Serhij Stachovskyj
| Serhij Stachovskyj Сергій Стаховський | |
|---|---|
.jpg) Stachovskyj (2017) | |
| Stát |  Ukrajina |
| Datum narození | 6. ledna 1986 (38 let)[1] |
| Místo narození | Kyjev, Sovětský svaz[1] |
| Bydliště | Charkov, Ukrajina[1] |
| Výška | 193 cm[1] |
| Hmotnost | 80 kg[1] |
| Profesionál od | 2003[1] |
| Ukončení kariéry | v lednu 2022 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 5 606 768 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 172–209 |
| Tituly | 4 ATP, 7 challengerů |
| Nejvyšší umístění | 31. místo (27. září 2010) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2011) |
| French Open | 3. kolo (2011) |
| Wimbledon | 3. kolo (2013, 2014) |
| US Open | 3. kolo (2010, 2015) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2012) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 79–99 |
| Tituly | 4 ATP, 18 challengerů |
| Nejvyšší umístění | 33. místo (6. června 2011) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2013) |
| French Open | 2. kolo (2009, 2010, 2011) |
| Wimbledon | 3. kolo (2010) |
| US Open | 3. kolo (2010, 2011, 2013) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 12. května 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Serhij Stachovskyj (ukrajinsky: Сергій Стаховський, Serhij Stachovs’kyj, * 6. ledna 1986 Kyjev) je bývalý ukrajinský profesionální tenista, který se na okruzích pohyboval v letech 2003–2022. Ve své kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové a čtyři deblové turnaje. Na challengerech ATP získal sedm titulů ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře.[2] Premiérovou trofej vyhrál na březnovém PBZ Zagreb Indoors 2008 po finálovém vítězství nad Ivanem Ljubičićem z pozice 209. hráče světa. Stal se tak prvním šampionem v roli šťastného poraženého od Argentince Christiana Miniussiho na São Paolo Open 1991.[3] Ve druhém kole Wimbledonu 2013 pak vyřadil obhájce trofeje Rogera Federera, čímž ukončil jeho rekordní sérii 36 grandslamových čtvrtfinále v řadě.[4]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2010 na 31. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2011 na 33. místě. V poslední fázi kariéry jej trénoval Burghard Riehemann. Předtím tuto roli plnili Tibor Toth (2007–2014) a Fabrice Santoro (2014–2016).[5][1]
V ukrajinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2006 kyjevským druhým kolem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Belgii, v němž prohrál obě dvouhry a se Sergejem Bubkou i čtyřhru. Belgičané zvítězili 4:1 na zápasy. V soutěži mezi lety 2006–2021 nastoupil k třiceti dvěma mezistátním utkáním s bilancí 32–19 ve dvouhře a 16–12 ve čtyřhře.[6]
Ukrajinu reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v londýnském All England Clubu, kde na úvod mužské dvouhry podlehl Australanu Lleytonu Hewittovi.
V letech 2012–2019 byl členem Hráčské rady ATP.[7][5] Profesionální kariéru ukončil v kvalifikaci Australian Open 2022. Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se v Kyjevě přidal k aktivním zálohám ukrajinské armády, aby bránil zemi před agresorem.[8][9]
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se roku 1986 v Kyjevě do rodiny profesora urologie Eduarda a univerzitní pedagožky ekonomie Olgy Stachovských. Má dva bratry. Vyjma rodné ukrajinštiny hovoří česky, slovensky, rusky, francouzsky a anglicky.[7] Tenis začal hrát v šesti letech.[5] Od třinácti let žil půl roku střídavě na Ukrajině a ve Frýdlantu nad Ostravicí, kde hrál za tamní klub. Začal také navštěvovat českou školu. V roce 2003 se přibližně na jeden rok přestěhoval do Prostějova, kde nastupoval za TK Agrofert Prostějov. Poté začal žít v Bratislavě, kde využil tenisovou nabídku od Jána Krošláka.[10]
