Přeskočit na obsah

Jannik Sinner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jannik Sinner
Jannik Sinner na French Open 2021
Jannik Sinner na French Open 2021
StátItálieItálie Itálie
Datum narození16. srpna 2001 (23 let)[1]
Místo narozeníSan Candido, Itálie[1]
BydlištěMonte Carlo, Monako[1]
Sexten, Itálie
Výška188 cm[1]
Hmotnost76 kg[1]
Profesionál od2018
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 279 886 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů263–80
Tituly5 ATP, 3 challengery, 2 ITF
Nejvyšší umístění9. místo (1. listopadu 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Openčtvrtfinále (2020)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open4. kolo (2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů26–24
Tituly1 ATP, 1 ITF
Nejvyšší umístění124. místo (27. září 2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20211131a31. listopadu 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jannik Sinner (* 16. srpna 2001 San Candido) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál pět turnajů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2021 na 9. místě a ve čtyřhře pak v září téhož roku na 124. místě. Trénují ho Riccardo Piatti s Andreou Volpinim.[1]

Tenisová kariéra

V rámci událostí okruhu ITF debutoval jako šestnáctiletý během ledna 2018, když ve druhém kole turnaje v Šarm aš-Šajchu podlehl Francouzi Johanu Tatlotovi.[2]

Premiérový titul na challengerech si odvezl z únorového Trofeo Faip–Perrel 2019 v Bergamu. Ve finále přehrál krajana Roberta Marcoru. V sedmnácti letech se tak stal prvním tenistou narozeným ve 21. století, jenž triumfoval na challengeru.[3][4] Jako poražený finalista skončil na Prosperita Open 2019 v Ostravě, kde jej zastavil Polák Kamil Majchrzak. V dubnu ovládl challenger Kentucky Bank Tennis Championships 2019 v Lexingtonu po výhře nad Australanem Alexem Boltem. V listopadu si pak třetí trofej v této úrovni tenisu odvezl ze Sparkassen ATP Challengeru 2019 v Ortisei, kde v boji o titul porazil Rakušana Sebastiana Ofnera. Stal se tak nejmladším držitelem tří challengerových trofejí v jedné sezóně od Richarda Gasqueta z roku 2003.[4]

Na okruhu ATP Tour debutoval dubnovým Hungarian Open 2019 v Budapešti. Z pozice šťastného poraženého kvalifikanta přehrál na úvod dvouhry Maďara Mátého Valkusze. Ve druhé fázi však nestačil na Srba Lasla Djereho. V rámci série Masters odehrál první utkání na květnovém Internazionali BNL d'Italia 2019 v Římě po obdržení divoké karty. V prvním kole vyřadil Američana Steva Johnsona, ačkoli v duelu čelil soupeřově mečbolu. Poté však získal jen pět gemů na řeckou turnajovou osmičku Stefanose Tsitsipase.[4][2]

Na divokou kartu startoval na European Open 2019 v Antverpách. Ve druhém kole poprvé v kariéře přehrál člena první světové padesátky, nejvýše nasazeného třináctého hráče žebříčku Gaëla Monfilse.[5] Po výhře nad Američanem Francesem Tiafoem se stal nejmladším semifinalistou na okruhu ATP Tour od 17letého Borny Ćoriće na Swiss Indoors 2014.[6] Před branami finále jej zastavil Stan Wawrinka. V závěru téhož měsíce startoval na vídeňském Erste Bank Open 2019. Po úvodním vítězství nad Philippem Kohlschreiberem si zajistil premiérový posun do elitní světové stovky, jejímž se stal nejmladším členem. Ve vydání žebříčku ATP z 28. října 2019 se posunul ze 101. na 93. příčku.[4]

S trofejí pro vítěze Next Gen ATP Finals 2019

Od italských organizátorů získal divokou kartu na závěrečný turnaj sezóny pro nejlepší hráče do 21 let Next Generation ATP Finals 2019 v Miláně, kam přijel jako nejmladší účastník osmičky startujících. Po ovládnutí základní skupiny v semifinále porazil Srba Miomira Kecmanoviće. Ve finálovém duelu si pak poradil, do té doby, s neporaženým nejvýše nasazeným Australanem Alexem de Minaurem. Turnaj ovládl jako jeho nejmladší šampion a odvezl si prémii 372 tisíc dolarů, větší odměnu než činil jeho předchozí výdělek v celé kariéře. Sezónu 2019 rozehrál až na 551. příčce a zakončil ji na 78. místě.[7][8][4]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci.[9] V úvodním kole hlavní soutěže však nenašel recept na švýcarského šampiona turnaje z roku 2016 Stana Wawrinku po čtyřsetovém průběhu. První vyhraný grandslamový zápas dosáhl na Australian Open 2020 po vítězství nad australským kvalifikantem Maxem Purcellem. Následně podlehl Maďaru Mártonu Fucsovicsovi.[4]

