Samantha Smithová

Samantha Smithová
Samantha Smithová při návštěvě sovětského pionýrského tábora Artěk, 1983
Rodné jméno	Samantha Reed Smith
Narození	29. června 1972 Houlton, Maine
Úmrtí	25. srpna 1985 (ve věku 13 let) Lewiston-Auburn, Maine
Příčina úmrtí	letecká nehoda
Místo pohřbení	Estabrook Cemetery, Houlton, Maine
Občanství	americké
Povolání	televizní herečka, dětská herečka a mírová aktivistka
Známá jako	mírová aktivistka, pacifistka, dětská herečka
Podpis
Web	samanthasmith.info
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Samantha Reed Smithová (29. června 1972 Houlton, Maine – 25. srpna 1985 Lewiston-Auburn, Maine) vstoupila do povědomí veřejnosti jako velmi mladá mírová aktivistka ze Spojených států, která na podzim roku 1982 zaslala dopis generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Sovětského svazu Juriji Andropovovi s vyjádřením obav, že má jeho zem mimo jiné v úmyslu vyvolat jadernou válku.

Andropov na dopis následujícího roku odpověděl a Smithovou pozval na návštěvu Sovětského svazu, ve snaze vyvrátit její obavy. Malá Samantha tuto nabídku přijala a za velkého zájmu místního i světového tisku zde se svými rodiči strávila celkem čtrnáct dnů. O cestě do SSSR dokázala i přes svůj nízký věk napsat vlastní knihu a zahrála si též v televizním seriálu.

Tato mladá aktivistka vzbudila v obou tehdejších supervelmocech široký zájem veřejnosti a médií, kterými byla označována jako „vyslankyně dobré vůle“ a „nejmladší americký velvyslanec“. Mírové snahy malé dívky ovšem ukončilo 25. srpna 1985 letecké neštěstí, při kterém přišla o život i se svým otcem.

Historický kontext

<div class="thumbinner" style=" width:px">

{{{obrázek1}}}{{{obrázek2}}}

Když v listopadu 1982 Andropov nahradil Leonida Brežněva na postu generálního tajemníka KSSS, začaly o něm psát západní noviny a magazíny rozsáhlé články s fotografiemi na titulní straně. Většina článků o Andropovovi psala spíše negativně a nahlížela na něj jako na hrozbu stabilitě západního světa. Velké napětí také vyvolávala snaha USA i SSSR o vyvinutí zbraní hromadného ničení, které by bylo možné odpálit z družice na oběžné dráze Země. Ačkoli měly obě velmoci své vlastní vývojové programy s takovým cílem, začaly tyto postupně podléhat sílícímu mezinárodnímu tlaku proti militarizaci kosmu. Zatímco ve Spojených státech čelil prezident Ronald Reagan odporu amerických vědců a zbraňových expertů, vydala sovětská vláda prohlášení: „Snaha zabránit militarizaci vesmíru je jedním z nejurgentnějších úkolů, jimž musí lidstvo čelit.“ SSSR chtěl těmito mírovými aktivitami omezit strategické výhody lepší úrovně americké techniky oproti té sovětské, protože naplnění Reaganovy Strategické obranné iniciativy, která u Sovětů vzbuzovala velké obavy, by zapříčinilo značnou strategickou nerovnováhu v neprospěch Sovětského svazu.

Obě supervelmoci ovšem politiku uvolňování napětí zanedlouho opustily, neboť Sověti rozmístili v řadě zemí Varšavské smlouvy balistické rakety středního doletu SS-20. V reakci na to nechal americký prezident Reagan, který Sovětský svaz označoval za „říši zla“, rozmístit v Západní Evropě rakety s plochou dráhou letu a balistické rakety středního doletu Pershing II. Mezinárodní napětí dále zvýšila účast sovětů ve válce v Afganistanu, v níž podporovali marxisticko-leninskou vládu Demokratické republiky Afghánistán v boji proti jejím odpůrcům, kterým naopak Američané dodávali zbraně. V takto vypjaté atmosféře bylo dne 22. listopadu 1982 vydáno nové číslo amerického magazínu Time s velkou fotografií Jurije Andropova na titulní stránce. Když Samantha Smithová uviděla zmíněnou titulní stranu, dotázala se své matky: „Když se ho všichni tak bojí, proč mu někdo prostě nenapíše dopis a nezeptá se ho, jestli válku chce nebo ne?“ Matka jí odpověděla: „Tak proč to neuděláš ty?“

