Bohuslav Chotek z Chotkova

Bohuslav hrabě Chotek z Chotkova
Bohuslav hrabě Chotek z Chotkova
	Bohuslav Chotek, portrét z roku 1895 od Philipa de László
7. český místodržitel
	Ve funkci:; 1871 – 1871
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Alexandr Mensdorff-Pouilly
Nástupce	Alexander von Koller
Rakousko-uherský vyslanec v Sasku
	Ve funkci:; 1888 – 1895
Předchůdce	Gabriel Herbert
Nástupce	Jindřich Lützow
Rakousko-uherský vyslanec v Belgii
	Ve funkci:; 1872 – 1888
Předchůdce	Karl Vitzthum
Nástupce	Rudolf Khevenhüller-Metsch
Rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku
	Ve funkci:; 1871 – 1872
Předchůdce	Ladislaus Karnicki
Nástupce	Emanuel Ludolf
Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku
	Ve funkci:; 1869 – 1871
Předchůdce	Friedrich Revertera
Nástupce	Ferdinand Langenau
Rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku
	Ve funkci:; 1866 – 1869
Předchůdce	Maximilian Handel
Nástupce	Otto Walterskirchen
Stranická příslušnost
Členství	Federalist Party
Narození	4. července 1829; Praha Rakouské císařství
Úmrtí	11. října 1896 (ve věku 67 let); Zhořelec Pruské království
Místo pohřbení	Chotkovská hrobka ve Valtířově
Choť	(1859) Vilelmína Kinská z Vchynic a Tetova (1838–1886)
Rodiče	Karel Chotek (1783–1868) a Marie Berchtoldová z Uherčic (1794–1878)
Děti	1. Volfgang (1860–1926) ; 2. Zdenka (1861–1946) ; 3. Marie Pia (1863–1936) ; 4. Karolína (1865–1919) ; 5. Žofie (1868–1914) ; 6. Terezie (1871–1871) ; 7. Oktávie (1873–1946) ; 8. Marie Antonie (1874–1930) ; 9. Marie Henrietta (1880–1964)
Příbuzní	bratr: Antonín Chotek z Chotkova (1822–1883) ; vnučka: Žofie z Hohenbergu (1901–1990) ; vnuk: Maxmilián z Hohenbergu (1902–1962) ; vnuk: Arnošt z Hohenbergu (1904–1954) ; švagr: Bedřich Karel Kinský (1834–1899) ; děd: Jan Nepomuk Rudolf Chotek z Chotkova (1749–1824) ; babička: Maria Zdenka z Clary-Aldringenu (1748–1824) ; strýc: Jan Nepomuk Chotek z Chotkova (1773–1824) ; strýc: Ferdinand Maria Chotek z Chotkova (1781–1836)
Profese	diplomat a politik
Náboženství	katolická církev
Commons	Boguslaw Chotek von Chotkow
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (německy Bohuslaw Chotek von Chotkow; 4. července 1829 Praha-Hradčany^[1] – 11. října 1896 Zhořelec) byl rakousko-uherský diplomat ze staré české šlechtické rodiny Chotků. Od roku 1849 působil v diplomatických službách a zastával funkce vyslance a velvyslance v několika evropských zemích (Rusko, Španělsko, Belgie). V roce 1871 byl krátce místodržitelem v Čechách. Z jeho početného potomstva je známá Žofie Chotková (1868–1914), manželka rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda.

Životopis

Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Chotků, narodil se v Praze jako šestý a nejmladší syn nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka (1783–1868), Bohuslavovi čtyři starší bratři František, Karel, Emanuel a Ferdinand zemřeli v dětství. Vyrůstal střídavě v Praze a na zámku Velké Březno, vystudoval Karlovu univerzitu. Po otcově nesouhlasu přehodnotil svůj záměr vstoupit do armády a po složení diplomatických zkoušek nastoupil kariéru ve službách ministerstva zahraničí. Pod patronátem ministra zahraničí Felixe Schwarzenberga nastoupil jako atašé ve Stuttgartu (1849), v letech 1853–1859 byl vyslaneckým radou v Londýně, mezitím byl v roce 1856 vyslán na korunovaci ruského cara Alexandra II.. Od roku 1859 byl vyslaneckým radou v Berlíně, kde jeho mise skončila v roce 1866 za prusko-rakouské války. Po konsolidaci poměrů ve vztahu k německým zemím byl v prosinci 1866 jmenován vyslancem ve Württembersku (1866-1869).

I jako diplomat často zajížděl do Čech a začal se angažovat jako politik v otázce česko-rakouského vyrovnání. Díky tomu byl v roce 1871 povolán do funkce místodržitele Českého království, kterou vykonával krátce na podzim v roce 1871. Naděje na česko-rakouské vyrovnání s příslibem korunovace Františka Josefa českým králem skončily s pádem Hohenwartovy vlády v říjnu 1871, Bohuslav Chotek následně rezignoval na funkci českého místodržitele 4. listopadu 1871. Poté se vrátil do diplomatických služeb a v letech 1871-1872 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku, kvůli vysokým finančním nárokům na reprezentaci požádal o přeložení na méně významný post. Řadu let pak strávil jako vyslanec v Belgii (1872–1888), kde měl důležitou úlohu otázce vyjednávání sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou.^[2] V závěru své diplomatické kariéry byl rakousko-uherským vyslancem v Sasku (1888–1895). V prosinci 1895 byl penzionován a zemřel o necelý rok později.

