Podhradní Lhota
| Podhradní Lhota | |
|---|---|
 Pohled na Podhradní Lhotu z vrchu Bašta | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| LAU 2 (obec) | CZ0721 588873 |
| Pověřená obec | Bystřice pod Hostýnem |
| Obec s rozšířenou působností | Bystřice pod Hostýnem (správní obvod) |
| Okres (LAU 1) | Kroměříž (CZ0721) |
| Kraj (NUTS 3) | Zlínský (CZ072) |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°25′15″ s. š., 17°47′42″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 462 (2022)[1] |
| Rozloha | 3,81 km² |
| Katastrální území | Podhradní Lhota |
| Nadmořská výška | 386 m n. m. |
| PSČ | 768 71 |
| Počet domů | 169 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Podhradní Lhota 150 768 71 Rajnochovice starosta@podhradnilhota.cz |
| Starosta | Petr Horáček |
| Oficiální web: www | |
  Podhradní Lhota | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 588873 |
| Kód části obce | 123790 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Podhradní Lhota se nachází v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji. Leží stranou komunikace mezi Bystřicí pod Hostýnem a Valašským Meziříčím na úpatí Kelčského Javorníka, který je nejvyšším vrcholem Hostýnských vrchů. Žije zde 462[1] obyvatel. Rozprostírá se v místech, jimž před dlouhou řadou staletí vévodily dva starobylé hrady – Šaumburk (608 m n. m.) a Nový Šaumburk (530 m n. m.), nesprávně též nazývaný Zubříč.[3][p 1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci se objevuje roku 1271 v listinách olomouckého biskupa Bruna ze Šaumburku.[4] Jak jméno Lhoty napovídá, souvisí její vznik s hradem Šaumburkem, z nějž se zachovaly jen nepatrné pozůstatky v podobě příkopů a zbytků hradeb. Dějiny regionu však sahají až do mladší doby kamenné, což dosvědčuje nález kamenného mlatu pod Šaumburkem. O hustém osídlení kraje svědčí nálezy z Kelčského Javorníka a blízkého okolí. Dochovala se také pravěká pazourková škrabadla, kamenná sekyrka z hadce a poškozený obuch. Cenný je nález bronzové sekyrky z konce doby bronzové blízko domu č. p. 68. Až s příchodem Slovanů v době železné byla zaznamenána u říčky Juhyně prvotní osada.
V období třicetileté války byla Podhradní Lhota v roce 1620 vypálena a vydrancována polskými vojsky, což dokládají záznamy o zpustlém mlýně v roce 1636. Krajem procházela vojska také v dalším století, například v roce 1708, kdy uherští Kuruci a později v roce 1742 Prusko pustošilo region směrem na Valašské Meziříčí.
Postupem času pokračovalo osídlování podél říčky Juhyně hluboko do lesů a přilehlých pasek. V roce 1721 vznikají Rajnochovice, zvané Zálhotí. Kostel Narození Panny Marie a sv. Anny dal postavit v letech 1716–1738 olomoucký kardinál Wolfgang Hannibal von Schrattenbach v místech pramene sv. Anny na úpatí Klínce, v okolí starého dřevěného kostelíka na nynějším hřbitově. Fara byla zbudována v jeho bezprostřední blízkosti a nesla název Farnost Podhradní Lhota až do roku 1974, kdy byla přejmenována na Farnost Rajnochovice.
Rozvoj obce utěšeně probíhal po roce 1918 za první republiky a byl zabrzděn teprve po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 5. března 1939, kdy obec dostala oficiální německý název Burgsdorf a byla začleněna do okresu Hranice. Druhá světová válka způsobila obyvatelstvu hodně duchovního i hmotného strádání. Jména 7 obětí perzekuce a pronásledování jsou zaznamenána na památníku obětem obou světových válek. V závěru nacistické okupace působila v regionu partyzánská brigáda Jana Žižky (kapitán Jerry, vl. jménem Vladimír Krajčík). Obec byla osvobozena 7. května 1945 Rudou armádou.
Nastala nová éra v životě obce, ale po Únoru 1948 následoval nečekaný zlom; likvidace soukromých živností a kolektivizace zemědělství, dovršená založením JZD v roce 1958. Výrazem nespokojenosti velké části obyvatelstva s vývojem po roce 1948 se stal v tomto regionu třetí odboj, představovaný skupinou Hory Hostýnské. V tomto nelehkém období se snažil MNV o postupné zlepšovaní životních podmínek občanů, např. probíhaly akce ke zvelebení obce (budování kanalizace, bezprašné komunikace, dlážděné chodníky aj.). Došlo též k napojení vodovodního řadu na pramen zvaný Ščúrka v Kelčském Javorníku. Obecní spádový vodovod byl vybudován již v roce 1936. Velké úsilí si vyžádaly i nové stavby, a to prodejna Jednoty (1968), budova MNV (1970), areál Víceúčelového tělovýchovného zařízení (1982), adaptace bývalého hostince U Marků na kulturní jizbu a později na jídelnu pro důchodce (1983), Požární dům (1984). MNV se mimo jiné zasloužilo o úpravu veřejné zeleně, která byla vždy chloubou obce a poutala pozornost turistů a návštěvníků regionu.
