Philipp Weber von Ebenhof

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Philipp Weber von Ebenhof
Svobodný pán dr. Philipp Weber von Ebenhof jako dolnorakouský místodržitel (1870)
Svobodný pán dr. Philipp Weber von Ebenhof jako dolnorakouský místodržitel (1870)
Hornorakouský místodržitel
Ve funkci:
1881 – 1889
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceKlemens Wenzel Lothar Metternich-Winneburg (pověřen)
NástupceFranz Carl Merveldt
9. český místodržitel
Ve funkci:
1874 – 1881
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAlexander von Koller
NástupceAlfred Kraus
6. moravský místodržitel
Ve funkci:
1872 – 1874
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceZikmund z Thun-Hohensteinu
NástupceLudwig von Possinger
Dolnorakouský místodržitel
Ve funkci:
1868 – 1872
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceGustav Ignác Chorinský
NástupceZikmund Konrád z Eybesfeldu

Narození30. dubna 1818
Cerhenice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. července 1900 (ve věku 82 let)
Linec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Profesetajný rada
OceněníŘád Františka Josefa
CommonsPhilipp Weber von Ebenhof
Některá data mohou pocházet z datové položky.

JUDr. Philipp svobodný pán Weber von Ebenhof (JUDr. Philipp Freiherr Weber von Ebenhof) (30. dubna 1818, Cerhenice21. července 1900, Linec) byl rakouský politik a státní úředník. Po absolutoriu práv na Karlo-Ferdinandově univerzitě začal pracovat jako státní úředník, v době Bachova absolutismu působil v policejních složkách. V roce 1869 byl povýšen na barona a poté dvacet let zastával funkci místodržitele v různých částech rakousko-uherské monarchie. Byl místodržitelem v Dolních Rakousích (1870–1872), na Moravě (1872–1874), v Čechách (1874–1881) a nakonec v Horním Rakousku (1881–1889).[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Cerhenicích u Kolína, kde jeho otec Jakub Weber působil jako panský správce. Po absolvování gymnázia na Malé Straně studoval práva na Karlově univerzitě, do státních služeb vstoupil v roce 1838 jako konceptní praktikant u krajského úřadu v Čáslavi. V letech 1846–1849 působil jako úředník u zemského gubernia v Praze a v letech 1849–1850 byl krátce okresním hejtmanem ve Vysokém Mýtě. V roce 1850 byl zástupcem policejního ředitele a městského hejtmana v Praze, v době Bachova absolutismu zastával v Praze funkci policejního rady I. třídy. Mezitím byl v roce 1853 adoptován svým strýcem, chrudimským krajským hejtmanem Václavem Weberem z Ebenhofu (1781–1865), a přijal jeho šlechtický titul s predikátem z Ebenhofu. V letech 1858–1859 byl v Praze místodržitelským radou.

V roce 1859 přesídlil do Vídně, kde byl v letech 1859–1860 policejním ředitelem, zároveň byl jmenován dvorním radou. Poté přestoupil na nově zřízené ministerstvo policie, kde byl postupně ministerským radou (1860–1864) a sekčním šéfem (1864–1865). Po zrušení ministerstva policie setrval ve Vídni na dolnorakouském místodržitelství, kde působil jako viceprezident (1865–1868) a po rezigaci dosavadního místodržitele hraběte Gustava Ignáce Chorinského z Ledské jako správce místodržitelství (1868–1870). V roce 1869 byl při příležitosti udělení Řádu žlezné koruny povýšen do stavu svobodných pánů a v letech 1870–1872 byl dolnorakouským místodržitelem. V roce 1872 byl jmenován c.k. tajným radou a v letech 1872–1874 byl místodržitelem na Moravě. Poté se po delší době vrátil do Prahy a v letech 1874–1881 byl místodržitelem Českého království. V roce 1881 nezvládl eskalaci česko-německého napětí v souvislosti s rozdělením Karlovy univerzity na českou a německou část, byl odvolán a nahrazen generálem Alfredem Krausem. Svou kariéru završil jako místodržitel v Horních Rakousích (1881–1889). Při příležitosti 50. výročí ve státní službě obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1888) a v roce 1889 odešel do výslužby. Ve svých místodržitelských funkcích usiloval o průmyslový a dopravní rozvoj jednotlivých zemí. Dožil v soukromí v Linci.

Kromě uvedených vyznamenání získal také Řád Františka Josefa (1874), ruský Řád sv. Anny (1875) a bavorský Záslužný řád sv. Michaela (1887).

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1853 se v Praze oženil s Emmou Lorenzovou (1831–1920), dcerou statkáře ze západních Čech Wilhelma Wenzela Lorenze. Jejich synové Alfred (1854–1919), Emerich (1855–1880) a Wenzel (1860–1900) sloužili v armádě a u námořnictva.

Philippův mladší bratr Ferdinand Weber (1819–1893) byl profesorem lékařství a ředitelem zemské porodnice v Praze. Další bratři se uplatnili ve státních službách, Ernst Weber von Ebenhof (1829–1893) působil na několika ministerstvech, naposledy byl dlouholetým sekčním šéfem na ministerstvu orby, byl c.k. tajným radou a v roce 1880 získal titul svobodných pánů. Nejmladší bratr Moritz Weber von Ebenhof (1824–1905) byl dlouholetým okresním hejtmanem v Plané (1868–1879).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]