Wolfgang Hannibal von Schrattenbach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Eminence
Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu
Schrattenbach Wischa.jpg
Církev římskokatolická
Diecéze Olomouc
Znak Znak
Svěcení
Kardinálská kreace 18. května 1712
Osobní údaje
Datum narození 12. září 1660
Místo narození Lemberg (Štýrsko)
Datum úmrtí 22. července 1738 (ve věku 77 let)
Místo úmrtí Brno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wolfgang Hannibal hrabě von Schrattenbach (12. září 1660 zámek Lemberg u Celje, Štýrsko (Slovinsko) – 22. července 1738 Brno) byl kardinál, olomoucký biskup a místokrál neapolský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl prvorozeným synem z 22 dětí císařského komoří Jana Baltazara ze Schrattenbachu a Anny Alžběty z Wagensbergu. Po studiích ve Štýrském Hradci a Salzburgu vystudoval v letech 1677–1683 na Collegiu GermanicuŘímě práva a filozofii. Po vysvěcení na kněze brzy získal kanonikáty v Olomouci (1682) a v Salcburku, kde se později stal katedrálním děkanem. V církevní kariéře rychle stoupal díky svým příbuzným, zejména strýci, pražskému arcibiskupovi Ferdinandu Khünburgovi. Olomouckým biskupem byl Schrattenbach v letech 17111738, ale ve své diecézi se příliš často nezdržoval. Roku 1714 jej císař Karel VI. jmenoval vyslancem na papežském dvořeKvirinálu, kde byl jmenován kardinálem (s titulárním kostelem San Marcello al Corso) a roku 1719, po smrti Jana Václava hraběte Gallase, nastoupil na dva roky do prestižního úřadu místokrále v Neapoli. Roku 1725 se stal tajným komorníkem císaře Karla VI.

V církevní politice byl Schrattenbach vlivnou osobností, jak na vídeňském císařském dvoře, tak v Římě. Byl typickým představitelem nepotismu: své četné příbuzné dosazoval do úřadů a všestranně je finančně podporoval. Například 24. června 1736 ve vyškovském zámku uspořádal oslavu sňatku svého synovce, Františka Antonína ze Schrattenbachu s Marií Josefínou, hraběnkou Bruntálskou z Vrbna, a jeho pak učinil svým hlavním dědicem.

V letech 1732 a 1736 Schrattenbach stál jako diplomat a „coronator“ v čele papežské korunovace dvou zázračných mariánských obrazů, roku 1732 reliéfu Panny Marie Svatokopecké na svatém Kopečku u Olomouce a roku 1736 obrazu Madony Svatotomské v Brně.

Náhrobek kardinála Schrattenbacha

Kardinál zemřel v Brně po dvouletém utrpení na rakovinu ledvin a byl pohřben v Kroměříži.

Umění a kultura[editovat | editovat zdroj]

Kardinál byl milovníkem umění, pompézní dvorské kultury a zábavy. K jeho oblíbeným letním rezidencím patřily zámky v Kroměříži, ve Vyškově a Schrattenbachův palác v Brně, Kobližné ulici, který pro něj přestavěl brněnský architekt Mořic Grimm, a kde dnes sídlí Mahenova knihovna. V Kroměříži založil kláštery řádu piaristů a kapucínů, kapli Bolestné Panny Marie a v tamní biskupské mincovně dával razit stříbrné i zlaté biskupské mince a medaile.

Ve vyškovském zámku zřídil divadelní sál. Měl proslulou dvorskou kapelu, kterou vedli Italové Stefano Leporati a Girolamo Pera (jako kapelníci) a Carlo Zuccari a Carlo Tessarini (první houslisté). Jako jediný z moravských mecenášů zaměstnával též italské kastráty (Antonio Fornarini, Sante Lorenzini). Od roku 1727 uváděl na svém zámku v Kroměříži dvakrát ročně italské opery, od roku 1734 se produkce přesunuly do Vyškova. V jeho brněnském paláci se v době postní každý týden hrála oratoria. Ve sbírkách biskupského zámku v Kroměříži a zámku ve Vyškově jsou vystaveny dva Schrattenbachovy reprezentační portréty v oděvu kardinála, obě olejomalby na plátně.

Kardinál Schrattenbach byl pohřben v kapli Bolestné Panny Marie (dnes Schrattenbachova kaple) v kostele sv. MořiceKroměříži. Jeho figurální náhrobek tam vytvořil sochař Ondřej Zahner. Podle testamentu Schrattenbach zanechal umělecké sbírky, klenoty a drahokamy. Především z jeho odkazu klenotů byla roku 1738 v dílně brněnského zlatníka Ondřeje Vogelhunda zhotovena unikátní zlatá monstrance, zdobená smaragdy a diamanty, zvaná Zlaté slunce Moravy, dnes vystavená v Arcidiecézním muzeu v Olomouci.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZUBER, Rudolf: Osudy moravské církve v 18. století, Dějiny Olomoucké arcidiecéze, díl 4. Praha 1982, Česká katolická charita.
  • SPÁČILOVÁ, Jana: Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha. Disertační práce, Brno 2006.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Karel III. Lotrinský
Znak z doby nástupu biskup olomoucký
17111738
Znak z doby konce vlády Nástupce:
kardinál Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastelkornu
Předchůdce:
Jan Václav hrabě z Gallasu
Znak z doby nástupu Neapolský místokrál
17191721
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marco Antonio Borghese