Život a mírové aktivity

Samantha Smithová se narodila 29. června 1972 v malém městečku Houlton ve státě Maine, nacházejícím se nedaleko americko-kanadské hranice, rodičům Jane Reedové a Arthuru Smithovi. Když Smithová na jaře 1980 dokončila druhou třídu základní školy, přestěhovala se se svými rodiči do města Manchester v Maine, kde ji rodiče přihlásili ke studiu ve škole Manchester Elementary School. Samantin otec vyučoval literaturu a psaní na University of Maine v Augustě, zatímco její matka byla zaměstnána jako sociální pracovnice na úřadě Maine Department of Human Services.

Dopis Juriji Andropovovi a návštěva SSSR

Samantha Smithová se proslavila ve Spojených státech i v bývalém Sovětském svazu především tím, že v politicky napjatém období studené války, konkrétně v listopadu 1982, napsala a odeslala dopis nově zvolenému generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Sovětského svazu Juriji Andropovovi. V něm se Samantha snažila od Andropova získat odpověď na otázku, proč jsou vztahy mezi USA a SSSR tak napjaté.

Vážený pane Andropove,

jmenuji se Samantha Smithová. Je mi deset roků. Blahopřeji vám k novému zaměstnání. Obávám se, že mezi Ruskem a Spojenými státy dojde k jaderné válce. Budete hlasovat pro válku? Pokud ne, prosím, řekněte mi, jak chcete dopomoci k tomu, aby žádná válka nebyla. Nemusíte na tuto otázku odpovědět, ale chtěla bych vědět, proč chcete dobýt celý svět, nebo přinejmenším naši zemi. Bůh nás stvořil, abychom žili společně v míru a ne válčili s ostatními.

S pozdravem,

Samantha Smith

Samantin dopis byl posléze publikován i v sovětském stranickém deníku Pravda, z čehož měla obrovskou radost. Odpovědi od Andropova se však napoprvé nedočkala a proto zaslala další dopis sovětskému velvyslanci ve Spojených státech s dotazem, zda se odpovědi dočká. 26. dubna 1983 se nakonec odpovědi od Andropova dočkala.

Drahá Samantho,

dostal jsem tvůj dopis, který se podobá mnoha jiným dopisům, přicházejících ke mně v poslední době z vaší země a dalších zemí po celém světě.

Zdá se mi - soudě podle tvého dopisu - že jsi odvážná a čestná dívka, jako Becky, přítelkyně Toma Sawyera ve slavné knize tvého krajana Marka Twaina. V naší zemi je tato kniha známá a milují ji všechny holky a kluci.

Píšeš, že máš obavy z toho, že by mohlo mezi našimi zeměmi dojít k jaderné válce. Ptáš se také, zda děláme něco, aby válka nevypukla.

Tvoje otázka patří k těm nejdůležitějším otázkám, které si může myslící člověk klást. Odpovím ti čestně a upřímně.

Ano, Samanto, v Sovětském svazu děláme všechno proto, aby naše země ve válce nebyly. Všichni lidé v Sovětském svazu. To nás naučil velký zakladatel našeho státu, Vladimir Lenin.

Sovětští občané velmi dobře vědí, jak strašná věc je válka. Před dvaačtyřiceti roky, napadlo naši zemi nacistické Německo, jehož cílem bylo ovládnout celý svět, spálilo a zničilo tisíce našich měst a vesnic, zabilo milióny sovětských mužů, žen a dětí.

