Jan Vladislav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ladislav Bambásek)
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Vladislav
Rodné jméno Ladislav Bambásek
Narození 15. ledna 1923
Československo Hlohovec, ČSR
Úmrtí 3. března 2009 (86 let)
Česko Praha
Povolání básník, překladatel, univerzitní vyučující
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PhDr. Jan Vladislav, vlastním jménem Ladislav Bambásek, (15. ledna 1923, Hlohovec, nyní Slovensko3. března 2009, Praha) byl český básníkpřekladatel.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Hlohovci na Slovensku v české rodině poštovního úředníka, bývalého legionáře. Roku 1939 odešel s rodinou do Čech a o tři roky později složil maturitu na gymnáziuPoličce. Jako maturant pomáhal v místní knihovně a nacházel zálibu v cizojazyčných svazcích. První knihou v originále, kterou přečetl celou, bylo Goethovo Utrpení mladého Werthera. Pak pokračoval s překlady Petrarkových sonetů, to vše ve věku 17 let.

Po válce studoval komparatistiku na Karlově univerzitěPraze, byl žákem Václava Černého; dva semestry také v Grenoblu srovnávací dějiny literatury.

V roce 1968 se podílel na vzniku Kruhu nezávislých spisovatelů a  roku 1969 mohl konečně ukončit studia na FF UK doktorátemfilosofie. Za normalizace byl znovu zbaven možnosti publikovat. Založil samizdatovou edici Kvart, kde vyšlo přes 120 titulů, mezi nimi i několika svazků jeho vlastních básní, esejí a kritik. V prosinci 1976 byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Inscenaci jeho pohádkové hry Popella uvedlo v roce 1975 VČLD DRAK z Hradce králové, v únoru 1977 ji hrálo v Praze, v Divadle S+H. Vzápětí byla inscenace textu "Chartisty" zakázána východočeským KNV. V září 1976 se jako "guru" a první čestný člen podílel na "rozjezdu" ineditního spolku Societas Incognitorum Eruditorum (první učená společnost toho jména existovala v Olomouci 1746 - 52). Od května 1976 do prosince 1988 SIE (12 - 18 přátel, převážně absolventů FFUK a MFFUK)vydávala v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. (Dnes v Libri Prohibiti J. Gruntoráda.) J. V. zde přednesl a "publikoval" svůj esej Tři skici k jednomu obrazu.

V roce 1981 byl šikanou režimu donucen k exilu do Francie, kde žil v SèvresPaříže a vedl na Vysoké škole sociálních věd seminář o neoficiální kultuře v zemích za železnou oponou. Po Listopadu začal z Paříže uveřejňovat pravidelně články v Literárních novinách. Roku 2003 ovdověl a vrátil se do Prahy a  publikoval své starší původní práce i překlady. K vydání připravoval svůj Otevřený deník 1977–1981[1]Pařížský deník 1981–1989.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jan Vladislav překládal ze sedmi jazyků: angličtiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, rumunštiny, ruštinyukrajinštiny a s výpomocí odborníků také z čínštinyjaponštiny.

Vydal dvě knížky vlastní poezie a výbor ze Shakespearových Sonetů, ale po únoru 1948 byl z politických důvodů z univerzity vyloučen a většina nákladu jeho třetí básnické knihy Hořící člověk skončila ve stoupě. Poté mohl v literatuře působit už jen pouze jako překladatel, případně autor knih pro mládež. Překládal a předmluvami nebo doslovy doprovázel zejména klasickou, moderní a lidovou poezii. Jeho původní poezie zůstávala v rukopisech.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Je nositelem Řádu T. G. Masaryka (1991), francouzského Řádu umění a literatury (1993), Ceny PEN Clubu za celoživotní dílo (1998) a Státní ceny za překladatelské dílo (2001) a ceny Ministra zahraničí Gratias agit (2008).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Vladislav Otevřený deník Nakladatel: Torst ISBN: 978-80-7215-443-2, EAN: 9788072154432