Podmoky (okres Havlíčkův Brod)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Podmoky
kostel Svatého Bartoloměje u Podmok
kostel Svatého Bartoloměje u Podmok
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0631 548251
Pověřená obec Golčův Jeníkov
Obec s rozšířenou působností Havlíčkův Brod
Okres (LAU 1) Havlíčkův Brod (CZ0631)
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 133 (2020)[1]
Rozloha 9,69 km²
Katastrální území Podmoky u Golčova Jeníkova
Nadmořská výška 340 m n. m.
PSČ 582 82
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Podmoky 1
58282 Golčův Jeníkov
obecpodmoky@tiscali.cz
Starosta Miroslav Ronovský
Oficiální web: www.obecpodmoky.cz
Podmoky
Podmoky
Další údaje
Kód části obce 35530
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podmoky (německy Podmok) jsou obecokrese Havlíčkův BrodKraji Vysočina. Žije zde 133[1] obyvatel. Obcí protéká říčka Brslenka, na horním toku nazývaná také Čáslavka, která je levostranným přítokem řeky Doubravy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi je z roku 1360.

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V dobách protireformace (zde za vlády Marie Terezie) v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Už v době pobělohorské vycházela různá nařízení, např. místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726, který zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky – a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z obce Podmoky, farnost Vilémov u Čáslavi, proto uprchli do nově nabytého pruského Slezska na pozvání pruského krále Fridricha II. Velikého: [2]

  • Matěj Kyprý s rodinou prokazatelně uprchl do Münsterbergu v pruském Slezsku. Tam dne 2.1. 1746 podepsal žádost o pozemek v nově zakládané české kolonii Husinec. Zemřel ale před rokem 1750 a usedlost v Husinci založil až jeho syn Matěj (1716–29.12.1765, asi 50 let), který patří mezi zakladatele této obce. Kazatelem evangelického sboru v Husinci byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. V Podmokách u rolníka Kyprého se už v roce 1705 scházeli nekatolíci, tam jim Večeři Páně vysluhoval predikant z Uher. Došlo i na výslechy a odsouzení.[3]
  • Jan Kropáček (*19.2.1738 Podmoky –13.12.1817 Berlín).[4] Jeho životopis se nachází v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu.[5] V knize Edity Štěříkové Více sluší poslouchati Boha než lidí (2015) je kapitola (str. 45–93) zabývající se celým životním příběhem tohoto exulanta.

Potomci českých exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii... jen někteří se po 2. světové válce vrátili.

Vývoj počtu obyvatel Podmok[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2006 2014
Počet obyvatel 470 546 497 493 542 551 485 342 303 249 202 139 100 98 119
Kaple v Podmokách

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. 
  3. Ferdinand Hrejsa: Čeští exulanti, s. 138 a 150
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 746 pages s. ISBN 80-7017-253-3. S. str. 380-389. 
  5. Unitätsarchiv Herrnhut, R.22.35.19
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 556–557. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]