Samantha Smithová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Poštovní známka SSSR z roku 1985 s portrétem Samanthy Smith

Samantha Reed Smith (29. června 1972 Houlton, Maine25. srpna 1985 Lewiston-Auburn, Maine) vstoupila do povědomí veřejnosti jako velmi mladá mírová aktivistka ze Spojených států, která na podzim roku 1982 zaslala dopis generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Sovětského svazu Juriji Andropovovi s vyjádřením obav, že má jeho zem mimo jiné v úmyslu vyvolat jadernou válku.[1] Andropov na dopis následujícího roku odpověděl a Smithovou pozval na návštěvu Sovětského svazu, ve snaze vyvrátit její obavy. Malá Samantha tuto nabídku přijala a za velkého zájmu místního i světového tisku zde se svými rodiči strávila celkem čtrnáct dnů. O cestě do SSSR dokázala i přes svůj nízký věk napsat vlastní knihu a zahrála si též v televizním seriálu.[2] Tato mladá aktivistka vzbudila v obou tehdejších supervelmocech široký zájem veřejnosti a médií, kterými byla označována jako „vyslankyně dobré vůle“ a „nejmladší americký velvyslanec“. Mírové snahy malé dívky ovšem ukončilo 25. srpna 1985 letecké neštěstí, při kterém přišla o život i se svým otcem.

Historický kontext[editovat | editovat zdroj]

Americká raketa středního doletu Pershing II těsně po odpálení
Mobilní odpalovací rampa určená pro sovětské rakety SS-20

Maďarsku, kde roku 1956 vypuklo celonárodní povstání, působil Andropov na postu sovětského velvyslance. Svou cestu za postem vůdce Sovětského svazu zde započal snahou upevnit vliv tajné služby KGB a represemi maďarských disidentů.[3] Andropov tehdy prohlásil, že: „Takzvaný boj za lidská práva byl imperialistickým komplotem, jehož cílem bylo podkopat základy sovětského státu.“[4] Když v listopadu 1982 Andropov nahradil Leonida Brežněva na postu generálního tajemníka KSSS, začaly o něm psát západní noviny a magazíny rozsáhlé články s fotografiemi na titulní straně. Většina článků o Andropovovi psala spíše negativně a nahlížela na něj jako na hrozbu stabilitě západního světa.[5] Velké napětí také vyvolávala snaha USA i SSSR o vyvinutí zbraní hromadného ničení, které by bylo možné odpálit z družice na oběžné dráze Země. Ačkoli měly obě velmoci své vlastní vývojové programy s takovým cílem, začaly tyto postupně podléhat sílícímu mezinárodnímu tlaku proti militarizaci kosmu. Zatímco ve Spojených státech čelil prezident Ronald Reagan odporu amerických vědců a zbraňových expertů, vydala sovětská vláda prohlášení: „Snaha zabránit militarizaci vesmíru je jedním z nejurgentnějších úkolů, jimž musí lidstvo čelit.“[6] SSSR chtěl těmito mírovými aktivitami omezit strategické výhody lepší úrovně americké techniky oproti té sovětské, protože naplnění Reaganovy Strategické obranné iniciativy, která u Sovětů vzbuzovala velké obavy,[7] by zapříčinilo značnou strategickou nerovnováhu v neprospěch Sovětského svazu.[8][7]

Obě supervelmoci ovšem politiku détente zanedlouho opustily, neboť Sověti rozmístili v řadě zemí Varšavské smlouvy balistické rakety středního doletu SS-20. V reakci na to nechal americký prezident Reagan, který Sovětský svaz označoval za „říši zla“,[9] rozmístit v Západní Evropě rakety s plochou dráhou letu a balistické rakety středního doletu Pershing II. Mezinárodní napětí dále zvýšila účast sovětů ve válce v Afgánistánu, v níž podporovali marxisticko-leninskou vládu Demokratické republiky Afghánistán v boji proti jejím odpůrcům, kterým naopak Američané dodávali zbraně.[5] V takto vypjaté atmosféře bylo dne 22. listopadu 1982 vydáno nové číslo amerického magazínu Time s velkou fotografií Jurije Andropova na titulní stránce.[10] Když Samantha Smith uviděla zmíněnou titulní stranu, dotázala se své matky: „Když se ho všichni tak bojí, proč mu někdo prostě nenapíše dopis a nezeptá se ho, jestli válku chce nebo ne?“[9] Matka jí odpověděla: „Tak proč to neuděláš ty?“[10][9]

