Portál:Slovensko/Článek/Archiv 2022
Toto je archiv článků, které byly v roce 2022 článkem měsíce na Portálu Slovensko.
Můžete se i podívat na aktuální archiv nebo ostatní archivy článků.
Lietavský hrad se nachází na Slovensku v Žilinské kotlině na strmém hřebínku mezi obcemi Lietava a Lietavská Svinná
v nadmořské výšce 635 m n. m. V současnosti jde o rozsáhlou a relativně dost zachovanou zříceninu.
Historie
Hrad postavili po roce 1241 pravděpodobně jako administrativní a vojenské centrum. V letech 1300 až 1321
je dáván do souvislosti s Matúšem Čákem. Koncem 14. století patřil králi
Zikmundovi Lucemburskému, v letech 1475–1494 pak Pavlovi Kinižimu, který zde prováděl
větší stavební úpravy. Opravil opevnění prvního předhradí a velkou obytnou věž, jakož i vstupní věžovou bránu. Počátkem 16. století hrad získal Mikuláš Kostka, jehož dceru Barboru si vzal za manželku František Turzo.
Nový majitel hradu opevnil další, druhé předhradí a opravil existující budovy; z nich víceré ukončil obloukovou
atikou podle nového výtvarného směru – renesance. Z roku 1530 pochází zpráva, že se na hradě zdržovala početná vojenská posádka – 285 žoldnéřů, kteří si zde sami vyráběli i střelný prach. V roce 1604 se počet vojáků zmenšil na 12. Po smrti Imricha Thurzy (1621) bylo zdejší panství rozděleno mezi dědice, kteří nějakou dobu hrad společně udržovali. V roce 1641 v důsledku majetkových sporů ztratili o areál zájem; hrad v první polovině 17. století patřil komposesorátu. Popis hradu z roku 1698 uvádí, že není obýván a nachází se zde jen archiv; 1760-1770 archiv převezli na Oravský hrad. Lietavský hrad už poté nebyl využíván ani udržován, a tak postupně chátral. V letech 1870–1873 zdejší majetky vlastnil baron Popper.
Nízké Tatry (slovensky Nízke Tatry) jsou pohoří a krajinná oblast nacházející se na Slovensku. Celá oblast je chráněna jako Národní park Nízké Tatry. Většinu jeho území tvoří stejnojmenné pohoří. Nejvyšší horou je Ďumbier (2043 m).
Geografie
Hlavní hřeben pohoří se táhne ze západu na východ v délce asi 80 km mezi údolími Váhu na severní straně a Hronu na straně jižní. Nízké Tatry se v sedle Čertovica dělí na celistvější východní část – Kráľovohoľské Tatry a západní – Ďumbierské Tatry. Hlavní hřeben v jednotlivých částech pohoří mění svůj vzhled i charakter. Například masiv Prašivé v západní části Nízkých Tater s nejvyšším vrcholem Veľká Chochuľa (1753 m) je klasickým zástupcem holin s hladce modelovaným reliéfem. Naopak nejskalnatější skupinou pohoří je masiv Ďumbieru od sedla Ďurkové. Východní část hřebene je výrazně zalesněna a až v oblasti Orlovej a Kraľovej hole znova nabývá charakter holých a travnatých kopců.
Nitransky hrad je zachovalý hradní komplex v Nitře. Nachází se hradním vrchu v centru města ve výši 220 m a vytváří výraznou dominantu města pod jižními výběžky pohoří Tribeč. Dominantou hradního areálu je katedrála, biskupský palác a mohutné opevnění s vystupujícími bastiony. Dnes na hradě sídlí biskupský úřad.
Dějiny
Hradní vrch byl svědkem nejstarších slovenských dějin, když se tu koncem 8. století začalo formovat Nitranské knížectví. Výhodná poloha lokality, ze tří stran chráněné řekou Nitrou, se stala vhodným místem na vybudování opevněného hradiště. Právě zde s velkou pravděpodobností stál Pribinův kostel, spojený s nejstarší písemnou zmínkou o městě, ale i celém knížectví.
Současný stav
Množství úprav, opevňovacích a rekonstrukčních prací během staletí zcela změnily původní vzhled hradu. Nejblíže původnímu vzhledu má jen bazilika svatého Jimrama z první poloviny 13. století, část hradní zdi a horní gotický kostel z první poloviny 14. století a vnitřní hradní brána z 16. století.
Budatín je městská část slovenského města Žiliny. Leží na pravé straně řeky Váh u soutoku s řekou Kysucou. Od centra Žiliny jej odděluje řeka Váh, od Považského Chlmce řeka Kysuca, na severu sousedí s městskou částí Brodno a na východě s městskou částí Zádubnie. Je postaven převážně na svazích protáhlého výběžku vrchu Dubeň s malebnými výhledy.
