Přeskočit na obsah

Pavel Dostál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Dostál
Pavel Dostál na oficiálním portrétu vlády.
Pavel Dostál na oficiálním portrétu vlády.
5. ministr kultury ČR
Ve funkci:
22. července 1998 – 24. července 2005
Předseda vládyMiloš Zeman
Vladimír Špidla
Stanislav Gross
Jiří Paroubek
PředchůdceMartin Stropnický
NástupceVítězslav Jandák
poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 24. července 2005
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 31. prosince 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1962–1969)
OF (1989–1991)
Klub soc.dem. or. (1991–1992)
ČSSD (1992–2005)
Narození25. února 1943
Olomouc
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí24. července 2005
(ve věku 62 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtírakovina slinivky
Profesepolitik, divadelní režisér, dramaturg, publicista, dramatik, novinář, režisér, herec, scenárista, redaktor, textař a scénograf
OceněníCena města Olomouce (2004) Medaile Za zásluhy mzz I. stupeň, in memoriam (2015)
CommonsPavel Dostál
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Dostál (25. února 1943 Olomouc – 24. července 2005 Brno[1]) byl český divadelní dramaturg, textař, scenárista, režisér, publicista a po sametové revoluci politik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, od 90. let poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v letech 1998–2005 ministr kultury ve vládě České republiky.

Životopis

V roce 1964 dokončil Střední průmyslovou školu chemickou.[1] Dále působil v různých divadelních funkcích. Začátkem 60. let založil (pod vlivem pražského divadla Semafor) v Olomouci soubor Skumafka (Skupina malých forem)[1], který uvedl několik velmi kontroverzních kabaretních představení. V roce 1966 byl iniciátorem a zakladatelem legendárního DEX-klubu, kde bylo uvedeno několik desítek jeho písničkových textů (hudba Richard Pogoda). V tomto sklepním klubu hostovali Karel Kryl, Miroslav Horníček, Ivan Vyskočil, Pavel Bošek, Jiří Robert Pick další. Po vstupu vojsk v srpnu 1968 se výrazně politicky angažoval v protisovětském rozhlasovém vysílání olomouckého Rádia Ječmínek a organizoval řadu protestních akcí proti okupaci. V roce 1969 vystoupil z KSČ[1] (členem byl od roku 1962) a do roku 1988 pracoval v různých dělnických a technických profesích (např. Farmakon Olomouc, VÚFB Praha). Roku 1971 mu byla zakázána veškerá umělecká činnost.[1] I přesto v době normalizace pod jinými jmény spolupracoval s Amatérským studiem při olomouckém divadle, pro které (hudba Richard Pogoda) napsal a režíroval 10 autorských muzikálů (např. Gaudeamus igitur, Výtečníci, Dva na smetišti aj.).[2]

Během sametové revoluce byl v Opavě, kdy pro místní divadlo připravoval inscenaci Balady z hadrů.[1]

Po sametové revoluci se zapojil do politiky. Ve volbách v červnu 1990 byl zvolen do české části Sněmovny národů[1] Federálního shromáždění (volební obvod Severomoravský kraj) za Občanské fórum. Po rozkladu OF v roce 1991 přešel do Klubu poslanců sociálně demokratické orientace a téhož roku vstoupil do ČSSD. Za tuto stranu obhájil mandát ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[3][4]

Poté působil jako režisér Moravského divadla v Olomouci a komentátor deníku Právo, ale po několika letech se vrátil do aktivní politiky. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ČSSD a poslanecký mandát obhájil ve volbách roku 1998 i volbách roku 2002. V dolní komoře českého parlamentu setrval do své smrti roku 2005.

