Wikipedie:WikiProjekt Hebraistika/Článek/Publikované

2008

Megido

Megido je (hebr. מגידו) je archeologickou lokalitou v Izraeli. Nachází se na strategickém místě v Jizre'elském údolí a mezi lety 1800-600 stálo v centru zájmu mnoha státních útvarů, a tak město padlo do rukou Egypťanů, Kanaanců, Pelištějců i Asyřanů. Megido se však proslavilo zejména díky stavitelské činnosti izraelských králů, kteří z něj učinili mohutnou pevnost, ve které se nacházely stáje pro několik set koní a obrovský podzemní tunel pro čerpání vody (na obrázku).

Roku 2005 byla lokalita zapsána jako památka světového dědictví na seznam UNESCO.

Tu bi-švat

Tu bi-švat (hebrejsky: ט"ו בשבט, dosl. 15. ševat) se slaví, patnáctý den měsíce ševatu a bývá nazýván „Nový rok stromů“. Tu bi-švat připadá většinou na konec ledna případně na začátek února, kdy v Izraeli začínají kvést první stromy (mandlovníky, na obrázku) a označuje začátek nového vegetačního cyklu.

Tu bi-švat patří mezi menší svátky, sváteční charakter dne je naznačen v liturgii vynecháním kajícné prosebné modlitby. Zvykem je slavnostní večeře, při které jsou vypity čtyři poháry vína a ochutnány symbolické plodiny, v moderním době se také zasazují nové stromy.

Egyptsko-izraelská mírová smlouva

Egyptsko-izraelská mírová smlouva (hebrejsky: הסכם שלום ישראל-מצרים; Heskem Šalom Jisrael-Micrajim), která byla uzavřena 26. března 1979 ve Washingtonu v USA znamenala průlom ve vztahu Izraele k ostatním arabským státům, jelikož byl Egypt první arabskou zemí, která uznala existenci Izraele. Byla uzavřena po podepsání Dohod z Camp Davidu. Pro Izrael znamenala ukončení válečného stavu s Egyptem, stažení se z území získaných během Šestidenní války na Sinajském poloostrově a umožnění průplavu izraelských lodí Suezským průplavem a díky přiznání statusu mezinárodních vod Tiranské úžině a Akabskému zálivu i průplav touto cestou.

Jizre'elské údolí

Jizre'elské údolí (hebrejsky עמק יזרעאל, Emek Jizre'el) je velké údolí na severu Izraele. V období starověku mělo velmi strategický význam, neboť jím procházela tzv. Via Maris, jedna z nejdůležitějších obchodních cest mezi Egyptem a Mezopotámií. Tato obchodní stezka spolu s úrodnou zemědělskou půdou činila oblast velmi lukrativní a o nadvládu nad ní bojovalo nemálo regionálních i světových mocností. Ani mohutné pevnosti, které zde byly vybudovány (Megido, Chacor), však žádnému starověkému státu nezajistily trvalou kontrolu nad touto oblastí.

Židovská komunita v Ústí nad Labem

Židovská komunita v Ústí nad Labem je v současné době nevelkou komunitou čítající přibližně 40 členů. Svůj největší rozkvět zažila na přelomu 19. a 20. století a to zejména díky přítomnosti dvou slavných rodů Weinmanů a Petschků, které se zasloužily o rozvoj Ústí nad Labem. Takřka zdrcující dopad však měly pro zdejší komunitu dvě po sobě jdoucí diktatury - nacismus a komunismus. Do 2. světové války se ve městě nacházela synagoga a do 50. let 20. století židovský hřbitov. Dnes se ve městě nachází Památník obětem holocaustu, který je v Městských sadech.

Židé ve Španělsku

Židé ve Španělsku vytvořili během středověku na Pyrenejském poloostrově silnou komunitu, která zprostředkovávala obchodní i kulturní spojení mezi islámem a křesťanstvím. „Zlatý věk Sefardů“ (tj. španělských Židů, kterých v 15. století bylo asi 200 000 a pro které je typický jazyk ladino) však byl ukončen jejich vyhnáním roku 1492. V průběhu dalších staletí se někteří Židé do Španělska vrátili, sefardská komunita však již nikdy nedosáhla své dávné slávy. V současnosti žije ve Španělsku přibližně 12 000 Židů.