Zároveň se během tohoto období, kdy se po celé Severní Americe a Evropě konaly masívní protijaderné demonstrace, stalo odvysílání televizního katastrofického sci-fi dramatu Den poté[11] z roku 1983 jednou z nejvýznamnějších kulturních událostí dané doby.[12]

Život a mírové aktivity[editovat | editovat zdroj]

Samantha Smith se narodila 29. června 1972 v malém městečku Houlton ve státě Maine, nacházejícím se nedaleko americko-kanadské hranice, rodičům Jane Reedové a Arthurovi Smithovi. Když Smith na jaře 1980 dokončila druhou třídu základní školy, přestěhovala se se svými rodiči do města Manchester v Maine, kde ji rodiče přihlásili ke studiu ve škole Manchester Elementary School. Samanthin otec vyučoval literaturu a psaní na University of Maine v Augustě,[13] zatímco její matka byla zaměstnána jako sociální pracovnice na úřadě Maine Department of Human Services.

Dopis Juriji Andropovovi a návštěva SSSR[editovat | editovat zdroj]

Samantha Smith se proslavila ve Spojených státech i v bývalém Sovětském svazu především tím, že v politicky napjatém období studené války, konkrétně v listopadu 1982, napsala a odeslala dopis nově zvolenému generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Sovětského svazu Juriji Andropovovi. V něm se Samantha snažila od Andropova získat odpověď na otázku, proč jsou vztahy mezi USA a SSSR tak napjaté.[1]

Vážený pane Andropove,
mé jméno je Samantha Smith. Je mi deset roků. Blahopřeji vám k novému zaměstnání. Obávám se, že mezi Ruskem a Spojenými státy dojde k jaderné válce. Budete hlasovat pro válku? Pokud ne, prosím, řekněte mi, jak chcete dopomoci k tomu, aby žádná válka nebyla. Nemusíte na tuto otázku odpovědět, ale chtěla bych vědět, proč chcete dobýt celý svět, nebo přinejmenším naši zemi. Bůh nás stvořil, abychom žili společně v míru a ne válčili s ostatními.
S pozdravem,
Samantha Smith[1]

Samanthin dopis byl posléze publikován i v sovětském stranickém deníku Pravda,[14] z čehož měla obrovskou radost. Odpovědi od Andropova se však napoprvé nedočkala a proto zaslala další dopis sovětskému velvyslanci ve Spojených státech s dotazem, zda se odpovědi dočká.[15] 26. dubna 1983 se nakonec odpovědi od Andropova dočkala.