Na rotterdamském ABN AMRO World Tennis Tournament 2020 prošel na divokou kartu do druhé fáze přes Moldavana Radua Albota. V něm poprvé zdolal člena světové desítky, desátého v pořadí Davida Goffina z Belgie.[10] V premiérovém čtvrtfinále kategorie ATP Tour 500 však utržil těsnou porážku od Španěla Pabla Carreña Busty, přestože měl dva mečboly. Na marseillském Open 13 2020 pak vyřadil slovenského kvalifikanta Norberta Gombose a ve druhém kole mu stopku vystavila ruská světová čtyřka Daniil Medveděv.[11]

Na US Open 2020 po koronavirovém přerušení sezóny nestačil v první fázi na jedenáctého nasazeného Rusa Karena Chačanova až ve zkrácené hře páté sady, když předtím neudržel vedení 2:0 na sety. Netradiční podzimní antukovou sezónu zahájil porážkou ve druhém kole Generali Open Kitzbühel. Ve druhém kole domácí Rome Masters podruhé v kariéře porazil hráče z první desítky, když zdolal ve třech setech Řeka Tsitsipase, přestože vedl již 6–1 a 5–2. Ve třetím kole jej vyřadil Bulhar Grigor Dimitrov. Do premiérového grandslamového čtvrtfinále postoupil na French Open 2020, když na úvod vyřadil belgickou turnajovou jedenáctku Davida Goffina. Ve čtvrtém kole přehrál úřadujícího finalistu US Open a světovou sedmičku Alexandra Zvereva. Stal se tak prvním mužským čtvrtfinalistou Roland Garros při svém debutovém startu od Nadalovy premiéry v roce 2005 a v devatenácti letech nejmladším hráčem v této fázi dvouhry od Djokoviće na French Open 2006. Bodový zisk mu zajistil debutový posun mezi elitní světovou padesátku.[12]

V podzimní halové části sezóny se představil na kolínském Bett1Hulks Championship, kde zaznamenal druhou kariérní semifinálovou účast, než mu tři týdny starou porážku oplatila turnajová jednička Alexander Zverev. Na Erste Bank Open po výhře v prvním kole na Ruudem vzdal po třech odehraných gamech zápas druhého kola proti Andreji Rubljovovi. Ze závěrečného turnaje sezóny v Sofii si odvezl první titul. Postupně porazil Fucsovicse, Hüslera, turnajovou trojku a pětku de Minaura a Mannarina, aby v premiérovém finále přehrál Kanaďana Vaska Pospisila poměrem 7–6 v rozhodujícím setu. V 19 letech se tak stal nejmladší vítězem turnaje ATP od triumfu Nišikoriho v Delray Beach 2008 a vůbec prvním hráčem narozeným v 21. století, který dokázal podnik okruhu ATP ovládnout. [13][14]

2021: Čtyři tituly a posun do top 10

Sezónu zahájil až v únoru netradiční australskou šňůrou na Great Ocean Road Open konané v Melbourne, kde navázal na sérii výher z konce předchozí roku a jako čtvrtý nasazený neztratil cestou do semifinále ani jeden set. V semifinále odvrátil mečbol proti ruské turnajové dvojce Karenu Chačanovi a po zvládnuté zkrácené hře třetího setu a více než tříhodinové bitvě postoupil do druhého kariérní finále. V prvním ryze italském finále na okruhu ATP od roku 1988 zdolal krajana Stefano Travaglia a stal se prvním teenagerem s více než jedním titulem od roku 2006, kdy této mety dosáhl Novak Djoković.[15] Hned následující den nastoupil do prvního kola Australian Open. V roli nenasazeného tenisty mu los přisoudil jedenáctého nasazeného Kanaďana Denise Shapovalova, se kterým prohrál po téměř čtyřhodinovém zápase v pěti setech.

Pro prohře v prvním kole v Montpellier zaznamenal čtvrtfinálové účasti v Marseille a premiérově v kategorii ATP Tour 500 v Dubaji. V obou případech nestačil na pozdější ruské vítěze turnaje – poprvé na Medveděva, v druhém případě na Karaceva. Miami Open představovalo jeho teprve třetí podnik kategorie ATP Masters 1000, do kterého zasáhl, a první vůbec na tvrdém povrchu. Na jeho raketě dohráli Hugo Gaston, opět Karen Chačanov, Emil Ruusuvuori, Alexandr Bublik a v semifinále Roberto Bautista Agut, čímž zaznamenal premiérovou finálovou účast na takto velkém turnaji. Stal se nejmladším finalistou turnaje Masters od Nadala v roce 2005 a po Agassim, Nadalovi and Djokovićovi čtvrtým teenagerem, který v Miami došel až do boje o titul.[16] Ve finále ve dvou setech nestačil na Poláka a svého občasného deblového kolegu Huberta Hurkacze ve dvou setech.

