Chur: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
verze 20928932 uživatele 89.24.56.68 (diskuse) zrušena – český název
značka: vrácení zpět
rekonstrukce článku, první část
značka: možné problémové formulace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - sídlo světa
{{Infobox - sídlo světa
| originální jméno = Chur
| originální jméno =
| jméno = Chur
| jméno = Chur
| obrázek = Chur Ansicht.jpg
| znak = Chur wappen.svg
| znak = Chur wappen.svg
| obrázek = Fuerhoernlich ur.JPG
| pojem vyššího celku = Kanton
| popisek = Pohled na Chur z vrchu Fürhörnli
| název vyššího celku = Graubünden
| zeměpisná šířka = 46.848
| pojem nižšího celku = Okres
| zeměpisná délka = 9.532
| kontinent = Evropa
| stát = Švýcarsko
| pojem vyššího celku = [[Administrativní dělení Švýcarska|kanton]]
| název vyššího celku = [[Graubünden]]
| pojem nižšího celku = okres
| název nižšího celku = [[Plessur (okres)|Plessur]]
| název nižšího celku = [[Plessur (okres)|Plessur]]
| loc-map = {{LocMap |Švýcarsko |label=Chur |lat=46.848 |long=9.532 |float=center}}
| administrativní dělení =
| administrativní dělení =
| rozloha = 45.86
| rozloha = 54,24
| počet obyvatel = 33984
| počet obyvatel = 37424
| obyvatelé aktuální k = 2011
| obyvatelé aktuální k = 31.12.2020
| hustota zalidnění =
| etnické složení =
| etnické složení =
| náboženské složení =
| náboženské složení =
| nadmořská výška = 593
| nadmořská výška = 593
| psč = 7000–7007 Chur<br>7023 [[Haldenstein]]<br>7026 [[Maladers]]<br>7062 Araschgen
| psč = 7000-7007
| telefonní předvolba =
| telefonní předvolba =
| starosta =
| starosta =
| web = http://www.chur.ch
| web = http://www.chur.ch
| mapa = Karte Gemeinde Chur 2008.png
| mapa =
}}
}}
'''Chur''' ([[Italština|italsky]]: '''Coira''', [[Francouzština|francouzsky]]: '''Coire''', [[Rétorománština|rétorománsky]]: '''Cuira''') je [[Švýcarsko|švýcarské]] město, hlavní a největší město kantonu [[Graubünden]]. V roce [[2011]] zde žilo 33 984 obyvatel. Nachází se v místě, kde se řeka [[Rýn]] po nedalekém soutoku Předního a Zadního Rýna stáčí na sever a volně plyne dále do [[Bodamské jezero|Bodamského jezera]]. Jde o jedno z nejstarších švýcarských sídel, místo bylo osídleno již 3000 let před naším letopočtem.
'''Chur''' ({{Vjazyce|it}} ''Coira'', {{Vjazyce|fr}} ''Coire'', {{Vjazyce|rm}} ''Cuira'') je [[Švýcarsko|švýcarské]] město, hlavní a největší město [[Administrativní dělení Švýcarska|kantonu]] [[Graubünden]]. V&nbsp;roce 2020 zde žilo přes 37&nbsp;000 obyvatel. Nachází se v&nbsp;místě, kde se řeka [[Rýn]] po nedalekém soutoku [[Přední Rýn|Předního]] a [[Zadní Rýn|Zadního Rýna]] stáčí na sever a volně plyne dále do [[Bodamské jezero|Bodamského jezera]]. Jde o&nbsp;jedno z&nbsp;nejstarších švýcarských sídel, místo bylo osídleno již 3&nbsp;000 let před naším letopočtem.


Město je výborně dopravně dostupné, po železnici je vzdáleno jen 74 km od [[Curych]]u. S jihem a severozápadem země je spojeno dálnicemi nesoucími označení A3 (do Curychu) respektive A13 (na sever podél Rýna a hranic s [[Lichtenštejnsko|Lichtenštejnskem]] a [[Rakousko|Rakouskem]] do [[St. Margarethen]], na jih proti proudu Zadního Rýna přes [[průsmyk San Bernardino]] do [[Itálie]]).
Město je výborně dopravně dostupné, po železnici je vzdáleno jen 74 km od [[Curych]]u. S jihem a severozápadem země je spojeno dálnicemi nesoucími označení A3 (do Curychu) respektive A13 (na sever podél Rýna a hranic s [[Lichtenštejnsko|Lichtenštejnskem]] a [[Rakousko|Rakouskem]] do [[St. Margarethen]], na jih proti proudu Zadního Rýna přes [[San-Bernardino-Pass|průsmyk San Bernardino]] do [[Itálie]]).