Drahá Samantho,
dostal jsem tvůj dopis, který se podobá mnoha jiným dopisům, přicházejících ke mně v poslední době z vaší země a dalších zemí po celém světě.
Zdá se mi - soudě podle tvého dopisu - že jsi odvážná a čestná dívka, jako Becky, přítelkyně Toma Sawyera ve slavné knize tvého krajana Marka Twaina. V naší zemi je tato kniha známá a milují ji všechny holky a kluci.
Píšeš, že máš obavy z toho, že by mohlo mezi našimi zeměmi dojít k jaderné válce. Ptáš se také, zda děláme něco, aby válka nevypukla.
Tvoje otázka patří k těm nejdůležitějším otázkám, které si může myslící člověk klást. Odpovím ti čestně a upřímně.
Ano, Samanto, v Sovětském svazu děláme všechno proto, aby naše země ve válce nebyly. Všichni lidé v Sovětském svazu. To nás naučil velký zakladatel našeho státu, Vladimir Lenin.
Sovětští občané velmi dobře vědí, jak strašná věc je válka. Před dvaačtyřiceti roky, napadlo naši zemi nacistické Německo, jehož cílem bylo ovládnout celý svět, spálilo a zničilo tisíce našich měst a vesnic, zabilo milióny sovětských mužů, žen a dětí.
Během této války, která skončila naším vítězstvím, jsme byli spojenci Spojených států, bojovali jsme spolu za vysvobození mnoha lidí od nacistických útočníků. Doufám, že vás o tom učí ve škole. Dnes opravdu chceme žít v míru, obchodovat a spolupracovat se všemi našimi sousedy na planetě Zemi – i s těmi vzdálenými i těmi v okolí. A samozřejmě i tak velkou zemí jako jsou Spojené státy americké.
V Americe i v naší zemi jsou jaderné zbraně – strašlivé zbraně, které by mohly zabít miliony lidí, v pohotovosti. Ale my je nechceme použít. Právě proto Sovětský svaz rozhlásil do celého světa, že nikdy – nikdy – nebude první, kdo použije jaderné zbraně proti jinému státu. Navrhujeme proto, aby byla produkce jaderných zbraní přerušena a následovalo úplné celosvětové odzbrojení.
Zdá se mi, že je to dostatečná odpověď na tvoji druhou otázku: „Proč chcete vést válku proti světu, nebo alespoň proti Spojeným státům?“ Nic takového nechceme. Nikdo v naší zemi – dělníci a rolníci, spisovatelé, a ani lékaři, ani děti a dospělí, nebo členové vlády nechtějí ani velké, ani „malé“ války.
My chceme mír – máme na starosti něco úplně jiného: pěstovat plodiny, stavět a činit vynálezy, psát knihy, a létat do vesmíru. My chceme mír pro sebe a pro všechny národy na této planetě. Pro děti a pro tebe, Samantho.
Zvu tebe, pokud ti to tvoji rodiče dovolí, abys k nám přijela – nejlépe v létě. Poznáš nás, potkáš se se svými vrstevníky, navštívíš dětský tábor u moře v Artěku. A věz: v Sovětském svazu jsme pro mír a přátelství mezi národy.
Děkuji ti za tvůj dopis. Přeji ti vše nejlepší.
J. V. Andropov[16]
Jurij Andropov (vlevo) během jednání s Wojciechem Jaruzelskim (1980)
Náměstí Družby v Arteku

Andropovova odpověď vzbudila velký mediální rozruch, během kterého Samantha poskytla bezpočet televizních interview, mimo jiné známému hlasateli Tedu Knoppelovi[15] nebo Johnymu Carsonovi. Zprávu o tomto dopisu navíc vysílaly všechny velké americké televizní stanice a první kanál Sovětské státní televize,[17] neboť prostřednictvím zmíněného dopisu obdržela Samantha osobní pozvání k návštěvě Sovětského svazu, které s velkou radostí přijala. 7. července 1983 přiletěla s obrovským zájmem sovětských médií do Moskvy, v doprovodu svých rodičů.[18][9] V Sovětském svazu pak společně strávili celkem dva týdny jako Andropovovi hosté. Kromě Moskvy, kde zhlédli mimo jiné vystoupení věhlasného Moskevského cirkusu,[19] navštívili také Leningrad (dnes Petrohrad) a známý pionýrský tábor v ukrajinském Artěku na poloostrově Krym.[20] Po celou dobu vzbuzovala Samanthina návštěva v SSSR obrovský zájem médií a široké veřejnosti a novináři s televizními štáby Sovětské státní televize se snažili zdokumentovat takřka každý její krok.[21][22]

