Claude Simon
| Claude Simon | |
|---|---|
 Claude Simon v roce 1967 | |
| Rodné jméno | Claude Eugène Henri Simon |
| Narození | 10. října 1913 Antananarivo |
| Úmrtí | 6. července 2005 (ve věku 91 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montmartre |
| Povolání | spisovatel a romanopisec |
| Alma mater | Stanislavova kolej Lyceum svatého Ludvíka |
| Významná díla | Hommage à Piero della Francesca |
| Ocenění | Cena Médicis (1967) Nobelova cena za literaturu (1985) Čestný odznak Za vědu a umění (1996) komandér Řádu umění a literatury |
| Manžel(ka) | Réa Karavas |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Claude Simon (10. října 1913, Tananarive – 6. července 2005, Paříž) byl francouzský spisovatel, obvykle řazen mezi představitele nového románu. Toto zařazení je nicméně sporné, jelikož v díle Claudea Simóna jsou velmi patrné ozvuky (mimo jiné) Marcela Prousta a Williama Faulknera. Simon do centra svých románů staví lidskou zkušenost, člověka.
Narodil se na Madagaskaru, což v té době byla francouzská kolonie, v rodině koloniálního důstojníka. Dětství prožil v jihofrancouzském Perpignanu, později studoval v Oxfordu a Cambridge. Jako dobrovolník se na straně republikánů účastnil španělské občanské války (jeho starobylá rodina měla původ právě v kraji na hranicích Francie a Španělska). Po válce se živil vinařstvím a maloval (malířství studoval), postupně se přiklonil k literatuře. Od roku 1963 se živil jako spisovatel. Do konce života však psával výtvarné kritiky a anotace. Text Vlasy Bereniky je přímým odkazem k obrazu surrealistického katalánského malíře Joana Miróa.
Roku 1985 byla Claudu Simónovi udělena Nobelova cena za literaturu.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Po víceméně klasickém raném díle si Simon osvojil velice specifickou a komplikovanou formu zakládající se na netradiční větné skladbě, netradičním pojetí času a prolínání přítomnosti s minulostí. Tímto způsobem se pokoušel postihnout emoce respektive jejich útržkovitost. Často pracuje s autobiografickými prvky, hlavně s osobní zkušeností války, kterou promítá do různých historických konfliktů. Častým motivem jsou i rodinné mýty. Hlavním motivem však zůstává zakoušení času, stárnutí, zapomínání, mizení... Častým obrazem jeho próz jsou koně. Zastával tezi, že i fabulace je autobiografická a na otázku "jak píšete", odpovídal: "Pokouším se započít větu, pokračovat a skončit" – rozvíjení věty je však u Simona nanejvýš složitý proces: některá souvětí čítají až 1000 slov.
Jakkoliv je ve francii Simonovo dílo již kanonické, do češtiny byly (prozatím) přeloženy pouhé tři romány:
- Vítr – hlavní hrdina, velkoměstský fotograf, přijíždí do jihofrancouzského městečka převzít dědictví po nepoznaném otci a snaží se proniknout do života v tomto městě. Text je plný závorek, interpunkčních znamének, mnohé věty nejsou dokončeny, co vede ke zmatenosti a nejasnosti celého textu. Simon text označuje za "pokus o obnovení barokního retáblu".
- Příběh – Jedná se o jeden ze stěžejních Simónových textů. Plně je zde rozvinut koncept "bezešvé" prózy, kdy čtenář jen stěží rozlišuje konce a počátky jednotlivých scén a obrazů. Interpunkce je často vyrušena nebo invertována (závorky přecházejí do nových kapitol). Příběh se odehrává někdy v 60. letech 20. století, časová datace však v příběhovém rozvoji nehraje zásadní roli. Bezejmenný hlavní hrdina (zřejmě zástupné ztělesnění hledajícího já) se jednoho rána probudí ve svém zchátralém barokním domě, který udržuje jen s vypětím všech svých sil, a během následujících 16 hodin všedního dne naplněného banálními činnostmi (návštěva banky, prodej židle, návštěva příbuzného, večeře v kantýně), z různých, převážně vizuálních fragmentů, zrekonstruuje celý dosavadní život. V souvislosti s tímto postupem přední postmoderní francouzský myslitel Jean-François Lyotard používal termín "anamnéza přítomnosti".
- Flanderská cesta
Rané romány Švindlíř, Gulliver, Na napjatém laně ještě drží tradiční formy, s postupným vlivem Williama Faulknera (a především jeho románu Sound and Fury) však dochází k postupnému zahušťování a komplikování textu. Milníkem je volná trilogie sestávající z románů:
Další romány:
- Mezinárodní hotel – (1962)
- Bitva u Farsalu – (1969)
- Slepý Orion – (1970)
- Vodivá tělesa – (1971)
- Lekce věcí – (1975)
- Georgika – (1981)
- Vlasy Bereniky – (1984)
- Botanická zahrada – (1997) – autobiografický román
- Tramvaj - (2001) – autobiografický román
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Claude Simon na Wikimedia Commons 
Osoba Claude Simon ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Claude Simon
- Claude Simon na stránkách Nobelprize.org
- Francouzští romanopisci
- Nositelé Nobelovy ceny za literaturu
- Francouzští nositelé Nobelovy ceny
- Francouzští interbrigadisté
- Francouzští ateisté
- Pohřbení na hřbitově Montmartre
- Narození v roce 1913
- Úmrtí v roce 2005
- Narození 10. října
- Úmrtí 6. července
- Narození v Antananarivu
- Úmrtí v Paříži
- Komandéři Řádu umění a literatury
- Držitelé čestných doktorátů Boloňské univerzity