V prostorech Machov a Hrbky byly zjištěny stopy prastarého osídlení ze starší doby kamenné (přibližně 20 000 let před Kristem) a raného středověku. Budatín byl vždy úzce spjat s Budatínským zámkem, předtím vodním hradem, jehož věž stála pravděpodobně již v roce 1250. Budatínský zámek s parkem leží v zúženém prostoru u soutoku řeky Kysuca s Váhem a mezi výběžkem protáhlého vrchu Dubeň a vrchem Chlmce. Ze Žiliny se zde kdysi přecházelo brodem přes Váh okolo někdejšího vodního hradu směrem do Slezska. Později zde byl postaven dřevěný most. Koncem 30. let 19. století byl v tomto prostoru, ale mimo zámecký areál, postaven ještě jednoposchoďový zámeček.
Katedrála svaté Alžběty Durynské je největší kostel na Slovensku s celkovou plochou 1200 m² a kapacitou více než 5000 lidí a zároveň nejvýchodnější gotická katedrála v Evropě.
Nachází se ve středu Hlavní ulice v Košicích, přičemž ji formuje do tvaru čočky. Je hlavním chrámem Košické arcidiecéze a farním kostelem farnosti svaté Alžběty v Košicích. Vnější délka chrámu je 60 m, šířka 36 m, výška severní věže 59 m, hlavní lodě 24 m a bočných lodí 12 m. Stavba měla značný vliv na stavitelskou činnost v okolních městech Prešov, Bardejov, Sabinov, Rožňava a ovlivnila i výstavbu dalších chrámů v Polsku a Sedmihradsku (Sibiu, Brašov a Kluž).
Košickou gotickou katedrálu tvoří svatyně s pětidílným uzávěrem, dvě věže, poschoďová sakristie na severní straně a dvě kaple a předsíň na jižní straně. Jedinečná je vnitřní disposice chrámu, kde hlavní loď a čtyři boční lodě kříži v polovici jejich délky jedna příčná loď stejné výšky a šířky jako hlavní loď, se kterou vytváří řecký kříž. Tím ve středu katedrály vzniká objemný centrální prostor a v exteriéru tři rovnocenné štíty s bohatě dekorovanými portály, které patří k vrcholům středověkého kamenického umění ve střední Evropě. Komplex chrámu a přilehlých staveb kaple svatého Michala a Urbanovy věže byl vyhlášen za národní kulturní památku v roce 1970.
Krajská hvězdárna a planetárium Maxmiliána Hella v Žiaru nad Hronom je kulturně-výchovné zařízení sestávající z astronomické observatoře i planetária. Jeho úkolem je zpřístupňovat a rozšiřovat informace o astronomii a příbuzných přírodovědeckých tématech mezi laickou veřejností, především mezi dětmi a mládeží. K jeho organizačním součástem patří Hvězdárna v Banské Bystrici a Hvězdárna v Rimavské Sobotě.
Planetárium se nachází pod kupolí o průměru 10 metrů, v jejímž centru je optomechanický přístroj Zeiss Klein Planetarium 2P. Ten je doplněn dalšími zařízeními a projektory. Centrální přístroj simuluje celou hvězdnou oblohu viditelnou pouhým okem a promítá na ni i některá tělesa Sluneční soustavy. Hvězdárna obsahuje jako svůj hlavní přístroj zrcadlový dalekohled Maksutov-Cassegrain TEC s průměrem zrcadla 202 mm a ohniskovou vzdáleností 2200 mm. Kromě toho obsahuje i dalekohled LUNT s průměrem objektivu 60 mm a ohniskovou vzdáleností 600 mm k pozorování sluneční chromosféry. Oba dalekohledy jsou osazeny na společné montáži Losmandy HGM Titan 50: 1. Budova kromě toho obsahuje i několik sálů – přednáškový, SCI-FI sál a UFO sál – v nichž jsou další zařízení a materiál sloužící k demonstraci jevů probíhajících ve vesmíru. Pozorování lze provádět i z dvojice teras. Jedna z nich, zvaná solární terasa, obsahuje solární panely k demonstraci využití solární energie a několik slunečních hodin.
Krajská hvězdárna a planetárium Maxmiliána Hella v Žiaru nad Hronom je kulturně-výchovné zařízení sestávající z astronomické observatoře i planetária. Jeho úkolem je zpřístupňovat a rozšiřovat informace o astronomii a příbuzných přírodovědeckých tématech mezi laickou veřejností, především mezi dětmi a mládeží. K jeho organizačním součástem patří Hvězdárna v Banské Bystrici a Hvězdárna v Rimavské Sobotě.
