Vinoř (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zámek Vinoř
Zámek Vinoř
Zámek Vinoř
Základní informace
Slohbarokní architektura
Poloha
AdresaVinoř, ČeskoČesko Česko
UliceMladoboleslavská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky44562/1-1992 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Vinoř je barokní stavba v pražské čtvrti Vinoř. Je chráněn jako kulturní památka.[1] Jeho adresa je Mladoboleslavská 1. Zámek je v současnosti veřejnosti nepřístupný.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zámek byl vystavěn na místě bývalé tvrze[2] či jako barokní novostavba stranou od bývalé tvrze.[3]

Pravděpodobně byl postaven ve dvou fázích. Nejprve zde byl na úplném počátku 18. století, kdy panství Vinoř patřilo Heřmanu Jakubu Černínovi z Chudenic, postaven nižší objekt. Jeho navrhovatelem předešlé stavby mohl být Giovanni Battista Alliprandi, jehož architektonickému stylu dispozice odpovídá více než F. M. Kaňkovi.[3]

V letech 1719 až 1723 byl objekt při zachování půdorysu přestavěn podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky, tehdejšího dvorního architekta Černínů. Kaňka objekt radikálně proměnil, zřejmě jej zvýšil, nově zaklenul a vytvořil čestný dvůr výstavbou hospodářských objektů v předdvoří. Nově řešil i podobu vnějších fasád a malou francouzskou zahradu za zámkem.[3]

V době posledního majitele panství Otakara Černína byli mezi prominentními hosty na zámku František Ferdinand d'Este, německý císař Vilém II. a arcikníže Karel.

V roce 1917 se rodina Černínů odstěhovala do Aussé ve Štýrsku. Otakar Černín jako rakouský diplomat známý nepřátelským postojem k československému státu byl 12. dubna 1921 po částečném odškodnění zbaven veškerého majetku. Po vzniku Československé republiky přešel objekt zámku do vlastnictví státu. Vinořské panství bylo rozparcelováno a utvořeny zbytkové statky. Některé pozemky si stát ponechal pro státní zájmy, například letiště Kbely.[3]

Po vzniku republiky přešel zámek do majetku státu a byl předán do užívání řádu anglických panen náhradou za budovy v Praze, které převzal stát.[3] V letech 1919–1920 provedl architekt V. Vondráček na zámku rozsáhlou rekonstrukci. Anglické panny zde sídlily až do roku 1924.[3] Přilehlý černínský statek v letech 1919–1922 užívala společnost pro zpeněžení dobytka, v letech 1923–1924 čakovický cukrovar.[3] V roce 1925 koupil statek i zámek bankéř Jindřich Bělohříbek.[3]

Po druhé světové válce se majetek opět vrátil do vlastnictví státu.[3] V letech 1945–1947 spravoval objekt zámku místní národní výbor a byla zde ubytována jugoslávská učňovská mládež. Později byl zámek adaptován pro funkci nemocnice, ale ta nebyla realizována a místo toho zde byla umístěna internátní škola pro dementní děti. Od roku 1952 zámek spravuje a využívá Ministerstvo vnitra. Koncem 90. let byl zámek zařazen mezi majetek, který stát nepotřebuje, a měl být odprodán. Povodní v roce 2002 však bylo vyplaveno sídlo policejní zásahové jednotky Středočeského kraje a dalších policejních útvarů ve Veltrusích a nevyužívaný zámek Vinoř byl zvolen jako jejich dočasné sídlo.[4] Kromě zásahové jednotky Středočeského kraje se jedná ještě o odbor cizinecké policie – oddělení dokladů a specializovaných činností a odbor služby dopravní policie -oddělení silničního dohledu .[4]

Michal Biskup ze Sdružení pro Vinoř již v roce 2007, kdy se do Vinoře přistěhoval, narazil na to, že zámek i zámecká zahrada jsou nepřístupné a přes vysokou zeď byla ze zámku stěží vidět věžička.[4] V roce 2014 se stal místostarostou Vinoře a začal jednat se zástupci Policie ČR, s památkáři, projektanty a mnoha dalšími o možnostech zpřístupnění.[4] Odchod policie se vedení městské části do té doby vyjednat nepodařilo.[4] Když se dostal do funkce místostarosty Michal Biskup, zvolil jiný postup a navrhl krajskému řediteli policie, že by se areál mohl po malých krůčcích začleňovat do života Vinoře. Prvním úspěchem bylo posunutí zadního plotu zámku o tři metry a vytvoření procházkové trasy podél potoka.[4] Dále městská část jednala o odstranění betonové zdi z prefabrikovaných dílců, pocházející ze 60. let. Vzhledem k dislokaci útvarů, které jsou pod zvýšeným stupněm zabezpečení, však bylo nutno zachovat možnost střežení areálu. Jednání došla ve spolupráci s památkáři a architektem ke konsenzu, že by mohla být obnovena původní ohradní zeď a boční brána do stavu ze 17. století a pak by mohla být zbourána betonová zeď, která kazí výhled na zámek.[4] Městská část směnila část pozemku před zámkem a nechala jej vyčistit a zkultivovat, chce jej upravit na zámecký park a po zbourání betonové zdi propojit s předzámčím.[4] Plánovaná cyklostezka ze Kbel do Vinoře má vést předzámčím podél staré zámecké zdi až na vinořské náměstí.[4]

I sama policie považuje památkově chráněný barokní objekt pro své sídlo za nevhodný a raději by užívala objekt kasárenského typu, ale nemá na něj peníze.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-03-22]. Identifikátor záznamu 156928 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. František Holec aj. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sv. 7, Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 221 s. S. 93-95.
  3. a b c d e f g h i Zámek ve Vinoři Archivováno 22. 11. 2011 na Wayback Machine, městská část Praha-Vinoř, nedatovaný text bez uvedení autora
  4. a b c d e f g h i j Andrea Cerqueirová: Policie ČR na zámku ve Vinoři zůstane, část se ale zpřístupní veřejnosti Archivováno 21. 2. 2019 na Wayback Machine, Náš region, 19. 10. 2017

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl patnáctý, [Kouřimsko, Vltavsko, J.-z. Boleslavsko]. 2., nezm. vyd. V Praze: Šolc a Šimáček, 1927, [i.e. 1938]. 340 s. Digitalizovaný titul. S. 176. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]