Portál:Hudba/Článek/Archiv/2013

1

The Plastic People of the Universe je pražská rocková kapela, která patřila mezi hlavní protagonisty československého hnutí undergroundu v letech 1968 až 1988 a inspirovala vznik mnoha dalších undergroundových skupin. Tato avantgardní skupina se v 70. a 80. letech ocitala nedobrovolně v opozici proti komunistickému režimu v Československu a vzhledem ke svému nekonformnímu vystupování často zažívala perzekuce a také věznění.

Frontmanem skupiny byl Milan Hlavsa, který rovněž skládal většinu hudby. Původní sestavu vedle něj tvořili saxofonista Michal Jernek, kytarista Jiří Števich a bubeník Josef Brabec. Skupina od roku 1970 často procházela personálními změnami, v nejklasičtější sestavě mimo Hlavsy působil saxofonista Vratislav Brabenec, kytarista a později klávesista Josef Janíček, violista Jiří Kabeš a různí bubeníci. Skupina nahrála několik alb, ale v době svého nahrání žádné v Československu nevyšlo. Vydání některých zajistil v Kanadě Paul Wilson, který rovněž se skupinou hrál. V roce 1982 byl Brabenec donucen v rámci akce Asanace emigrovat a skupina bez něj pokračovala až do roku 1988. V roce 1988 Hlavsa založil skupinu Půlnoc. Skupina se opět sešla v roce 1997, odkdy hraje dodnes.

V roce 2001 zemřel Hlavsa, i přesto však skupina pokračovala v aktivním hraní. V současné době sestavu tvoří Brabenec, Kabeš, Janíček, kytarista Joe Karafiát, baskytaristka Eva Turnová a bubeník Jaroslav Kvasnička. Poslední album s názvem Maska za maskou skupina vydala v roce 2009.

2

Wilhelm Richard Wagner (22. května 1813, Lipsko – 13. února 1883, Benátky) byl německý hudební skladatel, výrazný představitel hudebního romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří opery Bludný Holanďan, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, Rienzi, Parsifal a operní tetralogie Prsten Nibelungův.

Mnoho let žil mimo Německo – především v Lotyšsku, Francii, Rakousku a Itálii. Nejdelší období však strávil ve Švýcarsku, kde se usadil poté, když po nezdařené revoluci v roce 1848 musel uprchnout z Německa. Několikrát navštívil i Čechy – především Prahu, kde uvedl některá svá díla. Měsíc strávil i v Teplicích; výlet na hrad Střekov jej inspiroval k napsání opery Tannhäuser. V Bayreuthu nechal pro své opery postavit v roce 1873 divadlo s výbornou akustikou a založil zde tradici Bayreuthských hudebních slavností (Bayreuther Festspiele), které si svoji světovou proslulost udržují dodnes.

Pro své protižidovské názory bylo jeho dílo již za císařství jednostranně posuzováno a zejména v období nacismu přímo zneužito. Wagner bývá (ne zcela logicky) spojován s Adolfem Hitlerem z toho důvodu, že Wagnerova snacha Winifred Marjorie Wagner (rozená Williams) byla dlouholetou Hitlerovou osobní přítelkyní.

3

Lewis Allan „Lou“ Reed (* 2. března 1942 Brooklyn, New York, USA) je americký rockový zpěvák, kytarista, hudební skladatel, producent, fotograf a příležitostný herec. Nejvíce je znám jako zakládající člen a hlavní textař skupiny The Velvet Underground, později také pro svoji sólovou kariéru, která trvá již několik desetiletí. I když Velvet Underground nezaznamenali komerční úspěch v době své existence, skupina je dodnes označována jako jedna z nejvlivnějších skupin vůbec. V žebříčku 100 největších umělců všech dob časopisu Rolling Stone se skupina umístila na 19. místě.

Reed spoluvytvářel základy rocku, do kterého pomohl vnést intelektuálnější myšlenky. Reedovy texty byly často o tématech, která byla tabu, jako sadomasochismus („Venus in Furs“), transvestitismus („Sister Ray“), prostituce („There She Goes Again“) nebo narkomanie („I'm Waiting for the Man“, „White Light/White Heat“, „Heroin“).