Byl c. k. tajným radou (1869) a komořím (1854). Za zásluhy byl nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa (1867) a Řádu železné koruny I. třídy (1878). Při příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1881). V roce 1884 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny a po odchodu do penze obdržel u dvora čestnou hodnost nejvyššího stolníka (Oberststabelmeister, 1895). Během dlouholeté diplomatické dráhy získal také několik vyznamenání v zahraničí, byl nositelem ruského Řádu sv. Anny a Řádu sv. Stanislava, španělského Řádu Karla III., belgického Leopoldova řádu, saského Albrechtova řádu a pruského Řádu koruny. V Čechách vlastnil statek Staré Čívice (dnes součást Pardubic). ^[3]

Rodina

V Kostelci nad Orlicí se 30. října 1859 oženil s hraběnkou Vilemínou Kinskou (1838–1886), která pocházela z knížecí větve Kinských, byla dcerou hraběte Josefa Kinského (1806–1862) a sestrou poslance českého zemského sněmu Bedřicha Kinského. Vilemína se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.^[4] Z manželství pocházelo devět dětí, z toho jediný syn.

1. Volfgang (15. srpna 1860, Berlín – 10. prosince 1926, Linec ), státní úředník, dvorní rada, manželka 1896 Anna Alžběta von Künell (12. dubna 1871 – 26. posince 1922)
2. Zdenka (10. prosince 1861, Berlín – 15. března 1946, Riedenburg, Bavorsko), dvorní dáma korunní princezny Štěpánky, později jeptiška
3. Marie Pia (11. července 1863, Berlín – 21. června 1936, Jílové), manžel 1887 kníže Jaroslav Thun-Hohenstein (23. května 1864, Děčín – 5. března 1929, tamtéž), c. k. tajný rada, komoří, poslanec českého zemského sněmu, člen Panské sněmovny
4. Karolína (19. listopadu 1865, Berlín – 29. listopadu 1919, Chlumek), manžel 1886 hrabě Leopold Nostic-Rhieneck (8. července 1865, Štiřín – 5. října 1945, Chlumek), c. k. komoří, nadporučík, po smrti Karolíny se oženil s její nejmladší sestrou Marií Henriettou
5. Žofie (1. března 1868, Stuttgart – 28. června 1914, Sarajevo), manžel 1900 arcivévoda František Ferdinand d'Este (18. prosince 1863, Graz – 28. června 1914, Sarajevo), následník rakousko-uherského trůnu
6. Terezie (22. května 1871 – 19. září 1871)
7. Oktavie (5. května 1873, Brusel – 29. listopadu 1946, Bad Waldsee, Bádensko-Württembersko), manžel 1898 hrabě Joachim Schönburg-Glauchau (20. července 1873, Wechselburg, Sasko – 3. července 1943, Lipsko), důstojník saské armády, rytíř Maltézského řádu
8. Marie Antonie (12. května 1874, Kostelec nad Orlicí – 13. června 1930), manžel 1893 Karl Adam von Wuthenau (26. června 1863, Drážďany – 13. listopadu 1946, Halle), c. k. generálmajor
9. Marie Henrietta (9. července 1880, Kostelec nad Orlicí – 19. března 1964), manžel 1921 hrabě Leopold Nostic-Rhieneck (1865–1931)

Galerie

Bohuslav Chotek s manželkou Wilhelmine a dcerou Zdenkou (Sidonií), asi 1862
portrét, asi 1875
portrét z roku 1896 od Karla Medize

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ HAMANNOVÁ, Brigitte: Rudolf. Korunní princ a rebel.; Odeon, Praha, 1993; s. 126–127 ISBN 80-207-0433-7
↑ PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 76–77 dostupné online
↑ Ottův slovník naučný, díl 12.; Praha, 1898 (reprint 1998); s. 373 ISBN 80-7185-057-8

Literatura

CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty.; NLN, Praha, 2008; ISBN 978-80-7106-977-5
KLEČACKÝ, Martin: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020 ISBN 978-80-88304-18-0
JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Slavní Češi a jejich blízcí. 1. vyd. Praha: Universum, 2020. 208 s. ISBN 978-80-242-6395-3. Kapitola "Nevhodně" progresivní lidumil Karel Hrabě Chotek a syn Bohuslav i vnučka Žofie, s. 9–37.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohuslav Chotek z Chotkova na Wikimedia Commons
Genealogie Chotků z Chotkova (Miroslav Marek)
Bohuslav Chotek na webu rakouského parlamentu dostupné online
Šlechtický rod Chotků, Meyers 1888

