Max Julius Coudenhove

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Max Julius Coudenhove
Max Julius Coudenhove roku 1911
Max Julius Coudenhove roku 1911

14. český místodržitel
Ve funkci:
1915 – 1918
Panovník František Josef I., Karel I.
Předchůdce František Antonín z Thun-Hohensteinu
Nástupce zánik instituce

Slezský zemský prezident
Ve funkci:
1908 – 1915
Panovník František Josef I.
Předchůdce Karl Heinold
Nástupce Adalbert von Widmann

Narození 17. prosince 1865
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. července 1928 (ve věku 62 let)
Bad Kissingen
Výmarská republikaVýmarská republika Výmarská republika
Choť Marie Amalia Taaffe
Rodiče Theophil von Coudenhove
Henriette Josephine von Auersperg
Příbuzní Karl Maria Coudenhove (sourozenec)
Profese právník a soudce
Ocenění velkokříž Řádu Františka Josefa
Commons Max Julius Coudenhove
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Julius Coudenhove, plným jménem Max Julius Viktor Maria hrabě von Coudenhove (17. prosince 1865 Vídeň3. července 1928 Bad Kissingen)[1] byl rakouský politik a diplomat.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiče byli otec Theodor Filip Bedřich hrabě Coudenhove a matka Henriette Josephine von Auersperg.[2] Studoval Akademické gymnázium ve Vídni a následně právnickou fakultu. V roce 1887 se stal okresním hejtmanem v Hranicích na Moravě. V roce 1889 se oženil s hraběnkou Marií Amalií Taaffeovou, která byla dcerou Eduarda Taaffeho. Manželé měli spolu jediného syna Eduarda Coudenhove (1890–1964), který se později oženil s Hildegardou Keil von Eichenthurn. V roce 1896 se stal místodržitelským radou na místodržitelství v Brně. V roce 1908 byl jmenován radou ministerstva vnitra. V letech 19081915 zastával úřad zemského prezidenta ve Slezsku (v jiných korunních zemích monarchie se tento post nazýval místodržícím). V roce 1915 byl jmenován místodržitelem v Čechách, nátlakem armádního velení byl tentýž rok odvolán a posléze opět dosazen. Byl pod kontrolou armády a zůstal na této pozici až do rozpadu Rakousko-Uherska.[3] Jako místodržící a zemský prezident byl politickým smýšlením Němec a tím si získal důvěru a autoritu Němců v Českých zemích, avšak k českému obyvatelstvu byl nesmířlivý a roku 1915 vydal oběžník, který připomínal, že jediným jazykem pro vnitřní úřadování je němčina. Stremayrova jazyková nařízení z roku 1880 totiž povolila češtinu jen jako vnější úřední jazyk (tj. pro styk úřadů se stranami), ale v praxi byla čeština používána i pro vnitřní úřadování (tj. styk úřadů mezi sebou), proti čemuž Coudenhove nyní vystoupil. Oběžník byl vydán i pro oblast soudnictví, finančí správy a státní železnice.[4][5] V roce 1918 opustil politiku a stáhl se na své panství Seehof, které spravoval.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JIROUT, Vlastimil. Rodokmen šlechtického rodu Coudenhove [online]. Český Krumlov: Vlastimil Jirout [cit. 2013-08-06]. Kapitola COUDENHOVE Max Julius Viktor Maria. Dostupné online. 
  2. Family tree of Max Julius Viktor Maria Graf von Coudenhove. Geneanet [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b COUDENHOVE Max Julius 17.12.1865-3.7.1928 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  4. Neoblíbený hrabě Max. www.kampocesku.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  5. 1918 - Rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2018. ISBN 978-80-7429-988-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]