== Geografie ==
Chur leží v&nbsp;širokém údolí alpského Rýna, který se zde stáčí ze západního směru na severní, který si v&nbsp;podstatě udržuje až k&nbsp;Bodamskému jezeru. Zprava přitéká [[Plessur]], divoká řeka s&nbsp;hlubokým korytem, která se v&nbsp;hluboce zaříznuté soutěsce prodírá vrstvami břidlic mezi Montalinem a Dreibündensteinem. Svým zatížením posouvá koryto Rýna na úbočí [[Calanda (Glarnské Alpy)|Calandy]]: široký aluviální vějíř, který Plessur ukládá v&nbsp;hlavním údolí, čtvrtkruh o&nbsp;poloměru 2,5 kilometru, je tvořen břidlicemi tzv. typu ''Bündner'', zatímco Calanda je tvořena převážně vápencem. Území města, které se celé rozkládá na pravém břehu Rýna, dosahuje největších výšek na severovýchodě u&nbsp;vrchu Fürhörnli (1&nbsp;886 m n. m.) a na jihu u kopce Spundisköpf (1&nbsp;847 m n. m.); nejnižším bodem je Rýn na severní hranici města (necelých 550 m n. m.).<ref name="churfakten">{{Citace elektronické monografie
| titul = Zahlen & Fakten
| url = https://www.chur.graubuenden.ch/de/service/information/zahlen-fakten
| vydavatel = Kanton Graubünden
| datum_přístupu = 2022-03-06
| jazyk = německy
}}</ref>

Od pravého břehu řeky Plessur, pod biskupským statkem stojícím na skalnatém hřebeni, se osídlená oblast postupně rozšiřovala na aluviální vějíř, takže zastavěná plocha dosahovala téměř k&nbsp;Rýnu a jádro města se rozrostlo spolu s&nbsp;osadou Masans, vzdálenou 2 kilometry severně.

V&nbsp;roce 1997 pokrývaly lesy a lesní porosty 52&nbsp;% území, v&nbsp;roce 2021 to bylo 50&nbsp;%. 19&nbsp;% území bylo využíváno pro zemědělství, 25&nbsp;% zabírala zastavěná plocha a 4&nbsp;% byla považována za neproduktivní. K&nbsp;„místním horám“ Churu patří kromě Calandy (od připojení [[Haldenstein]]u 1. ledna 2021 nejvyšší bod města v&nbsp;nadmořské výšce 2&nbsp;805 metrů) také Mittenberg s&nbsp;Fürhörnli a Montalinem nad ním a Pizokel.<ref name="churfakten" /> V&nbsp;roce 2013 se odtud do prostoru, který bude brzy zaplněn, přesunulo několik set tisíc metrů krychlových suti. Kvůli ochraně dálnice a železniční trati byl padající materiál odkloněn na zemědělskou půdu. Kantonální silnice byla nejprve přerušena a poté několik let fungovala na základě provizorního uspořádání. V&nbsp;roce 2019 byla dokončena nová záchytná nádrž, která stála 26 milionů švýcarských franků a má kapacitu 170 tisíc metrů krychlových.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Rüfe Val Parghera
| url = http://valparghera.ch/
| datum_přístupu = 2022-03-06
| jazyk = německy
}}</ref>

Sousedními obcemi jsou [[Felsberg]], [[Trimmis]], [[Arosa]], [[Tschiertschen-Praden]], [[Churwalden]], [[Malix]], [[Domat/Ems]], [[Untervaz]] a také [[Pfäfers]] v&nbsp;[[Sankt Gallen (kanton)|kantonu St. Gallen]].

== Historie ==
=== Předrománské doby ===
Některé nálezy z&nbsp;oblasti Sennhof/Karlihof dokazují přítomnost lidí v oblasti dnešního Churu i&nbsp;pro dobu 11 000 let př. n. l. Nálezy z&nbsp;vykopávek dokazují, že Chur byl osídlen již v&nbsp;neolitu (asi 4 500 let př. n. l.), i&nbsp;když pro tuto dobu rozhodně nelze předpokládat, že zde existovalo trvalé, pevné osídlení. Sídlištní pozůstatky a předměty z&nbsp;[[Doba bronzová|doby bronzové]] a [[Doba železná|železné]] jsou doloženy pro oblast Welschdörfli a oblast Sennhof/Karlihof.

Chur je proto často označován za nejstarší město Švýcarska, což však lze v&nbsp;souvislosti s&nbsp;nálezy v&nbsp;oblasti Karlihofu považovat pouze za marketingový slogan.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Chur – die älteste Stadt der Schweiz
| vydavatel = Stadt Chur
| datum_přístupu = 2022-03-06
| místo = Chur
| jazyk = německy
}}</ref>

=== Antika ===
Poté, co Římané v roce 15 př. n. l. dobyli [[Raetie|Raetii]] a učinili z ní svou stejnojmennou provincii, vznikla v dnešním Welschdörfli venkovsko-obchodní osada, tzv. ''vicus'', která byla osídlena od 1. do 4. století. Při různých vykopávkách, zejména od 60. let 20. století, byly odkryty významné části tohoto starověkého městečka, především obytné budovy, ale také veřejné budovy, různé budovy pro obchod a řemesla a přinejmenším jeden komplex termálních lázní. V&nbsp;roce 1965 byl na náměstí před tehdejší tržnicí (dnes radnicí) nalezen kus čestného nápisu pro Augustova syna Lucia Caesara, který byl pravděpodobně původně součástí čestného památníku, například triumfálního oblouku. Ve vikusu byly nalezeny i&nbsp;další stopy římského osídlení.