Po svém odchodu ze skupiny se v roce 1971 vydal na sólovou dráhu, v následujícím roce vydal skladbu „Walk on the Wild Side“, která se stala hitem. Umístila se na šestnácté příčce v žebříčku Billboard 200 a na desáté příčce v UK Singles Chart. Na B-straně singlu vyšla skladba „Perfect Day“. Reed byl frustrovananý z špatné kritiky jeho alb a v roce 1975 vydal experimentální Metal Machine Music, dvojalbum sestrojené pomocí smyček a zpětné vazby.

V žebříčku 100 nejlepších kytaristů všech dob časopisu Rolling Stone se v roce 2003 umístil na 52. příčce, ve stejném žebříčku z roku 2011 na 81. příčce. V žebříčku 100 nejlepších zpěváků všech dob od téhož časopisu se umístil na 62. místě. Reed prožil téměř celý život v New Yorku a jeho hudba je New Yorkem a jeho podsvětím do značné míry inspirována.

4

Sonic Youth byla alternativní rocková hudební skupina založená v roce 1981 v New Yorku. Skupinu zformoval kytarista a zpěvák Thurston Moore, baskytaristka a zpěvačka Kim Gordon a doprovodný kytarista Lee Ranaldo. Od roku 1985 v kapele bubnoval Steve Shelley, v různých dobách se Sonic Youth vytupoval kytarista Mark Ibold.

Kapela vznikla v prostředí newyorské nezávislé umělecké scény osmdesátých let. Celé módní vlně se začalo říkat no wave („žádná vlna“). Tvořila jakousi opozici k popovému proudu new wave („nová vlna“), avšak vlna no wave ani Sonic Youth nikdy nebyli součástí většinového proudu populární hudby. Jejich vliv je však patrný na mnoha hudebních směrech, např. grunge.

Mezi nejznámější alba skupiny patří Goo, vydané v roce 1990, dále např. debutové album Confusion Is Sex, Dirty či Sonic Nurse. Z písní vyniká „Sugar Kane“ či „Teen Age Riot“. Sonic Youth se vyznačují velmi specifickým zvukem a písněmi. Mnohdy využívají prvky improvizace a spojování jednotlivých písní či jejich částí do většího celku.

Skupina ukončila svou činnost v roce 2011.

5

Bob Dylan, rodným jménem Robert Allen Zimmerman (* 24. května 1941) je americký písničkář, který už pět desetiletí významně ovlivňuje populární hudbu a kulturu. Velká část jeho nejproslulejší tvorby pochází z 60. let, kdy byl považován za neoficiálního kronikáře a za vůdčí postavu sociálních nepokojů. Z některých jeho raných písní, jako „Blowin' in the Wind“ nebo „The Times They Are a-Changin'“, si americké hnutí za občanská práva a protiválečné hnutí udělalo skoro hymny. Šestiminutovým singlem „Like a Rolling Stone“, kterým se v roce 1965 rozešel se svými kořeny ve folkové hudbě, proměnil Bob Dylan radikálně definici populární hudby. Za zapojení elektrických hudebních nástrojů sklidil odsudek a kritiku mnoha členů folkového hnutí. Dylanovy texty se vzpíraly všem konvencím dobové populární hudby a měly velký dopad na rodící se kontrakulturu.

I když Dylan zpočátku vycházel z písní Woodyho Guthrieho, Roberta Johnsona a Hanka Williamse a z hudby a projevu Buddyho Hollyho a Little Richarda, později hranice hudebních žánrů překročil a proměnil. Za 50 let své hudební kariéry experimentoval s řadou různých tradic amerického písničkářství – od folku, blues a gospelu, přes rokenrol a rockabilly, k anglickému, skotskému a irskému folku, nevyhnul se ani jazzu a swingu. Dylan vystupuje s kytarou, klávesami a harmonikou.

Jako písničkář a hudebník získal Dylan mnoho ocenění včetně Grammy, Zlatého glóbu a Ceny Akademie (Oscar). Byl uveden do Rokenrolové síně slávy, Nashvillské písničkářské síně slávy a Písničkářské síně slávy. Porota Pulitzerovy ceny mu v roce 2008 udělila zvláštní cenu „za výrazný přínos populární hudbě a americké kultuře“. V květnu 2012 obdržel Dylan od prezidenta Baracka Obamy Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší civilní vyznamenání Spojených států.

