Fluorid antimonitý

Fluorid antimonitý
	Strukturní vzorec
	Krystalová struktura
Obecné
Systematický název	Fluorid antimonitý
Anglický název	Antimony trifluoride
Německý název	Antimon(III)-fluorid
Sumární vzorec	SbF3
Vzhled	světle šedý až bílý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS	7783-56-4
SMILES	F[Sb](F)F
InChI	InChI=1S/3FH.Sb/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Vlastnosti
Molární hmotnost	178,76 g/mol
Teplota tání	292 °C
Teplota varu	376 °C
Hustota	4,379 g.cm−3
Rozpustnost ve vodě	385 g/100 g (0 °C); 443 g/100 g (20 °C); 562 g/100 g (30 °C)
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid antimonitý, Sb F₃, je jedním ze dvou fluoridů antimonu, druhým je fluorid antimoničný. Někdy se označuje jako Swartsovo činidlo, protože se využívá jako činidlo ve Swartsově reakci.^[1]

Příprava a struktura

Připravuje se fluorací oxidu antimonitého fluorovodíkem:

Sb₂O₃ + 6 HF → 2 SbF₃ + 3 H₂O

Je slabou Lewisovou kyselinou, ve vodě pomalu hydrolyzuje.^[1] Fluorem se oxiduje na fluorid antimoničný:

SbF₃ + F₂ → SbF₅

Krystalová struktura je tvořena oktaedry SbF₆ propojenými vrcholy (fluoridovými můstky). Tři vazby Sb-F jsou kratší (192 pm) a tři delší (261 pm).^[2] Protože má polymerní strukturu je méně těkavý než fluorid arsenitý a chlorid antimonitý.

Využití

Slouží jako fluorační činidlo v organické chemii.^[3] Tuto schopnost poprvé popsal belgický chemik Frédéric Swarts v roce 1892. Fluorid antimonitý dokáže fluorovat organické i anorganické chloridy:^[1]

CCl₃CCl₃ + SbF₃ → CCl₂FCCl₂F

SiCl₄ + SbF₃ → SiCl₃F, SiCl₂F₂, SiClF₃

Někdy může vystupovat i jako slabé oxidační činidlo:^[1]

3 PhPCl₂ + 4 SbF₃ → 3 PhPF₄ + 2 Sb + 2 SbCl₃

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antimony trifluoride na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d GREENWOOD, N. N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. S. 685–686.
↑ EDWARDS, A. J. Fluoride crystal structures. Part XIV. Antimony trifluoride: a redetermination. Journal of the Chemical Society A: Inorganic, Physical, Theoretical. 1970, s. 2751. Dostupné online [cit. 2023-11-17]. ISSN 0022-4944. DOI 10.1039/j19700002751. (anglicky)
↑ Kirk-Othmer Encyclopedia of Chemical Technology. Příprava vydání Kirk-Othmer. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-471-48494-3, ISBN 978-0-471-23896-6. DOI 10.1002/0471238961.0114200906180505.a01.pub2. (anglicky) DOI: 10.1002/0471238961.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu fluorid antimonitý na Wikimedia Commons

[:0-1] GREENWOOD, N. N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. S. 685–686.

[2] EDWARDS, A. J. Fluoride crystal structures. Part XIV. Antimony trifluoride: a redetermination. Journal of the Chemical Society A: Inorganic, Physical, Theoretical. 1970, s. 2751. Dostupné online [cit. 2023-11-17]. ISSN 0022-4944. DOI 10.1039/j19700002751. (anglicky)

[3] Kirk-Othmer Encyclopedia of Chemical Technology. Příprava vydání Kirk-Othmer. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-471-48494-3, ISBN 978-0-471-23896-6. DOI 10.1002/0471238961.0114200906180505.a01.pub2. (anglicky) DOI: 10.1002/0471238961.

[1]

[2]

[3]