Další stopy římského osídlení byly nalezeny na „Hofu“, skalnaté plošině s trojúhelníkovým půdorysem svažující se k&nbsp;jihu směrem k Plessuru. Nejpozději v&nbsp;pozdní době římské (3.–5. století) zde existovala pevnost – zda již v&nbsp;době císařské, není jisté. Z&nbsp;této vojenské struktury se pravděpodobně již ve 4. století n. l. vyvinulo biskupství v Churu, které se tak stalo prvním biskupstvím severně od Alp. Prvním známým biskupem je Asinio, který je doložen v&nbsp;roce 451. Z&nbsp;této doby pravděpodobně pocházejí i&nbsp;první fáze churské katedrály a biskupské rezidence. Centrum osídlení se přesunulo na pravý břeh řeky Plessur.

Chur byl již v&nbsp;prvních staletích své existence místním správním centrem, o&nbsp;čemž svědčí mimo jiné čestný památník [[Lucius Caesar|Lucia Caesara]]. Je možné, že po rozdělení Raetie za císaře [[Diocletianus|Diokleciána]] se město stalo hlavním městem nově vzniklé provincie Raetia prima, která se rozkládala od Bodamského jezera až k&nbsp;horním italským jezerům a do oblasti Vinschgau.<ref name="lexikon">{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Hochuli-Gysel
| jméno1 = Anne
| titul = : Chur (Gemeinde). 1 – Ur- und Frühgeschichte. 1.2 – Römische Epoche.
| url = https://hls-dhs-dss.ch/de/articles/001581/2021-08-03/
| vydavatel = Historisches Lexikon der Schweiz
| datum_vydání = 2021-08-03
| datum_přístupu = 2022-03-06
| jazyk = německy
}}</ref> Tuto domněnku podporuje především skutečnost, že biskupství pozdní antiky často vyrůstala z&nbsp;politických správních struktur.

V&nbsp;období stěhování národů sloužil Chur jako severní výspa [[Ostrogóti|Ostrogótské]] říše a v 6. století se dostal pod franskou nadvládu.

=== Středověk ===
[[Soubor:Chur 1642 Merian Helvetiae.jpg|náhled|vpravo|Chur na vyobrazení z&nbsp;roku 1642]]
V 9. století město podléhalo císaři [[Ludvík I. Pobožný|Ludvíku Pobožnému]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Gengler
| jméno1 = Heinrich Gottfried Philipp
| titul = Codex iuris municipalis Germaniae medii aevi. Regesten und Urkunden zur Verfassungs- und Rechtsgeschichte der deutschen Städte im Mittelalter
| vydavatel = Ferdinand Enke
| místo = Erlangen
| rok = 1863
| strany = 491–494
| jazyk = německy
}}</ref> Teprve když se říše v 10. století stabilizovala po konfliktech s&nbsp;Maďary (v&nbsp;letech 925/926 byla zničena místní katedrála) a Saracény (940 vypálení mnoha domů roku 940 a roku 954 další vpád Saracénů), projevila se velká výhoda Churu: jeho strategická poloha na jedné z&nbsp;nejdůležitějších severojižních cest v Evropě. Při příjezdu ze severu se otevírá široké údolí Rýna jako přirozená brána do průsmykové země, dnešního Graubündenu. Zde se silnice odklání k&nbsp;alpským přechodům: [[Julierpass|Julier]] a [[Septimerpass|Septimer]] na jedné straně, [[Splügenpass|Splügen]] a [[San-Bernardino-Pass|průsmyk San Bernardino]] na straně druhé, které byly využívány již od římských dob a nyní získaly rozhodující význam pro římsko-německé císaře, kteří se politicky a vojensky angažovali na obou stranách Alp. [[Ota I. Veliký]] jmenoval v&nbsp;roce 951 svého vazala Hartperta biskupem a v&nbsp;roce 958 obdařil biskupství rozsáhlými právy a majetkem. Světská moc biskupů, kteří byli v&nbsp;roce 1170 povýšeni na říšská knížata, se opírala především o septimánskou cestu, kterou zcela ovládali od Churu po [[Chiavenna|Chiavennu]].

Ve 13. století byla osada, která v&nbsp;té době čítala přes 1&nbsp;000 obyvatel (řemeslníků, obchodníků, zemědělců), obehnána městskou hradbou. Město se za tuto středověkou hranici (Hof na východě, Plessur na jihu, opevnění podél dnešní Grabenstrasse na severozápadě) rozrostlo až v 18. století. Venkovská oblast Welschdörfli zůstala mimo hradby.

=== Přechod do novověku ===
[[Soubor:Chur 1900.jpeg|náhled|vpravo|Chur na pohlednici z&nbsp;roku 1900]]
Založení [[Gotteshausbund]]u v&nbsp;roce 1367 znamenalo první velký krok ve snaze občanů o samosprávu. V&nbsp;té době vzniklo první městské zřízení a v&nbsp;roce 1413 byl poprvé zmíněn starosta. V&nbsp;letech 1418–1422 obyvatelé Churu několikrát vtrhli do biskupské rezidence a donutili vládce města k&nbsp;ústupkům. Biskup, který často vystupoval jako zástupce habsburského rodu, ztratil moc a prestiž.

Dne 27. dubna 1464 zachvátil požár velkou část města. Na rekonstrukci se podíleli především německy mluvící řemeslníci. Po skončení své práce zůstali v&nbsp;Churu, což vedlo k rozvoji německého jazyka v&nbsp;Churu. Na ochranu svých zájmů se sdružovali do cechů.

