Max Julius Coudenhove

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Max Julius Coudenhove
Max Julius Coudenhove roku 1911
Max Julius Coudenhove roku 1911
14. český místodržitel
Ve funkci:
1915 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
PředchůdceFrantišek Antonín z Thun-Hohensteinu
Nástupcezánik instituce
Slezský zemský prezident
Ve funkci:
1908 – 1915
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceKarl Heinold
NástupceAdalbert von Widmann
Narození17. prosince 1865
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. července 1928 (ve věku 62 let)
Bad Kissingen
Výmarské NěmeckoVýmarské Německo Výmarské Německo
ChoťMarie Amalia Taaffe
RodičeTheophil von Coudenhove
Henriette Josephine von Auersperg
PříbuzníKarl Maria Coudenhove a Gerolf Graf von Coudenhove (sourozenci)
Profeseprávník a soudce
Oceněnívelkokříž Řádu Františka Josefa
CommonsMax Julius Coudenhove
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Julius Coudenhove, plným jménem Max Julius Viktor Maria hrabě von Coudenhove (17. prosince 1865 Vídeň – 3. července 1928 Bad Kissingen)[1] byl rakousko-uherský politik a státní úředník. Jako vystudovaný právník působil od roku 1887 ve státní správě, nakonec byl před zánikem Rakouska-Uherska posledním místodržitelem Českého království (1915–1918; v této funkci působil v letech 1896–1911 jeho starší bratr Karel Coudenhove). Po vyhlášení samostatné Československé republiky předal agendu státní správy novým orgánům a v roce 1918 odešel do soukromí. Jeho tchánem byl dlouholetý rakouský předseda vlády Eduard Taaffe.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starého šlechtického rodu z Brabantska, předkové vstoupili do služeb habsburské monarchie a v roce 1790 obdrželi říšský hraběcí stav. Narodil se jako třetí syn c.k. komořího a plukovníka hraběte Theophila Coudenhove (1803–1880) a Henrietty, rozené Auerspergové (1820–1873).[2] Studoval Akademické gymnázium ve Vídni a následně právnickou fakultu tamtéž. Kariéru státního úředníka zahájil v roce 1887 jako praktikant na moravském místodržitelství v Brně. V letech 1889–1891 působil u okresního hejtmanství ve Vídeňském Novém Městě, v roce 1890 byl jmenován c.k. komořím. Poté se vrátil na Moravu a v letech 1893–1900 byl okresním hejtmanem v Hranicích na Moravě.[3] V roce 1899 se stal místodržitelským radou v Brně, kde vedl živnostenský referát (1900–1902) a poté byl šéfem prezidiální kanceláře (1902–1905). V roce 1904 byl jmenován dvorním radou a v této hodnosti působil v letech 1905–1908 u Správního soudního dvora ve Vídni. V letech 1908–1915 zastával úřad zemského prezidenta ve Slezsku (v jiných korunních zemích monarchie se tento post nazýval místodržícím). Od roku 1911 byl též c.k. tajným radou. V březnu 1915 byl jmenován místodržitelem v Čechách, nátlakem armádního velení byl tentýž rok odvolán a posléze opět dosazen. Byl pod kontrolou armády a zůstal na této pozici až do rozpadu Rakousko-Uherska.[4] Jako místodržící a zemský prezident byl politickým smýšlením Němec a tím si získal důvěru a autoritu Němců v Českých zemích, avšak k českému obyvatelstvu byl nesmířlivý a roku 1915 vydal oběžník, který připomínal, že jediným jazykem pro vnitřní úřadování je němčina. Stremayrova jazyková nařízení z roku 1880 totiž povolila češtinu jen jako vnější úřední jazyk (tj. pro styk úřadů se stranami), ale v praxi byla čeština používána i pro vnitřní úřadování (tj. styk úřadů mezi sebou), proti čemuž Coudenhove nyní vystoupil. Oběžník byl vydán i pro oblast soudnictví, finančí správy a státní železnice.[5][6] Po zániku monarchie vedl 29. října 1918 jednání s Národním výborem o předání moci v nově vzniklém Československu.[7] Na vlastní žádost byl penzionován k datu 10. listopadu 1918 a od té doby žil v soukromí ve Vídni a na svých statcích.[4]

Během působení v nejvyšších úřadech státní správy obdržel velkokříž Řádu Františka Josefa (1913) a Řád železné koruny I. třídy (1916), dále byl nositelem pruského Řádu koruny. Díky dlouholetému působení na Moravě získal čestné občanství v Hranicích a v řadě obcí hranického okresu, čestným občanem byl též v Jeseníku.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1889 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Amálií Taaffeovou (1866–1928), nejstarší dcerou dlouholetého rakouského předsedy vlády Eduard Taaffeho. Měli spolu syna Eduarda Josefa (1890–1964).[8]

Maxův nejstarší bratr Gerolf Edmund Coudenhove (1852–1897) byl c.k. komořím a vlastnil statky v Bavorsku. Další bratr Karel (1855–1913) byl též vysokým státním úředníkem a v letech 1896–1911 místodržitelem v Čechách. Jejich vzdálení bratranci založili rodové linie Coudenhove-Kalergi a Coudenhove-Honrichs, jimž patřily statky v západních Čechách (Poběžovice) a na jižní Moravě (Kunštát).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ JIROUT, Vlastimil. Rodokmen šlechtického rodu Coudenhove [online]. Český Krumlov: Vlastimil Jirout [cit. 2013-08-06]. Kapitola COUDENHOVE Max Julius Viktor Maria. Dostupné online. 
  2. ↑ Family tree of Max Julius Viktor Maria Graf von Coudenhove. Geneanet [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ KLEČACKÝ, Matin: Poslušný vládce okresu. Okresní hejtman a proměny státní moci v Čechách v letech 1868–1938; NLN, Praha, 2021; s. 80 ISBN 978-80-7422-797-4
  4. ↑ a b COUDENHOVE Max Julius 17.12.1865-3.7.1928 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Neoblíbený hrabě Max. www.kampocesku.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ 1918 - Rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2018. ISBN 978-80-7429-988-9. 
  7. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 486
  8. ↑ Rodina Coudenhove in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflicher Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 217–218 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Místodržitelé Českého království (1850–1918)
1. Karl Mecséry (1850–1860) • 2. Anton Forgách (1860–1861) • Ernst von Kellersperg (1861–1863) • Richard Belcredi (1863–1864) • 3. Richard Belcredi (1864–1865) • Antonín Lažanský z Bukové (1865–1866) • 4. Karl von Rothkirch-Panthen (1866–1867) • 5. Ernst von Kellersperg (1867–1868) • Alexander von Koller (1868–1870) • 6. Alexandr z Dietrichstein-Mensdorffu (1870–1871) • 7. Bohuslav Chotek z Chotkova (1871) • 8. Alexander von Koller (1871–1874) • 9. Philipp Weber von Ebenhof (1874–1881) • Alfred Kraus (1881–1882) • 10. Alfred Kraus (1882–1889) • 11. František Antonín z Thun-Hohensteinu (1889–1896) • 12. Karel Maria z Coudenhove (1896–1911) • 13. František Antonín z Thun-Hohensteinu (1911–1915) • 14. Max Julius z Coudenhove (1915–1918)
kurzivou a zároveň neočíslovaní – pověřeni správou úřadu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Max_Julius_Coudenhove&oldid=20279781“