K zásadním změnám v životě obyvatel přispěl Listopad 1989. Do čela obce bývá voleno v pravidelných intervalech zastupitelstvo obce vedené starostou. 12. dubna 1995 byla předána obci v reprezentačních prostorách Parlamentu ČR v Praze symbolika obce. Autorem znaku a vlajky obce je Miroslav Pavlů. Ten se ztotožnil s obsahovou stránkou staré obecní pečetě (1699) a převzal podobu hradu i do nového znaku obce. Kombinace červené a stříbrné barvy připomíná barvy olomouckého biskupství i kelčského panství. Vlajka obce je výsledkem heraldikova úsilí o zjednodušení znaku. Dominuje na něm pouze kopřivový list - rodový erb hrabat ze Šaumburku, který tak připomíná olomouckého biskupa Bruna jako zakladatele hradu nad Podhradní Lhotou a současně významného držitele kelčského panství.[3]
Tradice a kultura[editovat | editovat zdroj]
Obyvatelé obce dodržují tradici masopustního vodění medvěda[5] a Anenské pouti. Každoročně se zde zastavuje též svatý Mikuláš se svou družinou.[6] V kulturním domě se pravidelně konají plesy, např. Myslivecký či Tříkrálový.[7]
V budově ZŠ z roku 1900 se nachází expozice sochařského a restaurátorského díla místního rodáka Oldřicha Drahotušského (1929–1994). Galerie byla otevřena v červenci 2003,[8] soubor tvoří sochy, reliéfy a ukázka restaurátorské dokumentace. [p 2]
Dále v obci působí Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení a TJ Sokol s oddílem šachu. Ten pravidelně pořádá bleskový turnaj s názvem Memorial Čeňka Kainera a Jana Velhudy. V roce 2009 proběhl již 28. ročník.[3]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka sčítání lidu níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[9]
| Místní části | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | část Podhradní Lhota | 504 | 508 | 467 | 468 | 491 | 511 | 547 | 530 | 582 | 552 | 538 | 515 | 533 | 512 |
| Počet domů | část Podhradní Lhota | 71 | 77 | 78 | 79 | 81 | 85 | 104 | 122 | 123 | 129 | 125 | 138 | 161 | 162 |
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Nový Šaumburk (nesprávně zvaný Zubříč), zřícenina hradu přímo nad vesnicí
- Boží muka u silnice do Rajnochovic
- Soška sv. Anny s letopočtem 1818 v lokalitě „Šraňky“[8]
- Kaplička Sedmibolestné Panny Marie – u domů č.p. 84 a 85 (19. století)[8]
- Přestavovaná budova fojtství (v současnosti hostinec U Novosadů) – náves obce[3]
Příroda a turistika[editovat | editovat zdroj]
Podhradní Lhota se nachází na pomezí Podbeskydské pahorkatiny a Hostýnsko-vsetínské hornatiny. V katastru obce se nachází 20 chat. Území Podhradní Lhoty bylo v 80. letech minulého století zahrnuto do zóny klidu.
Asi 1,5 kilometru po 
zelené turistické trase KČT od centra se v území obce na trati Kojetín – Valašské Meziříčí nachází železniční zastávka Podhradní Lhota, do prosince 2021 pojmenovaná Rajnochovice.[10]
Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]
- František Gogela (1854–1922), kněz a botanik[8]
- Oldřich Drahotušský (1929–1994), akademický sochař a restaurátor[3]
- Alois Bučánek (1897–1945), akademický sochař[8]
- Oldřich Einšpigel (1930–1978), knihovník Národní knihovny v pražském Klementinu a překladatel[8]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
panoramatický snímek obce a blízkého okolí
-
cesta od zastávky Podhradní Lhota
-
Pamětní deska Františku Gogelovi na budově fary v Rajnochovicích
-
Hrušeň planá zapsaná v Seznamu památných stromů v okrese Kroměříž
-
Boží muka u silnice do Rajnochovic
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ a b c d e f g Oficiální stránky obce Podhradní Lhota
- ↑ PSČ: Dnes vám představíme obec Podhradní Lhota[nedostupný zdroj]
- ↑ NA VLASTNÍ KŮŽI - Jak se vodí ve Lhotě medvěd[nedostupný zdroj]
- ↑ Mikuláš v Podhradní Lhotě[nedostupný zdroj]
- ↑ Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, o. p. s. • Podhradní Lhota
- ↑ a b c d e f [1]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-12-12]. Dostupné online.
- ↑ Drážní úřad schválil názvy čtyř nových zastávek a jednu změnu názvu. Zdopravy.cz [online]. 2021-10-31 [cit. 2021-10-31]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Podhradní Lhota na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Lhota v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Podhradní Lhota v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Šaumburk, obr ze 13. století se slavnou minulostí[nedostupný zdroj]
- Hrad Zubříč zničili rakouští minéři[nedostupný zdroj]
- oficiální web Svatohostýnského muzea
- Cyklotrasy a cyklomapy • Hostýnské a Vizovické vrchy
- Turistické trasy • Hostýnské a Vizovické vrchy