Během této války, která skončila naším vítězstvím, jsme byli spojenci Spojených států, bojovali jsme spolu za vysvobození mnoha lidí od nacistických útočníků. Doufám, že vás o tom učí ve škole. Dnes opravdu chceme žít v míru, obchodovat a spolupracovat se všemi našimi sousedy na planetě Zemi – i s těmi vzdálenými i těmi v okolí. A samozřejmě i tak velkou zemí jako jsou Spojené státy americké.

V Americe i v naší zemi jsou jaderné zbraně – strašlivé zbraně, které by mohly zabít miliony lidí, v pohotovosti. Ale my je nechceme použít. Právě proto Sovětský svaz rozhlásil do celého světa, že nikdy – nikdy – nebude první, kdo použije jaderné zbraně proti jinému státu. Navrhujeme proto, aby byla produkce jaderných zbraní přerušena a následovalo úplné celosvětové odzbrojení.

Zdá se mi, že je to dostatečná odpověď na tvoji druhou otázku: „Proč chcete vést válku proti světu, nebo alespoň proti Spojeným státům?“ Nic takového nechceme. Nikdo v naší zemi – dělníci a rolníci, spisovatelé, a ani lékaři, ani děti a dospělí, nebo členové vlády nechtějí ani velké, ani „malé“ války.

My chceme mír – máme na starosti něco úplně jiného: pěstovat plodiny, stavět a činit vynálezy, psát knihy, a létat do vesmíru. My chceme mír pro sebe a pro všechny národy na této planetě. Pro děti a pro tebe, Samantho.

Zvu tebe, pokud ti to tvoji rodiče dovolí, abys k nám přijela – nejlépe v létě. Poznáš nás, potkáš se se svými vrstevníky, navštívíš dětský tábor u moře v Artěku. A věz: v Sovětském svazu jsme pro mír a přátelství mezi národy.

Děkuji ti za tvůj dopis. Přeji ti vše nejlepší.

J. V. Andropov

<div class="thumbinner" style=" width:px">

{{{obrázek1}}}{{{obrázek2}}}

Andropovova odpověď vzbudila velký mediální rozruch, během kterého Samantha poskytla bezpočet televizních interview, mimo jiné známému hlasateli Tedu Knoppelovi nebo Johnymu Carsonovi. Zprávu o tomto dopisu navíc vysílaly všechny velké americké televizní stanice a první kanál Sovětské státní televize, neboť prostřednictvím zmíněného dopisu obdržela Samantha osobní pozvání k návštěvě Sovětského svazu, které s velkou radostí přijala. 7. července 1983 přiletěla s obrovským zájmem sovětských médií do Moskvy, v doprovodu svých rodičů. V Sovětském svazu pak společně strávili celkem dva týdny jako Andropovovi hosté. Kromě Moskvy, kde zhlédli mimo jiné vystoupení věhlasného Moskevského cirkusu, navštívili také Leningrad (dnes Petrohrad) a známý pionýrský tábor v ukrajinském Artěku na poloostrově Krym. Po celou dobu vzbuzovala Samantina návštěva v SSSR obrovský zájem médií a široké veřejnosti a novináři s televizními štáby Sovětské státní televize se snažili zdokumentovat takřka každý její krok.

Hned na začátku pobytu ve zdejším pionýrském táboře se Samantha rozhodla, že chce být ubytována spolu s ostatními dětmi a odmítla možnost bydlet v samostatném apartmá. Děti a učitelé, se kterými zde trávila čas, byli pro ulehčení komunikace vybráni tak, aby měli alespoň základní znalosti angličtiny. Samantha bydlela na pokoji s devíti dalšími dívkami a volný čas trávila plaváním, rozhovory s dětmi a dále se učila ruské národní písně a tance. Našla zde spoustu přátel, k nimž patřila například i Nataša Kaširinová z Leningradu, mluvící plynnou angličtinou. S Jurijem Andropovem se neměla možnost setkat osobně, z důvodu jeho velké časové vytíženosti a zhoršujícího se zdravotního stavu. V průběhu pobytu v Sovětském svazu jí ale bylo umožněno promluvit s ním telefonicky. Měla též možnost promluvit si po telefonu s Valentinou Těreškovovou, první kosmonautkou v historii. Dívka si však v tu chvíli neuvědomila, s jak významnou ženou právě hovoří, po krátké stručné konverzaci zavěsila, čehož později litovala. Ve své knize uvedla, že byla i se svými rodiči velmi mile překvapena přátelskostí všech lidí a spoustou dárků, které pro ně místní vyrobili. Během tiskové konference v Moskvě řekla, že jí ruští lidé připadají „stejní jako my“.