Hned na začátku pobytu ve zdejším pionýrském táboře se Samantha rozhodla, že chce být ubytována spolu s ostatními dětmi a odmítla možnost bydlet v samostatném apartmá. Děti a učitelé, se kterými zde trávila čas, byli pro ulehčení komunikace vybráni tak, aby měli alespoň základní znalosti angličtiny. Samantha bydlela na pokoji s devíti dalšími dívkami a volný čas trávila plaváním, rozhovory s dětmi a dále se učila ruské národní písně a tance. Našla zde spoustu přátel, k nimž patřila například i Nataša Kaširinová z Leningradu,[23] mluvící plynnou angličtinou. S Jurijem Andropovem se neměla možnost setkat osobně, z důvodu jeho velké časové vytíženosti a zhoršujícího se zdravotního stavu.[24][25] V průběhu pobytu v Sovětském svazu jí ale bylo umožněno promluvit s ním telefonicky.[26] Měla též možnost promluvit si po telefonu s Valentinou Těreškovovou, první kosmonautkou v historii.[27] Dívka si však v tu chvíli neuvědomila, s jak významnou ženou právě hovoří, po krátké stručné konverzaci zavěsila, čehož později litovala.[27] Ve své knize uvedla, že byla i se svými rodiči velmi mile překvapena přátelskostí všech lidí a spoustou dárků, které pro ně místní vyrobili.[23] Během tiskové konference v Moskvě řekla, že jí ruští lidé připadají „stejní jako my“.[28]

Návrat domů a dozvuky návštěvy[editovat | editovat zdroj]

Samantha se s rodiči vrátila do Spojených států 22. července 1983 a od občanů rodného státu Maine se jí dostalo vřelého přivítání.[29] Při výstupu z letadla obdržela, kráčejíc po červeném koberci, velké kytice růží a k odvozu zde pro ni byla přistavena luxusní limuzína.[29] Ačkoliv její popularita neustále rostla, existovaly i skeptické názory, podle kterých sloužila jen jako nástroj sovětské propagandy.[29][30] Andrij Krockhmaluk, richmondský žurnalista ukrajinského původu, například vyslovil názor, že Samanthina návštěva byla jen obratným public relations manévrem komunistické strany s cílem vylepšit sovětské image.[30]

Samantha Smithová vzbudila široký zájem médií v SSSR i USA, kterými byla nazývána „vyslankyní dobré vůle“ a „nejmladším americkým velvyslancem“. Jako mírová aktivistka navštívila v prosinci 1983 v doprovodu své matky i Japonsko, kde se setkala s premiérem Jasuhirem Nakasonem.[26] V Japonsku také navštívila Mezinárodní sympozium mládeže v Kóbe, kde přednesla projev, ve kterém navrhla, aby si sovětští a američtí představitelé dvakrát ročně vyměnili své vnučky, protože by to podle jejích slov pomohlo k odvrácení bombardování a války.[31] Samantha ve svém projevu zdůraznila následující:

„Prezident by přece nepřikázal bombardovat zemi, v níž se nachází jeho vnučka.“[31]

Samanthin návrh na výměnu dětských vyslanců se v několika případech i uskutečnil,[32] patřila mezi ně například jedenáctiletá sovětská dívka Kaťa Lyčovová, která na dva týdny navštívila Spojené státy.[33] V roce 1984 získala v roli mediální hvězdy i prostor pro svůj vlastní pořad s názvem „Samantha Smith Goes To Washington…Campaign '84 (Samantha Smithová jde do Washingtonu… Kampaň '84“), jenž byl vysílán na dětské televizní stanici Disney Channel.[34] Samantha v tomto diskusním pořadu, zabývajícím se politikou z dětského úhlu pohledu, vyzpovídala několik kandidátů do amerických prezidentských voleb pro rok 1984, mezi nimiž nechyběli například George McGovern nebo Jesse Jackson. V roce 1985 účinkovala po boku herce Roberta Wagnera v televizním seriálu Lime Street, který byl téhož roku vysílán na stanici ABC.[2]

