Max Julius Coudenhove
Max Julius Coudenhove | |||||||||||||
![]() Max Julius Coudenhove roku 1911 | |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
Narození |
17. prosince 1865 Vídeň ![]() | ||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Úmrtí |
3. července 1928 (ve věku 62 let) Bad Kissingen ![]() | ||||||||||||
Choť | Marie Amalia Taaffe | ||||||||||||
Rodiče |
Theophil von Coudenhove Henriette Josephine von Auersperg | ||||||||||||
Příbuzní | Karl Maria Coudenhove (sourozenec) | ||||||||||||
Profese | právník a soudce | ||||||||||||
Ocenění | velkokříž Řádu Františka Josefa | ||||||||||||
Commons | Max Julius Coudenhove | ||||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Max Julius Coudenhove, plným jménem Max Julius Viktor Maria hrabě von Coudenhove (17. prosince 1865 Vídeň – 3. července 1928 Bad Kissingen)[1] byl rakouský politik a diplomat.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Jeho rodiče byli otec Theodor Filip Bedřich hrabě Coudenhove a matka Henriette Josephine von Auersperg.[2] Studoval Akademické gymnázium ve Vídni a následně právnickou fakultu. V roce 1887 se stal okresním hejtmanem v Hranicích na Moravě. V roce 1889 se oženil s hraběnkou Marií Amalií Taaffeovou, která byla dcerou Eduarda Taaffeho. Manželé měli spolu jediného syna Eduarda Coudenhove (1890–1964), který se později oženil s Hildegardou Keil von Eichenthurn. V roce 1896 se stal místodržitelským radou na místodržitelství v Brně. V roce 1908 byl jmenován radou ministerstva vnitra. V letech 1908–1915 zastával úřad zemského prezidenta ve Slezsku (v jiných korunních zemích monarchie se tento post nazýval místodržícím). V roce 1915 byl jmenován místodržitelem v Čechách, nátlakem armádního velení byl tentýž rok odvolán a posléze opět dosazen. Byl pod kontrolou armády a zůstal na této pozici až do rozpadu Rakousko-Uherska.[3] Jako místodržící a zemský prezident byl politickým smýšlením Němec a tím si získal důvěru a autoritu Němců v Českých zemích, avšak k českému obyvatelstvu byl nesmířlivý a roku 1915 vydal oběžník, který připomínal, že jediným jazykem pro vnitřní úřadování je němčina. Stremayrova jazyková nařízení z roku 1880 totiž povolila češtinu jen jako vnější úřední jazyk (tj. pro styk úřadů se stranami), ale v praxi byla čeština používána i pro vnitřní úřadování (tj. styk úřadů mezi sebou), proti čemuž Coudenhove nyní vystoupil. Oběžník byl vydán i pro oblast soudnictví, finančí správy a státní železnice.[4][5] V roce 1918 opustil politiku a stáhl se na své panství Seehof, které spravoval.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JIROUT, Vlastimil. Rodokmen šlechtického rodu Coudenhove [online]. Český Krumlov: Vlastimil Jirout [cit. 2013-08-06]. Kapitola COUDENHOVE Max Julius Viktor Maria. Dostupné online.
- ↑ Family tree of Max Julius Viktor Maria Graf von Coudenhove. Geneanet [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b COUDENHOVE Max Julius 17.12.1865-3.7.1928 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online.
- ↑ Neoblíbený hrabě Max. www.kampocesku.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online.
- ↑ 1918 - Rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2018. ISBN 978-80-7429-988-9.