Přeskočit na obsah

Jérémy Chardy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jérémy Chardy
Jérémy Chardy na French Open 2019
Jérémy Chardy na French Open 2019
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození12. února 1987 (37 let)
Místo narozeníPau, Francie
BydlištěLondýn, Velká Británie
Výška188 cm
Hmotnost75 kg
Profesionál od2005
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek10 857 975 USD
Tenisová raketaTecnifibre
Dvouhra
Poměr zápasů298–307
Tituly1 ATP, 6 challengerů, 1 Futures
Nejvyšší umístění25. místo (28. ledna 2013)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2013)
French Open4. kolo (2008, 2015)
Wimbledon4. kolo (2014)
US Open4. kolo (2015)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hryčtvrtfinále (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů176–188
Tituly7 ATP, 1 challenger, 1 Futures
Nejvyšší umístění24. místo (3. února 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2023)
French Openfinále (2019)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open3. kolo (2010, 2016, 2017, 2018, 2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open2. kolo (2013, 2014)
Wimbledončtvrtfinále (2021)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240205a5. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jérémy Chardy (* 12. února 1987 Pau) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a sedm deblových turnajů. Na challengerech ATPokruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v lednu 2013 na 25. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2020 na 24. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v září 2005 na 3. místě. Trénují ho James Davidson a Cédric Pioline. Dříve tuto roli plnil bývalý švédský tenista Magnus Tideman.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se nejdále probojoval do čtvrtfinále melbournského Australian Open 2013, kde ve třech setech nestačil na pozdějšího finalistu Brita Andyho Murrayho. Ve čtyřhře si zahrál s krajanem Fabricem Martinem finále French Open 2019, z něhož odešli poraženi od německého páru Kevin Krawietz a Andreas Mies. Ve Wimbledonu 2005 ovládl juniorku po finálovém vítězství nad Nizozemcem Robinem Haasem.

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval jako 22letý v roce 2009 barážovým utkáním o světovou skupinu proti Nizozemsku, když nastoupil do pátého singlového zápasu za rozhodnutého stavu proti Jessemu Hutaovi Galungovi, kterého porazil ve dvou setech. Francie zvítězila 4:1 na zápasy.[2] Do roku 2021 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 5–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek
Finalista 2019 French Open antuka Francie Fabrice Martin Německo Kevin Krawietz
Německo Andreas Mies
2–6, 6–7(3–7)

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 Č)
ATP Tour 500 (1–3 Č)
ATP Tour 250 (1–2 D; 6–5 Č)

Dvouhra: 3 (1–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 2. února 2009 Johannesburg, Jihoafrická republika tvrdý Francie Jo-Wilfried Tsonga 4–6, 6–7(5–7)
Vítěz 1. 13. července 2009 Stuttgart, Německo antuka Rumunsko Victor Hănescu 1–6, 6–3, 6–4
Finalista 2. 17. června 2018 Rosmalen, Nizozemsko tráva Francie Richard Gasquet 3–6, 6–7(5–7)

Čtyřhra: 17 (7–10)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 26. října 2009 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Francie Richard Gasquet Spojené království Colin Fleming
Spojené království Ken Skupski
6–2, 5–7, [4–10]
Vítěz 1. 4. ledna 2010 Brisbane, Austrálie tvrdý Francie Marc Gicquel Česko Lukáš Dlouhý
Indie Leander Paes
6–3, 7–6(7–5)
Finalista 2. 25. července 2010 Hamburk, Německo antuka Francie Paul-Henri Mathieu Španělsko David Marrero
Španělsko Marc López
3–6, 6–2, [8–10]
Finalista 3. 26. února 2011 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Španělsko Feliciano López Ukrajina Serhij Stachovskyj
Rusko Michail Južnyj
6–4, 3–6, [3–10]
Finalista 4. 28. dubna 2012 Bukurešť, Rumunsko antuka Polsko Łukasz Kubot Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău
6–7(2–7), 3–6
Vítěz 2. 15. července 2012 Stuttgart, Německo antuka Polsko Łukasz Kubot Slovensko Michal Mertiňák
Brazílie André Sá
6–1, 6–3
Finalista 5. 13. července 2014 Båstad, Švédsko antuka Rakousko Oliver Marach Švédsko Johan Brunström
USA Nicholas Monroe
6–4, 6–7(5–7), [7–10]
Finalista 6. 26. října 2014 Valencia, Španělsko tvrdý (h) Jižní Afrika Kevin Anderson Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
4–6, 2–6
Vítěz 3. 25. července 2015 Bastad, Švédsko antuka Polsko Łukasz Kubot Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–7(6–8), 6–3, [10–8]
Vítěz 4. 7. ledna 2017 Dauhá, Katar tvrdý Francie Fabrice Martin Kanada Vasek Pospisil
Česko Radek Štěpánek
6–4, 7–6(7–3)
Finalista 7. 7. května 2017 Mnichov, Německo antuka Francie Fabrice Martin Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
3–6, 3–6
Vítěz 5. únor 2017 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Finsko Henri Kontinen Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
7–6(7–5), 7–6(7–4)
Vítěz 6. 24. února 2019 Marseille, Francie tvrdý (h) Francie Fabrice Martin Japonsko Ben McLachlan
Nizozemsko Matwé Middelkoop
6–3, 6–7(4–7), [10–3]
Vítěz 7. 5. května 2019 Estoril, Portugalsko antuka Francie Fabrice Martin Spojené království Luke Bambridge
Spojené království Jonny O'Mara
7–5, 7–6(7–3)
Finalista 8. 8. června 2019 French Open, Paříž, Francie antuka Francie Fabrice Martin Německo Kevin Krawietz
Německo Andreas Mies
2–6, 6–7(3–7)
Finalista 9. 20. září 2020 Řím, Itálie antuka Francie Fabrice Martin Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
4–6, 7–5, [8–10]
Finalista 10. 7. února 2021 Melbourne, Austrálie tvrdý Francie Fabrice Martin Chorvatsko Nikola Mektić