6

Škola základ života je divadelní muzikálová komedie, pro kterou byla inspirací česká filmová komedie režiséra Martina Friče z roku 1938 natočená podle fejetonů Jaroslava Žáka, která se nazývá také Škola základ života. Hru uvedly na podzim 1937 hned dva ochotnické spolky – v Plzni a v Ostravě. V Brně se hra objevila v tehdejším Zemském divadle (dnešní Národní divadlo) s podtitulem Pestrá freska ze života kantorů a študáků a režie se ujal František Šlégr. Tuto komedii má na repertoáru Městské divadlo Brno, dále také Městské divadlo Zlín, Jihočeské divadlo nebo Divadlo v Dlouhé.

Je zde s mírným humorem a ironií pohlíženo na typické školní situace a je zde zachycen už léta trvající boj mezi studentem a kantorem. Celé představení, je protkáno známými písněmi meziválečného období, jako „Dr. Swing“, „Chyťte brouka“, „Ta naše jedenáctka“ nebo „Nevěrná Rosita“.

7

Jessie J, vlastním jménem Jessica Ellen Cornish (* 27. března 1988, Londýn) je britská zpěvačka a hudební skladatelka. Narodila se a vyrůstala v Londýně, kde také vystudovala BRIT School. Podepsala smlouvu s hudebním vydavatelstvím Sony/ATV Music Publishing, kde se prosadila jako textařka pro americké zpěváky Chrise Browna a Miley Cyrus.

Na konci roku 2010 vydala svůj debutový sólový singl „Do It Like a Dude“, který se v britské singlové hitparádě UK Singles Chart umístil na druhé příčce. Poté, co se její druhý singl „Price Tag“, vydaný v roce 2011, umístil v 19 zemích na prvních příčkách hitparád, vydala první album s názvem Who You Are. Ve Spojeném království se umístilo na druhé příčce. Později následovaly další singly „Nobody's Perfect“, „Who's Laughing Now“ a „Who You Are“, které se vždy umístily mezi 20 nejvýše postavenými singly ve Spojeném království. Šestý singl, píseň „Domino“, přinesl Jessie J velký mezinárodní úspěch, když se umístil v americké hitparádě Billboard Hot 100 na šestém místě. Jednalo se také o její druhou píseň, která vystoupala ve Spojeném království na první příčku singlové hitparády. V pořadí sedmý singl „LaserLight“ se ve Spojeném království umístil mezi deseti nejvýše postavenými singly. Jessie J se tak stala první zpěvačkou, jejichž šest songů z jednoho alba se dokázalo umístit mezi top 10 singly hitparády UK Singles Chart. Očekává se, že v roce 2013 vydá své druhé album. Objevila se také jako porotkyně v britské pěvecké soutěži The Voice UK.

Hudba Jessie J je známá jako netradiční kombinace několika hudebních stylů. Ve svých písních kombinuje soulové vokály s contemporary R&B, pop music, synthpopem nebo hip hopovými beaty. Během kariéry získala za svůj přínos hudebnímu průmyslu řadu ocenění, například v roce 2011 cenu kritiků BRIT Awards. Stala se také vítězkou ocenění Sound of 2011 britské rozhlasové a televizní stanice BBC. Do dubna 2012 prodala po celém světě více než 11 milionů singlů a přes 2,5 milionů alb.

8

Van Morrison, OBE, rodným jménem George Ivan Morrison, (* 31. srpna 1945 v Belfastu) je britský zpěvák, písničkář, básník a multiinstrumentalista, nositel Řádu britského impéria, držitel ceny Grammy.

Patří k nejvýznamnějším představitelům populární hudby v její dosavadní historii. Vyniká suverénním hlasovým projevem a je také uznávaným skladatelem a mnohostranným hudebníkem (kytaristou, saxofonistou, hráčem na foukací harmoniku, bicí atd.). Jeho osobitý hudební výraz vyrůstá z kořenů rhythm and blues a keltské hudby, který je dále obohacen o vlivy rocku, folku, soulu, jazzu i country. Je pro něj příznačné střídání rozmanitých stylů a jejich míšení.