V září 2011 se oženil s Anfisou Bulgakovovou. Do manželství se narodili dcera Tasja (nat. 2014) a synové Nikifor (nar. 2015) a Aleks (nar. 2019).[11] Po vypuknutí konfliktu na východní Ukrajině a Krymu v roce 2014 narukoval do ukrajinské armády.[7]
Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]
| ||||||||
Dvouhra: 4 (4–0)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | březen 2008 | Záhřeb, Chorvatsko | tvrdý (h) |  Ivan Ljubičić
|
7–5, 6–4 |
| Vítěz | 2. | listopad 2009 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) |  Horacio Zeballos
|
2–6, 7–6(10–8), 7–6(9–7) |
| Vítěz | 3. | červen 2010 | Rosmalen, Nizozemsko | tráva |  Janko Tipsarević
|
6–3, 6–0 |
| Vítěz | 4. | srpen 2010 | New Haven, Spojené státy | tvrdý |  Denis Istomin
|
3–6, 6–3, 6–4 |
Čtyřhra: 4 (4–0)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | říjen 2008 | Moskva, Rusko | tvrdý (h) |  Potito Starace
|
 Stephen Huss Ross Hutchins
|
7–6(7–4), 2–6, [10–6] |
| Vítěz | 2. | červen 2010 | Halle, Německo | tráva |  Michail Južnyj
|
 Martin Damm Filip Polášek
|
4–6, 7–5, [10–7] |
| Vítěz | 3. | únor 2011 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Michail Južnyj
|
 Jérémy Chardy Feliciano López
|
4–6, 6–3, [10–3] |
| Vítěz | 4. | červenec 2019 | Newport, Spojené státy | tráva | Marcel Granollers
|
 Marcelo Arévalo Miguel Ángel Reyes-Varela
|
6–7(10–12), 6–4, [13–11] |
Tituly na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]
| Legenda |
|---|
| Challengery (7 D; 18 Č) |
Dvouhra (7 titulů)[editovat | editovat zdroj]
| Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | srpna 2008 | Segovia, Španělsko | tvrdý |  Thiago Alves
|
7–5, 7–6(7–4) |
| 2. | srpna 2013 | Kazaň, Russia | tvrdý | Valerij Rudněv
|
6–2, 6–3 |
| 3. | července 2014 | Binghamton, Spojené státy | tvrdý |  Wayne Odesnik
|
6–4, 7–6(11–9) |
| 4. | září 2014 | Orléans, Francie | tvrdý (h) | Thomaz Bellucci
|
6–2, 7–5 |
| 5. | května 2016 | Soul, Jižní Korea | tvrdý |  Lu Jan-sun
|
4–6, 6–3, 7–6(9–7) |
| 6. | srpna 2017 | Portorož, Slovinsko | tvrdý | Matteo Berrettini
|
6–7(4–7), 7–6(8–6), 6–3 |
| 7. | června 2018 | Ilkley, Velká Británie | tráva |  Oscar Otte
|
6–4, 6–4 |
Čtyřhra (18 titulů)[editovat | editovat zdroj]
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | srpen 2003 | Samarkand, Uzbekistán | antuka | Viktor Bruthans
|
Pavel Ivanov Darko Madjarovski
|
6–2, 6–4 |
| 2. | březen 2005 | Sarajevo, Bosna a Hercegovina | tvrdý | Michal Mertiňák
|
Lukáš Dlouhý Jan Vacek
|
6–7(8–10), 6–2, 6–2 |
| 3. | červenec 2005 | Córdoba, Španělsko | tvrdý |  Vladimir Volčkov
|
Nicolas Mahut Gilles Müller
|
7–5, 5–7, 6–1 |
| 4. | listopad 2005 | Praha, Česko | koberec | Filip Polášek
|
James Auckland Jasper Smit
|
6–3, 3–6, 7–6(7–5) |
| 5. | listopad 2006 | Dněpropetrovsk, Ukrajina | tvrdý | Orest Tereščuk
|
 Marco Chiudinelli Lovro Zovko
|
6–4, 6–0 |
| 6. | březen 2007 | Fes, Maroko | antuka | Orest Těreščuk
|
 Rabie Chaki Mounir El Aarej
|
6–3, 6–3 |
| 7. | červenec 2007 | Recanati, Itálie | tvrdý | Fabio Colangelo
|
 Jü Sin-jüan Ceng Šao-süan
|
1–6, 7–6(7–3), 10–7 |
| 8. | květen 2008 | Ostrava, Česko | antuka | Tomáš Zíb
|
Jan Hernych Igor Zelenay
|
7–6(8–6), 3–6, 14–12 |
| 9. | září 2008 | Orléans, Francie | tvrdý | Lovro Zovko
|
Jean-Claude Scherrer Igor Zelenay
|
7–6(9–7), 6–4 |
| 10. | září 2013 | Orléans, France (2) | tvrdý (h) | Illja Marčenko
|
 Ričardas Berankis Franko Škugor
|
7–5, 6–3 |
| 11. | května 2014 | Bordeaux, Francie | antuka | Marc Gicquel
|
Ryan Harrison Alex Kuznetsov
|
bez boje |
