Antonín Hampl

Antonín Hampl
2. ministr veřejných prací ČSR
Ve funkci: 8. července 1919 – 25. května 1920
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Vlastimil Tusar
Předchůdce	František Staněk
Nástupce	Bohuslav Vrbenský
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1939
6. předseda ČSSD
Ve funkci: 1924 – 1938
Předchůdce	Antonín Němec
Nástupce	Zdeněk Fierlinger (po r. 1945)
Předseda Národní strany práce
Ve funkci: 1938 – 1939
Stranická příslušnost
Členství	sociální demokracie NSP
Narození	12. dubna 1874 nebo 12. dubna 1875 Jaroměř Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	17. května 1942 Berlín Německá říše Německá říše
Ocenění	medaile Za zásluhy 1. stupeň 1995 in memoriam
Commons	Antonín Hampl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Hampl (12. dubna 1874 Jaroměř – 17. května 1942 Berlín) byl český a československý odborový funkcionář a politik, meziválečný předseda Československé sociálně demokratické strany dělnické a poslanec Národního shromáždění ČSR, za druhé republiky předseda Národní strany práce; v době okupace člen domácího odboje, umučen nacisty.

Život

Rakousko-Uhersko

Členem sociální demokracie se stal v roce 1894.

Po vyučení v oboru strojník vystudoval Státní průmyslovou školu v Praze. Před první světovou válkou pracoval v sociálnědemokratickém odborovém hnutí, od roku 1910 působil jako tajemník Svazu kovodělníků. Od roku 1924 pracoval jako ředitel Ústřední sociální pojišťovny.

První republika

Od července 1918 byl členem Národního výboru československého. Po celé období první republiky pak zastával v Národním shromáždění poslanecký mandát.

V letech 1918–1920 zasedal za sociální demokracii v Revolučním národním shromáždění. Byl profesí tajemník Svazu českých kovodělníků. V parlamentních volbách v roce 1920 získal za sociální demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Obhájil ho v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939. V roce 1920 se významně zasadil o vypracování a přijetí zákona o účasti zaměstnanců v hornictví na správě dolů a jejich podílu na zisku a také zákona o závodních a revírních radách v hornictví.

V letech 1919–1920 působil jako ministr veřejných prací v první Tusarově vládě. Od rozkolu s komunisty byl politickým vůdcem Československé sociálně demokratické strany dělnické a v období 1924–1938 jejím předsedou. V celém období let 1918–1938 byl členem představenstva strany.

Coby předseda strany ji zvládl stabilizovat po rozkolu z počátku 20. let. Byl jedním z tvůrců koaliční spolupráce sociálních demokratů s demokratickými občanskými stranami. V polovině 30. let se pokoušel získat komunisty pro společnou obranu proti fašismu, pouze však za podmínky, že se vzdají svých myšlenek na diktaturu proletariátu a budou provádět konstruktivní politiku. Tato jeho výzva komunistům, aby se navrátili do společné strany, stručně formulovaná: „Hoši, z vandru domů!“, však neměla ohlas.

Byl aktivní též publicisticky. Mezi jeho dílo patří spisy Kolektivní smlouvy pracovní a Z krise ven (1935), v níž navrhoval posílení státní sociální a investiční politiky jako způsob překonání hospodářské krize.

Druhá republika a období protektorátu

Po dočasném zániku strany v roce 1938 se stal předsedou nově vzniklé Národní strany práce (do roku 1939). V listopadu 1938 patřil mezi iniciátory kandidatury Emila Háchy do funkce prezidenta Československa.

Do odboje vstoupil s příchodem nacistů, zprostředkovával kontakt mezi 2. odbojem a vládou Aloise Eliáše. K jeho zatčení došlo nejprve 1. září 1939, následně byl po dvou týdnech díky přímluvě protektorátní vlády propuštěn. Opět byl gestapem zajat 6. května 1941 společně s dalšími představiteli bývalé sociálně demokratické strany. Po několik týdnů byl vězněn v Praze na Pankráci a pak deportován do věznice Moabit v Berlíně. V ní byl mučen a těmto zraněním v květnu 1942 podlehl.

Ohlas

V roce 1946 mu byla na náměstí v rodné Jaroměři odhalena pamětní deska, později odstraněná. 12. dubna 1999 odhalena nová pamětní deska.

V Hrádku u Rokycan po něm byla za první republiky nazvána čtvrť družstevních domků Hamplov.

Odkazy

Literatura

• GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6. 
• KULÍŠEK, Vítězslav. Politika druhé republiky (1938–1939): aneb první kolaps československé demokracie. 1. vyd. Brno: [s.n.], 2020. 314 s. ISBN 978-80-270-7832-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Hampl na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Hampl
• Osoba Antonín Hampl ve Wikicitátech
• Antonín Hajn v Národním shromáždění roku 1931

Autoritní data	AbARTP: 9212 Biblio: 1c703287-e68e-44a1-b701-970350f277f6 NKC: jk01033301 GND: 1050482387 ISNI: 0000 0000 5791 7080 SUDOC: 18064341X VIAF: 83721372