K jeho nejúspěšnějším písním patří „Gloria“, kterou nazpíval se skupinou Them a kterou později převzala Patti Smithová (otevírala její debutové album Horses z roku 1975). K jeho dalším písňovým úspěchům z jeho následné sólové dráhy patří „Brown Eyed Girl“, v 70. letech pak „Moondance“, „Domino“, „Wild Night“ a další. Natočil na 35 alb, z nichž zvláště legendární Astral Weeks (1968) a komerčně úspěšné Moondance (1970) se řadí k základním albům rockové historie a v autoritativních anketách hudebních kritiků celého světa se trvale objevují na nejpřednějších příčkách (srov. např. anketu amerického hudebního časopisu Rolling Stone 500 nejlepších alb všech dob.

V jeho dosavadní tvorbě lze pozorovat střetávání i propojování několika určujících poloh: folk-rockové, především na albech Astral Weeks a Veedon Fleece (1974), soul-rockové s prvky blues, zvláště Moondance, His Band and the Street Choir (1970), přičemž určitou syntézu obou uvedených poloh představuje album Saint Dominic's Preview (1972). Country se objevuje na albech Tupelo Honey (1971), Into the Music (1979) a zejména Pay the Devil (2006). K jeho umělecky nejpřesvědčivějším výkonům na poli jazzové inspirace patří album What's Wrong with This Picture? (2003).

V roce 1993 se stal členem Rock'n'rollové síně slávy (Rock and Roll Hall of Fame) a v roce 2003 vstoupil do Síně slávy písničkářů (Songwriters Hall of Fame). Je populární ve Spojeném království, v rodném Irsku nebo ve Spojených státech amerických. Svojí tvorbou ovlivnil řadu dalších tvůrců.

9

R.E.M. (vyslov.„ár-í-em“) byla americká rocková skupina, kterou v roce 1980 ve městě Athens v Georgii založili bubeník Bill Berry, kytarista Peter Buck, baskytarista Mike Mills a zpěvák Michael Stipe. R.E.M. patří mezi první kapely hrající alternativní rock, které se dostaly do povědomí širokého spektra posluchačů. Svůj první singl, „Radio Free Europe“ vydali v roce 1981 u labelu Hib-Tone. V roce 1982 následovalo vydání EP Chronic Town u I.R.S. Records a alba Murmur v roce 1983, které se dočkalo velice pozitivních reakcí ze strany hudebních kritiků. V následujících letech dosáhli R.E.M. díky dalším albům úspěchů na alternativní scéně. V roce 1987 vstoupili do mainstreamu hitem „The One I Love“ a o rok později podepsali smlouvu s Warner Bros. Records.

Na začátku 90. let vydali R.E.M., v té době často označováni za průkopníky alternativního rocku, velice úspěšná alba Out of Time (1991) a Automatic for the People (1992), jejichž zvuk se však lišil od doposavadních alb kapely. S albem Monster (1994) se R.E.M. vrátili k více rockovému zvuku a po šestileté odmlce se vydali na turné, které však poznamenaly zdravotní potíže členů kapely. V roce 1997 prodloužili R.E.M. smlouvu s Warner Bros. za tehdy rekordních 80 milionů dolarů. Následujícího roku kapelu z osobních důvodů opustil bubeník Bill Berry a kapela byla od té doby tříčlenná.

R.E.M. hráli a vydávali desky i v prvním desetiletí 21. století, avšak ty se setkaly se smíšenými reakcemi kritiků a fanoušků. Kapela se také aktivně angažuje v různých politických a společenských hnutích. V roce 2007 byli R.E.M. uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame.

10

Nico (rodným jménem Christa Päffgen; 16. října 1938 Kolín nad Rýnem, Německo – 18. července 1988 Ibiza, Španělsko) byla německá hudebnice, zpěvačka, herečka, modelka a hudební skladatelka. Nejprve byla fotomodelkou a krátce poté se přestěhovala do Francie. Díky modelingu se dostala do dalších evropských zemí, například do Švýcarska, Španělska a Rakouska. Ze všech míst si Nico nejvíce oblíbila ostrov Ibiza, který často navštěvovala po většinu svého pozdějšího života a kde také zemřela. Na přelomu padesátých a šedesátých let se Nico začala angažovat i ve filmech. První větší rolí pro ni byla postava Nico Otzak ve filmu Sladký život italského režiséra Federica Felliniho. V šedesátých letech hrála v několika filmech Andyho Warhola a během sedmdesátých pak v různých filmech francouzského režiséra Philippe Garrela.