Chorvatsko Mate Pavić

6–7(2–7), 3–6

Finále na challengerech a Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (6–4 D; 1–2 Č)
Futures (1–3 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 13 (7–6)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 28. března 2005 Grasse, Francie antuka Belgie Stefan Wauters 6–2, 6–3
Finalista 1. 9. ledna 2006 Barnstaple, Velká Británie tvrdý Francie Stéphane Robert 6–7(3–7), 1–6
Finalista 2. 20. března 2006 Khemisset, Maroko antuka Česko Dušan Karol 6–3, 3–6, 6–7(7–9)
Vítěz 2. 11. června 2007 Košice, Slovensko antuka Německo Denis Gremelmayr 4–6, 7–6(7–5), 6–4
Vítěz 3. 22. října 2007 Barnstaple, Velká Británie tvrdý Švýcarsko Stéphane Bohli 7–6(7–4), 6–7(1–7), 7–5
Finalista 3. 12. května 2008 Marrákeš, Maroko antuka Francie Gaël Monfils 6–7(2–7), 6–7(6–8)
Vítěz 4. 2. srpna 2008 Štýrský Hradec, Rakousko antuka Argentina Sergio Roitman 6–2, 6–1
Finalista 4. 12. června 2011 Nottingham, Velká Británie tráva Izrael Dudi Sela 4–6, 6–3, 5–7
Vítěz 5. 2. října 2011 Madrid, Španělsko antuka Španělsko Daniel Gimeno-Traver 6–1, 5–7, 7–6(7–3)
Vítěz 6. 7. ledna 2012 Nouméa, Francie tvrdý Španělsko Adrián Menéndez 6–4, 6–3
Finalista 5. 6. května 2012 Tunis, Tunisko antuka Španělsko Rubén Ramírez Hidalgo 1–6, 4–6
Finalista 6 14. května 2017 Aix-en-Provence, Francie antuka USA Frances Tiafoe 3–6, 6–4, 6–7(7–5)
Vítěz 7 10. června 2018 Surbiton, Velká Británie tráva Austrálie Alex de Minaur 6–4, 4–6, 6–2

Čtyřhra: 4 (2–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 20. března 2006 Khemisset, Maroko antuka Česko Dušan Karol Itálie Fabio Colangelo
Itálie Marco Crugnola
7–5, 7–5
Vítěz 2. 2. dubna 2007 San Luis Potosí, Mexiko antuka Brazílie Marcelo Melo Chile Jorge Aguilar
Kolumbie Pablo González
6–0, 6–3
Finalista 1. 13. srpna 2007 Štýrský Hradec, Rakousko antuka Severní Makedonie Predrag Rusevski Argentina Sebastián Decoud
Kazachstán Jurij Ščukin
6–3, 3–6, [7–10]
Finalista 2. 3. září 2007 Alphen aan den Rijn, Nizozemsko antuka Severní Makedonie Predrag Rusevski Itálie Leonardo Azzaro
Chorvatsko Lovro Zovko
3–6, 3–6
Finalista 3. 13. května 2017 Aix-en-Provence, Francie antuka Německo Andre Begemann Nizozemsko Wesley Koolhof
Nizozemsko Matwé Middelkoop
6–2, 4–6, [14–16]

Postavení na konečném žebříčku ATP

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Pořadí 1175. 577. 262. 188. 73. 32. 45. 103. 32. 34. 29. 31. 69. 78. 40. 51.
Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Pořadí 1752. 986. 480. 223. 435. 137. 76. 138. 87. 92. 66. 46. 105. 93. 136. 30.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jérémy Chardy na anglické Wikipedii.

  1. Jérémy Chardy na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20200921a21. září 2020
  2. FRA d. NED 4-1 in NED [online]. Davis Cup [cit. 2015-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Jérémy Chardy na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20200921a21. září 2020

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]