Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Anna Tesař (diskuse | příspěvky)
1 076 editací
→‎Historie: + aktuální dění
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
Řádek 41: Řádek 41:


V letech 1625–1644 proběhla rozsáhlá adaptace celého kostela pro potřeby karmelitánů, během níž byla změněna orientace chrámové lodi směrem k západu, vystavěn nový [[Kněžiště|presbytář]] a průčelí po vzoru římského karmelitánského kostela [[Santa Maria della Scala]], do něhož byla osazena pamětní deska s rokem [[1644]].
V letech 1625–1644 proběhla rozsáhlá adaptace celého kostela pro potřeby karmelitánů, během níž byla změněna orientace chrámové lodi směrem k západu, vystavěn nový [[Kněžiště|presbytář]] a průčelí po vzoru římského karmelitánského kostela [[Santa Maria della Scala]], do něhož byla osazena pamětní deska s rokem [[1644]].

[[Andrej Babiš]] avizoval záměr místo navštívit ještě před [[Volba prezidenta České republiky 2023|druhým kolem prezidentských voleb 2023]], a proto [[rektor kostela]] Pavel Pola nechal poutní místo dočasně uzavřít. Odůvodnil to názorem, že načasování návštěvy je v rámci předvolební kampaně, se kterou nechce kostel spojovat. Přesto se po znovuotevření na místo Andrej Babiš dostavil.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Babiš nakonec navštívil i Pražské Jezulátko. Před Bohem jsme si rovni, míní
| periodikum = iDNES.cz
| url = https://www.idnes.cz/volby/andrej-babis-jezulatko-kostel-korunovacni-klenoty.A230117_162633_domaci_pukk
| datum vydání = 2023-01-17
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2023-01-21
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Babiš u Jezulátka: Před Bohem jsme si rovni a do kostela přece mají přístup i vrazi, aby mohli prosit o odpuštění - Novinky
| periodikum = www.novinky.cz
| url = https://www.novinky.cz/clanek/volby-prezidenta-babis-nakonec-zavital-k-jezulatku-40420292
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2023-01-21
}}</ref>


== Výzdoba ==
== Výzdoba ==

Verze z 21. 1. 2023, 22:38

Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského
Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského z Letné
Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského z Letné
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťMalá Strana
Souřadnice50°5′8″ s. š., 14°24′12″ v. d.
Map
Základní informace
Církevčeská římskokatolická
ProvincieČeská církevní provincie
DiecézeArcidiecéze pražská
VikariátPrvní pražský
FarnostDo roku 2004 spadala správa kostela pod Římskokatolická farnost u kostela sv. Tomáše Praha-Malá Strana, od roku 2004 je kostel spravován jako klášterní
Statusklášterní kostel
ZasvěceníPanna Maria
Architektonický popis
Stavební slohBaroko
Typ stavbyklášterní kostel
Výstavba1729
Další informace
Kód památky38933/1-496 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Klášter bosých karmelitánů na Malé Straně)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského s přilehlým klášterem bosých karmelitánů[1] se nachází v Praze 1 pod Petřínem v Karmelitské ulici na Malé Straně. Proslul soškou Pražského Jezulátka, díky které je často přezdíván U Pražského Jezulátka.[2] Kostel je významnou stavební památkou raného baroka, interiér má hodnotný mobiliář pocházející většinou ze 17. století.

Historie

Oltář kostela

Základem kostela je pozdně renesanční luteránský kostel Nejsvětější Trojice od Giovanniho Maria Filippiho z let 1611–1613. Kostel byl orientovaný, oltář směrem do ulice a vchod od petřínské stráně.