Planetárium se nachází pod kupolí o průměru 10 metrů, v jejímž centru je optomechanický přístroj Zeiss Klein Planetarium 2P. Ten je doplněn dalšími zařízeními a projektory. Centrální přístroj simuluje celou hvězdnou oblohu viditelnou pouhým okem a promítá na ni i některá tělesa Sluneční soustavy. Hvězdárna obsahuje jako svůj hlavní přístroj zrcadlový dalekohled Maksutov-Cassegrain TEC s průměrem zrcadla 202 mm a ohniskovou vzdáleností 2200 mm. Kromě toho obsahuje i dalekohled LUNT s průměrem objektivu 60 mm a ohniskovou vzdáleností 600 mm k pozorování sluneční chromosféry. Oba dalekohledy jsou osazeny na společné montáži Losmandy HGM Titan 50: 1. Budova kromě toho obsahuje i několik sálů – přednáškový, SCI-FI sál a UFO sál – v nichž jsou další zařízení a materiál sloužící k demonstraci jevů probíhajících ve vesmíru. Pozorování lze provádět i z dvojice teras. Jedna z nich, zvaná solární terasa, obsahuje solární panely k demonstraci využití solární energie a několik slunečních hodin.
Bardejovské Kúpele jsou část města Bardejov na Slovensku. Leží asi 5 km od města Bardejov, v blízkosti je pohoří Spišská Magura, které chrání město před větry a povětrnostními změnami. S vlastním městem jsou spojeny autobusy MHD. V areálu jsou kromě lázeňských domů, hotelů i dvě koupaliště a dvě expozice Šarišského muzea v Bardejově – národopisná a skanzen – muzeum lidové architektury.
Vznik Bardejovských Kúpelí podmínily vývěry přírodních léčivých minerálních vod typu alkalicko-slaných, železnatých kyselek. Z výsledků chemických rozborů i z dlouholetých praktických zkušeností vyplývá, že bardejovská minerální voda může svou balneologickou hodnotou úspěšně soutěžit i s nejznámějšími minerálními vodami tohoto druhu.
Bardejovské Kúpele splňují předpoklady jak na balneologické, tak na klimatické lázeňské místo. V centrální parkové části lázní vyvěrá šest pramenů minerálních vod. Voda pramenů “Hlavný”, “Lekársky” a “Herkules" je hydrouhličitano-chloridová, sodná, železnatá, uhličitá, hypotonická, studená. Voda pramene "Alžbeta" je hydrouhličitanově-chloridová, sodno-vápenatá, železnatá, uhličitá, hypotonická, studená. Balneologickou hodnotou se mohou zařadit mezi nejvýznamnější minerální vody tohoto druhu. Rozdílnost v chemickém složení umožňuje jejich mnohostranné léčebné využití s různým působením. Vysoce mineralizované prameny s obsahem kysličníku uhličitého se používají na pitné kúry, léčebné lázně a inhalační léčbu.
Bardejovské Kúpele jsou část města Bardejov na Slovensku. Leží asi 5 km od města Bardejov, v blízkosti je pohoří Spišská Magura, které chrání město před větry a povětrnostními změnami. S vlastním městem jsou spojeny autobusy MHD. V areálu jsou kromě lázeňských domů, hotelů i dvě koupaliště a dvě expozice Šarišského muzea v Bardejově – národopisná a skanzen – muzeum lidové architektury.
Vznik Bardejovských Kúpelí podmínily vývěry přírodních léčivých minerálních vod typu alkalicko-slaných, železnatých kyselek. Z výsledků chemických rozborů i z dlouholetých praktických zkušeností vyplývá, že bardejovská minerální voda může svou balneologickou hodnotou úspěšně soutěžit i s nejznámějšími minerálními vodami tohoto druhu.
Bardejovské Kúpele splňují předpoklady jak na balneologické, tak na klimatické lázeňské místo. V centrální parkové části lázní vyvěrá šest pramenů minerálních vod. Voda pramenů “Hlavný”, “Lekársky” a “Herkules" je hydrouhličitano-chloridová, sodná, železnatá, uhličitá, hypotonická, studená. Voda pramene "Alžbeta" je hydrouhličitanově-chloridová, sodno-vápenatá, železnatá, uhličitá, hypotonická, studená. Balneologickou hodnotou se mohou zařadit mezi nejvýznamnější minerální vody tohoto druhu. Rozdílnost v chemickém složení umožňuje jejich mnohostranné léčebné využití s různým působením. Vysoce mineralizované prameny s obsahem kysličníku uhličitého se používají na pitné kúry, léčebné lázně a inhalační léčbu.