Během jarní antukové šňůry nastoupil do pěti turnajů, a celkem na třech z nich prohrál s hráči z první světové desítky. V Barceloně ho po čtvrtfinálové výhře nad světovou sedmičkou Rubljovem vyřadil Stefanos Tsitsipas, na Monte-Carlo Masters ve druhém kole světová jednička Novak Djoković a v Římě taktéž ve druhém kole třetí hráč světa Rafael Nadal. Dvě porážky s níže postavenými hráči zaznamenala ve druhém kole madridského masteru proti Popyrinovi a na lyonském podniku s Arthure Rinderknechem. Přesto se díky bodovým ziskům premiérové posunul do první světové dvacítky. Do grandslamového French Open poprvé v kariéře vstoupil jako nasazený hráč na takto velké akci. V prvním kole se ocitl na hraně vyřazení, když proti domácímu Herbertovi musel v závěru čtvrté sady odvracet mečbol.[17] Po nepřesvědčivých výhrách nad Magerem a Ymerem ho druhý rok za sebou vyřadil Rafael Nadal, který mu tentokrát ve čtvrtém kole nadělil ve třetím setu „kanára“.

Bez výhry absolvoval travnatou část sezóny. V Queen's ho vyřadil až 309. hráč světa Jack Draper a při wimbledonské premiéře nestačil na Mártona Fucsovicse ve čtyřech setech. Následně oznámil, že se nezúčastní olympijského turnaje, když zmínil, že se chce soustředit na zlepšování své hry.[18] Dal tak přednost souběžně hranému Truist Atlanta Open jako součást severoamerického US Open Series, kde jej v úvodním zápase vyřadil kvalifikant Christopher O'Connell. První kariérní titul si však odvezl z deblové soutěže, do které nastoupil po boku Reillyho Opelky. Sérii čtyř singlových porážek přerušil na Citi Open. Bez ztráty setu přehrál Fina Ruusuvuoriho a Američany Kordu, Johnsona a divokou kartu Brooksbyho, aby postoupil do třetího finále v sezóně. V něm zdolal ve finále za bezmála tři hodiny Mackenzie McDonalda poměrem 7–5 ve třetím setu. V 19 letech se stal nejmladší hráčem, který dokázal ovládnout turnaj z kateogrie ATP Tour 500.[19] Se Sebastianem Kordou vytvořil pár pro čtyřhru a společně došli do semifinále.

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D)
ATP Tour 500 (1–0 D)
ATP Tour 250 (4–0 D, 1–0 Č)

Dvouhra: 6 (5–1)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 14. listopadu 2020 Sofie, Bulharsko tvrdý (h) Kanada Vasek Pospisil 6–4, 3–6, 7–6(7–3)
Vítěz 2. 7. února 2021 Melbourne, Austrálie tvrdý Itálie Stefano Travaglia 7–6(7–4), 6–4
Finalista 1. 4. dubna 2021 Miami, Spojené státy tvrdý Polsko Hubert Hurkacz 6–7(4–7), 4–6
Vítěz 3. 8. srpna 2021 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý USA Mackenzie McDonald 7–5, 4–6, 7–5
Vítěz 4. 3. října 2021 Sofie, Bulharsko (2) tvrdý (h) Francie Gaël Monfils 6–3, 6–4
Vítěz 5. 24. října 2021 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Argentina Diego Schwartzman 6–2, 6–2

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 1. srpna 2021 Atlanta, Spojené státy tvrdý USA Reilly Opelka USA Steve Johnson
Austrálie Jordan Thompson 		6–4, 6–7(6–8), [10–3]

Finále Next Gen ATP Finals

Dvouhra: 1 (1–0)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 9. listopadu 2019 Milán, Itálie tvrdý (h) Austrálie Alex de Minaur 4–2, 4–1, 4–2

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (3–1 D; 0 Č)
Futures (2–1 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 7 (5–2)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20180801asrpna 2018 Santa Cristina, Itálie antuka Německo Peter Heller 1–6, 3–6
Vítěz 1. 20190201aúnora 2019 Bergamo, Itálie tvrdý (h) Itálie Roberto Marcora 6–3, 6–1
Vítěz 1. 20190301abřezna 2019 Trento, Itálie tvrdý (h) Německo Jeremy Jahn 6–3, 6–4
Vítěz 2. 20190301abřezna 2019 Pula, Itálie antuka Itálie Andrea Pellegrino 6–1, 6–1
Finalista 1. květen 2019 Ostrava, Česko antuka Polsko Kamil Majchrzak 1–6, 0–6
Vítěz 2. srpen 2019 Lexington, Spojené státy tvrdý Austrálie Alex Bolt 6–4, 3–6, 6–4
Vítěz 3. listopad 2019 Ortisei, Itálie tvrdý (h) Rakousko Sebastian Ofner 6–2, 6–4