Obyvatelé Churu vyslali městského úředníka Johannese Gsella k&nbsp;císaři [[Fridrich III. Habsburský|Fridrichu III.]] a požádali ho o&nbsp;pomoc. Král potvrdil stará práva a udělil téměř úplnou výjimku z&nbsp;biskupské vlády. Nová ústava se v&nbsp;podstatě opírala o&nbsp;nově založených pět cechů (vinařů, ševců, krejčích, kovářů, fišerů). Členy cechu se mohli stát pouze měšťané, ženy byly vyloučeny. Cechovní řády upravovaly organizaci a činnost, pracovní dobu, počet učňů a tovaryšů na podnik, přijímání nových mistrů a kvalitu zboží.

Nová cechovní ústava vstoupila v&nbsp;platnost 17. ledna 1465. V důsledku toho přešla politická moc z&nbsp;biskupa na řemeslnické spolky. Protože politická kariéra v&nbsp;Churu byla nyní možná pouze jako člen cechu, vstupovali do cechů i&nbsp;šlechtici a patricijové.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Geschichte
| url = http://web.archive.org/web/20170714013658/http://www.chur.ch/de/ueberchur/geschichte/welcome.php?action=showinfo&info_id=5340
| vydavatel = Stadt Chur
| datum_přístupu = 2022-03-06
| jazyk = německy
}}</ref> V&nbsp;roce 1489 byla městu udělena vrchnostenská pravomoc, ale status svobodného císařského města, o&nbsp;který usilovalo, zůstal v&nbsp;nedohlednu.<ref>{{Citace periodika
| příjmení1 = Schwarz
| jméno1 = Dietrich W. H.
| periodikum = Mitteilungen der Antiquarischen Gesellschaft in Zürich
| ročník = 1993
| strany = 227–244
| jazyk = německy
}}</ref>

Cechovní režim skončil krátce před rokem 1840. Nedostatek demokracie, zneužívání moci a komplikovaná administrativa vedly v&nbsp;roce 1838 k tomu, že jednotliví členové cechů i&nbsp;celé cechy odmítly pokračovat v tomto režimu. V&nbsp;roce 1840 byla přijata nová ústava se svobodou obchodu. Cechy ztratily své opodstatnění a rozpadly se. Jako předměstí Gotteshausbundu a největší osada v&nbsp;Raetii byl Chur považován za mocenské a hospodářské centrum tzv. Tří lig (''Drei Bünde'').

=== Reformace a třicetiletá válka ===
[[Soubor:Chur Juni 2010.jpg|náhled|vpravo|Chur v&nbsp;roce 2010]]
V&nbsp;roce 1512 bylo město papežem [[Julius II.|Juliem II.]] zvlášť vyznamenáno cenným „Juliovým praporem“ (''Juliusbanner'') za zásluhy prokázané v&nbsp;letech 1508–1510 při „Velkém pavlačovém tažení“ na vyhnání Francouzů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení1 = Hecht
| jméno1 = Winfried
| titul = Das Juliusbanner des zugewandten Ortes Rottweil.
| periodikum = Der Geschichtsfreund: Mitteilungen des Historischen Vereins Zentralschweiz
| ročník = 1973/74
| strany = 141–150
| jazyk = německy
}}</ref> Jako výraz úplné emancipace od biskupa (který si mimo jiné ponechal celní, mincovní a lovecká práva) se město od roku 1523 připojilo k&nbsp;[[Reformovaná církev|reformaci]]. V&nbsp;roce 1527 byla zrušena katolická mše v kostele svatého Martina a v&nbsp;kostele Regula a poprvé se zde začalo slavit protestantské přijímání. Sídlo katolického biskupství však zůstalo v&nbsp;Churu. Chur je jedním z&nbsp;deseti švýcarských měst, kterým Federace protestantských církví v&nbsp;roce 2017 udělila označení „město reformace“.<ref>{{Citace periodika
| příjmení1 = Hehli
| jméno1 = Simon
| titul = Tour de Suisse der Reformation
| periodikum = Neue Zürcher Zeitung
| ročník = 2016
| číslo = 11
| datum = 2016-11-04
| strany = 15
| jazyk = německy
}}</ref>

V 16. století došlo také k přechodu od [[Rétorománština|rétorománštiny]] k&nbsp;[[Němčina|němčině]] jako hovorovému jazyku, ačkoli biskupský dvůr byl v německých rukou již od 9. století. Navzdory požárům města v&nbsp;letech 1464 a 1574 zažíval Chur hospodářský rozkvět, dokud ho nezastavily nepokoje v Graubündenu během třicetileté války, které přinesly zkázu, epidemie a atmosféru nedůvěry, jež málem rozvrátila svobodný stát Rhétů.

Od poloviny 17. století se město rozvíjelo klidným tempem založeným na tranzitní dopravě, která se opět zvýšila. Vztah mezi občany a biskupem byl, když už ne sympatický, tak alespoň ve formě vzájemného respektu.

=== 19. století ===
Po připojení Graubündenu ke [[Švýcarsko|Švýcarské konfederaci]] v&nbsp;roce 1803 se Chur stal oficiálně hlavním městem na základě kantonální ústavy, která vstoupila v platnost v&nbsp;roce 1820. V&nbsp;roce 1852 byl připojen dosud samostatný Hofbezirk (obec Hof Chur). Po zbourání městského opevnění se město v&nbsp;několika etapách rozrostlo do dnešní velikosti, zejména kolem roku 1900 a ve třetí čtvrtině 20. století.