10
[editovat zdroj]
Slovenské národní povstání (známé také pod zkratkou SNP, slovensky Slovenské národné povstanie) bylo ozbrojené vystoupení protifašistických sil na území Slovenska v závěru druhé světové války.
Hlavními veliteli povstání byli generálové Rudolf Viest a Ján Golian. Centrem povstaleckého území byla ustanovena Banská Bystrica. Po jejím dobytí německými silami 28. října 1944 přešla velká část povstalců do partyzánské války, se svými základnami roztroušenými v pohořích středního Slovenska (Nízké Tatry, Velká Fatra, Javorníky, Kremnické vrchy, Slovenské rudohoří a jiné). V SNP bojovalo, kromě Slováků, také 3 000 Čechů. Dále v něm bojovali Poláci, Rumuni, Rusíni, Ukrajinci, Francouzi, Bulhaři, Jugoslávci a další. Významnou podporu povstání znamenalo působení vojáků různého zaměření dopravených na povstalecké území vzdušnými výsadky. Šlo zejména o vojáky a partyzány ze SSSR, ale v menším počtu i americkou a britskou vojenskou misi.
11
[editovat zdroj]
Katedrála svatého Martina (od dubna 1995 do března 2008 Konkatedrála svatého Martina) nebo Dóm svatého Martina je původně gotická sakrální stavba v historické zóně Bratislavy. Je nejvýznamnějším a největším kostelem v Bratislavě a jedním z největších na Slovensku. Od března roku 2008 je diecézním chrámem bratislavské arcidiecéze (do tohoto období byl konkatedrálou bratislavsko-trnavské arcidiecéze). Katedrála je jednou z nejvýraznějších bratislavských dominant a po Bratislavském hradě druhým nejvyhledávanějším turistickým objektem hlavního města Slovenska.
- Dějiny katedrály
Archeologický výzkum dokázal, že nejstarší osídlení na místě dnešního Dómu pochází z pozdní doby kamenné – eneolitu. Patřilo lidu bádenské kultury. Poměrně intenzivní bylo osídlení v období 1. století př. Kr., když se na zdejším území usídlili Keltové a prostor, na kterém dnešní chrám stojí, byl v těsné blízkosti jejich oppida.
Stavba chrámu prošla během své staleté existence složitým stavebním vývojem. Místo, na kterém současný chrám stojí, bylo od nepaměti centrem společenského a církevního dění ve městě. Podle dochovaných zpráv a archeologických nálezů se dá na tomto území předpokládat jádro vznikajícího města na přelomu 12. a 13. století. Existovala zde osada, jejíž obyvatelé zde kromě světských staveb a trhu (první záznam o řízení trhu pochází z roku 1151) postavili v 11. století menší kostel – rotundu – s kruhovým půdorysem, kolem kterého pohřbívali. Rotunda byla v 12. století přestavěna na kapli zasvěcenou svatému Martinovi a její spodní část sloužila jako karner. Potřebám věřících zprvu plně postačovala.
12
[editovat zdroj]
Čičmany jsou obec na středním Slovensku v okrese Žilina. Jedná se o světově proslulou obec s velkou památkovou rezervací slovenské lidové architektury.
O obci
Rázovitá obec leží v kotlině Strážovských vrchů, téměř u pramene řeky Rajčianky. Je nejvýše položenou obcí v Žilinském okrese. První zmínky o obci pocházejí z roku 1272. Obec je známá starobylou a unikátní lidovou architekturou - malovanými srubovými dřevěnicemi. Pro jejich záchranu byla dolní část obce v roce 1977 vyhlášena památkovou rezervací lidové architektury. Obec je zajímavá také lidovými kroji a výšivkami s geometrickou ornamentikou. V obci se nalézá národopisná expozice, zámek a kostel. Obec má i vlastní erb (obecní znak), který byl ale vytvořen až po roce 1990 a nemá žádný historický původ. Znázorňuje sv. Helenu, které legenda připisuje nález sv. Kříže a nástrojů Kristova umučení na Golgotě. Této události je zasvěcen právě místní kostel. Z obce pochází hudební skladatel a muzikolog prof. PhDr. Jozef Kresánek, DrSc., akad. malířka Matilda Čechová a lidový řezbář Vít Pieš, kterých významná část tvorby je věnována rodné obci. Dnes v obci žije z původních 1500 obyvatelů jen 250 osob.