Tragická smrt[editovat | editovat zdroj]

25. srpna 1985 se Samantha, po natáčení scén pro seriál Lime Street, vracela domů se svým otcem na palubě malého dvoumotorového letadla Beechcraft 99 společnosti Bar Harbor Airlines (let číslo 1808). Letadlo však během pokusu o přistání na letišti Lewiston-Auburn Regional Airport, nedaleko městečka Auburn v Maine, zavadilo při slabé viditelnosti o několik stromů poblíž ranveje, nekontrolovatelně dopadlo na zem a explodovalo.[35] Nikdo z šesti cestujících ani dvou členů posádky nacházejících se v letadle tragédii nepřežil.[36] Po této nehodě vyvstala řada spekulací o příčinách nehody, především v Sovětském svazu panoval názor, že se mohlo jednat o sabotáž.[37][38] Ve Spojených státech proběhlo oficiální vyšetřování, žádné důkazy potvrzující tyto konspirační teorie však neobjevilo. Závěrečná zpráva dále konstatovala: „Poměrně dost strmý náklon letadla, Eulerovy úhly (orientace letadla ve vztahu k horizontu, směru letu apod.) a značná rychlost při dopadu letadla na zem, zcela vyloučila šanci cestujících na přežití.“[36] Vyšetřovací komise přisoudila důvody nehody souhře několika nepříznivých okolností. Jednak bylo špatné deštivé počasí s nízkou viditelností, piloti letadla byli nezkušení a k tomu navíc měl letištní radar v době přistání technickou závadu, která by ovšem sama o sobě nebyla fatální.[39]

Pohřbu Samanthy Smithové se zúčastnilo na tisíc smutečních hostů,[26] mezi nimiž byli například americký herec Robert Wagner nebo Vladimir Kulagin ze sovětské ambasády ve Washingtonu, který zde přečetl osobní kondolenci od Michaila Gorbačova.[40] Tehdejší americký prezident Ronald Reagan zaslal Samanthině matce taktéž písemnou kondolenci:

„Snad pomůže zmírnit Váš zármutek vědomí, že miliony Američanů, miliony lidí, s Vámi sdílí to těžké břemeno žalu. Tito lidé budou Samanthu velebit a vzpomínat na ni, na její úsměv, na její idealismus a jejího laskavého ducha.“[41]

Ostatky Samanthy a jejího otce byly zpopelněny a společně uloženy na hřbitově Estabrook Cemetery, nedaleko Houltonu ve státě Maine.[42][43]

Posmrtné pocty a odkaz[editovat | editovat zdroj]

Na mírové zásluhy a aktivity Samanthy Smith dodnes nahlíží mnoho Rusů a občanů jejího rodného státu Maine s velkým respektem a úctou.[5] V Moskvě byl na její počest vybudován památník a v roce 1986 po ní byla v artěckém pionýrském táboře pojmenována stromová alej, in memoriam.[44] Moskevský památník byl roku 2003 ukraden zloději barevných kovů, téhož roku se jej ovšem povedlo obnovit díky voroněžskému důchodci Valentinu Vaulinovi, který jej na své náklady a bez vládní podpory znovu vyrobil.[45] Roku 1985 byla na Samanthinu počest vydána pamětní poštovní známka s jejím portrétem. Když roku 1986 objevila ruská astronomka Ludmila Ivanovna Černychová asteroid 3147, nechala jej poté pojmenovat 3147 Samantha.[46] Na její počest složil roku 1985 dánský hudební skladatel Per Nørgård koncert pro violu s názvem Remembering Child.[47]