V letech 1998–2005 působil na postu ministra kultury ČR ve vládě Miloše Zemana, vládě Vladimíra Špidly, vládě Stanislava Grosse a krátce i ve vládě Jiřího Paroubka. Jako ministr kultury se po dlouhou dobu pohyboval na špici žebříčku nejoblíbenějších politiků, profiloval se jako emotivní řečník, ale zároveň člověk otevřený cizím názorům a ideologicky tolerantní. Oceňoval ho Václav Havel i Václav Klaus, dobré vztahy měl s ředitelem Národní galerie Milanem Knížákem.[5]

Byl blízkým přítelem Miloše Zemana (vzájemně se oslovovali Bimbo). Jeho tradiční součástí oblečení byla šála.[2] Zemřel na rakovinu slinivky břišní i přes rok trvající léčení jakožto první ministr vlády České republiky, který zemřel v průběhu výkonu své funkce.[zdroj⁠?!]

Prezident Miloš Zeman vyznamenal 28. října 2015 Pavla Dostála in memoriam medailí Za zásluhy.[6]

Pamětní desku Pavla Dostála v Olomouci vytvořil v roce 2018 Bohumil Teplý

Jeho pamětní deska byla odhalena 21. srpna 2018 v Olomouci na fasádě Domu armády, kde v letech 1966–1967 působil v Divadle experimentu (DEX-klub).[7]

Spory s církvemi

Kritizovaný byl vztah Pavla Dostála s církvemi, jejichž agenda spadá do gesce ministra kultury. Zejména katolická církev kritizovala Pavla Dostála za otevřeně nepřátelský postoj k církvím a protestovala proti celé řadě rozhodnutí. Nejvážnějšími byly spory okolo Náboženské matice a církevního zákona.

V prvním případě šlo o Dostálův pokus zrušit Náboženskou matici, která spravovala mimo jiné majetek katolických řádů zabraný komunistickým Československem v roce 1950, což katolická církev vnímala jako pokus formálně dokončit krádež řádového majetku a znemožnit jeho navrácení (řada majetku řádů i staršího majetku Matice, který byl v zásadě utvořen zabráním církevního majetku Josefem II., byla za komunistického režimu převedena na stát a matice o něj vedla soudní spory. Jejím zrušením by tak zanikl subjekt, který by měl právo tyto soudní spory vést a který měl povinnost využívat svého majetku k podpoře katolické církve). Ministr Dostál zastával názor, že majetek matice je státní majetek, který sice byl určen k církevním účelům, ale toto určení nebylo dáno zákonem a lze je proto změnit. Argumentoval též, že zrušení Matice navrhovali již lidovečtí ministři před ním a že matice už značnou část svého majetku převedla do vlastnictví katolické církve, že není finančně soběstačná a může být jako státní organizace zrušena, i když vede soudní pře se státem, a že nehodlá podporovat soudní spory, ve kterých by katolické církvi měl být vrácen majetek, který byl zabaven císařem Josefem II.[8] Nejvyšší správní soud zrušil Dostálovo rozhodnutí o zrušení Náboženské matice 2. listopadu 2006 s tím, že ministr neměl pravomoc toto rozhodnutí vydat.

Druhou oblast napětí představoval fakt, že Pavel Dostál dvakrát přes odpor církví prosadil podobu církevního zákona, která podle názoru církví nepřípustně omezovala náboženské svobody, zejména pokud jde o zřizování církevních právnických osob. V prvním případě (zákon č. 3/2002 Sb.) Ústavní soud zrušil některé paragrafy zákona (nález Ústavního soudu č. 4/2003 Sb.[9]), ministr Dostál však krátce před svou smrtí navrhl další novelu, která podle církví obsahovala v podstatě totéž, co bylo v předchozí novele Ústavním soudem zrušeno. O této druhé novele, kterou se Dostálův nástupce Vítězslav Jandák neúspěšně pokoušel zrušit, Ústavní soud vydal 13. listopadu 2007 rozhodnutí, že zákon je v souladu s Ústavou.[10] Zároveň ale vydal závazný výklad zákona, který je mnohem užší, než ministerstvo kultury aplikovalo, neboť státu zakazuje posuzování věcných návrhů založení těchto církevních právnických osob (např. zda je vhodné či potřebné zakládat novou farnost nebo nemocnici) a jejich libovolné rušení a omezuje jeho roli na pouhou kontrolu základních formálních náležitostí.[zdroj?]