=== Nejnovější dějiny ===
V 60. letech 20. století byla podle plánů churského architekta Thomase Domeniga postavena celá „betonová čtvrť“ Lacuna v tzv. Rýnské čtvrti (''Rheinquartier''), která podle situačního plánu architekta Hanse Martiho směřuje vzhůru a ponechává mezi sebou dostatek prostoru.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Seibt
| jméno1 = Constantin
| titul = Chur – Stadt der Jagd, der Trinker und Träume.
| periodikum = Tages-Anzeiger
| ročník = 2006
| datum_vydání = 2006-10-04
| datum_přístupu = 2022-03-06
| jazyk = německy
}}</ref>

== Obyvatelstvo ==
{| class="wikitable"
|-
! colspan="17"| Vývoj počtu obyvatel<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Wohnbevölkerung am 31.12.2016
| url = https://www.chur.ch/_docn/1296717/Wohnbevolkerung_31.12.2016.pdf
| vydavatel = Stadt Chur
| datum_vydání = 2017
| datum_přístupu = 2022-03-06
| místo = Chur
| jazyk = německy
}}</ref>
|- style="background:#FFEC9B" align="center"
| align=left | '''Rok''' || 1500 || 1860 || 1900 || 1950 || 1970 || 2000 || 2005 || 2011 || 2012 || 2015 || 2016 || 2019
|- align=center
| align=left | '''Počet obyvatel''' || kolem 1&nbsp;500 || 3&nbsp;990 || 11&nbsp;532 || 19&nbsp;382 || 31&nbsp;193 || 32&nbsp;989 || 32&nbsp;409 || 36&nbsp;690 || 37&nbsp;036 || 37&nbsp;237 || 37&nbsp;106 || 37&nbsp;082
|}

=== Jazyky ===
V&nbsp;Churu se v minulosti mluvilo převážně rétorománsky. V 15. a 16. století bylo rýnské údolí Churu poněmčeno.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Eckhardt
| jméno1 = Oscar
| titul = Etwas churerdeutsche Sprachgeschichte – Vom Latein zum Alemannischen
| periodikum = Churer Magazin
| ročník = 2008
| číslo = 7
| datum_vydání = 2008-07
| strany = 25
| url = http://www.churermagazin.ch/pages/archive/200806/khuurer_woertertrugga.pdf
| datum_přístupu = 2022-03-06
}}</ref>

Při sčítání lidu v&nbsp;roce 2000 se jako hlavní jazyky uváděly: 81,0&nbsp;% [[němčina]], 5,4&nbsp;% [[rétorománština]], 5,1&nbsp;% [[italština]]. V&nbsp;roce 2002 činil podíl cizinců 17,6&nbsp;%.

[[Alemanština|Alemanský dialekt]] rozšířený v Churu a okolí se nazývá ''Churerdeutsch''.


== Zajímavosti ==
== Zajímavosti ==
Narodil se zde umělec [[Hans R. Giger]], mimo jiné původní tvůrce návrhu filmového ''Vetřelce''. Také se zde nachází jeden z "Giger Bars", designovaný právě podle Gigerových námětů.
Narodil se zde umělec [[Hans R. Giger]], mimo jiné původní tvůrce návrhu filmového ''Vetřelce''. Také se zde nachází jeden z "Giger Bars", designovaný právě podle Gigerových námětů.

== Reference ==
{{Překlad|de|Chur|220434244}}
<references/>


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{Commonscat}}
* {{de}} [http://www.chur.ch] – oficiální stránky
{{Pahýl}}


{{Švýcarsko}}
{{Švýcarsko}}

Verze z 6. 3. 2022, 20:57

Chur
Pohled na Chur z vrchu Fürhörnli
Pohled na Chur z vrchu Fürhörnli
Chur – znak
znak
Poloha
Souřadnice46°50′53″ s. š., 9°31′55″ v. d.
Nadmořská výška593 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
kantonGraubünden
okresPlessur
Chur
Chur
Chur, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha54,24 km²
Počet obyvatel37 424 (31.12.2020)
Hustota zalidnění690 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.chur.ch
PSČ7000–7007 Chur
7023 Haldenstein
7026 Maladers
7062 Araschgen
Označení vozidelGR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chur (italsky Coira, francouzsky Coire, rétorománsky Cuira) je švýcarské město, hlavní a největší město kantonu Graubünden. V roce 2020 zde žilo přes 37 000 obyvatel. Nachází se v místě, kde se řeka Rýn po nedalekém soutoku Předního a Zadního Rýna stáčí na sever a volně plyne dále do Bodamského jezera. Jde o jedno z nejstarších švýcarských sídel, místo bylo osídleno již 3 000 let před naším letopočtem.

Město je výborně dopravně dostupné, po železnici je vzdáleno jen 74 km od Curychu. S jihem a severozápadem země je spojeno dálnicemi nesoucími označení A3 (do Curychu) respektive A13 (na sever podél Rýna a hranic s Lichtenštejnskem a Rakouskem do St. Margarethen, na jih proti proudu Zadního Rýna přes průsmyk San Bernardino do Itálie).