Návrat domů a dozvuky návštěvy

Samantha se s rodiči vrátila do Spojených států 22. července 1983 a od občanů rodného státu Maine se jí dostalo vřelého přivítání. Při výstupu z letadla obdržela, kráčejíc po červeném koberci, velké kytice růží a k odvozu zde pro ni byla přistavena luxusní limuzína. Ačkoliv její popularita neustále rostla, existovaly i skeptické názory, podle kterých sloužila jen jako nástroj sovětské propagandy. Andrij Krockhmaluk, richmondský žurnalista ukrajinského původu, například vyslovil názor, že Samantina návštěva byla jen obratným public relations manévrem komunistické strany s cílem vylepšit sovětské image.

Samantha Smithová vzbudila široký zájem médií v SSSR i USA, kterými byla nazývána „vyslankyní dobré vůle“ a „nejmladším americkým velvyslancem“. Jako mírová aktivistka navštívila v prosinci 1983 v doprovodu své matky i Japonsko, kde se setkala s premiérem Jasuhirem Nakasonem. V Japonsku také navštívila Mezinárodní sympozium mládeže v Kóbe, kde přednesla projev, ve kterém navrhla, aby si sovětští a američtí představitelé dvakrát ročně vyměnili své vnučky, protože by to podle jejích slov pomohlo k odvrácení bombardování a války. Samantha ve svém projevu zdůraznila následující:

„Prezident by přece nepřikázal bombardovat zemi, v níž se nachází jeho vnučka.“

Samanthin návrh na výměnu dětských vyslanců se v několika případech i uskutečnil, patřila mezi ně například jedenáctiletá sovětská dívka Kaťa Lyčovová, která na dva týdny navštívila Spojené státy. V roce 1984 získala v roli mediální hvězdy i prostor pro svůj vlastní pořad s názvem „Samantha Smith Goes To Washington… Campaign '84 (Samantha Smithová jde do Washingtonu… Kampaň '84“), jenž byl vysílán na dětské televizní stanici Disney Channel. Samantha v tomto diskusním pořadu, zabývajícím se politikou z dětského úhlu pohledu, vyzpovídala několik kandidátů do amerických prezidentských voleb pro rok 1984, mezi nimiž nechyběli například George McGovern nebo Jesse Jackson. V roce 1985 účinkovala po boku herce Roberta Wagnera v televizním seriálu Lime Street, který byl téhož roku vysílán na stanici ABC.

Tragická smrt

25. srpna 1985 se Samantha, po natáčení scén pro seriál Lime Street, vracela domů se svým otcem na palubě malého dvoumotorového letadla Beechcraft 99 společnosti Bar Harbor Airlines (let číslo 1808). Letadlo však během pokusu o přistání na letišti Lewiston-Auburn Regional Airport, nedaleko městečka Auburn v Maine, zavadilo při slabé viditelnosti o několik stromů poblíž ranveje, nekontrolovatelně dopadlo na zem a explodovalo. Nikdo z šesti cestujících ani dvou členů posádky nacházejících se v letadle tragédii nepřežil. Po této nehodě vyvstala řada spekulací o příčinách nehody, především v Sovětském svazu panoval názor, že se mohlo jednat o sabotáž. Ve Spojených státech proběhlo oficiální vyšetřování, žádné důkazy potvrzující tyto konspirační teorie však neobjevilo. Závěrečná zpráva dále konstatovala: „Poměrně dost strmý náklon letadla, Eulerovy úhly (orientace letadla ve vztahu k horizontu, směru letu apod.) a značná rychlost při dopadu letadla na zem, zcela vyloučila šanci cestujících na přežití.“ Vyšetřovací komise přisoudila důvody nehody souhře několika nepříznivých okolností. Jednak bylo špatné deštivé počasí s nízkou viditelností, piloti letadla byli nezkušení a k tomu navíc měl letištní radar v době přistání technickou závadu, která by ovšem sama o sobě nebyla fatální.

