Přeskočit na obsah

Dusičnan sodný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dusičnan sodný
Prášková forma
Prášková forma
Detail
Detail
Obecné
Systematický názevDusičnan sodný
Triviální názevchilský ledek
sodný ledek
Ostatní názvynitratin
Anglický názevSodium nitrate
Německý názevNatriumnitrat
Sumární vzorecNaNO3
Vzhledbílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS7631-99-4
PubChem24268
UN kód1498
Číslo RTECSWC5600000
Vlastnosti
Molární hmotnost84,995 g/mol
Molární koncentrace cM6,199 mol/dm3 (20 °C, 40% roztok)
Teplota tání306,8 °C
Teplota rozkladu380 °C
Hustota2,260 87 g/cm3 (18 °C)
1,317 5 g/cm3 (20 °C, 40% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient2,86 cP (317 °C)
2,01 cP (387 °C)
1,52 cP (457 °C)
2,227 cP (20 °C, 40% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient1,690 cS (20 °C, 40% roztok)
Index lomun= 1,336 0
nDm= 1,584 8
nD= 1,380 2 (20 °C, 40% roztok)
Rozpustnost ve vodě73,08 g/100 g (0 °C)
79,9 g/100 g (10 °C)
87,22 g/100 g (20 °C)
91,6 g/100 g (25 °C)
96,1 g/100 g (30 °C)
104,9 g/100 g (40 °C)
113,45 g/100 g (50 °C)
124,7 g/100 g (60 °C)
147,50 g/100 g (80 °C)
175,91 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
kapalný čpavek
Relativní permitivita εr5,2 (20 °C)
Povrchové napětí119 mN/m (320 °C)
117 mN/m (350 °C)
114 mN/m (400 °C)
Struktura
Krystalová strukturaklencová
Hrana krystalové mřížkya= 648 pm
α= 102°40´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−466,9 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt188 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp251 J/g (18 °C)
Standardní molární entropie S°116 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−366,1 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp1,095 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
R-větyR8, R22
S-větyS22, S41
NFPA 704
0
1
0
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan sodný (NaNO3) je chemická sloučenina, vyskytující se v přírodě v podobě nerostu nitronatritu, je znám též pod označením chilský ledek. Dalším synonymem je nitratin.

Je bezbarvý, bílý, šedý nebo lehce zbarvený do žluta nebo hněda, průhledný, skelně lesklý, štěpný podle romboedru. Tvrdost je 1,5–2, hustota 2,26 g/cm3. Tvoří celistvé agregáty, kůry, vyskytuje se i v krystalech romboedrického typu. Je snadno rozpustný ve vodě, proto se vyskytuje především v aridních oblastech. Významná jsou kvartérní sedimentární ložiska nejasné geneze v poušti Atacama v Chile.

Nitronatrit slouží od začátku 18. století jako jediné přírodní dusíkaté hnojivo (dnes z více než 90 % nahrazen syntetickým ledkem a dalšími dusíkatými hnojivy).

Sloučeniny dusíku slouží dále při výrobě buničiny, plastů, umělých vláken apod. Dusičnan sodný se pod označením E 251 hojně užívá také v potravinářství jako konzervační přísada u masných výrobků. V pyrotechnice se používá jako okysličovadlo.

Dusičnan sodný je silně hygroskopický a má tendenci na vzduchu navlhnout. Směsi vlhkého dusičnanu sodného s práškovým hliníkem nebo hořčíkem mají samozápalné vlastnosti.

Za tepla se rozkládá na dusitan sodný a kyslík podle rovnice:

2 NaNO3 → 2 NaNO2 + O2

Se sírou hoří podle rovnice:

4 S + 2 NaNO3 → 2 Na2S + N2 + 3 SO2

Vyrábí se uměle reakcí oxidu dusnatého, oxidu dusičitého, kyslíku a uhličitanu sodného:

NO + NO2 + Na2CO3 + O2 → 2 NaNO3 + CO2

Laboratorní příprava spočívá v neutralizaci hydroxidu sodného kyselinou dusičnou dle následující rovnice:

NaOH + HNO3 → NaNO3 + H2O

Chilský ledek se zapsal do historie lodní dopravy. Původně byl v lodních dokladech uváděn pod všeobecným názvem „hnojivo“, ale několik katastrof parníků, které ho převážely, vedlo k tomu, že byl přesunut do kolonky „vysoce nebezpečný náklad“, neboť se ukázalo, že hořící chilský ledek hašený směsí horké vody a páry (běžná praxe na parnících v případě požáru) má tendenci explodovat. Došlo dokonce k případům, že explodující parník zničil celé přístavní město a potopil několik okolo kotvících lodí.[zdroj?]

  1. a b Sodium nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]