Borovice Banksova
Borovice Banksova (banksovka) | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | pinofyty (Pinophyta) |
Třída | jehličnany (Pinopsida) |
Řád | borovicotvaré (Pinales) |
Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
Rod | borovice (Pinus) |
Podrod | Pinus |
Sekce | Trifoliae |
Podsekce | Contortae |
Binomické jméno | |
''Pinus banksiana'' Lamb., 1803 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Borovice Banksova (Pinus banksiana Lamb.), též zvaná „banksovka“ je severoamerický druh rodu Pinus (borovice) s dvěma jehlicemi ve svazečku a s vícečlánkovými letorosty (vytváří 2 přesleny za jedno vegetační období).
Synonyma
- Pinus divaricata Aiton
Vzhled
Menší strom, někdy keřovitého vzrůstu, dorůstající do 20 (25)m, kmen často křivolaký (podle původu), větve nepravidelné, řídce zachvojené, dva přesleny v jednom roce. Kůra - tenká, černošedá šupinatá borka. Pupeny smolnaté, 1 cm dlouhé, letorosty žlutavé, později se zbarvují do hněda. Jehlice po dvou ve svazečku, velmi krátké (obvykle 2-3 cm). Šišky přisedlé, po 2-3 v přeslenu, hladké, žlutohnědé, později šedavé. Některé šišky jsou serotinní (otevírají se např. při požáru), tzn., že zůstávají zavřené na stromě i s klíčivými semeny více let.
Výskyt
Zaujímá celou severní Ameriku od západního k východnímu pobřeží a tvoří zde rozsáhlé lesy. V Kanadě patří mezi nejrozšířenější borovici a zasahuje až k severnímu polárnímu kruhu.
U nás se vyskytuje občas i v lesních porostech, kam byla ve větším měřítku pokusně vysazována (na přelomu 19. a 20. století spolu s americkými druhy borovicí vejmutovkou a borovicí tuhou) jako náhrada za naši borovici lesní, u které byly v té době pozorovány velké ztráty na sazenicích sypavkou.
Ekologie
Tento druh patří mezi pionýrské druhy, tzn., že obsazuje holé plochy a bezlesí, v mládí (cca do 25 let) rychle roste, pak její růst zpomaluje a brzy začíná plodit. Vyskytuje se v monokulturách na chudých, písčitých a skalnatých stanovištích. Je nejodolnější proti zimě a nejskromější v požadavcích na půdu a klima.
Využití
Tento druh se hodí jako pionýrská dřevina všude tam, kde jsou chudé písčité a skalnaté půdy s nedostatkem vláhy. Používá se pro pěstování v lignikulturách (porosty určené pro produkci biomasy s krátkým obmýtím). Pro její introdukci je třeba volit správný původ (vhodnou provenienci) - jako ostatně u použití většiny introdukovaných druhů. V poslední době bývá stále častěji používán pro zahradní a parkové výsadby, protože svým nepravidelným habitem vhodně kontrastuje pravidelným křivkám staveb a výsadeb.
Literatura
- PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
- POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.
Galerie borovice Banksova na Wikimedia Commons
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]