| 12. | března 2015 | Irving, Spojené státy | tvrdý |  Robert Lindstedt
|
Benjamin Becker Philipp Petzschner
|
6–4, 6–4 |
| 13. | října 2016 | Ning-po, Čína | tvrdý | Jonathan Eysseric
|
Stefan Kozlov Akira Santillan
|
6–4, 7–6(7–4) |
| 14. | května 2017 | Kar-ši, Uzbekistan | tvrdý | Denys Molčanov
|
Kevin Krawietz Adrián Menéndez Maceiras
|
6–4, 7–6(9–7) |
| 15. | srpna 2017 | Segovia, Španělsko | tvrdý | Adrián Menéndez Maceiras
|
Roberto Ortega Olmedo David Vega Hernández
|
4–6, 6–3, [10–7] |
| 16. | září 2018 | Cassis, Francie | tvrdý | Matt Reid
|
Marc-Andrea Hüsler Gonçalo Oliveira
|
6–2, 6–3 |
| 17. | května 2021 | Ostrava, Česko | antuka | Marc Polmans
|
Andrew Paulson Patrik Rikl
|
7–6(7–4), 3–6, [10–7] |
| 18. | května 2021 | Praha, Česko | antuka | Marc Polmans
|
Ivan Sabanov Matej Sabanov
|
6-3, 6-4 |
Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]
Dvouhra[editovat | editovat zdroj]
| Rok | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
| Pořadí | 1345. | ▲ 534. | ▲ 369. | ▲ 185. | ▲ 180. | ▼ 262. | ▲ 74. | ▲ 60. | ▲ 46. | ▼ 62. | ▼ 103. | ▲ 98. | ▲ 58. | ▼ 62. | ▼ 109. | ▼ 122. | ▼ 134. | ▼ 150. | ▼ 202. | ▼ 217. |
Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]
| Rok | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
| Pořadí | 1331. | ▲ 284. | ▼ 618. | ▲ 206. | ▼ 248. | ▲ 181. | ▲ 95. | ▼ 175. | ▲ 54. | ▲ 47. | ▼ 231. | ▲ 135. | ▼ 241. | ▲ 137. | ▼ 275. | ▲ 169. | ▼ 218. | ▲ 166. | ▼ 177. | ▲ 143. |
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sergiy Stakhovsky na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Serhij Stachovskyj na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 23. dubna 2021
- ↑ Serhij Stachovskyj na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 21. května 2021
- ↑ SOLIC, Nikola. Lucky loser Stakhovsky wins Zagreb Indoor tournament. Reuters [online]. 2008-01-03 [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DIRS, Ben. Federer suffers Stakhovsky upset. BBC Sport [online]. 2013-06-26 [cit. 2021-04-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c Sergiy Stakhovsky | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Serhij Stachovskyj na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 11. května 2022
- ↑ a b c Tenisový dobrodruh o skalpu Federera, známém Bubkovi i válce s Ruskem. iDNES.cz [online]. 2021-05-08 [cit. 2021-05-20]. Dostupné online.
- ↑ Jakub Němec, Tomáš Macák. Z Dubaje přímo do války. Nechci, aby Ukrajina zmizela z mapy, říká tenista Stachovskij. cnn.iprima.cz [online]. Prima F. T. V., 2022-03-04 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online.
- ↑ ‚Jestli padne Ukrajina, je na řadě Evropa.‘ Bývalý elitní tenista Stachovskij poslal zprávu z Kyjeva. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-03-07 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Ukrajinec Stachovskij tenisově vyrůstal v Česku, nyní pomáhá hráčům, aby se uživili. Tenisový svět [online]. 2017-04-25 [cit. 2021-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Український тенісист Сергій Стаховський утретє став батьком. www.ukrinform.ua [online]. 2019-04-03 [cit. 2022-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-21. (ukrajinsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Serhij Stachovskyj na Wikimedia Commons - Serhij Stachovskyj na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Serhij Stachovskyj na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Serhij Stachovskyj na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Serhij Stachovskyj v databázi Olympedia (anglicky)
- Serhij Stachovskyj na Facebooku
- Serhij Stachovskyj na Instagramu