Mírová dohoda z Osla

Mírová dohoda z Osla je přelomový okamžik izraelsko-palestinského konfliktu. Podepsána byla izraelským premiérem Jicchakem Rabinem a předsedou Organizace pro osvobození Palestiny Jásirem Arafatem 13. září 1993 ve Washingtonu. Součástí této dohody bylo ustavení autonomie pro oblast Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu. Přes svůj vliv na mírový proces byla tato dohoda kontroverzní. Na izraelské politické scéně proti ní vystoupila pravicová strana Likud, na palestinské politické scéně se proti dohodě vymezila teroristická uskupení Hamas a Palestinský islámský džihád. Odpor proti Dohodě z Osla v Izraeli vyvrcholil vraždou Jicchaka Rabina 4. listopadu 1995. Po krachu summitu v Camp Davidu došlo ke zhoršení izraelsko-palestinských vztahů, které nakonec vedlo k vypuknutí tzv. Druhé intifády.

Purim

Purim (hebrejsky פורים „Losy“, z akkadského pūru) je veselý svátek připomínající vysvobození perských Židů z intrik zlého Hamana, který je chtěl 13. adaru 3405 (tj. podle tradice 355 př. n. l.) vyhubit, jak je zaznamenáno v Knize Ester. Během svátku Purim se veřejně předčítá kniha Ester (vždy při vyslovení Hamanova jména se rozezní rámus řehtaček – na obrázku), micvou (přikázání) je vzájemné darování si jídla a pití, darování na charitu a pořádání slavnostní hostiny (Ester 9:22). Další zvyky zahrnují pití alkoholu a karnevaly spojené s nošením masek a kostýmů.

Theodor Herzl

Theodor Herzl byl rakouský židovský novinář, nejvýznamnější představitel sionismu a „duchovní otec“ Státu Izrael. V reakci na Dreyufusovu aféru, kterou jako novinář pozoroval v Paříži, sepsal svoje nejznámnější dílo Židovský stát (Der Judenstaat). Zorganizoval 1. sionistický kongres, který svolal do švýcarské Basileje na 29. srpna 1897. Na tomto kongresu bylo odsouhlaseno založení Světové sionistické organizace a Židovského národního fondu, který za peníze ze sbírek vykupoval půdu v Palestině. Na jeho počet byl pojmenován kopec v západním Jeruzalémě - Herzlova hora, na němž je sám Herzl pohřben, a který je od roku 1951 izraelským národním hřbitovem.

Pesach

Pesach (hebrejsky: פֶּסַח pesach), často nazývaný „Svátek nekvašených chlebů“ nebo „židovské velikonoce“ je jedním z nejdůležitějích židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec (jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji). Společně se svátky Šavu'ot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví a které připomínají vyjití z otroctví a cestu ke svobodě. Je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země.

Mimo Izrael trvá Pesach 8 dní (v Izraeli 7 dní), při čemž první dva a poslední dva jsou sváteční (ימים טובים, doslova „dobré dny“, „svátky“, při kterém platí obdobná pravidla jako při šabatu, ale s tím rozdílem, že jsou povoleny přípravy jídla. Prostřední 4 dny jsou označované jako chol ha-mo'ed, חול המועד (polosvátky) a v jejich průběhu neplatí zákaz práce, ale modlitba je slavnostnější s řadou oslavných žalmů. Pesach začíná 15. nisanu a končí 21. nisanu (v Izraeli, do 22. nisanu v diaspoře). Letos připadá začátek Pesachu na 19. dubna a konec na 27. dubna (v Izraeli na 26. dubna).

Jom Jerušalajim

Jom Jerušalajim (hebrejsky: יום ירושלים , doslova Den Jeruzaléma) je izraelským národním svátkem, který je spojen s připomínkou sjednocení Jeruzaléma v průběhu Šestidenní války v roce 1967. Svátek připadá na 28. ijar a provází jej sváteční ceremoniály v Jeruzalémě. Jom Jerušalajim byl ustaven vládním rozhodnutím z 12. května 1968 a o třicet let později, 23. března 1998, toto rozhodnutí povýšil Kneset na základní zákon - Základní zákon Jeruzalém.

Liturgie v předvečer svátku zahrnuje i během svátku samotného obsahuje děkovné žalmy, které oslavují Jeruzalém (Ž 24, Ž 122, a Ž 137,5-9), a také modlitby za padlé izraelské vojáky, které jsou doprovázeny sborovými zpěvy a zapálením osmnácti světel (Nerot Zikaron) za 181 padlých vojáků v bitvě o Jeruzalém. Protože tento den je dnem díkuvzdání, neplatí o něm nařízení platná pro období omeru.

Během Jom Jerušalajim se také pořádají průvody s vlajkami skrz Jeruzalém, což mnohdy vyvolává nesouhlas Arabů, kteří žijí převážně v západní části města. Státní ceremoniál se koná na Giv'at HaTachmošet, kde se odehrála bitva předcházející osvobození Jeruzaléma.