Po bitvě na Bílé hoře byl kostel uzavřen a na přímluvu Dominika à Jesu Maria jej získal řád bosých karmelitánů, který jej roku 1625 na přání císaře Ferdinanda II. zasvětil Panně Marii Vítězné a sv. Antonínu Paduánskému. Mariánské patrocinium bylo zvoleno s ohledem na milostný obraz Panny Marie Vítězné ze Štěnovic, jehož zázračné moci bylo připisováno vítězství katolického vojska v bělohorské bitvě. Jeho barokní kopie se dodnes nachází ve vrcholovém oblouku hlavního oltáře. Spolupatrocinium sv. Antonína bylo císařovým osobním holdem k jeho osobnímu patronu a jmenovci.[3]

V letech 1625–1644 proběhla rozsáhlá adaptace celého kostela pro potřeby karmelitánů, během níž byla změněna orientace chrámové lodi směrem k západu, vystavěn nový presbytář a průčelí po vzoru římského karmelitánského kostela Santa Maria della Scala, do něhož byla osazena pamětní deska s rokem 1644.

Andrej Babiš avizoval záměr místo navštívit ještě před druhým kolem prezidentských voleb 2023, a proto rektor kostela Pavel Pola nechal poutní místo dočasně uzavřít. Odůvodnil to názorem, že načasování návštěvy je v rámci předvolební kampaně, se kterou nechce kostel spojovat. Přesto se po znovuotevření na místo Andrej Babiš dostavil.[4][5]

Výzdoba

Obraz Antonína Stevense pro hlavní oltář kostela (1641)

Průčelí

Průčelí bylo rekonstruováno během třicetileté války nákladem dona Baltasara Marradase (1560–1638) v letech 1636–1642. Dokončení se Marrades nedožil. Kompozice tabulového průčelí se odvolává na římské kostely karmelitánského řádu (Santa Maria della Scala, Santa Maria della Vittoria).

Na úrovni horní římsy je mecenášův znak v barokní plastické kartuši. Nad samotným erbem je hraběcí koruna, po jeho obvodu vyčnívají bílá ramena maltézského kříže. Erb je čtvrcený. První pole představuje vlastní rodinný znak Marradasů, který je čtvrcený. V jeho prvním a třetím poli jsou tři svislé zlaté vlny na červeném poli a na druhém a čtvrtém poli zlatá mušle na modrém poli. Druhé pole vyplňují dva horizontálně položené červené pruhy na zlatém podkladě, představuje znak rodu Vique, který poukazuje na Valencii, rodiště Marradase. Ve třetím zlatém poli je černý dvojhlavý císařský orel, který má na hrudi štít se třemi zlatými pruty na modrém poli, jedná se o erb rodu Pallásů. Čtvrté pole znázorňuje rod Manrique de Lara. Skládá se ze čtyř svislých pruhů. V heraldicky krajním pravém jsou nad sebou dva kotle pokryté zlatočerným šachovnicovým vzorem, nad každým je stočen zlatý had. Na zbývajících třech se střídají motivy věží a lvů odkazující na znaky Kastilie a Leónu.[6] Pod erbem je latinský nápis, jehož český překlad zní: Z velkorysosti a veden hlubokou úctou k svaté Panně Terese a jejímu posvátnému řádu tento portál Don Baltasar de Marradas Vique, Svaté říše římské hrabě, Rytíř španělský a Johanitského řádu jeruzalémského, Kastelán ampostatský, Císařů Rudolfa, Matyáše, Ferdinanda II. a III. komoří a tělesné stráži velitel, Tajný rada, Generál jízdy a vojenský velitel v Českém království, válečný rada Katolického veličenstva a plukovník v Německu na vlastní náklad postavit a na věčnou památku svůj znak připojit dal. Roku 1644.[6]

Náklady na dveře a kamennou sochu Panny Marie s Ježíškem byly uhrazeny svobodným pánem a plukovníkem Husmannem.[6]

Interiéry

V někdejším mnišském chóru za hlavním oltářem visí monumentální obraz Císař Ferdinand II. s Dominikem à Jesu Maria se modlí k Panně Marii za vítězství v bitvě na Bílé hoře, namalovaný Antonínem Stevensem, který je pozůstatkem výzdoby původního oltářního retabula z roku 1641.[7] Na bočních oltářích jsou vlevo obrazy Extáze sv. Terezie z Ávily od Johanna Georga Wilhelma Dietricha (1712–1774) a v nástavci Apoteóza sv. Terezie z Ávily od Jana Bedřicha Hesse,[8] uprostřed Apoteóza sv. Jana od Kříže od Matěje Zimprechta[9] a nejblíž ke kněžisti Mystické vidění sv. Šimona Stocka od Petra Brandla. Na pravé straně je uprostřed oltář Jezulátka, na předním oltáři Vidění svatého Jáchyma a Anny, vrcholné dílo Brandlovo,[10] a vlevo od Jezulátka oltář sv. Josefa taktéž s obrazem od Brandla.