V Samanthině rodném státě Maine je každé první pondělí v červnu zákonem stanoveno jako Samantha Smith Day („Den Samanthy Smithové“).[48] Nedaleko Mainského státního muzea v Augustě byla vztyčena Samanthina socha, která ji vyobrazuje s medvídětem u nohou a ze svých rukou vypouštějíc holubici míru.[49] Medvídě má symbolizovat státy Maine a Sovětský svaz, holubice symbolizuje Samanthiny mírové snahy. V říjnu 1985 založila její matka nadaci, pojmenovanou po ní (Samantha Smith Foundation),[50] jejímž cílem bylo organizování vyměnných pobytů mezi americkými a sovětskými dětmi (po rozpadu Sovětského svazu pak mezi USA a nástupnickými státy SSSR). Výměnné pobyty probíhaly až do poloviny 90. let 20. století, kdy ztratily svůj původní význam.[51]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samantha Smith na anglické Wikipedii.

  1. a b c Samanthin dopis Juriji Andropovovi [online]. www.SamanthaSmith.Info, 1982. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Lime Street (TV Series 1985) [online]. Internet Movie Database. Dostupné online. (anglicky) 
  3. BURNS, John M.. THE EMERGENCE OF YURI ANDROPOV [online]. The New York Times, 6. listopad 1983. S. 3. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Christopher Andrew a Vasili Mitrokhin. The Mitrokhin Archive: The KGB in Europe and the West. Eastbourne : Gardners Books, 2000. ISBN ISBN 0-14-028487-7. S. 244. (anglicky) 
  5. a b c After 25 years, Maine schoolgirl not forgotten here [online]. Sun Journal, 25. srpen 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Soviet Union: Pen Pals [online]. Time, 9. květen 1983. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b EŠNER, Jan. Jaderné strategické koncepce Západu ve studené válce [online]. Valka.cz, 10. březen 2004. Dostupné online.  
  8. UCHRINSCKO, Karl W.. Threat and Opportunity: The Soviet View of the Strategic Defense Initiative [online]. Naval Postgraduate School, prosinec 1986. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c d BUKKER, Igor. Samantha Smith, Yuri Andropov and star wars [online]. Pravda.ru, 8. červen 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b Time Magazine [online]. SamanthaSmith.info, 22. listopad 1982. Dostupné online. (anglicky) 
  11. The Day After [online]. Internet Movie Database, 1983. Dostupné online. (anglicky) 
  12. The Day After [online]. The Museum of Broadcast Communications, 9. květen 1983. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Soviet Union: Pen Pals [online]. Time, 9. května 1983. Dostupné online. (anglicky) 
  14. CHAZANOV, Mathis. PRAVDA says it has letters from America. The Philadelphia Inquirer. 4. prosinec 1983, s. E16.  
  15. a b Samantha Smith, is interviewed on Nightline by Ted Koppel on ABC News [online]. YouTube, 1983. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Odpověď Jurije Andropova adresovaná Samantě [online]. www.SamanthaSmith.Info, 1982. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Samantha Smith in USSR [online]. YouTube, 1983. Dostupné online. (rusky) 
  18. Прибытие Саманты Смит в СССР. Июль 1983. [online]. YouTube, 1983. Dostupné online. (rusky) 
  19. BURNS, John M.. Саманта Смит в Московском Цирке [online]. YouTube, 1983. Dostupné online. (rusky) 
  20. Samantha Smith in camp Artek [online]. YouTube, 1983. Dostupné online. (rusky) 
  21. Пребывание Саманты Смит в Артеке [online]. YouTube, 1983. Dostupné online. (rusky) 
  22. Познакомьтесь с Самантой [online]. YouTube, 1983. Dostupné online. (rusky) 
  23. a b Samantha Smith says Goodbye to Moscow [online]. YouTube, 22. červenec 1983. Dostupné online. (rusky) 
  24. Andropov Is Too Busy To Meet Maine Girl [online]. Reuters a The New York Times, 21. červenec 1983. Dostupné online. (anglicky) 