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[2] HAMANNOVÁ, Brigitte: Rudolf. Korunní princ a rebel.; Odeon, Praha, 1993; s. 126–127 ISBN 80-207-0433-7

[3] PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 76–77 dostupné online

[4] Ottův slovník naučný, díl 12.; Praha, 1898 (reprint 1998); s. 373 ISBN 80-7185-057-8

[1]

[2]

[3]

[4]

Chotkové z Chotkova a Vojnína

1702 stav svobodných pánů • 1723 český hraběcí titul • 1745 říšský hraběcí titul • 1755 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Horních Rakousích • 1765 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Dolních Rakousích • 1879 dědičný člen rakouské Panské sněmovny Říšské rady • 1970 vymřeli po meči		Rodový erb

1. generace	Otto († po 1400)

2. generace	Jan († po 1474)

3. generace	Jindřich († před 1500)

4. generace	Jakub († po 1500)

5. generace	Petr († před 1537)

6. generace	Mikuláš • Václav († před 1568)

7. generace	Kryštof († asi 1589) • Jan (1519–1591) • Jiří (po 1520 – po 1589) • Zikmund (po 1521–1603)

8. generace	Adam (před 1553–1592) • Václav (1554–1612) • Adam

9. generace	Jiří († 1620) • Karel († 1638)

10. generace	Adam Jiří († po 1623) • Jan Václav (před 1627–1638) • Jiří Rudolf (1628–1673) • Vilém (po 1628–1674)

11. generace	Ignác Rudolf († po 1683) • Václav Antonín (1674–1754)

12. generace	Václav (1703–1725) • Jan Karel (1704–1787) • Rudolf (1706–1771)

13. generace	Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810) • Jan Rudolf (1748–1824)

14. generace	Jan Nepomuk (1773–1824) • Josef (1776–1809) • Marie Aloisie (1777–11864) • Ferdinand Maria (1781–1836) • Karel* (1783–1868) • Terezie (1785–1872) • Heřman** (1786–1822)

15. generace	Jindřich (1802–1864) • Sidonie (1805–1890) • Hermína (1815–1882) • Otto (1816–1889) • Rudolf** (1822–1903) • Antonín* (1822–1883) • Emanuel* (1823–1843) • Bohuslav* (1829–1896)

16. generace	Rudolf Karel (1832–1894) • Emerich (1833–1911) • Ferdinand (1838–1913) • Isabella (1842–1857) • Arnošt (1844–1927) • Karolina (1846–1933) • Karel* (1853–1926) • Marie* (1855–1943) • Olga* (1860–1934) • Wolfgang* (1860–1926) • Zdenka* (1861–1946) • Marie Pia* (1863–1935) • Henrietta** (1863–1946) • Karolina* (1865–1919) • Anna** (1865–1882) • Žofie* (1868–1914) • Gabriela (1868–1933) • Rudolf Otto (1870–1921) • Oktavie* (1873–1946) • Marie Antonie* (1874–1930) • Marie Henrieta* (1880–1964)

17. generace	Jan Nepomuk Rudolf (1865–1884) • Karel (Cary)* (1887–1970) • Antoinetta* (1888–1910) • Ada* (1890–1939)

Sídla	Veltrusy • Kačina • Nové Dvory • Velké Březno • Chotkovský palác ve Vídni • Chotkovský palác v Praze • Dolná Krupá

Pohřebiště	Chotkovská hrobka (Nové Dvory) • Chotkovská hrobka (Valtířov) • Chotkovská hrobka (Dolná Krupá) • Kostel sv. Martina v Kozlech • Kostel Narození sv. Jana Křtitele ve Veltrusech • Městský hřbitov v Litoměřicích

* velkobřezenská větev, uherská větev, tučně** jsou vyznačeni Václav Antonín Chotek a majitelé majorátu (později velkostatku) Veltrusy

Místodržitelé Českého království (1850–1918)

1. Karl Mecséry (1850–1860) • 2. Anton Forgách (1860–1861) • Ernst von Kellersperg (1861–1863) • Richard Belcredi (1863–1864) • 3. Richard Belcredi (1864–1865) • Antonín Lažanský z Bukové (1865–1866) • 4. Karl von Rothkirch-Panthen (1866–1867) • 5. Ernst von Kellersperg (1867–1868) • Alexander von Koller (1868–1870) • 6. Alexandr z Dietrichstein-Mensdorffu (1870–1871) • 7. Bohuslav Chotek z Chotkova (1871) • 8. Alexander von Koller (1871–1874) • 9. Philipp Weber von Ebenhof (1874–1881) • Alfred Kraus (1881–1882) • 10. Alfred Kraus (1882–1889) • 11. František Antonín z Thun-Hohensteinu (1889–1896) • 12. Karel Maria z Coudenhove (1896–1911) • 13. František Antonín z Thun-Hohensteinu (1911–1915) • 14. Max Julius z Coudenhove (1915–1918)

kurzivou a zároveň neočíslovaní – pověřeni správou úřadu