Přeskočit na obsah

Havlíčkova Borová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Havlíčkova Borová
Kostel
Kostel
Znak městyse Havlíčkova BorováVlajka městyse Havlíčkova Borová
znakvlajka
Lokalita
Statusměstys
Pověřená obecPřibyslav
Obec s rozšířenou působnostíHavlíčkův Brod
(správní obvod)
OkresHavlíčkův Brod
KrajVysočina
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel990 (2024)[1]
Rozloha22,83 km²[2]
Nadmořská výška586 m n. m.
PSČ582 23
Počet domů440 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa úřadu městyseNáměstí 278
582 23 Havlíčkova Borová
urad@havlickovaborova.cz
StarostaPřemysl Tonar
Oficiální web: www.havlickovaborova.cz
Havlíčkova Borová
Havlíčkova Borová
Další údaje
Kód obce568660
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Havlíčkova Borová (dříve jen Borová,[4] německy Borau) je městys na Vysočině, mezi městy Chotěboř a Přibyslav. Žije zde 990[1] obyvatel. V obci se nachází Památník Karla Havlíčka Borovského, který se tu v roce 1821 narodil. Je tu také jeho pomník na náměstí, základní a mateřská škola a kostel, o kterém je zmínka i v Havlíčkových Tyrolských elegiích. Natáčel se zde v roce 1966 film Noc nevěsty (režie Karel Kachyňa, scénář Jan Procházka), který pojednává o kolektivizaci vesnice v padesátých letech.[5] Historické jádro městyse je městskou památkovou zónou. Severozápadním okrajem Havlíčkovy Borové protéká Borovský potok, který je pravostranným přítokem řeky Sázavy.

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1289 pod názvem Rudná Borová. Obec dostala název Borová podle zdejších typických borových lesů. Slovo Roudná pochází od rudy (do konce 16. století se zde těžila a zpracovávala železná ruda). Své současné jméno získala v roce 1949 na počest Karla Havlíčka Borovského.

V době husitských válek byla součástí přibyslavského panství. Do poloviny 17. století byla Borová majetkem rodu Žejdliců ze Šenfeldu. Pak jim byl majetek zkonfiskován, protože Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu se zúčastnil stavovského povstání. Majetek získal rod Dietrichsteinů. V Borové došlo k potlačování českého jazyka a nekatolického obyvatelstva. V roce 1744 udělila Marie Terezie trhové právo, které trvalo do poloviny 20. století. Kolem roku 1770 byl postaven v Borové pivovar.

V roce 1676 byla postavena jednotřídní škola za vlády Ferdinanda z Dietrichsteina, která v roce 1887 shořela. V roce 1888 byla postavena nová. V roce 1870 byla zřízena pošta. Na základě rozsáhlých požárů roku 1888 byl založen hasičský sbor. V roce 1903 byla založena spořitelna, která je od 80. let 20. století součástí pošty. První světová válka překazila výstavbu železnice, která nikdy nebyla uskutečněna. V roce 1926 byla zavedena elektřina. V roce 1921 vznikl Sokol a základní kámen sokolovny byl položen v roce 1932. V roce 1950 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo. Havlíčkova Borová se věnovala a stále věnuje tradičním zemědělským plodinám (brambory, obiloviny, řepka a len). Do poloviny 20. století zde lze ještě najít pivovar, mlýn, vinopalnu, olejnu, špýchar, mlékárnu a rozvíjející textilní průmysl. V 21. století značně figuruje zemědělství, což zůstalo už od minulosti, veškerá další dřívější odvětví v Borové úplně zanikla.

Obec Havlíčková Borová v roce 1998 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala Modrou stuhu za společenský život.[6] Obec Havlíčkova Borová v roce 2005 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění modrý diplom, tj. diplom za vzorné vedení obecní knihovny+bílá stuha, tj. ocenění za činnost mládeže.[7] Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[8] V letech 1992-2010 působil jako starosta Roman Brukner, od roku 2010-2014 tuto funkci zastával Otto Hájek.

V roce 2018 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2018, konkrétně obdržela Oranžovou stuhu za spolupráci obce a zemědělského subjektu.[9]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel Havlíčkovy Borové[10]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2006 2014 2020
Počet obyvatel 2 097 2 212 2 130 2 097 2 058 1 867 1 718 1 372 1 315 1 162 996 942 924 949 985 972

Části městyse

[editovat | editovat zdroj]

Školství

[editovat | editovat zdroj]
  • Základní škola a Mateřská škola Havlíčkova Borová

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Havlíčkově Borové.

Fotografie

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. Dostupné online.
  5. Noc nevěsty [online]. České filmové nebe [cit. 2008-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-12-05. 
  6. Kraj Vysočina. Vesnice roku Kraje Vysočina, publikace ke 25. výročí soutěže. 1. vyd. Jihlava: Kraj Vysočina, 2022. 58 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87521-38-0. S. 55.  Archivováno 10. 10. 2022 na Wayback Machine.
  7. Kraj Vysočina. Kraj Vysočina - přehled oceněných obcí [online]. Kraj Vysočina, 2014-07-01 [cit. 2016-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-18. 
  8. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  9. NEUWIRTHOVÁ, Eva. Vesnicí roku Kraje Vysočina je Vepříkov [online]. Jihlava: Kraj Vysočina, 2018-06-12 [cit. 2018-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-15. 
  10. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 550–551. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]