Kromě milostné sošky Pražského Jezulátka a obrazu Panny Marie Vítězné se v chrámu nacházejí i jiné kultovní obrazy: obraz Panny Marie Mantuánské, v uzavřené Talmberské kapli u vstupu socha Panny Marie, nejnověji na oltáři sv. Josefa kopie sošky Panny Marie z brazilského poutního města Aparecida.

Pod kostelem jsou rozsáhlé podzemní prostory (krypta), v nichž jsou uloženy rakve mumifikovaných řeholníků a příznivců chrámu.

Od roku 2015 jsou součástí interiéru nový oltář, ambon, kříž a křtitelnice vytvořené akademickým sochařem Otmarem Olivou.[1]

Pražské Jezulátko

Podrobnější informace naleznete v článku Pražské Jezulátko.
Pražské Jezulátko v kostele
Pražské Jezulátko v roce 2017

Mezi nejvýznamnější artefakty kostela patří bezesporu soška Pražského Jezulátka, které je velmi oblíbené mezi turisty zejména z románských zemí, především pak ze Španělska, země svého původu. Soška pochází asi ze 16. století, do Prahy ji přivezla španělská dvorní dáma Marie Manrique de Lara a kostelu ji věnovala její dcera Polyxena z Lobkovic. Jezulátko je umístěno ve zlatnicky provedené prosklené stříbrné skřínce na vlastním bočním oltáři. Soška je opatřena korunou a během církevního roku oblékáno do různě barevných šatů, jejichž rozsáhlý soubor je zde uchováván.

Návštěva papeže

Kostel od Petřína

26. září 2009 prohlásil papež Benedikt XVI. kostel a Pražské Jezulátko za první zastávku při své apoštolské cestě v Česku. Svatý Otec také daroval zlatou korunu zdobenou perlami a granáty, kterou je soška korunována.

Okolí

Vedle kostela se nachází klášter bosých karmelitánů, za ním je bývalá poustevna z roku 1659, která je dnes již obytným domem v soukromém vlastnictví. Ke klášteru v minulosti patřila i přilehlá Seminářská zahrada.

Reference

  1. ↑ oficiální stránky Kláštera bosých karmelitánů v Praze
  2. ↑ Eduard Škoda: Pražské svatyně, Praha : Libri 2002, ISBN 80-7277-098-5, str. 164-165.
  3. ↑ Sv. Antonín Paduánský měl laické (křestní) jméno Ferdinand.
  4. ↑ Babiš nakonec navštívil i Pražské Jezulátko. Před Bohem jsme si rovni, míní. iDNES.cz [online]. 2023-01-17 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Babiš u Jezulátka: Před Bohem jsme si rovni a do kostela přece mají přístup i vrazi, aby mohli prosit o odpuštění - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. Praha: Vyšehrad, 2006. 716 s. ISBN 80-7021-812-6. S. 596–597. 
  7. ↑ VÁCHA, Štěpán; HEISSLEROVÁ, Radka. Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2801-3. , s. 339–341.
  8. ↑ VÁCHA, Štěpán; HEISSLEROVÁ, Radka. Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2801-3. , s. 447.
  9. ↑ VÁCHA, Štěpán; HEISSLEROVÁ, Radka. Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2801-3. , s. 498–500.
  10. ↑ Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Academia, Praha 1999. ISBN 80-200-0771-7

Literatura

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_Panny_Marie_Vítězné_a_svatého_Antonína_Paduánského&oldid=22368514“