Pohřbu Samanthy Smithové se zúčastnilo na tisíc smutečních hostů, mezi nimiž byli například americký herec Robert Wagner nebo Vladimir Kulagin ze sovětské ambasády ve Washingtonu, který zde přečetl osobní kondolenci od Michaila Gorbačova. Tehdejší americký prezident Ronald Reagan zaslal Samantině matce taktéž písemnou kondolenci:

„Snad pomůže zmírnit Váš zármutek vědomí, že miliony Američanů, miliony lidí, s Vámi sdílí to těžké břemeno žalu. Tito lidé budou Samanthu velebit a vzpomínat na ni, na její úsměv, na její idealismus a jejího laskavého ducha.“

Ostatky Samanthy a jejího otce byly zpopelněny a společně uloženy na hřbitově Estabrook Cemetery, nedaleko Houltonu ve státě Maine.

Posmrtné pocty a odkaz

Sovětská poštovní známka z roku 1985 s portrétem Samanthy Smithové

Na mírové zásluhy a aktivity Samanthy Smithové dodnes nahlíží mnoho Rusů a občanů jejího rodného státu Maine s velkým respektem a úctou. V Moskvě byl na její počest vybudován památník a v roce 1986 po ní byla v artěckém pionýrském táboře pojmenována stromová alej, in memoriam. Moskevský památník byl roku 2003 ukraden zloději barevných kovů, téhož roku se jej ovšem povedlo obnovit díky voroněžskému důchodci Valentinu Vaulinovi, který jej na své náklady a bez vládní podpory znovu vyrobil. Roku 1985 byla na Samantinu počest vydána pamětní poštovní známka s jejím portrétem. Když roku 1986 objevila ruská astronomka Ludmila Ivanovna Černychová asteroid 3147, nechala jej poté pojmenovat 3147 Samantha. Na její počest složil roku 1985 dánský hudební skladatel Per Nørgård koncert pro violu s názvem Remembering Child.

V Samanthině rodném státě Maine je každé první červnové pondělí zákonem stanoveno jako Den Samanthy Smithové („Samantha Smith Day“). Nedaleko Mainského státního muzea v Augustě byla vztyčena Samantina socha, která ji vyobrazuje s medvídětem u nohou a ze svých rukou vypouštějíc holubici míru. Medvídě má symbolizovat státy Maine a Sovětský svaz, holubice symbolizuje Samantiny mírové snahy. V říjnu 1985 založila její matka nadaci, pojmenovanou po ní (Samantha Smith Foundation), jejímž cílem bylo organizování výměnných pobytů mezi americkými a sovětskými dětmi (po rozpadu Sovětského svazu pak mezi USA a nástupnickými státy SSSR). Výměnné pobyty fungovaly až do poloviny 90. let 20. století, kdy ztratily svůj původní význam.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samantha Smith na anglické Wikipedii.

Literatura

• SMITH, Samantha. Journey to the Soviet Union. Boston a Toronto: Little Brown and Co., 1985. ISBN 0316801763. (anglicky) 
• GALICICH, Anne. Samantha Smith: A Journey for Peace. Minneapolis: Dillon Press, 1987. ISBN 0875183670. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Samantha Smithová na Wikimedia Commons
• (anglicky) Samantha Smith – oficiální informační stránka
• (anglicky) Samantha Smith – profil na Internet Movie Database
• (rusky) Артековское видео – Саманта Смит в Артеке – archiv videí zachycujících Samanthinu návštěvu pionýrského tábora Artěk

Autoritní data	GND: 1231446692 ISNI: 0000 0000 5801 6831 LCCN: n84042730 NTA: 072845562 SNAC: w6s20tsw VIAF: 64626514 WorldCat Identities: lccn-n84042730

Portály: Spojené státy americké