Geografie

Chur leží v širokém údolí alpského Rýna, který se zde stáčí ze západního směru na severní, který si v podstatě udržuje až k Bodamskému jezeru. Zprava přitéká Plessur, divoká řeka s hlubokým korytem, která se v hluboce zaříznuté soutěsce prodírá vrstvami břidlic mezi Montalinem a Dreibündensteinem. Svým zatížením posouvá koryto Rýna na úbočí Calandy: široký aluviální vějíř, který Plessur ukládá v hlavním údolí, čtvrtkruh o poloměru 2,5 kilometru, je tvořen břidlicemi tzv. typu Bündner, zatímco Calanda je tvořena převážně vápencem. Území města, které se celé rozkládá na pravém břehu Rýna, dosahuje největších výšek na severovýchodě u vrchu Fürhörnli (1 886 m n. m.) a na jihu u kopce Spundisköpf (1 847 m n. m.); nejnižším bodem je Rýn na severní hranici města (necelých 550 m n. m.).[1]

Od pravého břehu řeky Plessur, pod biskupským statkem stojícím na skalnatém hřebeni, se osídlená oblast postupně rozšiřovala na aluviální vějíř, takže zastavěná plocha dosahovala téměř k Rýnu a jádro města se rozrostlo spolu s osadou Masans, vzdálenou 2 kilometry severně.

V roce 1997 pokrývaly lesy a lesní porosty 52 % území, v roce 2021 to bylo 50 %. 19 % území bylo využíváno pro zemědělství, 25 % zabírala zastavěná plocha a 4 % byla považována za neproduktivní. K „místním horám“ Churu patří kromě Calandy (od připojení Haldensteinu 1. ledna 2021 nejvyšší bod města v nadmořské výšce 2 805 metrů) také Mittenberg s Fürhörnli a Montalinem nad ním a Pizokel.[1] V roce 2013 se odtud do prostoru, který bude brzy zaplněn, přesunulo několik set tisíc metrů krychlových suti. Kvůli ochraně dálnice a železniční trati byl padající materiál odkloněn na zemědělskou půdu. Kantonální silnice byla nejprve přerušena a poté několik let fungovala na základě provizorního uspořádání. V roce 2019 byla dokončena nová záchytná nádrž, která stála 26 milionů švýcarských franků a má kapacitu 170 tisíc metrů krychlových.[2]

Sousedními obcemi jsou Felsberg, Trimmis, Arosa, Tschiertschen-Praden, Churwalden, Malix, Domat/Ems, Untervaz a také Pfäfers v kantonu St. Gallen.

Historie

Předrománské doby

Některé nálezy z oblasti Sennhof/Karlihof dokazují přítomnost lidí v oblasti dnešního Churu i pro dobu 11 000 let př. n. l. Nálezy z vykopávek dokazují, že Chur byl osídlen již v neolitu (asi 4 500 let př. n. l.), i když pro tuto dobu rozhodně nelze předpokládat, že zde existovalo trvalé, pevné osídlení. Sídlištní pozůstatky a předměty z doby bronzové a železné jsou doloženy pro oblast Welschdörfli a oblast Sennhof/Karlihof.

Chur je proto často označován za nejstarší město Švýcarska, což však lze v souvislosti s nálezy v oblasti Karlihofu považovat pouze za marketingový slogan.[3]

Antika

Poté, co Římané v roce 15 př. n. l. dobyli Raetii a učinili z ní svou stejnojmennou provincii, vznikla v dnešním Welschdörfli venkovsko-obchodní osada, tzv. vicus, která byla osídlena od 1. do 4. století. Při různých vykopávkách, zejména od 60. let 20. století, byly odkryty významné části tohoto starověkého městečka, především obytné budovy, ale také veřejné budovy, různé budovy pro obchod a řemesla a přinejmenším jeden komplex termálních lázní. V roce 1965 byl na náměstí před tehdejší tržnicí (dnes radnicí) nalezen kus čestného nápisu pro Augustova syna Lucia Caesara, který byl pravděpodobně původně součástí čestného památníku, například triumfálního oblouku. Ve vikusu byly nalezeny i další stopy římského osídlení.

Další stopy římského osídlení byly nalezeny na „Hofu“, skalnaté plošině s trojúhelníkovým půdorysem svažující se k jihu směrem k Plessuru. Nejpozději v pozdní době římské (3.–5. století) zde existovala pevnost – zda již v době císařské, není jisté. Z této vojenské struktury se pravděpodobně již ve 4. století n. l. vyvinulo biskupství v Churu, které se tak stalo prvním biskupstvím severně od Alp. Prvním známým biskupem je Asinio, který je doložen v roce 451. Z této doby pravděpodobně pocházejí i první fáze churské katedrály a biskupské rezidence. Centrum osídlení se přesunulo na pravý břeh řeky Plessur.

Chur byl již v prvních staletích své existence místním správním centrem, o čemž svědčí mimo jiné čestný památník Lucia Caesara. Je možné, že po rozdělení Raetie za císaře Diokleciána se město stalo hlavním městem nově vzniklé provincie Raetia prima, která se rozkládala od Bodamského jezera až k horním italským jezerům a do oblasti Vinschgau.[4] Tuto domněnku podporuje především skutečnost, že biskupství pozdní antiky často vyrůstala z politických správních struktur.

V období stěhování národů sloužil Chur jako severní výspa Ostrogótské říše a v 6. století se dostal pod franskou nadvládu.