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 20180801asrpna 2018 Santa Cristina Valgardena, Itálie antuka Itálie Giacomo Dambrosi Francie Maxime Mora
Itálie Nicolò Turchetti 		6–2, 7–6(7–4)

Chronologie výsledků na Grand Slamu

Dvouhra

Turnaj 2019 2020 2021 2022 SR V–P
Australian Open A 2. kolo 1. kolo ČF 0 / 3 5–3
French Open A ČF 4. kolo 0 / 2 7–2
Wimbledon 1Q NH 1. kolo 0 / 1 0–1
US Open 1. kolo 1. kolo 4. kolo 0 / 3 3–3
výhry–prohry 0–1 5–3 6–4 4–1 0 / 9 15–9
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Vítězství nad hráči Top 10

Přehled
Sezóna 2020 2021 2022 Celkem
Vítězství 3 3 1 7
Vítězství
Č. hráč ATP turnaj povrch fáze skóre Sinner
2020
1. Belgie David Goffin 10. Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) 2. kolo 7–6(9–7), 7–5 79.
2. Řecko Stefanos Tsitsipas 6. Řím, Itálie antuka 2. kolo 6–1, 6–7(9–11), 6–2 81.
3. Německo Alexander Zverev 7. French Open, Paříž, Francie antuka 4. kolo 6–3, 6–3, 4–6, 6–3 75.
2021
4. Rusko Andrej Rubljov 7. Barcelona, Španělsko antuka čtvrtfinále 6–2, 7–6(8–6) 19.
5. Norsko Casper Ruud 8. Vídeň, Rakousko tvrdý (h) čtvrtfinále 7–5, 6–1 11.
6. Polsko Hubert Hurkacz 9. ATP Finals, Turín, Itálie tvrdý (h) základní skupina 6–2, 6–1 11.
2022
7.   Andrej Rubljov 8. Monte Carlo, Monako antuka 3. kolo 5–7, 6–1, 6–3 12.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jannik Sinner na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Jannik Sinner na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20210913a13. září 2021
  2. ↑ a b c Jannik Sinner na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210913a13. září 2021
  3. ↑ Sinner Sweeps Into Bergamo Challenger Final [online]. www.tennis-tourtalk.com, 23-02-2019. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f Jannik Sinner, Player Bio: Year by Year / Career [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2020-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ 18-Year-Old Shining: Sinner Shocks Monfils In Antwerp [online]. ATP Tour, Inc., 17-10-2019. Dostupné online. 
  6. ↑ Sinner In The Semis: #NextGenATP Italian Makes Breakthrough In Antwerp [online]. ATP Tour, Inc., 18-10-2019. Dostupné online. 
  7. ↑ Sinner Stuns De Minaur For Milan Title [online]. ATP Tour, Inc., 9-11-2019. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Next Gen ATP Finals v Miláně vyhrál překvapivě domácí Sinner [online]. LiveSport.cz, 2019-11-10 [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ Sinner, Chung Lead US Open Qualifiers [online]. ATP Tour, Inc., 24-10-2019. Dostupné online. 
  10. ↑ Sinner Shines For First Top 10 Win In Rotterdam [online]. ATP Tour, Inc., 13-02-2020. Dostupné online. 
  11. ↑ Medvedev Fights Back to Beat Sinner in Marseille [online]. ATP Tour, Inc., 20-02-2020. Dostupné online. 
  12. ↑ EICHENHOLZ, Andrew. Careful Not To Get Over His Skis, Sinner Faces Moment Of Truth Against Nadal [online]. ATP Tennis, Inc., 2020-10-06 [cit. 2020-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Sinner v Sofii vyhrál své první finále a je nejmladším vítězem turnaje ATP po 12 letech [online]. TenisPortal.cz, 2020-11-14 [cit. 2020-11-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ Sinner The Winner: Jannik Clinches Maiden ATP Tour Title In Sofia [online]. ATP Tour, Inc., 2020-11-15 [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Sinner v prvním italském finále na ATP po 33 letech zdolal Travagliu a po Sofii ovládl i generálku v Melbourne [online]. TenisPortal.cz [cit. 2021-02-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ Will Hubert Hurkacz Or Jannik Sinner Triumph? Friends Turn Foes In Miami Final | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2021-04-03 [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ Jannik Sinner Beats Pierre-Hugues Herbert At Roland Garros | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2021-05-31 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  18. ↑ Jannik Sinner withdraws from Tokyo Olympics. Tennisuptodate.com [online]. 2021-07-03 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. 19letý Sinner ve Washingtonu vyhrál maraton s McDonaldem a má nejcennější titul. TenisPortal.cz [online]. 2021-08-09 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jannik_Sinner&oldid=21163597“