1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o československé brigádě. O jugoslávských partyzánech pojednává článek Partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova (Jugoslávie).

1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky (nesprávně uváděna jako Partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova) byla největší vojenská jednotka vedoucí partyzánský boj proti německým okupačním jednotkám v prostoru Čeladné a Magurky v Protektorátu Čechy a Morava během 2. světové války. Brigáda byla v říjnu 1944 reorganizována a rozdělena na Oblastní oddíly (např. Partyzánský oddíl Olga), ty se následně dělily ještě na malé partyzánské skupiny.[1]

Ján Ušiak v uniformě ČS. jednotek na východní frontě.

Brigáda zpočátku působila v Moravskoslezských Beskydech v oblasti hor Magurka, Trojačka, Kněhyně a v horské osadě Podolánky. Jejím prvním velitelem byl Ján Ušiak. Narodil se dne 5. října 1914 v Budiné na Slovensku. Do roku 1938 byl vojákem Československé armády, po rozbití Československa se vrátil na Slovensko do Bakty, která však připadla Maďarsku, a protože se mu nepodařilo získat slovenské státní občanství, musel narukovat do maďarské armády, se kterou bojoval na východní frontě. V roce 1942, přechází Ján Ušiak na stranu Ruska. Do Protektorátu Čechy a Morava se vrací již jako partyzán. Po dvou neúspěšných pokusech o překročení protektorátní hranice se Ušiak dostává přes hranice definitivně 15. října 1944 za pomocí domácích vlastenců. Odboj vedený Ušiakem a Ušiakova násilná smrt tvoří pilíře partyzánského hnutí na Čeladné.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Vysazení[editovat | editovat zdroj]

Jednotka byla zformována z výsadku Jan Žižka I a Jan Žižka II, který byl ve dvou vlnách mezi 28. srpnem a 3. září vyslán podpořit partyzánské hnutí na Slovensku a vypuknuvší Slovenské národní povstání. Zatímco první část desantu vytvořila partyzánskou brigádu Jan Žižka, která působila na Slovensku, druhá část výsadku pod velením Ušiaka dostala záhy rozkaz k přesunu na Moravu a k rozpoutání partyzánského boje v této oblasti. Tím měla narušit postup německých sil proti slovenským povstalcům a v ideálním případě přenést povstání na východní Moravu.

První stanoviště[editovat | editovat zdroj]

První jeho stanoviště bylo právě na Kněhyni. Ze začátku byli partyzáni na Trojačce v chatě Klubu českých turistů. Toto místo bylo ale prozrazeno Stanislavem Kotačkou, který spolupracoval s Němci. V noci z 22. na 23. října, byla chata Němci obklíčena a začal útok na partyzány, těm se však podařilo rychle ustoupit a stáhnout se, ale lesní chata byla zničena, stejně jako zásoby potravin, zbraní a střeliva.

Druhé stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Nové sídlo měli partyzáni pod vrcholem Kněhyně. Za pomocí občanů z Čeladné byla vybudována zemljanka. V této složité situaci bylo nutné shánět nové zásoby a právě čeladenští občané jako byli Oldřich Machander a Karel Winkler, partyzánům dodávali maso. Partyzáni pokračovali v činnosti.

Potlačení odboje a oběti[editovat | editovat zdroj]

2. listopadu se měla uskutečnit na Čertově Mlýně schůzka s jinými partyzány. Místo schůzky bylo však prozrazeno a obklíčeno nacistickou hlídkou. Slovenský partyzán Ján Ušiak a náčelník štábu Dajan Bajanovič Murzin byli těžce zraněni.

Téhož dne zorganizoval velitelský štáb stíhacího oddílu pátrací akci v okruhu, kde došlo předešlého dne k přestřelce. Na místě padlo pak 6 partyzánů, mezi nimi jedna žena – Růžena Valentová. Raněný Ušiak se dostal pod ochranu partyzánů pod horu Martiňák na Horní Bečvu a pak byl převezen Oldřichem Machandrem na horní Čeladnou k Machandrům, kde mu poskytl ošetření medik Oldřich Fiedl.

Němci 3. listopadu 1944 obklíčili dům Machandrových. Těžce raněný Ušiak, aby se nedostal do rukou Němců, se zastřelil. V Čeladné a v dalších obcích vyhlásili stanné právo, ve čtvrtek 23. listopadu 1944 popravili na dolní Čeladné oba pomocníky partyzánů – Oldřicha Machandera a Karla Winklera. Kolem 27 lidí bylo popraveno nebo odvedeno do koncentračních táborů. V té chvíli se ukázalo, jak prozíravé bylo vyslat partyzánské organizátorské oddíly do Hostýnských a Vizovických vrchů pod vedením I. P. Stěpanova a V. Švecova - Grekovského. Tam se napojily na místní odbojové skupiny a spolupracovali dokonce ze západním desantem Wolfram velitele kpt. Otiska. Jádro brigády se stále přesouvalo mezi Bystřicí p.Hostýnem, Val.Meziříčím, Vsetínem, Vizovicemi, Zlínem až k Val.Kloboukům. Z původních asi 350 mužů, kteří přešli ze Slovenska, vzrostla síla brigády na téměř 1400 bojovníků na konci války, kdy se podíleli na boji za osvobození Zlína, Vsetína, Vizovic a jiných obcí v regionu Valašska.

Osvobození Čeladné[editovat | editovat zdroj]

Čeladná byla osvobozována dvakrát. 4. května 1945 v odpoledních hodinách začala postupovat Rudá armáda od Ostravice přes Vrchy a dostala se na horní Čeladnou. Po stažení jednotek ve večerních hodinách a přestřelkách trvajících celou noc; ráno 5. května 1945 osvobodila Rudá armáda celou obec. V obci bylo poškozeno několik domů, požární zbrojnice, byla přerušena hlavní silnice na Frenštát pod Radhoštěm, těžce byla poškozena železniční trať.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://rodinnivalecnici.webnode.cz/vojenske-utvary-nasich-valecniku/partyzanska-brigada-jana-zizky/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PŘIKRYL, Josef. 1. čs. partyzánská brigáda Jana Žižky : (srpen-listopad 1944). Ostrava: Profil, 1976. 302 s.
  • HROŠOVÁ, Marie. Na každém kroku boj. Historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944–květen 1945). Vsetín, 2012. 432 s. ISBN 978-80-260-2483-5.
  • ZIKOVÁ, Renáta. Konfident brněnského gestapa Stanislav Kotačka. Vedoucí práce PhDr. Libor Vykoupil, PhD.. [s.l.]: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Historický ústav, 2011. 86 s. Dostupné online. 
  • ŠOLC, Jiří. Za frontou na východě: českoslovenští parašutisté ve zvláštních operacích na východní frontě za druhé světové války (1941 – 1945). Praha: Svět křídel, 2003. 343 s. ISBN 80-85280-93-0
  • KROUPA, Vladislav, HUŇÁČEK, Zdeněk, JOŽÁK, Jiří, STŘÍBRNÝ, Jan. Český antifašismus a odboj : slovníková příručka. Praha: Naše vojsko; ČSPB, 1988. s. 315-316.