  25. SMITH, William. Soviet Union Sick Leave: Chernenko rumors abound [online]. Time, 4. únor 1985. Dostupné online. (anglicky) 
  26. a b c Samantha Smith timeline [online]. Sun Journal, 12. červen 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  27. a b An American girl gets a telephone call from a former cosmonaut. The Philadelphia Inquirer. 15. červenec 1983, s. A03.  
  28. KRAUTHAMMER, Charles. Essay: Deep Down, We're All Alike, Right? Wrong [online]. Time, 15. srpen 1983. Dostupné online. (anglicky) 
  29. a b c FROM RUSSIA BACK TO 'REGULAR THINGS' [online]. The New York Times, 23. červenec 1983. Dostupné online. (anglicky) 
  30. a b Samantha Smith remembered on 20th anniversary of Soviet visit [online]. USA Today, 14. červenec 2003. Dostupné online. (anglicky) 
  31. a b Samantha's address to the Children's Symposium [online]. SamanthaSmith.info, 26. prosinec 1983. Dostupné online. (anglicky) 
  32. HAUSS, Charles. Beyond Confrontation: Transforming the New World Order. Westport, Connecticut : Praeger Publishers, 1996. ISBN 0-275-94615-0. S. 244. (anglicky) 
  33. GARCIA, Guy. People: Mar. 31, 1986 [online]. Time, 31. březen 1986. Dostupné online. (anglicky) 
  34. Samantha Smith Goes to Washington: Campaign '84 [online]. Internet Movie Database. Dostupné online. (anglicky) 
  35. 1985 Samantha Smith Young Ambassador News Broadcast About Death w Interview [online]. YouTube. Dostupné online. (anglicky) 
  36. a b Bar Harbor Airlines Flight 1808: Accident description [online]. AviationSafetyNetwork, 25. srpen 1985. Dostupné online. (anglicky) 
  37. THOMAS, Evan. The Great War of Words [online]. Time, 9. září 1985. Dostupné online. (anglicky) 
  38. WASHINGTON TALK: U.S.-SOVIET RELATIONS; Commonality at an Exhibition [online]. The New York Times, 7. prosinec 1987. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Aircraft Accident Report: Bar Harbor Airlines Flight 1808 [PDF]. Washington, D.C.: National Transportation Security Board, 1986. S. 37–53. Dostupné online. (anglicky) 
  40. Milestones: Sep. 9, 1985 [online]. Time, 9. září 1985. Dostupné online. (anglicky) 
  41. Samantha Reed Smith [online]. SamanthaSmith.info, 9. září 1985. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Arthur Smith [online]. FindAgrave.com, 21. duben 2003. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Samantha Smith [online]. FindAgrave.com, 7. únor 2002. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Kronika tábora: 1986 год [online]. международный детский центр, 1986. Dostupné online. (rusky) 
  45. Воронежский пенсионер установил памятник Саманте Смит. Воронежский ТЕЛЕГРАФ. 21. srpen 2006. Dostupné online. (rusky) 
  46. Asteroid Named for U.S. Girl [online]. The New York Times, 12. listopad 1986. Dostupné online. (anglicky) 
  47. NØRGÅRD, Per. Remembering Child [online]. Dacapo, 1985. Dostupné online.  
  48. Title 1: GENERAL PROVISIONS; Chapter 5: COMMEMORATIVE DAYS AND WEEKS: §126. Samantha Smith Day [online]. Stát Maine, 1989. Dostupné online. (anglicky) 
  49. Samantha Smith Statue [online]. The New York Times, 19. prosinec 1985. Dostupné online. (anglicky) 
  50. SAMANTHA SMITH FOUNDATION [online]. The New York Times, 6. říjen 1985. Dostupné online. (anglicky) 
  51. Samantha Smith remembered on 20th anniversary of Soviet visit [online]. USA Today, 14. červenec 2003. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SMITH, Samantha. Journey to the Soviet Union. Boston a Toronto : Little Brown and Co., 1985. ISBN 0316801763. (anglicky) 
  • GALICICH, Anne. Samantha Smith: A Journey for Peace. Minneapolis : Dillon Press, 1987. ISBN 0875183670. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]