Ferdinand Bonaventura Kinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinand Bonaventura Kinský
Ferdinand Bonaventura Kinsky Litho.jpg
7. kníže Kinský z Vchynic a Tetova
Ve funkci:
27. leden 1836 – 2. leden 1904
PředchůdceRudolf Kinský
NástupceKarel Kinský
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1866 – 1870
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1863 – 2. leden 1904
PanovníkFrantišek Josef I.
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1861 – 2. leden 1904
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdcePanská sněmovna zřízena v roce 1861
NástupceKarel Kinský
C. k. komoří
Ve funkci:
1856 – 2. leden 1904
PanovníkFrantišek Josef I.
Vojenská služba
Hodnostrytmistr

Narození22. října 1834
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. ledna 1904 (ve věku 69 let)
Heřmanův Městec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť(1856) Marie z Liechtensteinu (1835–1905)
RodičeRudolf Kinský (1802–1836) a Vilemína Alžběta z Colloredo-Mannsfeldu (1804–1871)
DětiRudolf Ferdinand Kinský
Vilemína Auerspergová
Karel Kinský
Františka Kinská z Vchynic a Tetova
Ferdinand Vincenc Kinský
PříbuzníMarie Anna Kinská z Vchynic a Tetova a Gabriela Kinská z Vchynic a Tetova (vnoučata)
Profesejezdec, tajný rada, poslanec a politik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna (1873)
CommonsFerdinand Bonaventura Kinsky von Wchinitz und Tettau
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Bonaventura Kristián Josef Hieronymus Rafael kníže Kinský z Vchynic a Tetova (22. října 1834 Vídeň2. ledna 1904 Heřmanův Městec)[1] byl český šlechtic, 7. kníže z rodu Kinských a osobnost českého dostihového sportu. Vlastnil velkostatky v severních, východních a západních Čechách, jeho hlavním sídlem byl zámek Heřmanův Městec. Byl poslancem českého zemského sněmu, dědičným členem rakouské panské sněmovny a rytířem Řádu zlatého rouna. Příbuzensky byl spojen s řadou významných osobností habsburské monarchie 19. a 20. století, jeho zetěm byl rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Otakar Černín.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Kníže Ferdinand Kinský v dětském věku (litografie Josef Kriehuber, 1846)

Pocházel z knížecí větve starého českého rodu Kinských, narodil se jako jediný syn knížete Rudolfa Kinského. Po předčasné smrti svého otce zdědil ve věku jednoho roku knížecí titul a rozsáhlý majetek v Čechách. Správu majetku převzal po dosažení zletilosti v roce 1856, téhož roku byl jmenován c. k. komořím. Krátce sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti rytmistra, jako univerzální dědic knížecí linie Kinských byl ale z vojska brzy propuštěn. Jako majitel fideikomisu se v roce 1861 stal dědičným členem Panské sněmovny rakouské říšské rady. V roce 1863 byl jmenován c. k. tajným radou. Na rozdíl od několika generací svých předků rezignoval na účast ve státní správě, patřil ale k významným osobnostem veřejného a společenského života v Čechách. V letech 1866–1870 byl poslancem českého zemského sněmu za velkostatkářskou kurii. Jako milovník parforsních honů a sportovního jezdectví se spřátelil s rakouskou císařovnou Alžbětou. Stál u zrodu Velké pardubické steeplechase, která se běžela poprvé roku 1874. V roce 1873 se stal rytířem Řádu zlatého rouna[2], obdržel také několik vyznamenání od zahraničních panovníků, byl například nositelem španělského Řádu Karla III.

Zemřel na zámku v Heřmanově Městci 2. ledna 1904 po jezdecké nehodě, podobně jako kdysi jeho děd.

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Kníže Ferdinand Kinský vlastnil několik velkostatků v různých částech Českého království (Česká Kamenice, Zlonice, Heřmanův Městec, Choceň, Rosice, Horažďovice) s celkovou rozlohou přibližně 26 000 hektarů půdy.[3] Po dobu jeho nezletilosti zajišťovala poručnickou správu matka Vilemína, rozená Colloredo-Mansfeldová (1804–1871), která mimo jiné zahájila stavební úpravy na zámku Heřmanův Městec a také koupila Velké Heraltice ve Slezsku, určené jako věno pro nejmladší dceru Rudolfinu (1836–1899), provdanou za císařského nejvyššího hofmistra hraběte Františka Bellegarda.

Samostatným správcem rodového majetku knížecí větve Kinských se Ferdinand Bonaventura stal po dosažení zletilosti v roce 1856. Největší podíl představoval velkostatek Česká Kamenice s rozlohou bezmála 10 000 hektarů půdy, drtivou většinou z toho byly lesy. Lesní hospodářství a obchod se dřevem měly v tomto regionu rozhodující ekonomický význam a těmto oborům věnoval Ferdinand Kinský zvláštní pozornost. Po svých rodičích pokračoval také ve zpřístupňování Českého Švýcarska pro veřejnost. Z doby rozvoje masové turistiky ve druhé polovině 19. století pocházejí názvy po členech rodiny Kinských v dodnes vyhledávaných lokalitách v Jetřichovických stěnách (Rudolfův kámen, Vilemínina stěna, Mariina vyhlídka).[4] Zámek v České Kamenici sloužil v té době jen jako správní budova velkostatku. Hospodářským potřebám sloužily také zámky v Rosicích a ve Zlonicích. Nedošlo ani k plánované novogotické přestavbě zámku Budenice na zlonickém velkostatku.[5]

Hlavními sídly knížete Ferdinanda Kinského byly zámky Heřmanův Městec a Choceň, kde došlo ke stavebním úpravám již v době poručnické správy za jeho matky Vilemíny.[6] Svou pozornost věnoval Ferdinand Kinský především zámku v Heřmanově Městci, kde v letech 1865–1868 došlo k rozsáhlým úpravám interiérů. Na to navazovala rekonstrukce zámeckého parku (1873–1878).[7] Závěrečné adaptace zámku jsou datovány do let 1889–1890, kdy byla upravena zámecká kaple, zřízena rozsáhlá jídelna ve východním křídle a postaven skleník v zámecké zahradě.[8]

V Praze rodině patřil palác Kinských na Staroměstském náměstí, v němž byla umístěna hodnotná obrazárna. V zimních měsících pobývali Kinští v rodovém paláci na náměstí Freyung ve Vídni, kde také sídlila centrální správa knížecích velkostatků.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. dubna 1856 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Josefou z Lichtenštejna (19. září 1835 Vídeň – 11. června 1905 Vinoř), nejmladší dcerou císařského nejvyššího hofmistra prince Karla z Lichtenštejna a Františky, rozené hraběnky Bruntálské z Vrbna. Marie Josefa byla c. k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže a nositelkou Alžbětina řádu. Z jejich manželství se narodilo sedm dětí. Synové Karel a Rudolf byli postupně dědici knížecího titulu, nejmladší syn Ferdinand zdědil po Lichtenštejnech Moravský Krumlov.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 205. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  2. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 273
  3. PROCHÁZKA,Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 269–277 dostupné online
  4. Kolektiv: Česká Kamenice; Česká Lípa, 2002; s. 260–266 ISBN 80-238-9875-2
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 57
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 155
  7. HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 98–100
  8. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 113
  9. POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 224–226 ISBN 978-80-85955-39-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]