Pinus maximartinezii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPinus maximartinezii
alternativní popis obrázku chybí
Pinus maximartinezii v univerzitní botanické zahradě University of California, Berkeley (Botanical Garden), v okresu Alameda County, Berkeley, Kalifornie, USA. Fotil: Daderot.
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Rod borovice (Pinus)
Podrod Strobus
Sekce Parrya
Podsekce Rzedowskianae
Binomické jméno
Pinus maximartinezii
Rzedowski
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pinus maximartinezii je mexická pětijehličná borovice, mající nejvyšší počet děložních lístků ze všech známých rostlin (až 24)[2] a jedny z největších semen ze všech borovic.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelený, jehličnatý strom, dorůstající do výšky 20 m. Kmen dosahuje průměru 0,4 m. Větve jsou nepravidelné. Koruna je široká, kopulovitá, někdy nepravidelná. Borka je zprvu hladká tenká a šedá, později, u dospělých stromů, tloustnoucí, šedohnědá, tence šupinovitá, rozpraskaná do mnohoúhelníkových bloků, rozdělených úzkými brázdami. Letorosty jsou žlutozelené. Pupeny jsou pryskyřičnaté a 4-8 mm dlouhé.

Jehlice jsou na vnějších površích leskle světlezelené až modrozelené a se dvěma velkými pryskyřičnými kanálky, zasahujících do pokožky (Epidermis) vnějšího povrchu, každý kanálek z jedné strany nerozdělené středové cévy; na vnitřních površích s bělavým voskem a řadami průduchů; přímé, měkké a ohebné jehlice jsou ve svazečcích (Fasciculus) po 5 (vzácně též po 3 a 4); jehlice jsou 6-12 cm dlouhé, 0,8-1 mm široké; svazečkové pochvy jsou 6-8 mm dlouhé, většinou opadavé, malé základnové poševní šupiny opadavé naopak nejsou; jehlice zůstávají na stromě 1-2 roky.

Samčí šištice jsou žlutohnědé, 8-10 mm dlouhé. Samičí šištice - šišky jsou oválně válcovité, velké a masivní, 15-27 cm dlouhé a 10-12 cm široké, po rozevření 11-14 cm široké, vážící až 2 kg, zprvu zelené a později červenohnědé; šišky jsou na 10-30 mm dlouhých a 6-8 mm silných stopkách. Šupin šišek je 60-110; šupiny jsou masivní, 35-50 mm široké, 20 mm silné, výrůstky (Apophysis) jsou pyramidální, s 10-15 mm širokými a tupě trojúhelníkovými přírůstky prvního roku (Umbo). Semena jsou 22-28 mm dlouhá, žlutohnědooranžová, obdélníková, s velmi tlustým a tvrdým pláštěm; semena nevypadávají z šišky, ale jsou rozšiřována ptáky; s 1-2 mm dlouhými, nevyvinutými křídly; křídla zůstávají na šupinách po vypadnutí semen. Děložních lístků (Cotyledon) je u vyklíčených semenáčů 24 , nejvíce ze všech zaznamenaných rostlin[4]. Strom kvete v květnu až červnu. Šišky dozrávají v srpnu, 28 měsíců po opylení.

Příbuznost[editovat | editovat zdroj]

Pinus maximartinezii je blízce příbuzná s Pinus pinceana, která je považována za předka Pinus maximartinezii; další blízká příbuzná borovice je Pinus rzedowskii.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Domovinou stromu je Mexiko (státy Durango a Zacatecas).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Strom roste v nadmořských výškách 1750–2400 m. Není příliš mrazuvzdorný, vydrží mráz pouze do –1 °C. Hory v Zatacesasu, kde se Pinus maximartinezii vyskytuje, jsou tvořeny zčásti pískovcem, zčásti vápencem a také metamorfovanou horninou, půdy jsou zde velmi kamenité. V Durangu roste strom v kamenitých půdách, pocházejících z magmatických hornin. pH půdy, ve kterém se stromu daří, je 6,1-8,5 . Srážkové úhrny se zde pohybují kolem 700-800 mm za rok, prší zde prakticky jen v průběhu 4 měsíců v létě. Pinus maximartinezii je zde většinou jedinou borovicí, občasně se zde roztroušeně objeví několik jedinců borovice Pinus leiophylla varieta chihuahuana a Pinus lumholtzii. Hojně se v těchto oblastech vyskytují duby, například dub Quercus macrophylla.

Využití člověkem[editovat | editovat zdroj]

Strom je nízkého vzrůstu a zavětvený, není proto používán pro dřevo. Mexičané využívají jeho jedlá a velmi výživná semena, která sbírají a v kraji prodávají, občas je zde též strom pěstován jako okrasný. Mimo Mexiko je občasně pěstován v botanických zahradách (například v univerzitní botanické zahradě při univerzitě v Berkeley, v Kalifornii, v USA), a také v lesních školkách výzkumného typu.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Strom je považován za ohrožený. Jeho populace klesá. Hlavní nebezpečí pro strom představují požáry, přílišné spásání, následované erozí, při které se uchytí jen minimum semenáčů stromu. Taktéž přílišný sběr šišek a semen stromu snižuje jeho rozmnožovací schopnost. V posledních letech byla semena také nasbírána pro použití v záchranném ex situ programu. Pinus maximartinezii roste na pozemcích v soukromém vlastnictví místních vesničanů, kteří mají zájem o sklizeň semen této borovice a také zde pasou dobytek. Pro obchodní význam semen borovice Pinus maximartinezii se místní vesničané a statkáři podílejí, za podpory mexické vlády[5], na ochraně této borovice[6], především předcházením lesních požárů, například omezením přístupu a táboření. Byla zahájena určitá obnova populace stromu. Omezování přílišného spásání je nejisté, protože zde již dochází ke konfliktu zájmů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. http://www.conifers.org/pi/Pinus_maximartinezii.php
  3. http://www.conifers.org/pi/Pinus_maximartinezii.php
  4. http://www.conifers.org/pi/Pinus_maximartinezii.php
  5. http://www.conifers.org/pi/Pinus_maximartinezii.php
  6. Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2015-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-10. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]