pražského kapitulního vikáře za biskupa věrného Římu. Poté se Beran rozhodl, pro dobro své diecéze, do Říma odjet.[6]

Ve Vatikánu se kardinál Beran zapojil do práce Druhého vatikánského koncilu. 20. září 1965 na něm vystoupil s projevem O svobodě svědomí,[7] v němž odmítl hmotný nebo duševní nátlak, nutící jednat člověka proti jeho svědomí a žádal jasné a bezvýhradné vyhlášení zásady náboženské svobody. Tento požadavek odůvodnil historickou zkušeností (z období komunistického útlaku a událostmi v 15. a 17. století), kdy podle jeho názoru útisk svobody svědomí vedl k pokrytectví, lži a jiným mravním neřestem, vážně ohrožujícím víru. Předpokládal, že takové vyhlášení zahanbí ty, kdo utlačují Církev a povede k jejich obrácení. Velmi opatrně se také pokusil apelovat na koncil, aby se zastal pronásledovaných křesťanů a navrhl, aby deklarace Dignitatis humanae byla doplněna o jasný požadavek na osvobození kněží i laiků, vězněných pro svoji víru, umožnění svobodného výkonu úřadu biskupů a kněží a usnadnění jejich spojení se Svatým stolcem. Tato jeho snaha však nebyla úspěšná, koncil se k otázce křesťanů pronásledovaných komunistickými totalitními režimy nevyjádřil a deklarace Dignitatis humanae o navrhované formulace doplněna nebyla.

V Římě kardinál Beran založil České náboženské středisko Velehrad. Jeho sekretářem byl po celou dobu jeho působení v Římě pozdější pomocný biskup pražský Jaroslav Škarvada.

Po sebevraždě Jana Palacha přednesl ve vatikánském rádiu projev, ve kterém neschválil Palachův čin, ale vyzdvihl jeho ideály.[8] Za tento projev byl kritizován prosovětským listem Zprávy.[9]

Závěr života

Kardinál Beran zemřel 17. května 1969 na rakovinu plic[10] v Papežské koleji Nepomucenum v Římě, kde bydlel.

Převoz ostatků do vlasti

Když kardinál Beran zemřel, komunistická vláda nepovolila převoz těla do vlasti. Papež Pavel VI. rozhodl, že kardinál Beran bude pohřben po boku papežů v kryptách chrámu sv. Petra ve Vatikánu. Stal se tak prvním a zatím jediným Čechem, kterému se té pocty dostalo. Jeho hrob se nachází poblíž hrobu svatého Petra, mezi hroby Pia XI. a Pia XII. Pavel VI. také oproti zvyklostem osobně vedl pohřební obřady.[11] Papež František v lednu 2018 povolil převoz ostatků kardinála Berana do Česka.[12] Dne 19. dubna došlo k vyzvednutí klerikových ostatků ze sarkofágu ve svatopetrské bazilice a následujícího dne byly transportovány vládním speciálem do České republiky na vojenské letiště Praha-Kbely. Následně se uskutečnily převoz koňským spřežením a další ceremonie.[13] Mezi 20. a 23. dubnem byly ostatky veřejně vystaveny: v pátek 20. před bazilikou Nanebevzetí Panny Marie v areálu kláštera premonstrátů na Strahově, v sobotu 21. mezi prvním a druhým nádvořím Arcibiskupského paláce a poté před oltářem svatovítského dómu, a to do pondělí 23. dubna. Navečer toho dne[pozn. 1] byly uloženy do sarkofágu v kapli sv. Anežky České v hlavní lodi katedrály sv. Víta.[14]

Ocenění a blahořečení

Josef Beran byl v roce 1991 in memoriam vyznamenán řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Dne 2. dubna 1998 byl zahájen proces blahořečení Josefa Berana. Postulátorem se stal Mons. Jaroslav V. Polc, po jeho smrti v roce 2004 jej nahradil profesor Jan Matějka.[15]

Centrum náboženské tvorby České televize v Brně natočilo o kardinálu Beranovi hodinový polohraný dokument, který byl odvysílán 26. prosince 2008, tj. u příležitosti 120. výročí jeho narození.[16][17]

Monografie

Životu kardinála Berana se věnuje v římském exilu vydaná publikace s názvem Velká mše (1970)[18] a po sametové revoluci vydaná monografie Kardinál Josef Beran: Životní příběh velkého vyhnance (2008)[19] a výpravná publikace Uzavírám vás do svého srdce: Životopis Josefa kardinála Berana (2009).[20]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Na svátek Slavníkovce sv. Vojtěcha, Beranova předchůdce na pražském biskupském stolci.

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 235
  3. ↑ Marcela Blažková. Bazilika sv. Petra. Místo, kde odpočívá 91 papežů a jediný Čech [online]. Český rozhlas, 2015-08-24 [cit. 2018-04-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Karel Kaplan, Jiří Hanuš a Jan Stříbrný (ed.): Stát a církev v roce 1950, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2000, ISBN 80-85959-71-2, str. 14
  5. ↑ VODIČKOVÁ, Stanislava. Uzavírám vás do svého srdce – Životopis Josefa kardinála Berana. Brno a Praha: Ústav pro studium totalitních režimů a Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009. 400 s. ISBN 978-80-87211-16-8, ISBN 978-80-7325-189-5. Kapitola Růžodol u Liberce, s. 239–245. 
  6. ↑ Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 224
  7. ↑ Kardinál Beran mluví na koncilu. Nový život. Listopad 1965, roč. XVII, čís. 11, s. 207–208. Dostupné online [PDF]. 
  8. ↑ Tiskové středisko České biskupské konference: 40. výročí úmrtí Jana Palacha, tisková zpráva, [cit. 2018-04-20, Dostupné on-line.
  9. ↑ Provokační hlas s Beranem. Zprávy. 29. března 1969, čís. 13(55). 
  10. ↑ TIME Magazine. Milestones May 23, 1969. Pozn. plná verze článku je zpoplatněna
  11. ↑ Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 11-12
  12. ↑ Vošalík: Papež povolil převoz těla kardinála Berana do Česka. ČeskéNoviny.cz [online]. ČTK, 2018-01-03, rev. 2018-01-03 [cit. 2018-01-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ Ostatky kardinála Berana přiveze vládní speciál. Zpravodajství. Právo. Borgis, a.s., 12. 4. 2018, roč. 28, čís. 85, s. 3. ISSN 1211-2119. 
  14. ↑ http://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180306zname-datum-prevozu-ostatku-kardinala-berana, navštíveno 6. dubna 2018
  15. ↑ Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 266-267
  16. ↑ http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=16262
  17. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10183781798-kardinal-josef-beran/30829838024 Pozn. pořad není v iVysílání dostupný
  18. ↑ Velká mše. Řím: Křesťanská akademie, 1970. 411 s., [62] s. il.
  19. ↑ http://www.kosmas.cz/knihy/141572/kardinal-josef-beran, navštíveno 6. dubna 2018
  20. ↑ http://www.cdk.cz/knihy/historie/uzaviram-vas-do-sveho-srdce, navštíveno 6. dubna 2018

Literatura

Filmové a rozhlasové materiály

Související články

Externí odkazy

Rektor Arcibiskupského semináře v Praze
Předchůdce:
??? 		1932–1939 a 1945–1946
Josef Beran 		Nástupce:
???
33. arcibiskup pražský
Předchůdce:
Karel Kašpar 		1946–1969
Josef Beran 		Nástupce:
František Tomášek
21. primas český
Předchůdce:
Karel Kašpar 		od 1946
Josef Beran 		Nástupce:
František Tomášek
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Beran&oldid=16101698“