Ačkoliv Nico již počátkem šedesátých let chodila na hodiny zpěvu, až do roku 1965 se tomu nevěnovala. V roce 1965 natočila v Anglii za pomoci Andrew Loog Oldhama, který byl manažerem skupiny The Rolling Stones, svůj první singl. Později, když se přestěhovala do New Yorku, ji Andy Warhol představil skupině The Velvet Underground, které dělal manažera, a Nico s nimi začala zpívat. Jejich spolupráce vyvrcholila v albu The Velvet Underground & Nico, na kterém Nico zpívá hlavní vokály ve třech z celkových jedenácti písní. Album vyšlo v březnu 1967 a ve stejném roce Nico vydala své první sólové album nazvané Chelsea Girl. V následujících letech vydala pět dalších alb. Na prvních třech z nich a znovu na posledním ji doprovázel bývalý člen The Velvet Underground, multiinstrumentalista John Cale.

Zemřela v červenci 1988 na následky zranění při nehodě na kole. Její památku v pozdějších letech uctilo mnoho hudebníků, kteří zahráli na festivalu Life Along the Borderline: A Tribute to Nico pořádaném Johnem Calem v letech 2008, 2009, 2010 a 2013 v různých městech. Mezi vystupujícími byli například Sharon Van Etten, Mark Linkous, Kim Gordon, Lisa Gerrard nebo Peaches. Jako svůj vzor ji označily například Patti Smith nebo Siouxsie Sioux.

11

David Jon Gilmour, CBE (* 6. března 1946) je britský hudebník známý především jako kytarista, zpěvák a jeden z hlavních skladatelů skupiny Pink Floyd. Mimo Pink Floyd působí také jako hudební producent a vydal tři sólová alba. Gilmour je rovněž aktivně zapojen do několika charitativních organizací. V roce 2003 mu byl za zásluhy v hudbě a filantropii udělen Řád britského impéria v hodnosti Commander (označení CBE). Roku 2008 obdržel cenu Q Awards za významné zásluhy.

David Gilmour se narodil v Cambridgi Douglasovi a Sylvii Gilmourovým jako jejich druhé dítě. Navštěvoval The Perse School v Cambridgi, kde potkal pozdějšího kytaristu a zpěváka Pink Floyd Syda Barretta, který chodil na Cambridgeshire High School for Boys ve stejné ulici. S Barrettem trávili přestávky na oběd společným hraním na kytaru. V roce 1963 vstoupil Gilmour do skupiny Joker's Wild, ve které hrál do roku 1966, kdy s několika přáteli odjel do Francie a Španělska. Tam nepříliš úspěšně hráli; to, co vydělali, utratili za živobytí. Proto se v roce 1967 vrátili zpět do Británie.

12

Keith Richards (* 18. prosince 1943) je britský kytarista a zakládající člen kapely The Rolling Stones. Richards také spolupracoval s umělci jako Max Romeo, Hubert Sumlin, Les Paul, Tom Waits, Bono a The Edge z U2, Nona Hendryx, Jimi Hendrix, John Phillips a Aretha Franklinová. Richards je také často zmiňován pro svou drogovou minulost. Na konci šedesátých a v sedmdesátých letech byl kvůli drogám několikrát odsouzen. Ve své autobiografii uvádí, že jedna z nejtěžších věcí v životě pro něj bylo zbavit se závislosti na heroinu.

Kdysi používal jméno Keith Richard, neboť Andrew Loog Oldham, první manažer The Rolling Stones, odstranil „s“ z jeho příjmení, aby více připomínalo Cliffa Richarda. Richards později začal „s“ opět používat. Keith Richards je někdy označován jako „The Human Riff“, nebo „Keef Riffhard“. Prestižní hudební časopis Rolling Stone ho ve svém seznamu sta nejlepších kytaristů všech dob řadí na čtvrté místo. Čtrnáct písní, které Richards napsal spolu s Mickem Jaggerem, uvádí tento časopis ve svém seznamu pěti set nejlepších písní všech dob.