Dostál (který prosazoval i právo státu na posuzování věcných aspektů založení nových právnických osob) u obou návrhů zastával názor, že nejde o porušování náboženské svobody, ale o přirozené a nutné podřízení církevních právnických osob českým zákonům.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g BARTEČEK, Ivo. Osobnosti Olomouckého kraje. Olomouc: Agentura GALIA, 2008. ISBN 978-80-254-3006-4. S. 19. 
  2. ↑ a b Zemřel ministr kultury Pavel Dostál. iDNES.cz [online]. MAFRA [cit. 2012-08-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pavel Dostál [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Nepřehlédnutelný Pavel Dostál. BBC Czech [online]. BBC [cit. 2012-08-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ V Olomouci slavnostně odhalili pamětní desku Pavlu Dostálovi. České noviny [online]. Česká tisková kancelář [cit. 2018-08-22]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  8. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/047schuz/s047125.htm Interpelace ministra Dostála v Parlamentu 14. března 2002
  9. ↑ http://spcp.prf.cuni.cz/lex/3-02a.htm
  10. ↑ cs.christiantoday.com [online]. [cit. 2007-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-16. 

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 160–161. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 112. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 129. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 251. 

Externí odkazy

Vláda Miloše Zemana
Předseda vlády
Miloš Zeman (jmenován 17. července 1998, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
22. července 1998
Vladimír Špidla (1. místopředseda vlády, práce a sociální věci, ČSSD) • Pavel Mertlík (místopředseda vlády – demise 12. dubna 2001, finance – pověřen 21. července 1999 – demise 21. dubna 2001, ČSSD) • Pavel Rychetský (místopředseda vlády, předseda Legislativní rady vlády, ČSSD) • Egon Lánský (místopředseda vlády pro koordinaci resortů zahraničí, vnitra a obrany – demise 1. prosince 1999, ČSSD) • Jan Kavan (místopředseda vlády – pověřen 10. prosince 1999, zahraniční věci, ČSSD) • Miroslav Grégr (místopředseda vlády – pověřen 30. května 2001, průmysl a obchod, ČSSD) • Jaroslav Bašta (bez portfeje – demise 23. března 2000, ČSSD) • Jaromír Císař (místní rozvoj – odvolán 26. dubna 2000, ČSSD) • Ivan David (zdravotnictví – demise 9. prosince 1999, ČSSD) • Pavel Dostál (kultura, ČSSD) • Jan Fencl (zemědělství, ČSSD) • Václav Grulich (vnitro – demise 4. dubna 2000, ČSSD) • Miloš Kužvart (životní prostředí, ČSSD) • Antonín Peltrám (doprava a spoje – odvolán 26. dubna 2000, ČSSD) • Ivo Svoboda (finance – odvolán 20. července 1999, ČSSD) • Vladimír Vetchý (obrana – odvolán 4. května 2001, ČSSD) • Eduard Zeman (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD)
Členové jmenovaní později
1. srpna 1998
Otakar Motejl (spravedlnost – demise 16. října 2000, ČSSD)
9. února 2000
Bohumil Fišer (zdravotnictví, ČSSD)
23. března 2000
Karel Březina (bez portfeje, ČSSD)
5. dubna 2000
13. dubna 2000
Jiří Rusnok (finance, ČSSD)
26. dubna 2000
Petr Lachnit (místní rozvoj, ČSSD) • Jaromír Schling (doprava a spoje, ČSSD)
2. února 2001
Jaroslav Bureš (spravedlnost, ČSSD)
4. května 2001
Vláda Vladimíra Špidly
Předseda vlády
Vladimír Špidla (jmenován 12. července 2002, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
15. července 2002