Středověk

Chur na vyobrazení z roku 1642

V 9. století město podléhalo císaři Ludvíku Pobožnému.[5] Teprve když se říše v 10. století stabilizovala po konfliktech s Maďary (v letech 925/926 byla zničena místní katedrála) a Saracény (940 vypálení mnoha domů roku 940 a roku 954 další vpád Saracénů), projevila se velká výhoda Churu: jeho strategická poloha na jedné z nejdůležitějších severojižních cest v Evropě. Při příjezdu ze severu se otevírá široké údolí Rýna jako přirozená brána do průsmykové země, dnešního Graubündenu. Zde se silnice odklání k alpským přechodům: Julier a Septimer na jedné straně, Splügen a průsmyk San Bernardino na straně druhé, které byly využívány již od římských dob a nyní získaly rozhodující význam pro římsko-německé císaře, kteří se politicky a vojensky angažovali na obou stranách Alp. Ota I. Veliký jmenoval v roce 951 svého vazala Hartperta biskupem a v roce 958 obdařil biskupství rozsáhlými právy a majetkem. Světská moc biskupů, kteří byli v roce 1170 povýšeni na říšská knížata, se opírala především o septimánskou cestu, kterou zcela ovládali od Churu po Chiavennu.

Ve 13. století byla osada, která v té době čítala přes 1 000 obyvatel (řemeslníků, obchodníků, zemědělců), obehnána městskou hradbou. Město se za tuto středověkou hranici (Hof na východě, Plessur na jihu, opevnění podél dnešní Grabenstrasse na severozápadě) rozrostlo až v 18. století. Venkovská oblast Welschdörfli zůstala mimo hradby.

Přechod do novověku

Chur na pohlednici z roku 1900

Založení Gotteshausbundu v roce 1367 znamenalo první velký krok ve snaze občanů o samosprávu. V té době vzniklo první městské zřízení a v roce 1413 byl poprvé zmíněn starosta. V letech 1418–1422 obyvatelé Churu několikrát vtrhli do biskupské rezidence a donutili vládce města k ústupkům. Biskup, který často vystupoval jako zástupce habsburského rodu, ztratil moc a prestiž.

Dne 27. dubna 1464 zachvátil požár velkou část města. Na rekonstrukci se podíleli především německy mluvící řemeslníci. Po skončení své práce zůstali v Churu, což vedlo k rozvoji německého jazyka v Churu. Na ochranu svých zájmů se sdružovali do cechů.

Obyvatelé Churu vyslali městského úředníka Johannese Gsella k císaři Fridrichu III. a požádali ho o pomoc. Král potvrdil stará práva a udělil téměř úplnou výjimku z biskupské vlády. Nová ústava se v podstatě opírala o nově založených pět cechů (vinařů, ševců, krejčích, kovářů, fišerů). Členy cechu se mohli stát pouze měšťané, ženy byly vyloučeny. Cechovní řády upravovaly organizaci a činnost, pracovní dobu, počet učňů a tovaryšů na podnik, přijímání nových mistrů a kvalitu zboží.

Nová cechovní ústava vstoupila v platnost 17. ledna 1465. V důsledku toho přešla politická moc z biskupa na řemeslnické spolky. Protože politická kariéra v Churu byla nyní možná pouze jako člen cechu, vstupovali do cechů i šlechtici a patricijové.[6] V roce 1489 byla městu udělena vrchnostenská pravomoc, ale status svobodného císařského města, o který usilovalo, zůstal v nedohlednu.[7]

Cechovní režim skončil krátce před rokem 1840. Nedostatek demokracie, zneužívání moci a komplikovaná administrativa vedly v roce 1838 k tomu, že jednotliví členové cechů i celé cechy odmítly pokračovat v tomto režimu. V roce 1840 byla přijata nová ústava se svobodou obchodu. Cechy ztratily své opodstatnění a rozpadly se. Jako předměstí Gotteshausbundu a největší osada v Raetii byl Chur považován za mocenské a hospodářské centrum tzv. Tří lig (Drei Bünde).

Reformace a třicetiletá válka

Chur v roce 2010

V roce 1512 bylo město papežem Juliem II. zvlášť vyznamenáno cenným „Juliovým praporem“ (Juliusbanner) za zásluhy prokázané v letech 1508–1510 při „Velkém pavlačovém tažení“ na vyhnání Francouzů.[8] Jako výraz úplné emancipace od biskupa (který si mimo jiné ponechal celní, mincovní a lovecká práva) se město od roku 1523 připojilo k reformaci. V roce 1527 byla zrušena katolická mše v kostele svatého Martina a v kostele Regula a poprvé se zde začalo slavit protestantské přijímání. Sídlo katolického biskupství však zůstalo v Churu. Chur je jedním z deseti švýcarských měst, kterým Federace protestantských církví v roce 2017 udělila označení „město reformace“.[9]

V 16. století došlo také k přechodu od rétorománštiny k němčině jako hovorovému jazyku, ačkoli biskupský dvůr byl v německých rukou již od 9. století. Navzdory požárům města v letech 1464 a 1574 zažíval Chur hospodářský rozkvět, dokud ho nezastavily nepokoje v Graubündenu během třicetileté války, které přinesly zkázu, epidemie a atmosféru nedůvěry, jež málem rozvrátila svobodný stát Rhétů.

Od poloviny 17. století se město rozvíjelo klidným tempem založeným na tranzitní dopravě, která se opět zvýšila. Vztah mezi občany a biskupem byl, když už ne sympatický, tak alespoň ve formě vzájemného respektu.

19. století

Po připojení Graubündenu ke Švýcarské konfederaci v roce 1803 se Chur stal oficiálně hlavním městem na základě kantonální ústavy, která vstoupila v platnost v roce 1820. V roce 1852 byl připojen dosud samostatný Hofbezirk (obec Hof Chur). Po zbourání městského opevnění se město v několika etapách rozrostlo do dnešní velikosti, zejména kolem roku 1900 a ve třetí čtvrtině 20. století.

Nejnovější dějiny

V 60. letech 20. století byla podle plánů churského architekta Thomase Domeniga postavena celá „betonová čtvrť“ Lacuna v tzv. Rýnské čtvrti (Rheinquartier), která podle situačního plánu architekta Hanse Martiho směřuje vzhůru a ponechává mezi sebou dostatek prostoru.[10]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel[11]
Rok 1500 1860 1900 1950 1970 2000 2005 2011 2012 2015 2016 2019
Počet obyvatel kolem 1 500 3 990 11 532 19 382 31 193 32 989 32 409 36 690 37 036 37 237 37 106 37 082

Jazyky

V Churu se v minulosti mluvilo převážně rétorománsky. V 15. a 16. století bylo rýnské údolí Churu poněmčeno.[12]

Při sčítání lidu v roce 2000 se jako hlavní jazyky uváděly: 81,0 % němčina, 5,4 % rétorománština, 5,1 % italština. V roce 2002 činil podíl cizinců 17,6 %.

Alemanský dialekt rozšířený v Churu a okolí se nazývá Churerdeutsch.

Zajímavosti

Narodil se zde umělec Hans R. Giger, mimo jiné původní tvůrce návrhu filmového Vetřelce. Také se zde nachází jeden z "Giger Bars", designovaný právě podle Gigerových námětů.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chur na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Zahlen & Fakten [online]. Kanton Graubünden [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Rüfe Val Parghera [online]. [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Chur – die älteste Stadt der Schweiz [online]. Chur: Stadt Chur [cit. 2022-03-06]. (německy) 
  4. ↑ HOCHULI-GYSEL, Anne. : Chur (Gemeinde). 1 – Ur- und Frühgeschichte. 1.2 – Römische Epoche. [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2021-08-03 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ GENGLER, Heinrich Gottfried Philipp. Codex iuris municipalis Germaniae medii aevi. Regesten und Urkunden zur Verfassungs- und Rechtsgeschichte der deutschen Städte im Mittelalter. Erlangen: Ferdinand Enke, 1863. S. 491–494. (německy) 
  6. ↑ Geschichte [online]. Stadt Chur [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ SCHWARZ, Dietrich W. H. Mitteilungen der Antiquarischen Gesellschaft in Zürich. Roč. 1993, s. 227–244. (německy) 
  8. ↑ HECHT, Winfried. Das Juliusbanner des zugewandten Ortes Rottweil.. Der Geschichtsfreund: Mitteilungen des Historischen Vereins Zentralschweiz. Roč. 1973/74, s. 141–150. (německy) 
  9. ↑ HEHLI, Simon. Tour de Suisse der Reformation. Neue Zürcher Zeitung. 2016-11-04, roč. 2016, čís. 11, s. 15. (německy) 
  10. ↑ SEIBT, Constantin. Chur – Stadt der Jagd, der Trinker und Träume.. Tages-Anzeiger [online]. 2006-10-04 [cit. 2022-03-06]. Roč. 2006. (německy) 
  11. ↑ Wohnbevölkerung am 31.12.2016 [online]. Chur: Stadt Chur, 2017 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (německy) 
  12. ↑ ECKHARDT, Oscar. Etwas churerdeutsche Sprachgeschichte – Vom Latein zum Alemannischen. S. 25. Churer Magazin [online]. 2008-07 [cit. 2022-03-06]. Roč. 2008, čís. 7, s. 25. Dostupné online. 

Externí odkazy

Švýcarsko – Schweiz, Suisse, Svizzera, Svizra – (CH)
Kantony a jejich sídla

AG Aargau (Aarau) • AR Appenzell Ausserrhoden (Herisau) • AI Appenzell Innerrhoden (Appenzell) • BS Basilej-město (Basilej) • BL Basilej-venkov (Liestal) • BE Bern (Bern) • ZH Curych (Curych) • FR Fribourg (Fribourg) • GL Glarus (Glarus) • GR Graubünden (Chur) • JU Jura (Delémont) • LU Lucern (Lucern) • NE Neuchâtel (Neuchâtel) • NW Nidwalden (Stans) • OW Obwalden (Sarnen) • SH Schaffhausen (Schaffhausen) • SZ Schwyz (Schwyz) • SO Solothurn (Solothurn) • SG St. Gallen (St. Gallen) • TG Thurgau (Frauenfeld) • TI Ticino (Bellinzona) • UR Uri (Altdorf) • VS Valais (Sion) • VD Vaud (Lausanne) • ZG Zug (Zug) • GE Ženeva (Ženeva)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chur&oldid=21006572“