Stanislav Gross (1. místopředseda vlády, vnitro, ČSSD) • Cyril Svoboda (místopředseda vlády, zahraniční věci, KDU-ČSL) • Pavel Rychetský (místopředseda vlády, spravedlnost – demise 5. srpna 2003, ČSSD) • Petr Mareš (místopředseda vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje, US-DEU) • Bohuslav Sobotka (místopředseda vlády – pověřen 30. října 2003, finance, ČSSD) • Jaroslav Tvrdík (obrana – demise 9. června 2003, ČSSD) • Jiří Rusnok (průmysl a obchod – demise 19. března 2003, ČSSD) • Zdeněk Škromach (práce a sociální věci, ČSSD) • Milan Šimonovský (doprava a spoje, KDU-ČSL) • Jaroslav Palas (zemědělství, ČSSD) • Marie Součková (zdravotnictví – demise 14. dubna 2004, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Pavel Dostál (kultura, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místní rozvoj, US-DEU) • Vladimír Mlynář (informatika, US-DEU)
Členové jmenovaní později
19. března 2003
Milan Urban (průmysl a obchod, ČSSD)
9. června 2003
16. září 2003
Karel Čermák (spravedlnost – demise 15. června 2004, nestraník)
14. dubna 2004
Jozef Kubinyi (zdravotnictví, ČSSD)
Vláda Stanislava Grosse
Předseda vlády
Stanislav Gross (jmenován 26. července 2004, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
4. srpna 2004
Zdeněk Škromach (1. místopředseda vlády, práce a sociální věci, ČSSD) • Milan Šimonovský (místopředseda vlády, doprava, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místopředseda vlády, spravedlnost, US-DEU) • Martin Jahn (místopředseda vlády pro ekonomiku, nestraník za ČSSD) • František Bublan (vnitro, nestraník za ČSSD) • Karel Kühnl (obrana, US-DEU) • Bohuslav Sobotka (finance, ČSSD) • Cyril Svoboda (zahraniční věci, KDU-ČSL) • Jiří Paroubek (místní rozvoj, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Milada Emmerová (zdravotnictví, ČSSD) • Pavel Dostál (kultura, ČSSD) • Milan Urban (průmysl a obchod, ČSSD) • Jaroslav Palas (zemědělství, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Vladimír Mlynář (informatika, US-DEU) • Jaroslav Bureš (předseda Legislativní rady vlády, nestraník za ČSSD)
Vláda Jiřího Paroubka
Předseda vlády
Jiří Paroubek (jmenován 25. dubna 2005, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
25. dubna 2005
Bohuslav Sobotka (1. místopředseda vlády, finance, ČSSD) • Zdeněk Škromach (místopředseda vlády, práce a sociální věci, zdravotnictví – pověřen 12. října 2005 – odvolán 4. listopadu 2005, ČSSD) • Milan Šimonovský (místopředseda vlády, doprava, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místopředseda vlády, spravedlnost, US-DEU) • Martin Jahn (místopředseda vlády pro ekonomiku – demise 31. prosince 2005, nestraník za ČSSD) • Cyril Svoboda (zahraniční věci, KDU-ČSL) • Karel Kühnl (obrana, US-DEU) • František Bublan (vnitro, nestraník za ČSSD) • Milan Urban (průmysl a obchod, ČSSD) • Petr Zgarba (zemědělství – demise 10. listopadu 2005, ČSSD) • Milada Emmerová (zdravotnictví – odvolána 12. října 2005, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Pavel Dostál (kultura – zemřel 24. července 2005 ČSSD) • Radko Martínek (místní rozvoj, ČSSD) • Dana Bérová (informatika, nestranička za US-DEU) • Pavel Zářecký (předseda Legislativní rady vlády, nestraník za ČSSD)
Členové jmenovaní později
17. srpna 2005
Vítězslav Jandák (kultura, nestraník za ČSSD)
4. listopadu 2005
David Rath (zdravotnictví, nestraník za ČSSD)
16. listopadu 2005
Jan Mládek (zemědělství, ČSSD)
3. ledna 2006
Jiří Havel (místopředseda vlády pro ekonomiku, ČSSD)
Ministři kultury České republiky
1993–19981998–20072007–20132013–20192019–dosud
Ministerstvo kultury České republiky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Dostál&oldid=20576718“